Professor Layton and Pandora's Box

Pravidelnější čtenáři mohli již zjistit, že jestli se nějakému hernímu žánru vyhýbám, jako čert kříži, jsou to strategie. Důvod je prostý - nemám příliš rozvinuté logické uvažování a po vzoru Maňasa raději protlačím kostku do trojúhelníkového otvoru, než se s tím patlat. Jasně, takové ty "logické (k)rychlíky" typu Tetris, Puyo nebo Bust a Move mi celkem jdou, jenže z hlediska logického uvažování jde o primitivní věci. Klasické logické hry, jako Atomix, Quadrax, Berušky, X-Files nebo Boovie jsou zkrátka a dobře nad moje síly. Například v Boovie jsem nikdy (!) nedokončil první (!!) tutorialový (!!!) level. Ano, tak špatné to se mnou je. (Proboha ať nikoho ani nenapadne se mne zeptat na Braid!!!).


Na druhou stranu je zde rozdíl proti klasickým strategickým hrám, že nedostávám na zadek od počítače, ale od autorů samotné hry. Nejsem pokořen tím, že mi někdo roznese armádu na kopytech, ale čistě tím, že jsem neschopný se ve hře zorientovat a maličko u ní přemýšlet jinak. Takže hra je pro mne motivující ve stylu "přece nejsem úplnej debil". Jsem, jak se vždy ukáže. Ale je to takový ten druh vzteku, který mne obvykle motivuje k dalšímu hraní, protože musím překonat sebe sama. Ale když mne pak našli po 24 hodinách nezvěstnosti slintajícího pod stolem, zatímco na monitoru bylo toto:


... tak mi bylo důrazně doporučeno, abych se logickým hrám vyhýbal. Nedbal jsem toho.

Professor Layton není úplně typickou logickou hrou. V zásadě jde o sérii přibližně dvou set hádanek, které mají obvykle logické řešení. Obvykle je celkem na místě - ne vždy je ze zadání zřejmé, co se vlastně po nás chce. Ale většinu problémů opravdu odhalíte, ať už za pomoci přísné matematiky, kreslení klikyháků stylusem nebo při zamyšlení se nad nějakým neotřelým řešením. Ve výsledku je tak hra neuvěřitelně svěží, vhodná zejména na cesty, ovšem díky rozsáhlosti a chytlavosti ji budete hrát i doma - no prostě vždy a všude.

Objection!

Toto herní jádro je ale zabaleno do zajímavého obalu. Totiž příběh hry pojednává o nějakém mystériu, které profesor Layton se svým učedníkem odhaluje a cestou k tomuto odhalení je právě řešení dílčích, ne vždy nutně souvisejících kroků, logických hádanek. Příběh má příjemné postavy, dialogy a gradaci. Navíc je podpořen perfektním grafických zpracováním, animačkami i zvukovým doprovodem. A jako bonus - Layton je jedna z těch her, která se dá hrát dlouho i po dohrání - jak kvůli minihrám, tak kvůli odemykatelným hádankám. Po všech stránkách jde o neuvěřitelně nadupanou hru se skutečně dlouhodobou výdrží, kdy nepřestane bavit.


Některé hádanky ale jsou dost na facku. Nejvíce je to cítit u regionálních všeobecných znalostí, dost podivných zadáních a matoucích nápovědách. Nejhorší je situace, kdy nápověda končí se slovy "a dál si již poradíte sami". Bezradně koukám na obrazovky a z úst mi teče slina. Žena mi otírá údivem otevřenou hubu kapesníkem a povzbuzuje. Já se ovšem nezmůžu na nic víc než na WAT?!, pláč a chrchlání.


Typický příklad zadání, kdy jsem nevěřícně kroutil hlavou, je například toto:

Zvířátka v ZOO se rozhodnou, že utečou společně jedné noci. Které zvíře se dostane ven živé?

Následuje jednoduchý labyrint, kde zjistíme, že jediné dvě zvířátka se mohou dostat ven - králík a lev. Takže zaškrtnu obě možnosti a kliknu na "potvrdit". Je to špatná odpověď.

Kontroluji ještě jednou labyrint a neshledávám tam jinou chybu. Přečtu si čtyřikrát za sebou zadání a nevidím tam žádný trik. Takže dojde ke koupi první nápovědy. Ta je naprosto o ničem. Takže si koupím druhou nápovědu. Také o ničem. Teprve třetí nápověda něco naznačí o tom, že zde funguje systém potravního řetězce. Takže "logicky" lev sežere králíka. Ven se živý dostane tedy jen lev, což je správná odpověď.

Jaký druh zvrhle nemocných zvířátek se může spolu domluvit na útěku ze ZOO a přitom se vzájemně žrát? Z Cartmanova Vánočního příběhu? Jak může lev najít v labyrintu králíka, když jen kousek cesty je společný? Co když každý vyrazil v trochu jiný čas? Vůbec se nemuseli potkat. WAT?! Béééé, chrchlychrchly...

No ale když od toho odhlédneme, tak je 95% hádanek opravdu zábavných, velice inovativních a i samotné pseudoadventurní pasáže jsou atraktivní, neupadají do repetivnosti a těšíte se na další výzvy, které skutečně jsou výzvami, ačkoliv se ve hře nedá umřít ;).

Layton se nedá obsáhle popisovat, ale snad postačí konstatování, že jde o jednu z nejlepších her pro Nintendo DS, kterou byste neměli minout, protože je vážně skvělá.

Stačí? ;)