Hra měsíce: Final Fantasy

Ach ano, dlouho jsme tady neměli žádné japonské RPG. Zasvětit měsíc tomuto molochovi by se sice mohlo obrátit proti mně samotnému - sám totiž mám velký problém s většinou JRPG a s Final Fantasy nejvíce. Na druhou stranu zde není prostor pro diskuzi - jde o jednu z nejvýznamnějších sérií v historii a nelze ji brát na lehkou váhu. I kdyby nešlo o 14 dílů hlavní série (z toho dvě MMO), máme tady extrémně bohatou nadílku spinoffů. Tak jsem si řekl, že bych mohl několika slovy shrnout alespoň podstatné kusy série.

Abych ještě předeslal - ne(do)hrál jsem zdaleka všechny díly (vlastně jen dva + některé spin offy). Ale téměř každému jsem se věnoval dost na to, abych mohl usoudit jisté kvality. Nenechal jsem ale text níže náhodě a konzultoval jsem většinu dílů i s mým kolegou Jamesem, kterého bych se nebál označit za feťáka série. Čili - ne všechno je z mé hlavy.

Final Fantasy 1

V roce 1987 se Hironobu Sakaguchi rozhodl udělat svou poslední hru. Společnost Square se potácela na okraji bankrotu a tak se název "Final Fantasy" zdál být opravdu vhodný. Čtyři hrdinové světla zastupující čtyři elementy bojují proti elementárním záporákům. Hra byla celkem jednoduchá co do zpracování, ale nastolila jistý standard. Hra střídá pohled z ptačí perspektivy se soubojovou obrazovkou, tahový systém se základním menu a také kontextové tlačítko pro zkoumání světa. Většina soubojů je náhodných. Hra se nakonec prodávala velice dobře a tak brzy přišlo pokračování.

Final Fantasy 2

Hra se podobá svému předchůdci více než hodně - ale je zde pár novinek. Samozřejmě je to příběhová linie. Nyní se více soustředíme na osobní osudy hrdinů a na jejich roli v historii země okupované zlým impériem. Rozšířil se dialogový systém - je možné si zapamatovat některá slova a ty pak prezentovat NPC a posunout se dále ve hře. Jelikož úspěch prvního dílu nebyl očekávaný, nebyly v té době položené základy pro přímé pokračování. A tak se ve Final Fantasy 2 nesetkáte s žádným hrdinou nebo lokací z první hry.

Final Fantasy 3

Třetí díl zaznamenal zřejmě nejzásadnější vývoj z hlediska RPG prvků. Postavy nyní nemají pevně stanovené povolání - mohou ho téměř libovolně měnit a tím získávat nové schopnosti. Tento systém změny povolání je vskutku geniální, ale má to háček - pro faktickou změnu povolání musíte odehrát několik soubojů "naprázdno", aby se postava přeorientovala. A tak se Final Fantasy 3 stává tím nejlepším příkladem vynuceného grindování v JRPG žánru.

Final Fantasy 4

S přechodem na SNES došlo samozřejmě k zásadnímu skoku v kvalitě grafiky, ale to není jediný přínos hry. Hra také totiž zamíchala kartami na trzích mimo Japonsko, kde se setkáte s oficiálním názvem "Final Fantasy 2", jelikož původní NESová dvojka a trojka nebyla mimo Japonsko k dispozici. Příběh rytíře Cecila je podle mne hlavní motivací, proč se hrou zabývat - je to snad poprvé, co dialogy nabyly konkrétní podoby a dá se usledovat, co se vlastně v tom nekonečném kolotoči soubojů děje. Také se zde poprvé objevuje action time battle systém.

Final Fantasy 5

Hra pokračuje v nastoleném trendu, prohlubuje systém změny povolání a i příběh. Ten se nakonec stal ale také přítěží - velké množství postav a nepříliš jasné poslání většiny z nich ze hry udělalo "jen" sérii často se opakujících náhodných soubojů - avšak velice propracovaných (ATB + změna povolání). Podobně jako většina dílů předtím se hra dočkala remaku na mnoho platforem a z nějakého důvodu je protěžovaná zejména verze pro GBA. Hra měla být lokalizovaná pro USA chvíli po vydání v Japonsku s názvem "Final Fantasy 3" - ale práce na projektu byly zrušeny. A zase obnoveny s názvem "Final Fantasy Extreme". A zrušeny. A zase obnoveny. A zrušeny. A opět obnoveny v roce 1998. A zase zrušeny. A tak si fandové přeložili hru sami.

Final Fantasy 6

Pro tuto hru mám jen slova chvály - na první pohled zde vidíme posun grafiky směrem k větším a prokreslenějším postavám. Zasazení do světa, který kombinuje magii i steam-punk je vítaným krokem vpřed. Stejně tak i příběh má nyní pevnější obrysy a v postavách se dá snadno vyznat. Podle mnohých je šestý díl nejen nejlepším dílem série do dnešních dnů, ale také jednou z nejlepších her všech dob. Poznámka: v USA byla hra vydána pod názvem Final Fantasy 3.

