Retro = zlo

Zcela náhodou jsem narazil na článek o Monkey Island Special Edition od Pavla Dobrovského na serveru Hrej.cz. Jelikož jsem s remakem poměrně spokojený (přes odklon v mnoha směrech), zarazily mne v úvaze následující věty:

Těžko můžete, drazí staromilci, po dnešních hráčích chtít, aby hráli staré dobré kusy pod DOSboxem nebo jiným emulátorem ... Je to jako chtít po člověku, který se rád podívá na film, aby se díval na hodnotné černobílé filmy, když existuje remake, který si zachovává základní poselství. Takovou torturu obvykle podstoupí pouze student filmových věd nebo filmový fanoušek a pro všechny ostatní jde o dokonalý způsob, jak jim staré dobré kusy znechutit.

Jsem jediný, který zde vidí fatální chybu v úvaze?

Samozřejmě chápu, že chtít po současné generaci, aby hrála EGA nebo ještě lépe černobílé hry je nesmysl. Chápu, že současná úroveň ovládání počítačů je zcela jinak nastavená, než aby bylo ovládání DOSboxu samozřejmostí pro běžné či mladší hráče. A je v jistém smyslu dobře, že se pomocí remaků dostane k současnému publiku alespoň zlomek herní historie. O tom není sporu.

Jenže těžko můžu souhlasit s upřednostněním remaku "který si zachovává základní poselství". To je v kontextu přirovnání naprosto zcestná úvaha. Je to asi jako tvrdit, že potenciální remake filmu "Vynález zkázy" si zachovává základní poselství přesto, že bude plný renderovaných triků, holywoodských herců a polonahých amazonských válečnic. Ano, "základní poselství" toho, že "zbraně jsou špatné, áááno" je zde naprosto zachováno. Přesto nemohu prioritně nabídnout divákovi remake!

Kouzlo a kvalita Vynálezu zkázy je zakódována právě v tom, že jde o film z roku 1958, který byl nadčasově ztvárněn - současné publikum (filmových neznalců) bude překvapené, že nejde o renderované triky, bude zaujato poetikou hereckých výkonů, která se výrazně odlišuje od současné produkce, bude okouzleno animovanými triky. Však proč také dodneška zaujmou Trnkovi Broučci, případně Milerův Krteček? Není to právě součástí základního poselství uměleckého díla? Respektive není náhodou "základní poselství" jedním z prvkům hodnoty uměleckého díla?

"Vychovávat" publikum pomocí přístupnějších remaků znamená, že se publikum bude formovat do armády debilů. Lidí neschopných vnímat realitu v kontextu, bez minimálního vzdělání a vkusu. Neznamená to, že neznalost hry z roku 1990 považuji za společenský nedostatek. Ovšem za společenský nedostatek budu považovat tvrzení "Hrál jsem Monkey Island", když přitom dotázaný hrál remake. Kouzlo prvního Monkey Islandu je v roce 2009 zkrátka a dobře nemožné reprodukovat přesto, že zachováme identický scénář hry. (A ano - jenom staromilci dokážou v roce 2009 hrát dvacet let staré hry s takovým vnitřním rozpoložením, jako před dvaceti lety).

Ne každý má zájem o historii, ne každého baví se dívat na archaické rozlišení 320x200, dokážu to pochopit. Nedokážu ale pochopit, jak někdo může upřednostnit remake nad originál. Nepovažuji se za retrofanatika proto, že mne zaujme poetický pixel art ve VGA (už jenom díky množství poctivé lidské práce za daných podmínek začátku devadesátých let), než synteticky působící grafika remaku. Nemusí to tam každý vidět, to je otázka pro každého zvlášť. Ale stavět originální verzi do pozice "nepřípustné"?

Dívá se Pavel Dobrovský na filmy s dabingem nebo v angličtině (s titulky)? Hraje dodnes občas X-Wing vs TIE Fighter, případně X-Wing Alliance? Nevidí rozdíl v hodnotě filmu mezi zpracováním Metropolis z roku 1927 a 2000? Pokud se dívá na filmy v angličtině, hraje své oblíbené a nepřekonané hry staré deset let a uzná, že Metropolis z roku 1927 je prostě úžasně neuvěřitelný masakr (v tom nejpozitivnějším smyslu slova), je tady poslední otázka: Považuje se Pavel Dobrovský na retrofanatika, popřípadě za staromilce a sebemrskače? Za snobského fajnšmekra?

Není to náhodou jen čistý projev jisté lidské úrovně, vkusu, schopnosti rozlišovat a oceňovat? Tedy věc, která nás dělá lepší, šťastnější?

Je opravdu současný čechismus "hlavně nevynikat" v takových sračkách, že musím tajit mou lásku k "archaickému" zpracování počítačových her?

Je mnoho možností, jak dneska hrát staré hry. Za extrém považuji opečovávanou 386 s 200 MB diskem, případně původní Amigu (ideálně úplně bez harddisku) a originální konzole. Za normální považuji SCUMMVM na klasické adventury, případně DOSbox na staré pecky, ekvivalentně WinUAE a další emulátory. Už se sice vytrácí "klasická atmosféra hardwaru" (což je bez stroje času pochopitelné), ale samotná hra je na 99.99% originál. Následuje přechodník ála Doom-ZDaemon, remaky s faktickým vylepšením při zachování původní atmosféry a teprve pak jsou regulerní remaky "překlenující technologické propasti". Když si budu chtít zahrát Monkey Island, tak si zahraju Monkey Island. Když si budu chtít zahrát remake, tak si zahraju remake. Jsou to dvě různé věci, na které má každý právo. Každému se může líbit něco jiného, to se nijak nevylučuje. Ale postavit původní hru prakticky "mimo zákon" je slušně řečeno krátkozraké.

Důvod, proč Pavel Dobrovský svůj komentář napsal je poměrně jasný. Přijde mu, že česká (blogerská) scéna nepřijala Monkey Island Special Edition s otevřenou náručí, podezírá kritiky z jistého pozérství "za starých časů to bylo lepší". Ačkoliv nesleduji nějak vášnivě blogerskou scénu, dejme mu za pravdu. Ale měl by se tohoto držet, protože ujet způsobem, jaký předvedl, je nevhodné. Chápu, že on, jako publicista, pro kterého hraní už není tak docela zábavou, jako spíš prací, je v jiné pozici, než třeba já. Ale tím spíše by si měl dát pozor, protože z jeho pozice jde o mnohem větší zodpovědnost.

Mohu uklidnit, že moje děti projdou přibližně stejnou vývojou trasou ohledně počítačových her, jako já, protože veškeré věci by se měly učit popořadě. Přestože vím, že Newtonovská fyzika je dávno překonána, je dobře, že se vyučuje na základních školách, protože nechci vidět debilní bastardy sedící na internetu a argumentujících pomocí odkazů z internetu. Není to zas tak dávno, kdy jsme byli omezeni, co do množství informací. Dneska máme informací relativně dost, je čas si v nich udělat pořádek. A k tomu je potřeba vzdělání, "informace o informacích". A součástí herního vzdělání je i hraní původních verzí her - aniž bych očekával orgastické výkřiky, které vydávali hráči před dvaceti lety. Zaplať Jehova, že v případě Monkey Islandu Special Edition se člověk může jedinou klávesou ocitnout "zpátky" (nemluvě o lepším ovládání ;). Řekl bych, že zrovna tento přístup k remakům je velice poctivý a naprosto jej schvaluji. I když je možné jít dál, to je jasné.

P.S.: Je samozřejmě dobře, když remake hráče či diváka přivede k originální verzi. O člověku a jeho zájmu to vypovídá.