Nebudu se moc rozepisovat, jenom stručně - když jsem psal článek o obtížnosti ve hrách v roce 1987 , použil jsem prvního Megamana jako příklad toho, jak byly dimenzované staré dobré hry. Zhruba v té době jsem se i doslechl, že Capcom vydá devátý díl této skvělé ságy, ovšem ve stylu osmibitového NESu. To mne docela překvapilo, ale neříkám, že ne mile. Naopak - přijde mi to jako vtipný tah vydat dvacet let starou hru (Megaman 9 vychází koncepčně z Megamana 2 - to jest rok 1988) s novými levely v identické podobě.
A nejen to. Byl zachován příběh, grafika, hudba, ovládání, styl hry - prostě všechno, dokonce Capcom přidal lehkou ironii navrch ("Musím zachránit svět", "Megamane, neblázni, tohle už jsi dlouho nedělal"). Ta hra si na nic nehraje, je to regulerní Megaman se svými roboty, Dr. Wilym, Dr. Lightem, modrým mužíkem a perfektními levely, které ovládnete s pixelovou přesností po mnoha hodinách hry. Při prvním hraní vám mohu garantovat, že se nedostanete přes první obrazovku, ale budete-li mít trpělivost, po několika hodinách tréninku projdete každý level prakticky bez ztráty zdravíčka, no určitě bez ztráty života. Ale to není nějaká brutální nehratelná obtížnost, založená na lame výzvě - je to jen hra, která vás naučí a donutí se soustředit na 100% a to je naprosto v pořádku.
Levelů má hra celkem osm a jsou vyváženě obtížné. Asi největším problémem bude samotný Megaman 2. Můžeme tedy skákat, střílet, lézt po žebřících, ale to je tak všechno. Nemůžeme se skrčit, nemůžeme sklouzávat po podlaze, ani nabíjet střelu. To je možná jediná škoda, protože časování v mnoha levelech, při přeskakování mezi plošinkami plnými malých, netrefitelných robůtků, se stává poměrně frustrujícím. Naštěstí - každý level obsahuje maximálně tři místa, kde si zanadáváte, což je docela v pohodě. Ovšem bez pekelného soustředění nečekejte, že hru dohrajete. Mně se podařilo s vypětím sil dojet první level zatím. Ale další už půjdou snáze a lépěji.
Na hře mne také pobavila její velikost. Zatímco Megaman 1 (nepodařilo se mi zjistit, kolik má přesně Megaman 2 a 3 - považované všeobecně za nejlepší díly série, ale asi to bude podobně) má pouhý jeden megabit (MEGABIT = 131 kB), Megaman 9, přes technologickou shodu s originálem, má na PS3 69 MB, což mne prostě trochu rozesmálo. Uznávám, že je tam dost dodatečného obsahu (online ranking například), ale člověk si uvědomí, že ta jedna stránka digitálního manuálu ve formátu PNG má více, než celá hra před dvaceti lety... sranda prostě.
Megaman 9 je příjemné překvapení a osvěžení na současném herním trhu. Nelze od něj očekávat vysoké prodeje (i když ziskovost bude závratná, vývoj této hry musel stát mikroskopický zlomek oproti jiným titulům současnosti), ale odezva fanoušků jen ukazuje, že tyto hry nejsou nikdy definitivně mrtvé. A navíc je šance, že se tak mladí hráči budou zajímat o herní kořeny a to lze jedině pochválit.
První dojmy bych shrnul do čísla 8/10.
Žádné komentáře:
Okomentovat