Space Channel 5

Když se mi řekne "rytmická hra", představím si obvykle DDR, Guitar Hero, Beatmania nebo třeba Donkey Konga. Obvykle jsou tyto hry poměrně úzce spjaty se specifickými herními ovladači, které umožňují přesnější hru a lepší prožitek. Ono Guitar Hero jde také teoreticky hrát na gamepadu, že jo. Každopádně - ze všech stran mi byla doporučovaná rytmická hra Space Channel 5 pro Dreamcast, která se hraje právě na gamepadu. Nedivte se mi, ale měl jsem k této hře opravdu daleko.

Moderátorka Ulala v plné kráse.

No nakonec jsem si řekl, že zkusit by se mělo v životě všechno, takže jsem hru vložil do mechaniky a nechal se unášet fantazií.


Space Channel 5 je v první řadě hrou šíleně úchylnou. Myslel jsem si, že jsem ve hrách viděl prakticky cokoliv, ale úchylnost této hry mi vyrazila dech. Intro začíná přibližně tak, že v roce 2489 najde kosmonaut ve vesmíru malou kosmonautku, poslední přeživší z vesmírné bouračky dvou vesmírných lodí. Kosmonaut chlácholí kosmonautku, že je už v bezpečí. Oukej. O deset let později, přesně v 18:45, napadli neznámí mimozemšťané kosmickou stanici poblíž Země. Soudě z jejich ležérní chůze a stylu střelby odhaduji, že jde o dříve unesené / evakuované rastafariány. V tento okamžik nastupuje na scénu sličná Ulala, swingující reportérka. Domnívám se, že jde o dívku ze začátku intra. Každopádně intro končí a začíná samotná hra o osvobozování civilistů z náruče krvelačných emzáků.


Jak se ukáže, taktika krvelačných emzáků spočívá v tom, že nutí svoje cíle tančit. Opravdu. Ulala teda musí emzákům ukázat, že umí tančit lépe, než oni sami a tím je přesvědčit, aby zajaté civilisty propustili. Děje se tak opakováním tanečních pohybů, které předvádějí samotní emzáci. Krom toho se dá odpovídat na jejich střelbu a podobně se dají extra tlačítkem zachránit i zajatci.


Eee, no teda.

Hra samotná pak spočívá v tom, že sledujeme samotnou Ulalu a s ní dav civilistů, které zachránila od krvelačných, k tanci nutících emzáků. Ladný taneční pohyb po stanici je doprovázen pěknou muzikou, všichni se kroutí a kamera mění úhel podle zajímavosti animace. Jakmile narazíme na emzáky, spustí se sekvence jejich tanečků, které pak musíme opakovat. Používáme k tomu čtyři směrové šipky a tlačítka A + B. Když odehrajeme daný počet sekvencí, emzáci zmizí a dav za Ulalou se utěšeně zvětšuje.


Poměrně rychle si člověk uvědomí, že audiovizuální stránka věci je zásadně upravená tak, abychom si danou sekvenci tlačítek co nejsnadněji zapamatovali. Například sekvence "UP, FIRE, LEFT, FIRE, FIRE, RIGHT, FIRE, FIRE, FIRE" je nám předvedena asi tak, že se nejprve nahoře objeví emzák, pak vlevo dva emzáci a nakonec vpravo tři emzáci. Když sekvenci uděláme správně, Ulala všechny postřílí a jede se dál. Důležité je dodržovat rytmiku, která si už v prvním levelu nebere servítky a mačkáme o sto šest. Každopádně spojení audia a videa je skutečně povedené, i když více se spolehám na hlasový doprovod. Někdy ty memorizace překvapí, časování mnohých prvků je na hranici hratelnosti - pro normálního smrtelníka mého formátu, rytimické hry nevyhledávající.

Boss prvního levelu. Vzhledem k nevypočitatelnosti jeho pohybu musíme pečlivě poslouchat doprovodný hlas.

Bez opomenutí nesmím nechat technologickou stránku věci. Díky tomu, že námi ovládané 3D postavičky chodí ve skutečnosti v popředí videosekvencí, je docíleno jak slušné grafiky i animace nejen samotné Ulaly, ale i veškerých objektů na pozadí. Takto vyrenderované video vypadá v rámci přiznané stylizace velice pěkně, mnohem lépe, než kdyby se Dreamcast pokusil všechno počítat v reálném čase. Jasně, přijdeme o možnost prolínání, ale v ten okamžik může nastoupit 3D model. Na scéně se v jeden okamžik pohybuje asi 10-20 3D objektů / animovaných postav, které nejsou moc komplikované, ale opět - v rámci přiznané stylizace vypadají prostě dobře. Video na pozadí tak dělá ze Space Channel 5 zajímavou vizuální libůstku.

Uhozenost hry společně s dobře poskládanými rytmickými úkoly ve výsledku působí celkem přitažlivě. Asi by nebyla od věci dvouhra, ale tuto možnost jsem neodhalil - stejně tak si nejsem jistý, kdo by to chtěl se mnou hrát. Každopádně - Space Channel 5 je zábavnou a hodně úchylnou rytmickou hrou. Začínám chápat, proč se objevuje na prvních místech žebříčků nejlepších her pro Dreamcast. Slovy se to popsat bohužel moc nedá, zkuste si to prostě.