31. 7. 2009

Realms of Arkania - Star Trail

Miluju sérii Arkania her, dokonce i Drakensang mi celkem sednul. RPG systém Das Schwarze Auge jsem nikdy nedržel v rukou, ale díky třem dílům základní ságy jsem v sobě zachoval pocit něčeho blízkého a známého.


Rozepisovat se o Star Trail, to je nošení dříví do lesa. Kdo hru nehrál, může se jít leda zahrabat, protože jde o jeden z nejlepších příkladů, jak udělat na počítači pořádné RPG běsnění. Nejde jenom o fantastickou grafiku a hudbu, ale zejména o detailně implementovaný systém, precizní souboje, rozsáhlé dialogy, působivý příběh a hlavně neuvěřitelnou míru detailů a interaktivity, co autoři do hry nacpali - to jsou věci, které těžko jinde najdete. A pominu-li hodinovou instalaci a dvacetiminutový loading na mé 386SX se Stackerem, postavil bych Star Trail na úroveň Dungeon Mastera. Vlastně v případě "exteriérových dungeonů" jde o hru kvalitativně lepší, než třeba všichni tři Ishaři dohromady. Ono je to trochu nefér srovnání, jelikož Ishar je přístupnější a v jistém smyslu hratelnější, ale Star Trail je komplexní hra, komplexní simulátor party hrdinů. V tom je jeho síla. Není divu, že jsem ho nikdy (!) nedohrál. Jedině Stíny nad Rivou mi díky nižší obtížnosti podlehly.

Je to divné? Není to divné. V době, kdy jsem hru hrál, jsem neměl Score s obsáhlým návodem k dispozici a nikdo v mém okolí Star Trail nejenže nehrál, ale ani neznal. Marně jsem jim hru ukazoval a vysvětloval to, co jsem ze hry pochopil... a jsme u toho. Ke hře jsem nikdy neměl manuál (přesto, že disponuji originálkou - to asi nevysvětlím, ale je to tak), takže jsem všechny herní mechanismy musel odhalit metodou pokus-omyl sám. Zní to jako prkotina, zvláště u současných her, kde jsou manuály útlé, jako peněženka před výplatou. Ale u starých her to bejvávalo jinak, to víte!

Víme? Nejsem si jistý. V době, kdy jsem pařil na počítači jako o život, jsem nikdy nedisponoval nějakým manuálem k jakékoliv hře. Prakticky všechno jsem si zjistil sám, studiem klávesových zkratek v menu a učením se. Ony ty hry ne vždy byly komplikované. Například hra F-29 Retaliator, která se ovládá dohromady šesti klávesami + pohledy kamer, je velice jednoduchá na pochopení i v případě, že manuálem nedisponujete. Dokážete odhadnout, kolik takový manuál musel mít stran? Bylo jich okolo čtyřiceti, jestli si to dobře pamatuji. A to je na šest kláves docela dost.

Jistě, v manuálu byl popis i všech úkolů ze sta misí, ale tento popis existoval i ve hře samotné, takže nad důležitostí lze pochybovat. Podobně by se dalo pokračovat u desítek dalších her. Manuál byl osobitým dílem, které ale bylo mnohdy přeceňováno. Někde z této doby pochází takové "rčení", že hry na PC mají manuály o stovkách stran a mají komplikované ovládání "přes celou klávesnici". Nejeden PCčkář se smál málotlačítkovým gamepadům a doma mastil Mechwarriora 2, používaje hrdě všech klávesových zkratek.

Na tento fenomén jsem narazil už kdysi dávno. Když se teď začalo o pokračování Mechwarriora mluvit, tak se uvažuje právě o ovládání na konzole. Narychlo jsem si to rozepsal na Dualshock a výsledek mne překvapil.

Pohyb mecha - dopředu, dozadu, otáčení pravá levá + tempomat (fixace rychlosti daným směrem). Levej analog + click.
Pohyb kabiny - dtto + zoom. Pravej analog + click.
Přepínání mezi targety - 2 tlačítka. Šipka vpravo a vlevo.
Přepínání mezi wingmany - 2 tlačítka. Šipka nahoru a dolů.
Příkazy wingmanům - 1 tlačítko. Ttriangle button + submenu na pravý analog.
Nastavení radaru - 1 tlačítko. Square button + submenu na pravý analog.
Nastavení filtrování obrazu - 1 tlačítko. Circle button + submenu na pravý analog.
Přepínání zbraňových řetězů - 2 tlačítka. L1 - L2.
Střelba primary a secondary - 2 tlačítka. R1 - R2. (R1+R2 = střelba vším, co je k dispozici).
Přepínání kamery - 1 tlačítko. Select button.
Pauza, objectives - 1 tlačítko. Start button.
Jumpjets - 1 tlačítko. Cross button.

