Sbohem, Playstation 3

S oznámením nové generace konzolí od SONY přišel čas na bilancování, jak moc se teda jako tato generace podařila. Pro Playstation 3 je to obzvláště zajímavé. Konzole vyšla jako poslední, měla opravdu špatný start, pak se sice vzchopila, ale vzestupy střídaly pády. Šlo celkově vzato o úspěšnou konzoli? Má SONY na co navázat?

Úhel pohledu je nyní kritický. Až někde do roku 2010 jsem byl nekritickým fandou SONY produktů a všechno jsem jim žral. Microsoft? Ta firma na nekvalitní operační systémy fušuje do her? Ale prosím pěkně - je to jedině SONY, symbol spásy herního průmyslu, novodobý Goliáš, který s první a druhou Playstation navždy změnil herní dějiny. Wii šlo od samotného začátku zcela stranou - nemělo v tom samém "oboru" co nabídnout a Nintendo tak zaujalo úplně jinak (a později se k tomu vrátím v článku "Sbohem, Wii"). Psal se rok 2006, pozice Playstation 2 byla neotřesitelná a XBOX 360 byl v prodeji. Pak se psal rok 2007 a přišlo to i k nám, do Evropy, za lidových 17.000 Kč. Neváhal jsem, vždyť je to Playstation.

Nezapomenu na ten okamžik, když jsem s Drokkem rozbalil krabici, připojil konzoli k internetu, vytvořil účet a dal stahovat první demoverze k Burnout Paradise a Heavenly Sword. To bylo přesně to, co jsem od konzole chtěl. Skvělý obraz, rychlou grafiku a hlavně pocit "next gen", že hraju něco, na co tehdejší "normální" PC nestačila, respektive něco, co se nedalo nikde jinde zahrát.

Byly to právě hry jako ICO+Shadow of the Colossus, God of War 1+2, Gran Turismo 3+4, Final Fantasy 10+12, Metal Gear Solid 2+3 a tuny dalších hitovek, které předurčily úspěch Playstation 3, jako logického nástupce. Přidejme si papírově úžasný hardware - Cell, 512 MB paměti, vestavěný harddisk a samozřejmě Blueray mechanika. Budoucnost byla světlá a mé nadšení neznalo hranic.

Jenže praxe je praxe. Ukázalo se, že "blbý" XBOX 360 má v multiplatformních hrách lepší grafiku, jelikož vývojaři na nějakou optimalizaci pro Cell kašlali. Online služby byly zpočátku velice skromné, zatím co Microsoft s úspěchem navázal na XLive z prvního XBOXu. Ale zase to bylo zdarma! Harddisk v kombinaci s pomalou mechanikou vyžadoval u většiny her instalaci, která ale nijak zvlášť hry neurychlovala. A problematická práce s paměti a nepříliš vyvedený devkit v spustil obří vlnu skepse. Konzole se velice špatně prodávala a nezdálo se, že by SONY mohlo něco zachránit.

Nepříliš vstřícný přístup k zákazníkům a postupné odebírání funkcí (jmenujme kompatibilitu s Playstation 2 a podporu alternativních operačních systémů), kterými se SONY při vydání konzole chlubilo - to vše upletlo z hovna bič a vyústilo to v hackerský útok na Playstation Network. Tím se ještě více ukázalo, že SONY podcenilo natolik zásadní zabezpečovací prvky, jako je třeba šifrování hesel či čísel kreditních karet v databázi, nemluvě o přenosu ze samotné konzole - kdokoli s Wiresharkem mohl vidět informace jako na dlani. Celková reakce byla spíše vlažná, ale lepší než nic. Zdálo se, že se SONY dostalo z nejhoršího, upevnilo svou pozici a podporou menších vývojařů postupně zvedlo prodeje. Nemluvě o snížení ceny a redesignu s menší spotřebou.

Také HOME a potažmo MOVE nesklidily úspěch, jaký si SONY přálo. A nestálo je to málo.

Ale co hry? To je přece to, oč tu běží. Metal Gear Solid 4? Nejlepší hra všech dob. GTA4 - vyvedený port, u kterého jsem strávil bez nadsázky 300 hodin s radostí. God of War 3? Naprostá pecka. Gran Turismo 5 - po nekonečných odkladech a ročním vydáváním obřích patchů se z toho vyklubala solidní zábava na 100+ hodin pro každého fandu automobilů. Na druhou stranu je ale pochopitelná jistá míra zklamání - Playstation 2 měla od každé této série k dispozici dva díly v rozpětí pěti let maximálně - na začátku a na konci cyklu. To se Playstation 3 nepodařilo.