Final Fantasy 7

Nebudu se tajit tím, že nejsem příznivec této hry. Produkční hodnota je vysoká a za sebe musím vyzdvihnout soubojový action-time-battle systém, který vhodně kombinuje tahovou strategii s akčním elementem. Rovněž vývoj zbraní a schopností je super. Vedle toho jsou ale dětinské postavy a motivace, prvoplánové ždímání emocí, rozvleklost soubojů bez možnosti odkliknout animace a tak dále. James says: My personal pick of the game I have enjoyed the most. There are some things we could argue about, but that's all we can do about it.

Final Fantasy 8

Hlavní hrdina Squal je určitě sázkou na jistotu, když hledáte nejnesympatičtějšího hrdinu všech dob. Až do vydání Mafie 2 má tato postava prvenství (resp. až do Assassin's Creed 3). Ale nejde jen o hlavní hrdinu - také údajný "nejlepší ostřelovač na světě" najmutý na vraždu důležité politické osoby, je nakonec zhruba dvanáctiletý kluk, kterému se po pohledu skrz zaměřovač rozklepou kolena, protože ještě nikdy nikoho nezabil. A tak dále, a tak podobně. Soubojový systém je ale opravdu povedený a dá se ohýbat téměř donekonečna. James says: While the plot is really really stupid, I have to say that I have enjoyed the game just for the purpose of battle system, which is just brilliant.

Final Fantasy 9

Devátý díl mám docela rád, jelikož se trochu více vrací k základům série. Postavy i příběh jsou nyní více pohádkové a tím pádem lze snadno pochopit jejich motivace a cíle. S ohledem na vydání pro Playstation lze také konstatovat, že hra disponuje opravdu úžasnou grafikou a hudebním doprovodem. Vedle šestého dílu bych doporučil devítku, jako nejdůležitější hru série (i když ne nutně nejlepší). James says: Most probably the best Final Fantasy game around - it just has the feeling of the proper product. I would vote for seventh game as my personal best, but with little distance I have to admit - this is what you call the "Final Fantasy".

Final Fantasy 10

Posun na platformu Playstation 2 s sebou přinesl několik zásadních změn. Jde o první díl série, který se kompletně odehrává v 3D prostředí - ale souboje jsou pořád na extra loadovaných obrazovkách. Hra se zřejmě kvůli technické specifikaci nyní mnohem více zlinearizovala - v podstatě se zde nedá cestovat "na mapě" z pohledu ptačí perspektivy - a to hře vyneslo kritiku (když nepočítáme některé kontroverzní rozhodnutí při designu postav). Přesto se hra stala hitem, který potřebovala jak SONY, tak Square - a když hovoříme o "klasické" sérii, stala se desítka vzorem až dodnes. Mimochodem - jsem jediný, kdo vidí až nápadnou podobnost mezi příběhem této hry a prvním Mass Effectem?

Final Fantasy 11

Ať už máte rádi MMORPG hry nebo ne, jedenáctý díly Final Fantasy je jedna z mála her tohoto žánru, která nemusela přejít na free-to-play model ani pod tlakem World of Warcraft. Množství datadisků a široká hráčská základna - navíc možnost hraní jak z PC, tak z Playstation 2? Jde o unikát v herní historii.

Final Fantasy 12

Dle mého skromného názoru jde o nejlepší JRPG a i Final Fantasy všech dob a to zejména kvůli tomu, že dvanáctka vlastně vůbec nevypadá, jako Final Fantasy. Série se nyní přesunula do světa Ivalice Alliance a tím pádem došlo k sjednocení některých příběhových prvků a postav. Ti, co hráli Final Fantasy Tactics Advance vědí, že postavy technicky vzato mohou používat všechny zbraně a brnění i magii, ale musí si nejprve vyžádat povolení k užívání - a tím se definuje jejich vývoj. Svět je nyní v podstatě otevřený a připomíná chvílemi i MMORPG hry. Soubojový systém je chytrý a nekomplikovaný - což znásobují naši parťáci, kterým definujeme chování v bitvě pomocí předdefinovaných příkazů. Tok hry je tak plynulý a vydrží skutečně dlouho. Možná to není Final Fantasy, ale spíše Vagrant Story 2, ale i tak - tohle byste si měli zahrát. James says: I'm sorry, but this is NOT the Final Fantasy at all. It's very good game, but I refuse to admit this as part of the saga.

Final Fantasy 13

Na pokračování jsme čekali dlouho a Square nás masírovali docela intenzivně. Hra se vrací ke kořenům desítky a servíruje nám ještě uhozenější postavy, ještě nepravděpodobnější události a obtížně uchopitelnou hratelnost. Hrát třicet hodin tutorial, než se člověk dostane k něčemu zajímavějšímu? Kritika hry, odhlédneme-li od špičkové technologie, je na místě.