Teoreticky tam chybí rozhlížení v rámci kabiny a eject, ale kdo to kdy využíval, nemaje VFX-1 ve své době? Nikdo. Já to bez toho dohrál několikrát.

Takže jak je to z tou komplexitou PCčkových her? Bylo to opravdu tak žhavé?

Mezi námi - nebylo. Ale to neznamená, že by se nenašly výjimky. Například takový Falcon 4.0 měl tlustou bichli poměrně právem. A když se vrátím k tématu článku, je to právě Star Trail, který je pro běžného hráče bez manuálu prakticky nehratelný. A já jsem se právě stal majitelem takového manuálu (thx Rudolf). Má celkem 78 stran, které jsem se jal číst.


Za ty roky o Star Trailu vím docela dost, hlavně po té, co vyšel v češtině poslední díl série. Přesto musím uznat, že o některých featurách hry nemám ani páru. Dodneška mi nebyl zcela jasný například systém generování charakterů - jakože proč byl udělaný tak, jak byl udělaný. Nebo některé vztahy mezi dovednostmi a jednotlivými činnostmi, jako bylo sbírání bylinek při odpočinku, mi nebyly naprosto jasné. Zhltnul jsem tedy manuál celý s chutí a našel tam celou řadu milých detailů, které by mi asi zůstaly navždy skryty. Dokonce chápu, proč jsem hru nedohrál, protože součet všech těchto detailů jednoduše řečeno tvoří sumu, která se dříve nebo později šeredně vymstí a dojdeme ke konci hry. Obtížnost soubojů je nesmlouvavá.


Na druhou stranu je ale fakt, že dobrá polovina textů by se dala nacpat do samotné hry. Například popisy kouzel jsou v manuálu naprosto zbytečné a naopak by měly být především ve hře, abych vlastně věděl co dělám a co lze očekávat. Stejně tak mne vytáčí, že se ve hře používají zbytečně celé řady zkratek (například u výpisu vlastností postav), které i se znalostí angličtiny prostě nemají smysl. Takže bez manuálu stejně nevíme, co značí toto číslíčko. A naposled - celkem značný objem informací přepokládá, že hráč má IQ na úrovni Henryka Laholy, protože objasňovat každičký prd, který má grafickou ikonku, popis ve hře, tři alternativní způsoby vyvolání a ještě v manuálu jeden odstavec, to celkem překračuje míru slušnosti.


Na stranu třetí je v případě Star Trailu nutné podotknout, že jde o záměr. Na titulní stránce jasně čteme "A Fantasy Role-Playing Simulation". Hra nesimuluje ani tak putování po krajině a mýcení orků, ale spíše celé herní sezení, kde gamemastera supluje počítač. Pro hraní stolního RPG musíte znát hromady herních mechanismů i zkratek. Pro hraní Star Trailu je to nutné zrovna tak. Proto se v graficky prázdných ulicích dočkáme popisu o "ruchu ulice". Proto je každičká akce doprovázena bohatým textovým doprovodem, který by byl jinak zpracován v herní grafice. Proto si v hospodě můžeme vybrat, zda-li si sedneme k baru, k prázdnému stolu nebo ke stolu plnému. Proto si můžeme psát vlastní poznámky do deníku, který se pak stává nefalšovaným fantasy románem (a já měl moc pěknej!). Proto i samotný manuál ke hře místy připomíná rulebook místo toho, co bych od manuálu standardně čekal. Proto je Star Trail naprostou perlou v herní historii, kterou bychom si měli připomínat.


