31. 8. 2009

Demon's Souls

Některé hry prostě přijdou, jako blesk z čistého nebe, roztaví vás na sklo a zanechají vás ohořelé, jako by se nechumelilo. První zmínku o Demon's Souls jsem dostal někde z nějakého diskuzáku, že to prej je jako nářez. No dobře. Začal jsem se pídit po detailech, takže jsem rychle došel k tomu, že jde o hru japonského původu, která v Evropě ani USA zatím nevyšla. Když se pokoušeli náhodní hráči nějak hru charakterizovat, dostal jsem od nich obvykle odpovědi typu "strašně tuhá gamesa", "chcípl jsem osmnáctkrát u prvního bosse", "poctivá krutořežba" a podobně. To v kombinaci se zjištěním, že jde o hack'n'slash "diablolike" akční RPG ve mně vzbudilo částečně zájem a částečně odpor. Mám rád hry, které se se mnou nemazlí a které umí potrestat chyby hráče. Ale nemám rád, když je ke hraní potřeba frenetické mačkání tlačítek, kdy prostě silnější bosse "skoro nejde uklikat". A nemám moc rád Atlus, pověstný rychlokvašnými grindovacími RPG, kde je stereotyp synonymem pro "dlouhá hra". Po hře jsem tak trochu toužil, ale že bych vysloveně vysolil prachy, to ne.


Vše se změnilo po návštěvě kamaráda Reflexe (který pro mne úporně programuje gamebookový engine pro DSko ;), jenž mi hru půjčil, jelikož jede někam na dovolenou a stejně by se k ní nedostal. Šup s tím do gondolky a jde se hrát (zde musím zdůraznit mou rozmrzelost nad nemožností intalace na disk, protože loadiny jsou docela dlouhé).

Asi tak po slabé hodince jsem dosáhl osvícení. Tohle nemá s Diablem nic společného. Je to mnohem víc simulátor (dark) fantasy hrdiny v opravdu poctivém balení. Hra, která neodpustí žádnou chybu, nulová tolerance, ale přitom je velice spravedlivá, není zvýhodněná proti hráči - naopak. Každou chybu, každou smrt, každý přešlap - vše špatné, co se vám ve hře stane, je vaše chyba, kterou si uvědomíte setinu sekundy před objevením se Game Over obrazovky. Dáte si facku a jdete znova a lépe. Musíte lépe, protože jinak přijdete o veškerý postup, co se vám při prvním průchodu podařilo udělat. Není to těžké, protože je hra nespravedlivá nebo že by obsahovala nepokořitelné situace. Jen se musíte snažit. Chápu, pro mnohé mladší hráče je požadavek "hraj pořádně a pokud možno bez chyb" synonymem pro "frustrující", ale je to na vás, jestli chcete zažít pocit uspokojení z vítězství. A to je výzva.


Jak jsem se tady rozepisoval o mé gamebookové tvorbě, tak jednou z věčných inspirací byly také filmy či seriály v televizi. Šlo pouze o myšlenkové experimenty "co by kdyby", snaha vytvořit alternativní průběh tím samým dějem nebo prostorem. Při hraní Demon's Souls mám takový podobný vnitřní pocit. Je to jako sledovat akční film (proč ne Pán Prstenů) a říkat si "proč hrdina nešel tam a tam". Naštěstí je Demon's Souls počítačovou hrou, interaktivním dílem a tak vedeme "filmového hrdinu" vlastní myšlenkou a odhalujeme všechny možnosti, které nám prostředí nabízí. V ten okamžik mohu referovat o hlubokém ponoření do hry, kdy přestávám reagovat na vnější podněty. Takovou sílu má tato hra.