Final Fantasy 14

Druhý pokus o průnik do MMO vod se nepovedl příliš. I když současné konzole umí pracovat s online službami více než dobře, jsou to pořád PC hráči, kteří tento žánr táhnou a živí. Hra nemá řádně přizpůsobené ovládání pro myš a klávesnici a sporadický je také systém povolání a neimplementace úrovní postav. To vše se údajně zlepšilo s vydáním datadisku A Realm Reborn - jenže to bohužel nemohu posoudit.

Spin-offy

Final Fantasy je značka, která má na svědomí neuvěřitelné množství spinoffů, které za ta léta nabraly vlastní směr. Dovolil bych si vybrat jen ty podstatnější.

...-2

Zajímavý přístup zaujalo Square k "druhým dílům" v rámci stejného číslování hlavní série. V praxi hovoříme o Final Fantasy X-2 a XIII-2. Obě hry mají společné to, že jsou naprosto mimo mísu, soustředí se jen na boje a obecně se považují za hrubě méněcenné. Zejména X-2 je jenom úlitba pedofilním fanouškům, kde se jenom bojuje a o nic jiného vlastně nejde.

Final Fantasy Tactics

Hra se soustředí jen na tahové souboje, nyní ale navíc s možností pohybu po čtvercové síti. Systém soubojů je založený na povolání postav z nepřebrného množství a také na detailním vybavování - nebál bych se hru označit za následníka klasiky jako Laser Squad. Krom toho se hra může pyšnit také novým příběhem, který je vyprávěný přímo v herním enginu. Také grafická stránka je na výši. Za sebe bych doporučil pověnovat se zejména dvojici her Advance a A2 (GBA, DS), které přinesly svět Ivalice Alliance, soudce, povolení k používání zbraní, dispatch mise a tak dále - máte na sto hodin zábavy.

Vagrant Story

Kdybych měl vybrat jednu hru z knihovny Playstation, bude to jistě Vagrant Story. Ve hře je větší důraz na pohyb v prostoru a na logické hádanky, ale soubojový je unikátní a vyplatí se do hry investovat čas i peníze. Decentní titul zaujme atmosférou a nevšedním přístupem k hratelnosti. Výše jsem zmínil, že "Vagrant Story 2" je de facto Final Fantasy 12. Dnes bych řekl, že lepší přirovnání je ke Crimson Shroud od téhož autora.

Final Fantasy Crystal Chronicles

Celá tato subsérie, která má již šest dílů, stojí na lokálním multiplayeru. Ať už hovoříme o kombinaci GBA+Gamecube nebo o DS+Wii, jde o unikátní pokus v historii této série. Sluší se dodat, že hratelnost je spíše akčního rázu a že přijetí publikem nebylo tak vřelé - až působí překvapivě, že nějaké pokračování vůbec vzniklo.

Kingdom Hearts

Bylo by chybou považovat tuto hru za "akční Final Fantasy s postavičkami od Disneyho". Jde sice o prvotní a nevyhnutelný dojem, ale pokud s touto sub-sérií strávíte více času, objevíte zajímavý a unikátní koncept prolínání světů. Je bez diskuze, že spojení těchto dvou superpopulárních světů (zejména v Japonsku) bylo prvoplánové, ale výsledek není tak jednoznačný, jak by se dalo usoudit.

... of Mana

Hra s názvem Final Fantasy Adventure byla původně spinoff, který se snažil na reálie Final Fantasy dívat optikou akční hry, ne nepodobné Legend of Zelda. Pokračování této hry s názvem Seiken Densetsu se později přeložila jako "Secret of Mana" a splodila sérii o deseti "Mana" hrách, které tu více a tu méně kvalitě interpretují nový svět a principy. I když dneska nelze hovořit o oficiálním spinoffu, je zajímavé si uvědomit kořeny těchto titulů. Z mého hlediska dodám, že Seiken Densetsu 3 (Secret of Mana 2) byla hra, která mne uvrhla do fascinace japonskými RPG hrami (dokud mne "nevyléčilo" Final Fantasy 7).

Co chci říci - Final Fantasy je fenomén, který nemá ve světě obdoby. I když kvalitativně série kolísá, celkově není pochyb o tom, že jde o součást hráčova slabikáře, něčeho, co by měl každý alespoň trochu znát. A když už máme ten měsíc s Final Fantasy, vytáhněte NES, SNES, PSX... nebo zkrátka jakoukoliv platformu, jelikož tyto hry se objevily snad na všem možném i nemožném (kromě Segy). Uctěte tento měsíc tím, že si přečtete pár naivních dialogů, pogrindujete pár stovek příšer a vyslechnete naříkání hlavního hrdiny, že se mu rozvázala tkanička. Anebo sáhněte po nějaké dobré Final Fantasy hře - i takové existují.