Daytona USA 2001

Daytona patřila v Laser Game na Národní mezi mé oblíbené hry a to také proto, že umožňovala multiplayer "po síti" až pro čtyři hráče, což byla vlastnost ve své době nevídaná. Hra byla natolik protěžovaná, že pro hraní bylo potřeba dokonce dvou žetonů, místo obvyklého jednoho - tedy 20 Kč, což nebylo zrovna málo peněz, když jste student bez příjmů a chcete hrát. Každopádně - když nebylo k dispozici 90 Kč do Renaca na hraní Dooma po síti, byla Daytona slušnou alternativou. Šlo to tak daleko, že jsme to s kamarády používali jednu dobu, jako platební jednotku: "Dlužíš mi dvě Daytony".

Toto je verze ze Saturna - pomineme-li rozlišení, je velice věrná originálu.

Daytona je jednoduchá, arkádovitá, autíčkovitá záležitost se specifickou "SEGA" atmosférou a jestli lze o hře něco říct v první řadě, tak je to fakt, že mimo automaty je tato hra skoro nehratelná, nezábavná. Samozřejmě - SEGA se snažila hru naportovat na své domácí konzole a konkrétně Saturn se honosí tímto titulem. Leč neexistence analogového ovladače v základu, slabý framerate a nízké rozlišení grafiky ubírá jinak věrnému portu na kráse. No, ale máme tady Dreamcast, ne?

Syté barvy hrají prim. Konverzi ale chybí vyšší dohled, rychlost a volant. No co se dá dělat, počkáme si na Dreamcast verzi.

Daytona USA 2001 je v zásadě vyšší verzí portu, která je rozšířená o několik tratí a několik vozidel. To je ta dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že se to skoro nedá hrát, což je jedním slovem velké zklamání.

Grafika je detailnější a dohled v pořádku - barvy ale vyblité a textury "přehlazené".

Může za to grafika, která přes teoretickou věrnost automatům má neuvěřitelně vyblité barvy a přes vysokou rychlost framerate působí strašně obhrouble, nepříjemně. Barev je na scéně až moc výrazných, není zde jasný styl či dominance a tak je výsledek na obrazovce přeplácaný, hraníčící s nepřehledností. Zkoušel jsem si hrát s nastavením barevnosti na televizi a vyjma přepnutí do černobílého režimu jsem nepřišel na nějaké obecné řešení. Nechápu - oproti Saturn verzi je krok zpět.

Barevně nezvládnuté, ale alespoň se to hýbe rychle. Že by to byl zázrak, to ne.

Dlouho jsem si taky zvykal na ovládání, kde analogový joystick je neuvěřitelně citlivý, takřka s nulovým mrtvým bodem - až jsem se divil, že je tahle páčka TAK citlivá. Po chvíli experimentování jsem došel k tomu, že takhle to nejde hrát. Naštěstí je v nastavení hry možnost citlivost snížit, což vřele doporučuji. Překvapením také je plyn a brzda, realizovaná skrz tlačítka L a R, tedy rovněž analogově a rovněž s možností nastavení citlivosti - i když v tomto případě mi trochu uniká význam, když stejně všichni jedeme naplno, že?

Byl jsem překvapený, že se mi hra vůbec nelíbila. Nepříjemně dlouhé loadingy, vysloveně odpudivá grafika a divné ovládání. Vše, co automatovou verzi činilo zábavnou, je zde zadupáno do země. Přitom paradoxně na internetu nacházím recenze, které tuto hru vynášejí do nebes, což je mi záhadou. Třeba i hudba a zvuky se od originálu podstatně liší a není divu, že se internetem šíří pirátský hack hry s původním zvukovým doprovodem.

Multiplayer pro dva až čtyři hráče, o který si tato hra vysloveně říká, jsem nenašel.

Palec dolů.