Snaha mnohých současných vývojářů přesvědčit nás, že linerání tupé klikací hry jsou maximem, co současný hardware utáhne, se ukazují, jako velice liché. Postavit nádherné hrady a naklást do ní inteligentní pasti, vymyslet tolik interiérů i exteriérů, ve kterých nacházíme logicky rozmístěné nepřátele, vyvážit průchody levelem tak, aby byly zábavné, motivující a hlavně s odpovídající obtížností a výzvou. To je umění. Nejen, že jednotlivé části levelů jsou naprosto realisticky poskládané, ale i celé levely působí "více než uvěřitelně". Až podezírám, že leveldesignéři měli k dispozici nějaké gotické předlohy (a přidali výbušné sudy). Pro někoho jsou to možná drobnosti, ale já to určitě ocením. Dlouhá schodiště mají odpočívadla. Přístup na hradby je možný jen z vnitřní části opevnění. Jídelny a kuchyně jsou akorát daleko od nádvoří, aby se přivezené suroviny rychle dostaly ke kuchaři. Obléhací stroje jsou tam, kde mají být. Všechno působí naprosto věrohodně, což bičuje atmosféru do krve, aby ještě pustila trochu své šťávy.


Smysl pro detail jde ale ještě dál. Opotřebení zbraní a zbrojí je celkem běžnou záležitostí, ale kdy jste to v nějaké hře viděli dobře využité? Byl to Fallout 3 nebo Oblivion? Jediné, co se kvalitně aplikovaným systémem poškozování předmětů přibližuje Demon's Souls jsou staré Hired Guns. Velice záleží na tom, jakého nepřítele mydlíte jakou zbraní a jestli mlátíte do masa nebo do štítu. Ba co víc, po velice dlouhé době jsem se dočkal hry, kde se není možné ohánět halapartnou v úzké chodbě, jelikož se tam... prostě nevejde. Nutnost měnit taktiku a bojový styl vůči každé změně nepřátel či prostředí je dalším bodem plus. Zapomeňte na Diablo nebo na akční hry typu Devil May Cry. Tady jde o mnohem komplikovanější a realističtější způsob soubojů. Čímž ale nechci tvrdit, že je to ztělesnění simulace - lež na druhou stranu se tomuto termínu blíží mnohem více, než třeba Oblivion (když hovoříme o designu prostředí a herních mechanismech u soubojů).


Přispívá k tomu i vývoj postavy, který není bůhvíjak komplikovaný, ale perfektně reflektuje i malé rozdíly a pokroky. Schopnost mávat kyji, čarovat nebo střílet z luku plus obecné pohybové možnosti (uskakování a krytí) jsou zde dobře rozděleny do deseti základních tříd povolání vaší postavy, které si můžete vyboostovat na skutečné megafantasyultrabijce - jako z japonského, obluďácky přehnaného filmu. A věřte mi, že je to velice nutné, protože velká část těžiště hry leží v bossích.

Kdesi jsem četl sice nadsazané, ale jinak celkem výstižné přirovnání, že Demon's Souls je potomkem Oblivionu a Shadow of Colossus. Něco na tom je, i když hra má příliš originálního obsahu a precizně zvládnuté vyvážení na to, abych to přirovnával k Oblivionu. Ale co se bossů týče, tak lze moudře pokývat hlavou. Podobný respekt budili jedině v majsterštyku Fumito Uedy (také se těšíte na Trico? Já děsně!). Krom fyzické velikosti a jisté monumentality či úctyhodnosti však s klasickými kolosy nemají mnoho společného. Ale jestli má Dave něco rád, tak jsou to velcí bossové, takže naprostá spokojenost. I když jsou teda MNOHEM TUŽŠÍ.

Hra je opravdu hardcore výzvou, kterou asi nepřekousne úplně každý. Jak jsem se zmínil, jde ale povětšinou o chyby hráče. Zuřivé mačkání tlačítka pro útok = vyčerpání staminy = neschopnost se bránit = smrt. Stejně tak neustálá obrana a pokus o protiútoky = vyčerpání staminy = ... a tak dále. Pád z velké výšky = smrt. Ohánení se těžkou zbraní při nízké síle = smrt. Použití kouzla nebo lektvaru v obklíčení nepřátel = nemožnost obrany = smrt. Lelkování kolem bosse = smrt. Za celkem čtyři hodiny, co jsem hru odehrál, jsem okoštoval deset druhů smrti a nelituji toho - jako hráče mne zocelily, rád přijímám pravidla hry, pokud jsou logická. A Demon's Soul má pravidla hry velice logická. Neblbni, neriskuj a neser se do silnějších. Jednoduché, jako facka. Ale než vám to dojde, budete se hodně vztekat.

