Galaxia

U vzpomínání na komixy, které v sobě skrývají potenciál pro další zpracování, se musím nutně zastavit u komixu Galaxia, který je podle mne nejlepší, co kdy tato země v tomto oboru spatřila. Dvojice Šorel - Kobík vyprodukovali obsáhlý epos, který svým smyslem pro detail a atmosféru překonává prakticky vše, co na poli českého komixu vzniklo. A strčí do kapsy i mnoho zahraničních autorů vysoké ligy - Galaxia je naprosto výjimečná i mimo svou kategorii. A to vše na zadních stránkách časopisu ABC v letech 1984-1986 - celkem 48 nahuštěných stran.


Příběh komixu má mimo jiné i tu přednost, že nemá pevně definovaný začátek a ani konec. Dává tak prostor pro fantazii, co se mohlo dít před i po událostech z komixu. Přitom pro pochopení či užití si procesu čtení není potřeba vědět nic okolo, domněnky jen pomáhají vžití do situace. Záměrnou snahou nevysvětlovat čtenáři okolnosti, za kterých se události odehrály tak tvoří perfektní prostor pro kreativní vyžití mimo komiks. Mám na mysli samozřejmě herní realizaci tématu, jak jsem nedávno naznačil u podobně geniálního komixu Vzpoura Mozků. I nyní se pokusím naznačit, v čem by se herní zpracování odlišovalo od současné i minulé konkurence mezi hrami.


Vesmírná loď Galaxia, designem prakticky obšlehnutá z původní Battlestar Galactica z roku 1978, je první lodí svého druhu, které lidstvo vytvořilo. Byla postavena mimo zemský povrch na orbitu a vybavena technologií fotonových motorů, které dokážou loď pohánět rychlostí, blížící se rychlosti světla. Pro testovací let byl vybrán nejbližší cíl - hvězda Proxima Centauri, vzdálená pouze 4,24 světelné roky. Posádka musela být během letu hibernována, jelikož let v této rychlosti je jinak smrtelný. Nešťastnou náhodou ale došlo k poškození přední části lodi, což má za následek nejen odklon od kurzu, ale také smrt celé posádky. Pouze dvě kóje se napojily na záložní mechanismus a tak se po neznámé době ocitá Galaxie před meteoritickým rojem a nebezpečně rychle se blíží k černé díře.

Poznámka stranou - třináctý panel s mrtvou Evou mne jako dítě na dlouho poznamenal. Takto jsem si dlouho představoval mrtvé lidi. Mrtvé sexy lidi, abych byl přesný.

Úplnou náhodou se probouzí první hrdina komixu - Petr - který rychlou akcí odvrátí hrozbu blížícího se asteroidu. Vzápětí zjistí, že celá posádka je mrtvá, vyjma jediné další kóje, kde je jeho kamarád Jan. Oba dva se rozhodnou opravit loď a vrátit se zpátky na Zemi. Dříve, než se ale dokážou stabilizovat, jsou doslova spolknuti černou dírou, která je vymrští do zcela neznámého místa vesmíru ve zcela neznámém čase.


Po nabytí vědomí se podaří Galaxii zprovoznit a stávají se tak prvními pionýry v takto vzdáleném vesmírů. Při zkoumání nových planet však objeví zcela nečekanou věc - na orbitu jedné zapadlé planetky najdou orbitální stanici (dost nepokrytě okopírovanou podle USS Enterprise NCC-1701), kterou museli stvořit inteligentní bytosti. Po infiltraci zjistí další zajímavou věc - jde o meteorologickou stanici. Ta se zdá být plně funkční, ale přesto zde není ani živáčka. Studiem palubního počítače se odhalí, že na neznámé planetě muselo dojít patrně k nějaké jaderné válce, která učinala povrch planety a patrně i orbit z lidského hlediska neobyvatelný. Jenže kdo ví, kolik let od té doby uplynulo, nyní se zdá být hladina radioaktivity v normálu. Petr s Janem se v průzkumném modulu vydávají na průzkum.


