Asi tak před týdnem mi kamarád Prototype půjčil, protože se mi celkem líbilo Infamous a Prototype je údajně lepší, takže bych ho měl "očekovat". Nějak zvlášť se mi do toho nechtělo, ale po večerech jsem si našel nějakou tu hodinku a do hry se bez očekávání pustil. No, moc jsem nebyl překvapen. Úvodní tutorial je krutoholomajzna, kdy holými rukami rozbíjíme tanky a jeho trosky házíme na nenízko létající vrtulníky, které pak padají a masakrují civilisty i nějaké zombíky. V rámci tutorialu máme k dispozici a vyzkoušení všechny možné zbraně / mutace těla hlavní hrdiny, což z nás dělá nezastavitelný tank. Tato absurdní síla hrdiny byla záměrem, ale neubránil jsem se pocit, že je to trochu kontraproduktivní, jelikož i se základním ovládáním jsme nezničitelní, takže veškeré mutace, krom docela povedeného vizuálu, jsou vlastně tak trochu zbytečné. Navíc grafika jako celek je trochu podivná - no hru jsem odložil s tím, že o ní ani nebudu psát.
Jenže pak byl další večer, kdy jsem si k tomu zase na hodinku sednul. Posunul jsem se k hlavní hře, kdy zjišťuji, že nemám paměť (ó!) a tak zjišťuji, jaký to hrůzný vládní experiment policejního státu se mi to přihodil (ó!). Tradičně jsem přišel o všechny superschopnosti z tutorialu, tak začínáme od nuly. No tak si chvilku zablbnu.
Proniknout do hry mi docela dlouho trvalo. Záhy jsem zjistil, že systém upgradů jednotlivých superschopností je velice rozsáhlý a to dokonce tak, že na některé triky jsem si ani nezapamatoval klávesovou kombinaci. Také grafika města, složeného z opakujících se prvků a která je poměrně holá, přestala hrát takovou roli, protože pohyb v prostoru je fantasticky rychlý a tak se na detaily člověk nesoustředí. Naopak - civilisté ve městě, vojáci či příšery - ty jsou velice pěkně naanimované a je možné všechny rozsekat na kusy (toliko k mému volání po vyhřezlé hrudní kosti). Prostředí je sice skoro nezničitelné, ale vtipně modifikované textury, efekty ohně a kouře dodají ulicím atmosféru, že se tady stalo něco opravdu hrozného. Na oplátku je hra fantasticky rychlá a ani se stovkami objektů na scéně jsem nepozoroval nějakého poklesu framerate (8800 GT). Nějakej nextgen to vysloveně není, ale ani ostuda - účel světí prostředky.
Hlavní hrdina se jmenuje Alex Mercer a je to mutant, který dovede skoro na libovolnou vzdálenost zničit skoro cokoli a zabít skoro všechny. Přesto jsem velice rychle přišel na to, že nemá cenu za každou cenu chtít všechno vykydlit. I přes poměrně komfortní ovládání a kameru se prostě někdy stane, že je s přesilou potíž, takže se vždy vyplatí alespoň zvážit možnost taktického ústupu. Ve třetině případů je to totiž rozhodnutí správné. A když máte schopnost neomezeně a velice rychle běhat po stějnách budov a létat, tak byste byli hloupí těchto možností nevyužít. Kam se hrabe Assassin's Creed a Infamous dohromady ;).
Struktura hry je celkem obyčejná a po jistém čase jsem se neubránil pocitu repetivnosti. Ale vzhledem k tomu, že hra přímo vybízí k tomu, aby byla hrána po krátkých úsecích a po mnoho večerů, je to vlastně jedno. Objevíte se ve městě, dojdete na start mise, vyčistíte všechno, co se v seznamu úkolů (ty jsou opravdu převážně kydličské) a jdeme dál. Jednou za čas musíme "zkonzumovat" nějakou důležitou osobu, díky čemuž získáme i její paměť. Tímto způsobem pak nejen posouváme děj dále a zjišťujeme vládní konspiraci, ale také se tak naučíme řídt tank a vrtulník či získáme nové schopnosti a zbraně. A navíc konzumace je cool způsob, jak doplňovat zdravíčko, neboť automatická regenerace je spíše symbolická, což mi vyhovuje.
Posledním zajímavým prvkem je možnost převzít na sebe podobu člověka, kterého jsme naposledy zkonzumovali. Tím se dostaneme i do vojenských základen nepozorovaně. Alex Mercer je zkrátka ultimátní superhrdina, který umí od všeho trochu a něco i více. Je teda fakt, že umělá inteligence není z nejzářivějších a většinou si nevšímá toho, že někdo z okolí zmizel. A ani jim nepřijde podezřelé, že generál podivně pobíhá v podřepu. Je to ale přijatelná nadsázka, bez které by se hra neobešla.
Jádrem zábavnosti jsou ale kontaktní bitky (i když máme možnost sbírat zbraně). Začátek hry je taková spíše nuda, ale jakmile trochu přituhne obtížnost, přesila ze mnohonásobně zvětší a být naháněn osmi vrtulníky v ulicích Manhattanu má něco do sebe. Kombinace útěku, změny vzhledu a opětovné infiltrace cílové budovy - i když se to opakuje, tak je to docela zábava a jak postupně zlepšujete schopnosti hrdiny a získáváte nové, nacházíte nové uspokojení z rozčtvrcování všeho živého - ženy a děti první.
Prototype je zábavnou hrou v kategorii B. Když od ní čekáte lehkou zábavu na několik večerů, neuděláte špatně. Jak jsem před chvílí zjistil, tak počítačová hra je vlastně předskokanem nové komixové série. Když si tohle dám dohromady, tak musím moudře pokývat hlavou a pronést: "Toto dobrý komixový předskokan je".
Prototype chybí výrazné osobnosti, lepší příběh, více druhů nepřátel, hutnější atmosféra a pestřejší náplň misí k tomu, aby to byla bomba. Přesto svůj účel plní nadprůměrně. Hru jsem nedohrál a asi ani nebudu dohrávat, leč podle prvních dojmů, založených na sedmi hodinách hraní, bych to tipoval na pěknou sedmičku.
Žádné komentáře:
Okomentovat