Docela dlouho jsem si zvykal na ovládání, protože systém menu je trochu zmatený (výbava se nasazuje pomocí X, ale aby se sundala, musíme být v jiném menu a použít čtverec - proč?) a jedině v něm si nastavíme zbraně a kouzla na jednotlivá tlačítka. Extrémně důležité je tady časování útoků a obrany v závislosti na aktuálním stavu staminy. Je ale právě trochu hloupé, že se musí centrovat kamera jen na jednoho nepřítele, protože se dost často potřebuji blokovat útoky z jiných stran. Tohle by asi chtělo maličko doladit, ale dá se s tím naučit žít.

Velké plus ode mne hra získává hra za inovativní využívání multiplayeru a online komunikace vůbec. Sem tam narazíte na "duchy", neboli vidíte nějakého jiného hráče, jak prochází to samé místo svým způsobem - což může být inspirace. Ovšem krom možnosti kooperačního hraní až ve třech lidech najednou je možné narazit na regulerní PvP situace, které vás dokážou pěkně naštvat ;). Perličkou jsou zanechané zprávy hráčů pro ostatní, občas navádí do pasti, občas k pokladu. Celkovou koncepcí je, že svět Demon's Souls je prošpikován padlými hrdiny / hráči, kteří nemohou svět opustit, dokud nesplní svoje úkoly. Tato motivace funguje na pováženou dobře až vtipně.

I když řežba není zdaleka jedinou náplní hry, jde o náplň většinovou. A je zvládnutá naprosto bravurně. Vyzkoušel jsem skoro všechna povolání a konstatuji, že vyváženejší akční RPG jsem už dlouho neviděl. Vlastně bych řekl, že jde o první pořádné akční "opravdu RPG" v dějinách. Jasně, umět správně ve správný okamžik použít správné tlačítko je jedna věc, ale jestli se postava stihne rozmáchnout dost rychle - to je věc druhá a mnohem důležitější.

Technické zpracování, až na nešťastné loading, je na velmi vysoké úrovni. Nezdráhal bych se použít pojmu "next-gen" ;). Ale vážně - vypadá to velice slušně, hejbe se to velice rychle, přičemž design všeho je jedním slovem super. Zvukový doprovod rovněž nedělá ostudu, naopak je všechno bravurně zvládnuté. Až na ty loadingy.

Ještě jedna drobnost, na kterou mne upozornil kdosi na fóru. Jak je hra Demon's Souls těžká, tak je pěkné temná, drsná až depresivní. Mezi námi - zatím jsem vůbec nevnímal a nestudoval příběh. Vlastně nevím, o co přesně jde - ale je mi to upřímně řečeno jedno. Pobíhání po levelech je motivováno čirou zábavou, hratelností - co víc si přát? Ale samo se na to časem podívám. Každopádně o hře hodně vypovídá už jen její obal, mrtvola rytíře propíchána šípy. Docela se děsím toho, že US verze bude zlehčená, protože právě obal hry je mnohem více "nabit" silou.


Celkem bych první dojmy ohodnotil velice pozitivně. Nejde o nic extra originálního, ale na druhou stranu jsem takto detailně zpracovanou hru už dlouho neviděl. Nápady ohledně online hodnotím kladně, obtížnost je dobře zvolena. Když už potřicáté procházíte tu samou lokaci bez ztráty pixelu zdravíčka, budete se divit, jak jste tady mohli před chvílí chcípat - syndrom 2D stříleček z automatu je zpátky. Největší podíl na kvalitě hry je ale extrémně vyždímaná atmosféra, pocit vnoření a funkčnosti prostředí - to jsou aspekty, které mne nenechávají spát. Dát této hře ve finále 9/10 mi přijde na základě aktuálních dojmů celkem přijatelné.