Planeta je na první pohled velice živá. Je velice podobná Zemi, jsou zde moře, hory, ale i zeleň a život. Trochu radost jim zkazí přítomnost obřích vos, evidentně následek mutací po přešlé jaderné válce. Podobně tak se na scéně objeví i obří pavouci (možná inspirování klasickým filmem Tarantula). To vše nasvědčuje, že pravděpodobnost přežití inteligentních bytostí se blíží nule. Naděje ale poskočí, když objeví město. Teda spíše jeho ruiny, omotané pavučinami. Další průzkum bude tedy nutné udělat pěšky.


Po přistání se stanou svědky bitky pavouků mezi vosami, kteří se bijí o jakési zámotky. Ačkoliv to vypadá, že jde o kukly vos či divnou formu vajec pavouků, otevřením jednoho ze zámotků dojde k šokujícímu zjištění - jde o člověka! Dívku a navíc velice krásnou, možná i pro exoticky zelené vlasy (šest prsů chybí ;). Jazyková bariéra je rychle prolomena, když Petr s Janem zjistí, že Ma, jak se dívka jmenuje, ovládá telepatii. Dozví se tak, že část místního lidstva přežila v úkrytech pod zemí, kde jsou již stovky let. Sangové a Mongové, jak přezdívají obřím vosám a pavoukům, je loví, jako lahůdku, i když jsou z hlediska potravinového řetězce naprosto postradatelní - vosy a pavouci se požírají hlavně navzájem. Nikdo neví, kolik lidí ještě žije, neboť podzemních úkrytů bylo mnoho. A nejde říct, kolik z nich už pavouci s vosami vyčistili.


Ma chce zavést Petra s Janem za zbytkem lidí ze svého úkrytu, neboť v nich vidí jedinou možnost záchrany. Totiž - místní lidstvo prakticky nedisponuje žádnými zbraněmi, oproti čemuž je průzkumný modul, nemluvě o lodi Galaxia, naprostý zlom. Jak se ale ukáže, Petr s Janem podcenili vyvinutou inteligenci těchto krvelačných stvoření. Padnou do léčky a všichni tři jsou v zámotcích odneseni do neznáma.

Čtenáři se nyní poskytne pohled do podzemí, kde sledujeme boj o přežití skupiny lidí. V této fázi jsou již natolik vyčerpaní a beznadějní, že se rozhodnou z posledních sil uprchnout na povrch a hledat štěstí v jiném úkrytu. Při této akci najdou zámotky s Petrem a Ma, kteří jim vysvětlí situaci s Galaxií a jedinečnou možností uniknout. Díky Petrově zbrani se prostřílejí ven a před obrovskou přesilou jsou zachránění Janem, kterému se podařilo osvobodit se na vlastní pěst a najít pomocí sledovacího zařízení v průzkumném modulu i Petra. Skupina přeživších se tak rozhoduje mezi pokusem vyčistit planetu od hmyzu nebo hledat nový domov. Nakonec zvolí druhou variantu - návrat na Zemi. Tím příběh končí.

Tahle story má v sobě naprosto všechno. Obří pavouky, lasery, kosmické lodě, asteroidy, hromady mrtvých, odkazy na filmy (krom Star Treku a Battlestar Galactica lze pozorovat hodně odkazů na Planetu Opic), telepatii, přestřelky, bitky na blízko, jadernou válku, moderní civilizaci i takřka pravěké společenství přeživších. Prostě - všechno. Včetně mnoha chyb v realizaci (obří hmyz se stávající konstrukcí nemůže v dané gravitaci vůbec existovat, hibernace není záruka pro přežití v rychlostech blížících se světlu, průlet černou dírou není jen tak... a tak dále), které ale krásně ilustrují, jaké vize o vesmíru měli lidé v osmdesátých letech ;).

