Pandemic 2

Znáte Defcon? Pokud ne, je to velká chyba, protože jde o krásnou, minimalistickou realtime strategii zaměřenou na multiplayer. Základní inspirace je asi filmem WarGames, odkud si bere základní principy hry a design, ale liší se podstatně. Určitě si stáhněte alespoň demo, když už neutratit rovnou pár chechtáků (třeba na Steamu), které je omezené jen na dva hráče, ale budete mít představu. Jednoduchý herní princip s bohatými možnostmi kombinací je umocněn jednak atmosférickou hudbou a dále pak velice jednoduchou, geometrickou grafikou a hlavně - nepokrytým cynismem. Po dopadu jaderné hlavice se prostě jen napíše "Prague: 10 millions dead" a hraje se dál. Vyhrává ten, komu zemře nejméně lidí. Prostě paráda.

Slavný film WarGames...

...a hra Defcon.

Když jsme se tuhle bavili v hospodě o Spore, Matěj se podělil, že narazil na velice zajímavou hru ve flashi, která podle popisu svým způsobem překonává Spore koncepcí - tedy pokud hovoříme o samotném vlivu hráče na vývoj "příšerky" - o mnoho koňských délek. Možná, kdyby se Will Wright inspiroval, byla by hra určená i pro tvrdší hráče a ne jen milovníky editorů, pro které je Blender příliš složitý. Touto hrou je Pandemic 2.

Start hry je nejvíce ovlivněn druhem nemoci, de facto jde také o obtížnost.

Pandemic 2 je hra o vyhlazování lidstva. Vy hrajete za virus / bakterii / parazita a vaším cílem je nakazit a zabít lidstvo na celé Zemi. K dispozici máte jednoduché menu, ve kterém svého miláčka mutujete tak, abyste napáchali co nejvíce škod a zároveň se mohli rychle šířit. Základním faktorem je určitě viditelnost projevů vaší nemoci, ale neméně zajímavá je smrtelnost a nakžlivost. Vhodnou volbou je také systém šíření - pomocí krys, hmyzu, přenositelnost v letadlech či na lodích. Příznaky vaší nemoc můžou být různé. Na startu hry se náhodně vybere nějaká země a přidělí vám to primární vlasnost - třeba že vaše nemoc způsobuje horečku. Časem můžete mutovat, že vaše nemoc vyvolává zvracení nebo třesavku či depresi. Některé mutace jsou dokonce samovolné. Zároveň zvyšujete odolnost své nemoci proti horku, chladu, lékům a tím zvyšujete šanci na šíření. Asi nejlehčí je hra za virus, který se umí velice dobře šířit od začátku hry a asi nejtěžší za parazita, který se sice skoro nedá odhalit, ale velice pomalu se evolvuje.

Začínáme v Argentině? Prima, takže využijeme vodních zdrojů k šíření.

Lidé se ovšem brání. Ze začátku, když nemáte nějak šílené projevy, se celkem pohodlně můžete šířit po několika zemích, ale jakmile to rozjedete, začnou se zavírat přístavy, letiště, dochází k masovému vybíjení krys, kontrolované dodávce vody a v opravdu kritických případech se pálí mrtvoly. Vláda také může vyhlásit stanné právo, zavře školy, nemocnice, silnice - a vrcholem všeho je, že se celý svět spojí dohromady a začne pracovat na vakcíně. Vy však máte obrovskou výhodu a sice - vaše mutace neslouží jen k tomu, abyste rozšiřovali svoje schopnosti, ale také k tomu, abyste o některé schopnosti záměrně přišli a tím se stali více nenápadní či lépe šířitelní. Trik je právě v tom, že i když si chcete nějakou novou vlastnost koupit nebo se jí zbavit, pokaždé musíte platit "evolučními body". Ty vám přibývají jeden bod za jeden herní den. Ty nejsilnější vlastnosti, jako je encefalitida, stojí třeba 20 bodíků, ale než se stromem vývoje propracujete, potrvá to i stovku herních dní.

Rusko to bude mít brzy za sebou, vakcínu se nepodařilo vyrobit.

Hra má velice jednoduchou grafiku, ale ilustračně stačí. Letádélka létají, lodičky plují a informační panel vříská, že se v Rusku začaly pálit mrtvoly. Kliknutím na libovolnou zemi můžete v reálném čase pozorovat úbytek zdravých, nenakažených lidí a postupem času také prudký úbytek živých. Je to zvláštní druh potěšení, když vidíte nápis "North Africa has no signs of life", ale "takový je život". Podobný pocit zažívám právě u Defconu. Průser je, když podceníte vývoj vakcíny, když se pomalu mutujete, tak je možné, že se podaří nákazu zcela eliminovat. Ale tak jako tak - i když se vám podaří vyhladit komplet lidstvo nebo ne - dostanete nějaké score a můžete hrát znova, za jiný druh nemoci nebo na jinou obtížnost.

Vláda Madagaskaru včas uzavřela přístavy, takže tam se už nedostanu. Nevadí, zbytek světa je můj.

Hra pro dospělé? Určitě ano. Vnitřní mechanismus je jednoduchý, ale díky tajemnosti působí realisticky - a je i celkem komplikovaný (na flashovou hru). Davové hysterie, i kdyže je reprezentuje pouhý nápis, vyluzují potměšilý úsměv na tváři a možnosti mutací nemoci jsou bohaté, s detailním popisem a realistické, takže se do hry velice dobře vžijete. Ačkoliv jsem nenašel žádné podstatné chyby (ovládání je primitivní, ale některé prvky bych přemístil - deatily ovšem), uvítal bych nějaké mise, time attacky a podobně, aby se hra dala hrát i třeba ve více lidech online (což teda asi nebude ve flashi) - je zkrátka možné jít maličko dál. Ale jako hra do kanclu - jednoznačně!

Jedna z posledních fází. Moje nemoc je velmi odolná, ale její projevy nejsou ideální.