P.S.: Zvláštní také je, že hra vyšla v Asii již v únoru 2009, přičemž v USA se chystá vydání až na říjen. Zvláštnost je ale podpořená tím, že v Asii vyšla ve třech verzích - japonské, čínské a korejské. Poslední dvě jmenované obsahují ale kompletní anglický dabing i texty, přičemž obecně se doporučuje verze čínská. Dobrý den, pane eBay, děkuji pane eBay.

22 komentářů:

  1. Diky, ze si o hre napsal. Ja mam jasno v tom, ze Demons Souls je hra, ktera vydrzi v me sbirce po dobu, co budu mit PS3. Ani sem ji zatim nedokazal nedohrat, ale vim, ze se k ni po nejake dobe vratim, jelikoz to je opravdu PS3 klenot.

    Popsal si to pekne, jeste bych pridal par celkem zasadnich veci, ktere me napadaji:
    1)temer kazda uroven obsahuje zkratku s jejiz pomoci se da rychle dostat na konec urovne kousek od bosse. Tuto zkratku casto brani drsnejsi protivnik, ktery se da porazit az s vytrenovanou postavou, nebo je to napriklad skryty vytah, tajna chodba apod.
    2)system boje zbranemi vyborne promysleny a komplexni (narozdil od bezhlaveho sekani ala Oblivion). Na KAZDY typ nepratel plati jina taktika - pred vojakem s kopim uskocit do strany a zautocit z boku. Pred nekym se chranit se stitem, na nekoho utocit pouze zezadu, na dalsiho jen strilet z dalky. Na jednoho plati bodne zbrane, na jineho secne, na dalsi kouzla...jak rikam komplexni a nepomuze nic jineho nez ze hrac sam zkousi co funguje a co ne.
    3) Kouzel neni mnoho, ale i ty zakladni utocne jsou pouzitelne temer celou hru.
    4) Souboje Hrac versus Hrac jsou pry (tohle vim spis z doslechu) v pozdejsich fazich brutalni jelikoz k porazeni soupere se pouzivaji ty nejspinavejsi triky...utoky ze zalohy, ve tme,kouzla pres stenu apod.
    5) nelze prodavat nalezene veci, tudiz odpadaji sklony ke kreckovani a shromazdovani vseho nepotrebneho haraburdi. Casto ani nejde brat vsechno jelikoz nosnost postavy vyrazne ovlivnuje efektivitu v boji. Nekdy je prilis velky luxus nest nalezenou zbran o ktere vim, ze ji pouzivat nebudu.

    No je toho moc...tahle hra opravdu stoji za koupi. Akorat to chce pri hrani nervy jak spagaty.

    OdpovědětVymazat
  2. No, večer jsem zase nemohl jít spát... a ráno se mi TAK nechtělo do práce. Sakryš, návykovka.

    OdpovědětVymazat
  3. Me o tehle hre na ferovku kamos napsal, ze je to prvni hra, kvuli ktere je rad ze si koupil Ps3, tudiz zatim nejlepsi co vysla (Dave zase si sedni s tou krabici MGS4, kazdy ma jiny vkus:).

    Asi si ji budu muset zapujcit na test, tenhle typ challenge (poprve chcipnu, podruhe skoro preziju a napotreti triumfalne zvitezim) miluju a umi ho zprostredkovat velmi malo vyvojaru.

    OdpovědětVymazat
  4. Hergot zase jsem málem nedošel do práce :).

    Tě asi umlátím všema čtyřma originálkama, ty jinej vkuse ;).

    Každopádně je to luxus. Momentálně zkoumám třetí level, ty mapy jsou obrovský, to je k nevíře. Nejsou to vysloveně rozlehlé (a prázdné) prostory, ale důmyslně poskládané lokace, nabušené atmosférou ;).

    Akorát se připrav, že chcípneš asi tak osmkrát, než skoro přežiješ ;). V každém levelu jsou místa, který dokážeš udělat až pořádně nalevlenej, takže se vracíš a vracíš. Hned v prvním levelu se mi nedaří spolehlivě vyndat rytíře s červeným zrakem... paráda ;).