Galaxia by šla excelentně zpracovat, jako strategie. Podobně, jako u Vzpoury Mozků, je tady výtečně popsaná rozdílnost obou stran, přičemž závaží na miskách vah ve formě samotné Galaxie je perfektní motivací k originálním zápletkám strategických cílů. Strategii bych pojmul, jako modifikaci do Alpha Centauri, přidal bych nové vědecké směry a těžbu surovin na přežití. Dbal bych na management potravin pro lidstvo, přičemž by se v rámci příběhu mohla nějaká skupina odtrhnout a vzít s sebou většinu zásob. Nebo ještě lépe - strategie ve stylu Battle of Wesnoth. Včetně vytváření zámotků - přemožená jednotka by nebyla mrtvá, pavouci by se je snažili jen v zámotcích odnést a byla by šance je osvobodit. A samozřejmostí by byly tři kampaně - za Galaxii, za přeživší lidi (kombinovaná kampaň) a za pavouky s vosami. Tohle jsou věci, které ve strategiích nevídáme denně.

Galaxia by šla excelentně zpracovat, jako freelance vesmírný simulátor. Stačí si vybavit pecky jako Frontier, Privateer nebo novější Freelancer či X. Létat neznámým vesmírem, zkoumat planety, opravovat loď a vůbec podnikat vše pro to, abychom se mohli vrátit na Zemi - to je motivace jako šlak. Jednotlivé planety by bylo možné navštívit osobně a řešit tam lokální problémy, nabírat posádku a těžit materiály. V podstatě bychom to mohli pojmout částečně, i jako adventuru. Zpracovat to formou Ur-Quan Masters / Star Control se přímo vybízí. Jenom tomu dát patřičnou grafiku. Nezapomeňme na začlenění telepatických jednotek do hry!

Galaxia by šla excelentně zpracovat, jako FPS. Od Wolfensteina 3D mne nenapadá lepší téma na FPS, než je Galaxia - bitky proti obřímu hmyzu (ne, Starship Troopers nejsou pro Galaxii konkurencí!) v džunglích i urbanisticky vyspělých lokacích, záchrany lidstva z podzemních bunkrů a postupné rozšiřování party nevojáků. I když by osekáním tématu na pouhou střílečku neznamenalo vytěžit námět do mrtě, pořád je tady prostor pro neotřelou hru. Nebál bych se krajinu pojmout velice otevřenou, podobně, jako v Crysis. Jednotlivé zóny by byly odděleny přirozenou bariérou. Představte si ty hnízda ve skalách, jejich likvidace výbušninami a rozřezávání zámotků, jestli skrývají člověka nebo dalšího hnusného hmyzoida. Představte si taktický boj, kdy nosíte jen málo velice účinných zbraní, skoro bez omezení munice, ale se strašlivě dlouhou dobou na nabíjení. A také zde máme skafandry s obrannou vrstvou - krásně to hraje do karet. A mise, kdy se musíme ze zámotku dostat nožem a ocitneme se skoro bezbranní v hnízdě... Těch menších i větších nápadů osvěžujících hru je mnoho na to, aby vznikla jen další střílečka v řadě.


Podobně, jako u Vzpoury Mozků - nabízí se mnoho žánrů, které by mohly Galaxii derivovat i rozšířit. Například by nebyl špatný nápad příběh vyprávět z pohledu posádky lodě "Galaxia 2", která pátrá po osudu první výpravy. Nalézáním stop a svědectví by se tak odhalovaly jednotlivé kroky Petra a Jana. Možnost neomezeného zkoumání dalších planet rozšiřovat tak příběh hlouběji - prostor je neomezený. A naopak - vymyslet příběh do bodu, kdy byla Galaxia stvořena a vydala se na svou cestu. Forma nějaké strategické adventury nebo textovky - to není žádný problém.

Vzhledem k tomu, že realizace komixu "Pod Paprsky Zářícícho" formou hraného seriálu (tedy půjde asi jen o Kruana a související příběhy) není zcela nepravděpodobná, je docela možné, že by někoho mohlo napadnout zpracovat tyto příběhy i formou počítačové hry. Snad k tomu i moje nápady přispějí.

Poslední ABC komix rozeberu brzy. I přes kolísavou kvalitu námětu jde o dílo zdaleka nejrozsáhlejší - přesto to bude asi rozbor tak trochu "do počtu", jelikož možnosti zpracování se od Vzpoury Mozků a Galaxie asi příliš lišit nebudou. Jako zajímavost to ale sepíšu.