Takže vážení PCčkáři, vaše hry byly jen výjimečně komplexní tak, aby se tím dalo chlubit a nemusím jít pro kámen daleko, abych našel možná ještě komplexnější hry pro konzole libovolné generace. Počet stran v manuálu nestačí, jako argument, obdobně, jako počet kláves, kterými se hra dá ovládat (ne, Jedi Knight se NEovládá třiceti klávesami). Ale je fakt, že pár her manuál prostě potřebují ke hraní, nejenom, jako protipirátskou ochranu. A Star Trail je toho nejlepším důkazem, jaké komplexní hry se dělaly už dávno. Jděte a hrajte to!

P.S.: Čarodějka na obálce hry je kočka, co? Taky vás dycky napadá, proč jsou hrdinové vykreslováni obecně jako skoro nazí, ale ve hře si bez těžké zbroje ani neškrtnou? Chm...

13 komentářů:

  1. Dave, Dave, Dave...manual? Manual je pre slabochov :) Ale teraz vazne, Star Trail je moja srdcovka, ostatne ako cela ROA seria. Velmi dobra atmosfera, ktoru sa vela hram nepodari vytvorit, a obzvlast vdaka tejto atmosfere si hru pamatam do dnes. Dokonca sa k nej aj obcas vraciam. I ked vacsinou uz ju nie je cas znova dohrat.

    Ale zaujimal by ma tvoj nazor na Drakensang...neviem, ze by si o tom tu nieco pisal. Ale mozno som len na to zabudol (s mojou sklerozou je to mozne :) ).

    OdpovědětVymazat
  2. Záleží na tom, jak soudíš o komplexitě hry. Jestli z pohledu ovládání, manuálu nebo herních mechanismů. Já myslím, že vše je relevantní. Co není relevantní, je abnormální obtížnost hry. Tu můžeš postavit na několika pixelech.

    "Takže jak je to z tou komplexitou PCčkových her? Bylo to opravdu tak žhavé?"

    V té době podle mě ano, bylo. Dual Shock neexistoval (to k tomu příkladu, který jsem nějak nepochopil). Navíc bych řekl, že to platí i dnes, i když asi čím dál méně.

    Škoda, že jsi vytáhl F29-Retaliatora. Mám dojem, že těch simulátorů ať už vesmírných nebo leteckých bylo docela dost, takže brát tuhle jednu hru za všechny opravdu nelze. Alespoň, že ještě toho Falcona jsi uvedl. :D

    OdpovědětVymazat
  3. mickthmage: K Drakensangu se ještě vyjádřím později, ale obecně je to docela živá hra, takže OK.

    delosombres: Retal posloužil jenom jako vzor nepoměru mezi komplexitou hry a komplexitou manuálu, nic víc.

    Ten příklad s Mechwarriorem je o tom, že na PC je prakticky celá klávesnice pokryta funkcemi, které dodávají feel k simulaci, ale nejsou potřeba, případně je použiješ maximálně jednou. Napovídá to spíše k nezvládnutému GUI a kontextového ovládání. Hry na konzolích - a to včetně těch nejstarších - se sice ovládají maximálně šesti tlačítky, ale těmito tlačítky šlo v pohodě ovládat nějaké herní menu o X položkách, takže komplexita herních mechanismů je plně srovnatelná.

    Ale samo platí, že konzole v první řadě přinášely automatové, tedy primitivní hry, vedle čehož bylo PC (a obecně osobní počítače) rájem komplexnějších her. Spíš jsem asi chtěl říct to, že se oba styly vývoje her už poměrně dávno sloučily, takže máme tak akorát komplexní hry ovladatelné pár tlačítky. Celkem mi to vyhovuje. Ale sem tam si potřebuji "zakružbit" nebo se "zaseknout" v nějaké gamese, tak ještě, že máme (retro) výběr ;).

    OdpovědětVymazat
  4. Drakensang me docela bavil, ale ty zpraseny souboje, mor dnesnich rpg :(

    Proc proboha ti nemci pitomi neudelali modernejsi verzi toho systemu co byl v puvodni trilogii...

    OdpovědětVymazat
  5. Mě naprosto dostal stostránkový manuál na Darklands a k tomu dalších 120 stran Cluebooku! To je teprv počtení. Podle toho jde vidět, že když už někdo tu hru dělal, tak si na ní dal záležet se vším všudy.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak u Darklands, jakožto v zásadě textovky, to celkem i chápu. Ale byla to skvělá hra!