    OdpovědětVymazat
  5. Dave >> rytir s cervenyma ocima...nejlepe na nej plati, kdyz ho vylakas az na hradby kde jsou katapulty...on se o ne pri behu zasekava...pak ho v klidu ustrilis kouzlama...kazdopadne i kdyz ho zabijes, tak se v uvodu pres branu nedostanes...ale je za nej hromada dusi

    zkus postupne navstivit i jine svety...ten, kde je na zacatku obchodnik a naproti z ochozu hazeji kameny je v celku lehky, ale chce to umet utocne kouzlo(nebo stovky sipu) na ty plivace ohne

    OdpovědětVymazat
  6. Dotaz: Ty mas US/JAP verzi PS3? Protoze Demon's Souls jeste v EU nevyslo, ne? Nebo je PS3 region-free?

    OdpovědětVymazat
  7. 2anonym: Hry pro PS3 jsou obvykle region free. Přesněji řečeno - někteří konkrétní vydavatelé her vydávají hry s region lockem. Ale drtivá většina her jde spustit na libovolné konzoli - JAP, PAL, NTSC. Neplatí to ale pro filmy (DVD i BR) a starší PS1-PS2 hry, tam se na regiony pořád hraje (nepochopitelně). Takže Demon's Souls mám v čínské verzi, obsahuje ovšem komplet ENG. V USA má hra vyjít v říjnu.

    2Efreeti: Jo, obecně AI je skoro nulová, vůbec mi ten styl hry připomíná nějaké 2D střílečky ála Xenon ;). Nepřátelé tupí, ale když chcípneš, tak odznova ;).

    Hraju za Temple Knight, přijde mi dobrej kydlič na blízko a zároveň mám našlápnuto k miracles. Ale šípy jsou na můj vkus kurevsky drahé, zatím investuji převážně do síly a odolnosti, jinak opravuji výchozí zbraně (které mám upgradované na +1 - +2). Já se s tím poperu, ještě jsem si to nestihl projít všechno, je to velká a krásná hra.

    OdpovědětVymazat
  8. Dave: Taky sem si na zacatku vybral rytire. 1) brneni vypada cool 2)ty souboje na blizko jsou strasne zabavne, doted me neomrzely. Ale pravda je takova, ze temer kazdy boss jde vyresit tak, ze si schovany "za bukem" kde na tebe boss nedosahne a hazis Souls arrow nebo fireball tak dlouho dokud se nepolozi. Jde jen o to najit to spravne misto.

    OdpovědětVymazat
  9. Mám ale velkej problém se střádáním "peněz". Dycky to spíš nacpu do postavy, než do výbavy. Typicky zvyšuju sílu, abych nějakej meč unesl jen v jedné ruce - ale nevím, kde je ten limit, takže naslepo zvyšuju sílu dokola. A kouzla bych chtěl taky ;). Musím méně umírat.

    OdpovědětVymazat
  10. OT: Předem podotýkám "no offense"

    Davide, tvé články se mi líbí, blog průběžně sleduji, ale stále častěji se mi dere na mysl otázka, jak své manželce při zájmovém vytížení takovéhoto kalibru + skutečnosti, že nejsi žádný Brad Pitt, dokážeš být rovnocenným partnerem?

    Přes všechny ty "sociální aspekty" by mnou na tvém místě hlodala nejistota, zda-li mi manželka nenadělila paroží, hodné přinejmenším jelena šesteráka.

    Nechci působit netaktně, obhrouble, ale jsem zvídavý, tak předem díky za odpověď.

    P.T.

    OdpovědětVymazat
  11. Nevím, jak ti mám odpovědět. Nepřijde mi to vhodné probírat tady, své soukromí si příliš cením, jestli mi rozumíš. Ale krátce bych řekl, že je všechno naprosto OK, až skoro idilycké.

    OdpovědětVymazat
  12. Ty blaho...to je prispevek do diskuse jak z ona.idnes.cz :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Dave, díky.

