Halo 3

(Halo 2 jsem nehrál a ani nebudu, tak to prosím zohledněte při čtení tohoto textu, díky).

Jak se dočteme na Wikipedii, tak postava Chiefa ze série her Halo je jedna z "posledních novodobých ikon herního žánru, podobně, jako Lara Croft nebo dříve Mario, Sonic a další". Přiznám se, že po dohrání Halo 1 blahé paměti jsem nepochopil, proč hru nezatratit do nejhlubší stoupy a i nyní, po dohrání Halo 3, si nejsem jistý, okolo čeho je ten šílený humbuk. Jak už to v průmyslu chodí, marketing je důležitější, než reálná kvalita produktu. Obal prodává a tak dále.

Od Halo 3 jsem neočekával skoro nic. Na jednu stranu mi nelze upřít upřímnou zvědavost nad touto peckou, neboť mi hru doporučovali i lidé, jejichž názoru a vkusu si vesměs vážím. Na stranu druhou jsem byl masírován doslova šílenou reklamní kampaní, které mi hru v době vydání totálně znechutila. Takže jsem se nyní, s dostatečným odstupem, kdy se na hru prakticky zapomnělo, ocitl před hrou v podstatě bez předsudků. Začal jsem hrát, cože si to na nás Bungie přichystalo.

První část hry nejde nazvat jinak, než totální katastrofou. Nudné dlouhé pasáže, tunelovitý level design, otřepaně nudné zbraně a stejně tak otřepaně nudní nepřátelé. Po celou dlouhou v podstatě úvodní misi jsem měl chuť odložit gamepad a poškrábat DVD se hrou. Bohužel mám hru jen půjčenou, takže jsem si to nedovolil a hrál dál.

Je to možná divné konstatování u žánru FPS, ale ve hře Halo 3 se v podstatě "nic neděje". Jasně, pod naší muškou padají desítky nepřátel, ale ten pocit prázdnoty konání je příliš hmatatelný. Potěšilo mne, že spolupracující vojáci sem tam vystřelí, ale nepotěšilo mne, že padají k zemi příliš rychle, že jim nelze dávat příkazy, jelikož snídali všechno možné, jenom ne vtipnou kaši. Poprvé, kdy jsem se opravdu zarazil, bylo setkání s nepřátelským tankem. Chvíli jsem po něm pálil vším, co se dalo, ale nakonec došlo k patové situaci, kdy na bojišti byl jenom tank a já. S tím rozdílem, že tank neměl omezenou munici, takže jsem potupně skapal. Opakoval jsem tuto pasáž asi tak 10x, než jsem se donutil k pohledu na věc pod jiným úhlem.

Místo toho, abych soustředil palbu na jediný cil, rozhodl jsem se k tanku okamžitě po objevení se přiběhnout a nalepit na něj všechny granáty. Nemohlo mi ale uniknout, že se v rohu obrazovky na chvilku rozsvítilo "Press R1 to overtake enemy tank". Udělal jsem tak a moje postavička naférovku tank ROZMRDALA PĚSTÍ. Nedělám si legraci - nesnažila se vytáhnout z tanku nepřítele ála Mercenaries, ale prostě bušením do čela tanku došlo k jeho vyřazení z provozu a následné explozi. Zamyslel jsem se.

Chápu, že je Chief je genetický supervoják s ultramoderní výbavou, která jej činí prakticky nesmrtelným. To všechno bych i bral, včetně bušení do tanků. Co ale nechápu, že se za tři díly hry nedokázali nepřátelé poučit, že proti Chiefovi jsou tanky prakticky bezbranné - proč je nějak nevylepší nebo ještě lépe je vůbec nepoužijí a místo toho neútočí ze vzduchu, kde jsou i Chiefovy pěsti krátké? Ba co víc! Nedokázali se poučit ani spojenci! Neustále mám za zadkem rotu vojáků umíráků, kteří sice sem tam dokážou něco trefit (s jejich AI je to věřte mi zázrak - zařvou "Pozor granát", ale dál stojí na místě), ale není to nic, co by Chief nezvládl i bez nich s tím rozdílem, že by se večer ke stovkám rodin vrátili živí otcové - vlastně by nemuseli do války vůbec jít? Proč se sakra serou do něčeho, na co nemají od prvního dílu hry?

Co je další paradox, že u zmíněného tanku lze relativně snadno zemřít po přímém zásahu střely z hlavního děla. Stačilo by tedy poslat pár tanků - řekněme deset - které by nebylo možné okamžitě zneutralizovat a smrt by byla nabíledni. Jenže nepřátelé jsou zřejmě tak hloupí (nebo chudí), že si na našeho superhrdinu nedovolí poslat více, než dva tanky najednou. Proč je to tak ne-uvěřitelné?