A to nemluvím o "ztrátě" značek jako Tekken, Final Fantasy nebo Devil May Cry - hry, které byly v srdcích fanoušků pevně spojené s Playstation. Hry nakonec ale prostě byly, to se konzoli nedá upřít. S čestnou výjimkou Last Guardian, jehož neexistenci považuji za největší katastrofu v novodobých herních dějinách.

Prohlášení SONY, že jejich online služby zůstanou vždy zadarmo, že mají v plánu desetiletý cyklus, že se mohou pro své zákazníky roztrhat - to vše začalo být více a více v kontrastu s realitou. Příchod PSN+ v zásadě znamená, že chcete-li využívat online naplno, musíte si zkrátka zaplatit. Deset let? Možná s příchodem streamovaných her po koupi Gaikai? Možná. Nyní po šesti-sedmi letech od vydání je vidět, že hardware konzole ztratila dech, což je naprosto logické a nelze to nikomu vyčítat - jenom nelze lpět na deseti letech. A vůbec - Playstation 2 prodala dosud 150 milionů kusů konzolí a SONY se tím řádně chlubilo. V době vydání Playstation 3 to bylo číslo tuším 130 milionů, které se SONY zdálo, že překoná hravě. Nyní je bilance s "pouhými" 77 miliony prodaných kusů prostě jinde.

Ano, byl to hlavně a především marketing, který SONY uškodil. Technologicky je konzole na výši - remote play, propojení s PSP, megapřesný MOVE. Jenže historie nám ukázala, že ŽÁDNÁ úspěšná konzole nestavěla na papírovém výkonu a už vůbec ne na (dle mého vkusu arogantním) marketingu. Paradoxem je, že čistě z hlediska prodejnosti a her to byly obvykle konzole s nižším výkonem, které válku ve své generaci vyhrály. Když pak během nejrůznějších přílěžitostí různí Tretonové, Kutaragové a Buttlerové s pokerovou tváří představovali budoucnost her ve formě klonů her z jiných platforem, bylo to prostě trapné. Anebo ty "target" rendery, retušované a falšované trailery, údajně "in game". Člověk by se musel jmenovat Joe, aby jim to žral.

Playstation 3 se ale ze sraček vyhrabala. Nové značky jako Killzone (ok, ta přešla z Playstation 2, ale rozumíme si), Uncharted, Little Big Planet nebo i třeba Demon's Souls plus multiplatformní tituly typu Dragon's Dogma, Red Dead Redemption - to lze považovat za zářné příklady úspěchu. Dokonce v tomto roce Playstation 3 překonala souhrnnými prodeji XBOX 360, na co bych si před pár roky nevsadil ani niklák. Není pochyb o tom, že herně konzole uspěla.

Vedle toho jsme ale byli svědky i toho, jak SONY začala vydělávat na nejrůznějších HD remacích starých her, prodejem her pro Playstation 1 a 2 - čili udělali z Playstation 3 více méně ultimátní herní stanici, avšak za cenu, která není úplně košer. Přidejme si blokaci bazarových her ve formě online passů. A nezapomínejme na fenomén jménem YLOD, který potkal nepříjemně vysoké procento uživatelů, mne nevyjímaje.

To je asi i závěr. Na Playstation 3 se dá dívat ze dvou hlavních úhlů pohledu. Jako platforma se vším všudy bych řekl, že totálně selhala. Nedokázala navázat na úspěch předchozích inkarancí a chování vedení firmy považuji za neomluvitelné. I ten virvál kvůli hacknutí konzole pro warez? Ostudné - navíc prodeje konzolí se zvedly, jakož i prodeje her. Podpora multimédií byla celkem vlažná, vlastně krom Blueray filmů nijak zvlášť konzole neexceluje. A proč je konzole tak velká, hlučná, žere tolik proudu a je pomalá? Proč je každá další generace konzolí (což platí obecně) horší v natolik základních věcech, které zákazníci od konzole očekávají automaticky? Známkování jako ve škole? Za čtyři, s odřenejma ušima. Byla to otřesná zkušenost a doufám, že už nikdy nikdo nebude postupovat tak, jak jsme byli po ty léta svědky.

Jenže kvalitu zařízení lze posuzovat jedině podle her. Až budu za pár let vytahovat Playstation 3 ze skříně, abych si osvěžil Metal Gear Solid 4, nebude již v provozu žádný PSN server, žádné blbnutí s patchema a zbytečnýma trofejema. Budu to zase jenom já, záře LCD televize, jeden HDMI kabel a vybité nevyměnitelné baterky v ovladači. A hra. Jedna z několika TOP záležitostí, které nám Playstation 3 naservírovala. To je podstatné. Z herního hlediska musím říci, že jsem si užil opravdu hodně radosti a vlastně bych jen vytknul Last Guardian (plus tedy menší počet "playstation core" her). Ve škole bych dal za dva mínus.

Sbohem, Playstation 3. A díky.