    Ostatní: Nevím, proč bych se nemohl dotázat, tím spíš, pokud jsem příspěvek uvedl jako offtopic - i přes dotěrný, soukromý ráz mě to prostě zajímá.

    PT

    OdpovědětVymazat
  14. Tak mi konečně doklaplo, že Demon's Souls je v první řadě dark fantasy survival horror. Jak jsem se u toho včera navztekal, když jsem někam vlezl s deseti tisíci penězi... a on tam byl boss, který mne dal na dvě rány (nemluvě o tom, že jsem ho ani neviděl). Miluju tuhle hru ;).

    OdpovědětVymazat
  15. Dave, to je vidět jak jseš do týhle hry zažranej, když nepřibývají články :-)
    Budiž ti přáno.

    Bejt na hře závislej a vztekat se u ní, to se mi už dlouho nestalo. Závist.

    OdpovědětVymazat
  16. No jo, nemám prakticky čas na hraní ničeho jiného, tohle je strašně vyčerpávající ;).

    A navíc teď nic moc extra nevychází. Drokk teď bude mít sběratelskou edici Batmana s batarangem, tak až to dohraje, tak si to půjčím ;).

    Ale ty Demon's Souls jsou fakt perfektní. Začal jsem s povoláním Temple Knight, ale teď jsem ve vězení našel lehké assassin's brnění, tak jsem nacpal nějaké ty expy do vývoje obratnosti a tak... dal jsem si lehké zbraně a lehký štít, totálně se změnil styl hry. Víc používám dodge, útoky zezadu, ale vydržím méně.

    NAŠTĚSTÍ jsem našel meč, který doplňuje manu, takže mé jediné kouzlo - léčení - hru zásadně ulehčilo. A i ten meč je docela slušnej, škoda, že se nedá už vylepšit, ani terpentýnem.

    Je toho MOC, co ve hře objevuju za detaily, usínám s pocitem, že bych měl jít ještě hrát, že nejsem zcela vyčerpán. Dneska jsem měl sen, kde grinduju nějakej level dokola a cpu expy do magie, protože jsem zcela bez kouzel... no je to paráda prostě.

    OdpovědětVymazat
  17. myslim ze by stacilo mit jen ten mec na manu v equipu (jako sekundarni zbran) a pouzivat jiny

    OdpovědětVymazat
  18. Jo, v equippu bejt může, ale nemám tak velkou sílu nebo co, aby mne to nezpomalovalo. Takže mám raději meč + kouzlení na jedné ruce a luk se štítem v druhé. Je to praktická kombinace ;).

    OdpovědětVymazat
  19. Dave: No rikal sem si ze by te to mohlo bavit...uz kdyz sem se na to pred mesicem ptal :)

    Co se tyce tech povolani...myslim ze jich na zacatku dali autori zbytecne moc, protoze se lisi minimalne a po chvili se daji levelovat uplne jinym smerem nez veli zdravy rozum.

    Co se tyce umirani a nechtene ztraty dusi...ja to delam tak, ze se predem rozhodnu, jestli jdu sbirat duse nebo dokoncit level. Kdyz jdu sbirat duse, tak vymlatim level a pred kritickym mistem, kde hrozi smrt se vratim zpet na zakladnu "nakupovat". Kdyz jdu zabit bosse, tak jdu nejkratsi a nejrychlejsi cestou k nemu, aby me prilis nefrustrovalo kdyz zkapu.

    Luk x kuse ...zajimave je, ze s kuse nejde ani manualne mirit, zatimco s lukem jdou provadet silene veci...klidne zabit draka...ale chce to tak tisic sipu :)

    OdpovědětVymazat
  20. No jo, ale to je právě znak dobré hry, že sice jako jdu zabít bosse a jdu nejkratší cestou... ale stejně mne to vytočí, když o to přijdu ;). ta hra si se mnou prostě hraje ;).

    Kuši vůbec nepoužívám. Luky mám dva a nějak mezi nimi nevidím rozdíl (short a long), tak používám long ;).

    OdpovědětVymazat
  21. jooo jsem slavnej! diky dejve ;]

    OdpovědětVymazat