Nemám nic proti přepáleným superhrdinům, byť Chiefa konkrétně považuji za chudáka ze čtvrté cenové, ale když už máme takového borce na straně jedné, chce to i ekvivalentního superzáporáka, někoho, kdo prověří schopnosti hrdiny do morku kostí, na samotné jeho hranice. A pokud tento superzáporák vidí, že dva předchozí díly hry byly pro našeho superhrdinu spíše legrací, než výzvou, očekával bych, že se dříve nebo později odhodlá k drastické změně taktiky, nikoliv k opakování téže nefungující.

Neexistence pořádného záporáka podtrhuje ještě jedna věc. Chief, nejsilnější postava ve známém i neznámém vesmíru, je jenom oslík běhající za mrkví. Prakticky nevyvíjí žádnou vlastní aktivitu, jen slepě poslouchá příkazy a běhá. Přičtěme silácké hlášky a "tajnou" identitu a máme tady prototyp osobnosti "bez osobnosti", do které se nemůžete vžít a nemůžete si ji oblíbit. Takže mi je vlastně nakonec jedno, co se vlastně děje, chci to mít jenom rychle za sebou.

Někde jsem četl vyjádření Bungie, že minimalizace projevů samotného Chiefa je záměrná a má pomoci hráči se lépe vžít do hry, jako vlastní osoba. Nevím. Podle mne je to čistý projev neschopnosti nadesignovat charakter tak, abychom si jej mohli zamilovat. Místo toho Bungie tvrdí, že se dosazením sebe samotného do brnění máme asi milovat sami. Najednou člověku přijde logické, že v mnoha hrách je krom scénáristy veledůležitou osobou také člověk, který má na starosti design charakterů. BUngie nemají pro jistotu nikoho na příběh, ani osoby ve hře. Zbytečná škoda a trapná výmluva.

Přibližně v polovině hry však ale dojde k jisté změně. Hra dostane zcela jiné tempo a začala ve mně vzbuzovat zvědavost, co bude dál. Rovněž se dočkáme impozatních scenerií a konečně velkého bosse, pavoučí tank. Jeho likvidace byla vysloveně radostí - ba dokonce jsem si vyzkoušel, že je více cest, jak na něj. Dobrá práce! Level design se začal zlepšovat, sice jsme pořád v tunelu, ale již ne tak okatém. Celkově musím přiznat, že jsem se začínal bavit. Oceňuji, že s libovolným druhem zbraně a i zcela bez munice lze projít každou pasáž. Oceňuji, že nehledám cestu nějak dlouho a intuitivně jdu sám dál, ztrácím pocit tunelu. Oceňuji, že nepřátelé občas sami vběhnou do granátu, aby se nechali efektně odpálit. Oceňuji dobře nastavený auto-aim, který pomáhá zaměřit rychlejší typy nepřátel, případně ty létající a tak dopomoci k jejich pádu. Oceňuji, že vyprávění (dost primitivního) příběhu je dělané formou cutscén, které vypadají jako opravdový (CGI) film. Oceňuji funkci "film", kdy mohu předvést své majsterštyky kamarádům. Oceňuji, že bitvy na otevřenějších pláních s vozidly mají opravdu šťávu. Zkrátka a dobře - něco se zlomilo a začal jsem si hru užívat.

Pořád jsem narážel na ty samé problémy - zbraně nejsou zrovna nejlépe udělané, typů nepřátel je málo, umělá inteligence je skoro záporná na obou stranách barikády (zasekávání vojáků ve vozidlech je typickou ukázkou tohoto nešvaru) a tak dále. Ale jakobych hrál najednou jinou hru - střídání prostředí, dobře udělaná grafika, famózní hudba (ano, do tohoto okamžiku mi hudba nějak splývala, od půlky hry má velký prostor) a gradace konfliktu - to dokázalo zcela překrýt většinu vad.

Ujasnil jsem si, že Halo 3 rozhodně není sračka, jako první díl, v zásadě je to slušná hra, jenom je silně nevyvážená. Dobrých i špatných prvků je příliš mnoho na to, aby byly přehlédnuty. Strašlivě mne třeba vytáčí, že kdejaký cizí voják s raketometem na zádech nemá omezenou munici, zatímco geneticky vyšlechtěný supervoják, o tři hlavy vyšší, unese jen čtyři rakety do zásoby. Vytáčí mne, že s odstřelovací puškou prakticky nejde zabít nikoho jednou ranou ani do hlavy. Vytáčí mne, že poslední levely mnoha současných FPS trpí nedostatečnou invencí na konci hry.

