New Super Mario Bros. U

Poslední z trojice her, kterou jsem si domů odnesl společně s WiiU byly pochopitelně nový Mario. Tady musím dodat jednu důležitou věc. Nintendo sice pochopilo, jak je Mario pro ně cenný a jak moc ho s Wii a potažmo i s DS opomíjeli - co se klasických hopsaček týče. Vlastně vyšla jen jedna! New Super Mario Bros. pro Nintendo DS. Byly tady hry jako Galaxy, Paper Mario, Mario & Luigi Saga a několik spinoffů jako Mario Kart. Ale kdy naposledy vyšel "normální Mario"? Na GameCube to nebylo, na N64 už vůbec ne. Sice v případě Super Mario 64 lze hovořit o inovaci v novém žánru, ale "klasický" Mario je přece 2D! Nebál bych se přísně řici, že to byl Super Mario World pro SNES z roku 1990. Pak až do roku 2006 nic nevyšlo! A tak Nintendo začalo chrlit nové hry - jednak Super Mario Land 3D Land, který je teda 3D -  a pak New Super Mario Bros. 2 pro 3DS, New Super Mario Bros. Wii a New Super Mario Bros. U pro WiiU. Znenadání měl člověk pocit, že je poněkud přemáriováno a neměl na další hru chuť. Aniž by to nutně bralo na kvalitě daným hrám, posuzovanými odděleně.



V mém případě ale hraje fakt, že Wii a 3DS verzi 2D Mario her jsem hrál jen velice málo, skoro vůbec. Ve Wii verzi jsem neměl dost spoluhráčů okolo sebe a hraní postrácelo smysl. V případě 3DS verze jsem prostě neměl dost peněz a pak jsem se rozhodl počkat si na WiiU verzi. Takže vlastně jsem z herního hlediska moc přecpaný nebyl.

Nový Mario je ale výtečný exemplář toho, jak Nintendo technicky umí vydávat "ty samé hry". Je to prostě Mario - nemůžete mu to vzít. Dvě tlačítka, čtyři směry a jedem! Vymazelná animační metoda, přesné ovládání, kreativní interakce s prostředím a potažmo level designem. Vtipné nápady na pokročilejší pohybové techniky a sebratelné bonusy. Nintendo exceluje nejen v remixování starého, ale vymýšlením opravdu nového. Jakkoliv banálně to může znít - implementace zpracování světla a tmy hraje podstatnou roli při průchodu levelem a připomíná tak některé "mizející před světlem" úrovně ze Super Mario Galaxy (tam tedy ve 3D). Valím oči nad tím, jak citlivě musím dávkovat mačkání tlačítek, abych udělal vše elegantně s vyžadovanou pixel-perfect přesností.

Nad to je hra poměrně těžká! Rozhodně se nedá projít všemi úrovněmi na první pokus. Naopak - i zkušenější hopsač se potrápí. Není to ale ten frustrující styl, kdy "něco prostě nejde a nejde", je to proces učení, kdy se po pár (desítkách) ztracených životech zkrátka naučíte dělat vše naprosto dokonale. Každý další pokus o zdolání vykazuje jasné známky postupu - a ta naděje, blízkost úspěchu, to vše pohání. Tohle je na medaili!

Obsah hry je také překvapivě velký. Na "základní dohrání" stačí tak osm hodin tipuji, jenom abyste viděli konec. Pak ale přijde práce se sbíráním velkých mincí (tři, dobře skryté v každé úrovni) a tím pádem znovu-objevování již dávno dohraných úrovní. Tím vás hra motivuje k dokonalejšímu zvládnutí, aby i ty nejtěžší triky přešly se samozřejmostí sobě vlastní ve váš malíček. Přidejte si MiiVerse komunitu, která pomáhá, radí, dělí se o frustraci i radost - hra chytře během loadingu ukáže relevantní příspěvky k právě hrané úrovni. Je to dobře vymyšlené.

A multiplayer je náhle hratelný. Nevím, jak tomu u Wii verze bylo možné - tam jsme se ve čtyřech vzájemně spíše brzdili - i když taky jde o dovednost hráčů samozřejmě... ale tady je hraní už ve dvou opravdu zábava. A jako bonus - nový "asymetric play" systém, kdy jeden hráč může na dotekové obrazovce tabletu kreslit plošinky pro pomoc ostatním. Tento režim sice není zdaleka tak zábavný, jako třeba v Rayman Legends (kde je to naprosto boží), ale v rukách zkušeného hráče dokáže divy.

To je zároveň trochu problém - nový Mario je opravdu hodně nakloněn zkušenějším hráčům. Některé úrovně byly na můj vkus přehnaně obtížné pro začátečníky, od druhého světa výše se člověk musí opravdu snažit. Pak se ale podíváte na oficiální NSMBU Youtube kanál, kde se každý týden uploadují videa namakaných borců, co dokážou například:

- proběhnout celý level, aniž by se jedinkrát dotkli plošinky
- přeletět celý level v novém oblečku veverky (se kterým se normálně doletí sotva jedna obrazovka, když je dobré počasí)
- seberou za jednu úroveň 65 nových životů, aniž by dělali něco šíleně tajného

... a další triky, které vám sice seberou pocit vítěze, ale zároveň vás inspirují k novým trikům, které vás do té doby nenapadly. A tak je začnete zkoušet a hrajete pořád dokola. A baví vás to. Možná až moc.

Vedle toho se hra nestydí dávat štědrého počtu životů, takže není důvod přestat hrát a dříve nebo později se přes toho bosse dostanete. Se hrou tak strávíte víc času, než by si člověk připustil. Poměr motivace a pocitu vítězství je skvělý.

Jenže na druhou stranu...

Je to prostě Mario.

Jestli něco tato hra dokazuje, tak je to fakt, že i zdánlivě nesmrtelná značka prostě ztrácí dech. Věrní fandové Nintenda stárnou a nových či mladých přibývá pomálu. Zaujmout hlavní proud se sice ještě pořád relativně daří, ale můžeme pozorovat sestupnou tendenci prodejů veškerých Mario her (Paper Mario, 3D Land, Mario Kart 7, Mario Tennis a konec konců i New Super Mario Galaxy). Trvalo zkrátka 25 let, než se Shigeru Miyamoto zkrátka vyčerpal a dal celé jedné generaci to nejlepší, co mohl. Je to úžasný výkon, prakticky nikdo v této brandži o sobě může říct něco podobného. Jenže jak Mario, tak Zelda nebo Pikmin či Donkey Kong (a Kirby a Samus a Star Fox), začínají poněkud stárnout a opravdu nové triky se nenaučí.

Možná, že je celkem progresivní přístup dávat tyto značky k outsourcingu, jak se stalo s Metrodiem v režii Retrostudios. Jenže pak vidíme i věci jako je Other M, které by za režie Nintenda dopadla určitě jinak a lépe. Čili těžko říci, je-li tady jasná budoucnost. Mně přijde, že tato hra je tak trochu labutí písní.

Přenádhernou labutí písní.

Ale nevěšme knírka do zeď - osmá generace konzolí nám zvolna startuje  kdo ví, co nám budoucnost přinese.

Máte-li rádi hopsačky, je tahle hra prakticky nutnost - 9/10.