    OdpovědětVymazat
  7. by Danny - Z Arkanii jsem se nejdriv asi jako vetsina z nas dostal k Rive, ktera se mi hodne libila. Byl jsem zpocatku trochu zmateny tim mnozstvim funkci a predmetu urcenych k simulaci dobrodruha na cestach, ktere ale vubec nebyly potreba vzhledem k tomu, ze se skoro cela hra odehrava ve meste. Prave mesta mam z nejakeho duvodu v Rpg nejradsi a Riva je opravdu skvele udelana a pomerne ziva. Ke Star Trailu jsem se dostal az mnohem pozdeji. Ve Score jakozto mem na dlouha leta jedinem informacnim zdroji byl ST defakto ignorovan, ICE to splachl recenzi na 1 stranu, ze ktere bylo patrne, ze hru moc nehral (u nej klasika) a dal tomu prumerny hodnoceni. Do hrani jsem se pustil nekdy pred rokem, snad 7-8 let po dohrani Rivy, pod dojmem ohlasu od jinych fanousku RPG. Zpocatku me to bavilo, ale po ceste do dalsich mest a splneni par questu jsem s hranim prestal. Na takovou hru uz bylo moc pozde, ne ze by byla nejak zvlast obtizna, ale mam pocit, ze je to ten typ hry, ktery narozdil od sevrene Rivy hracovi nedava moc indicii a nechava ho potulovat po krajine. Navic hra neni moc user friendly, at uz co se tyce cestovani, ale i statistik u zbrani/zbroji apod., ktere se mi nepodarilo rozklicovat. Urcite je to rpg se skvelym potencialem, ale dostal jsem se k nemu bohuzel pozde.

    OdpovědětVymazat
  8. Danny -eh, ako si potom hral Rivu, ked ti neboli pri Star Trail jasne statistiky pri zbraniach/zbroji, kedze Riva mala uplne rovnaky system? :)

    OdpovědětVymazat
  9. Halt se du zahrabat. Zel jsem nemel v detstvi tak nevycerpatelne zdroje her. A co si v mladi nezahrajes... Vyjimky se najdou. Pro me RPG dungeony zustanou vzdy nocni murou.

    V detsvi jsem uklouz a uviz v betonovy klouzace a nemoh se zni dostat. Pote nasledovali 2 roky desivych snu, kdy jsem putoval kanalem nebo kobkou a potkaval divny lidi a zvirata ktery mi dycky neco rekli a v nakym miste jsem dycky zhebnul a probudil se. A dalsi noc znova od zacatku, az po dlouhe dobe jsem vylezl na svetlo, ale porad jsem zustal zaklesnuty. Az jednou se mi podarilo vylezt. Pak uz se mi to nikdy nezdalo, i kdyz jsem chtel, protoze to byla neskutecna uleva dostat se na svetlo a i to putovani bylo spetne dost zajimavy.

    Jinak, kdyz uz jsme u tech komplexnich her tak treba sachy a go se daji hrat na mnoha urovnich komplexity nbeo ten Fantan by mohl byt neskutecne zajimavy. V PC gamesach se mi vybavuje patrician 3 - na nejvysi urovni komplexity a obtiznosti jsem to nikdy nehral protoze se to neobejde bez haldy rutiny a absence skriptovaciho jazyka se da jen tezko obejit.

    OdpovědětVymazat
  10. Danny: Star Trail rozhodně je tužší, dokonce bych řekl že i víc, než Blade of Destiny. User Friendly mohlo být dotaženo více, ale "v té době" to bylo celkem v pohodě. Každopádně ta "simulace" RPG systému je skvělá. Měl jsem v rámci jedné hry rozjeté asi tři party, mezi kterými jsem se v chrámech přepínal a dělal s každou partou jiné kejkle podle chuti a nálady. Super prostě.

    OdpovědětVymazat
  11. Dave da sa ten 80 strankovy manual niekde stiahnut?

    OdpovědětVymazat
  12. Bohužel ne. Pokud by nezáviselo zas tak moc na kvalitě, mohl bych to naskenovat.

    OdpovědětVymazat
  13. Jaj tak to si nerob nasilie, skenovat 80 stran od Teba nemozem ziadat, to je robota o nervy :) Snad ked sa raz dostanem na nejaky zraz amigafora si donesiem scanner a spravim to tam. Jedine teda, ze by si sa extremne nudil, ale vazne sa s tym nebabri.

    OdpovědětVymazat