Halo 3 obsahuje konec hry v podstatě remaknutý z prvního dílu, což by nebyl zas tak špatný odkaz na minulost, kdyby se udělal pořádně. Problém je, že ve hře Halo 3 prakticky nejsou bossové. Ano, pavoučí tank z výše zmíněného textu se ve hře vyskytuje celkem čtyřikrát, z toho jednou ve dvou exemplářích najednou. Rozhodně jde o zábavného bosse, to nemůžu říct. Ale to je všechno? Člověk je namlsán, co za zrůdu pořádnou bude na konci, místo toho se od poslední bitvy v exteriéru setkáváme s klesající tendencí kvality. Asi předposlední level (kvůli vzhledu mu říkám v "útrobách") je jedno velké peklo a opakoval jsem jej asi desetkrát, protože byl zmatený a velice divně větvený. Zbraní nedostatek a většinu jsem musel dělat mečem, což je vzhledem k přesile docela těžké.

Úplný konec hry spočívá v "bossovi", do kterého třikrát střelím a konec. Pak ujíždím buginou (bez časového limitu) a jsem svědkem řemeslně dobře zpracované, ale jinak nudné závěrečné animačce, ze které cítím obrovské zklamání. Jakobych se ocitl na začátku hry.

Dost mne štvalo, že hra je uměle natažená tím, že každý skoro level musím projít dvakrát. Nejprve dojít do hloubi nepřátelského ležení a pak se zase vrátit zpět. Je tomu tak skoro vždy - samo cestou zpátky se všude zase vyrojí nepřátelé. Poměrně často jsem narazil na opravdu nepříjemnou chybu v ukládání checkpointů. Tento systém neváhá uložit pozici v místě, kde jsem doslova obklíčen nepřáteli. To je dost velká chyba. A celkově - to, co jsem na Halo 3 shledal opravdu kvalitním, je prostě málo. Vyhodil bych 50% hry a zbývají polovinu bych naklonoval. Byl bych asi spokojenější.

Z hlediska inovace Halo 3 nepřináší nic nového. Ve hře se toho nedá moc dělat, jenom střílet a občas řídit nějaké vozítka. Chybí mi nějaká obecná interakce nad rámec těchto základních činností, podobně, jak jsem viděl třeba v Call of Juarez 2, kde jsem měl neustále pocit, že dělám pořád něco jiného, byť jen za pomoci základních ovládacích prvků. Halo 3 (a nejen Halo a nejen trojka) kriticky chybí více obsahu. Tunel narvaný nepřáteli se prostě okoukal už před deseti lety, chtělo by to nějakou opravdovou novinku, která by nestavěla na tomto zastaralém, okoukaném a v podstatě nudném principu.

V krátké úvaze, kterou jsem před časem sepsal, jsem si půjčil Halo 3 a Call of Duty 4 do příkladu rozdílnosti her. Je mezi těmito hrami nějaký podstatný rozdíl, krom grafického zpracování? Domnívám se, že ne. I když bych sepsal fakta, že se zbraně chovají jinak, že se nepřátelé chovají jinak... tak docházím k tomu, že jde o změny v podstatě kosmetické. Obě hry jsou tunel, který procházíme a co se hýbe, to musíme zaměřit a kliknout myší / stisknout tlačítko. Je to možná trochu přehnaná derivace, leč ten pocit "tohle jsem už zažil" je příliš silný na to, abych lhal sám sobě - chce to drastickou změnu.

Halo 1 jsem kritizoval v době, kdy samotná hra již nebyla aktuální. Být recenzent, napálím jí záporné hodnocení a ještě mi to přijde příliš vysoko. Halo 3 je na tom podobně, z hlediska mého odstupu. Nepřál bych si tento text psát před dvěma lety, kdy byl hype Microsoftu a i samotných fandů série na vrcholu. To bych asi prskal. Ale teď musím říct, že Halo 3 je lehce nadprůměrná střílečka, složena z hromady průměrných, několika dobrých a mnoha slabých částí.

Průměrných her je celý pytel a Halo vyčuhuje jenom díky marketingu. Žijeme v takové době a i když to vnitřně odsuzuji, chci to respektovat. Ale vážně - je tady někdo, kdo by mi dokázal sérii Halo vylíčit tak, abych pochopil, co mi od osvícení uniklo? Já vážně na této hře neshledávám nic výjimečného, nic, co by mne naplnilo, povzneslo či uspokojilo.

P.S.: Hlavně mi nikdo nepište o výjimečnosti příběhu, protože se rozbrečím smíchy.