Všichni, kdo si Amigu pamatují, ji mají asociovanou především s hrami. Není divu. Po napojení na televizi a vložení diskety se z toho stala hrací stanice a mnoho lidí ji dokonce považovalo dlouhou dobu za herní konzoli (na čemž stavěla jediná Amiga konzole - CD32). Tím se pomaličku dostávám k jadérku věci. Zastaralý koncept počítal s výstupem pouze na specializovaný monitor (schopný zobrazovat "televizní" signál) nebo na televizi (SCART, kompozit nebo RF anténa). To jsem samozřejmě notně zbagatelizoval (rozebírat problematiku horizontální frekvence a prokládání obrazu je na dlouho), ale jde o to, že standardní PC monitor, který převládal již v té době, není schopen výstupní signál z Amigy detekovat. To by nemuselo vadit, protože televizi má doma každý a hry byly na televizní rozlišení stavěné. Ale co na práci? Dělat třeba grafiku ve směšném 720x576i? Psát texty či skládat hudbu u televize a nechat si vypálit sítnici? To opravdu nejde. Dřív to teda šlo, ale se zvyšujícím se standardem zobrazení PC převzalo otěže a nechalo Amigu daleko za sebou. Mimo profesionální studia s patřičným vybavením přestala Amiga stačit. A přitom díky otevřenosti systému je možné Amigu provozovat v prakticky libovolném screenmodu, třeba v 1280x512 (a to není zdaleka maximum) - ten je ovšem na televizi nepoužitelný.
Řešení se nakonec našlo. Dokonce několik. Jedna z prvních možností je připojení grafické karty. Ta musí být dělaná přímo na Amigu. Grafická karta ignoruje čip na desce Amigy a generuje vlastní signál. Ejhle, to je krása, to jsou barvy, to je stabilní obraz - s výstupem na klasický PC monitor. Jak jsem ale psal výše, tyto karty jsou drahé, nedostupné a navíc- neběží na nich většina her, které byly psané pro čip na desce. Ještě zajímavějším řešením je koupě zařízení zvané Mediator, které obsahuje PCI sloty (ano, ty samé, co PC) a do nich vložit některou z podoporovaných PCI grafických karet, známých z PC - velkou službu odvedla třeba VooDoo3. Toto řešení je ovšem také dost drahé (samotná grafická karta je ale za hubičku) a problém s hrami přetrval. Mnoho Amigistů pak mělo dva monitory - jeden na práci (grafická karta) a druhý na hry (interní čip). A to jsem ještě neuvedl, že takovéto řešení se nevejde do klasického case Amigy a je nutná přestavba do toweru. Zkrátka - není to úplně ono, i když to v zásadě funguje.
No co, říkáte si, televizi má dneska přece doma každý. Třeba LCD televizi, ty mají SCART, tak v čem je problém? Nebudete tomu věřit - při napojení na SCART je potřeba zesilovač signálu (není pravidlem, ale u mé televize a Amigy to jinak nejde prostě), což je obyčejná 1,5 V baterka, ale je to operace navrch. Zbylo mi tedy jen napojení na kompozitní kabel (klasický žlutý cinch) a to je kvalita obrazu opravdu nevalná. Navíc dost LCD televizí disponuje pouze 6ti bitovým převodníkem na barevný kanál místo 8bit, což je znatelná degradace kvality barev. A hlavně - ani jedno řešení nepočítá s nějakým vyšším rozlišením, stále je to prostě PAL a hotovo. Jako nouzovka dobré, ale oči máme jenom jedny, že? Porovnejte při nejbližší příležitosti výstup třeba z Playstation 3 skrz kompozitní kabel versus HDMI - o takovém rozdílu tady hovoříme.
Stále to ale není konec. Jedno řešení jsem si nechal nakonec, ačkoliv je historicky asi nejstarší. Jde o takzvaný scandoubler. Co dělá? Vezme signál z Amigy (horizontální frekvence 15,5 kHz) a zdvojnásobí jeho frekvenci (31 kHz) - a tento výsledek posílá na PC monitor, který už frekvenci vidí a zobrazí. Heuréka? Ne tak docela. Samotná frekvence není jediný problém. Horší jsou prokládané řádky - interlace - který je na televizi standardem, ale PC monitory nic takového nemají. Dochází tedy k emulaci prázdných řádek a ve výsledku - je to alchymie, která způsobila, že i velice drahé scandoublery neměly uspokojivé výsledky. A také si uvědomme, že televizní PAL výstup má vertikální frekvenci 50 Hz a většina LCD monitorů / televizí funguje až od 60ti... Ovšem je to patrně nejlepší řešení z hlediska zachování originálního výstupu, protože jde o obraz generovaný přímo čipem na desce (tj. zobrazí se vše - hry i software v operačním systému), přitom je možné přepínat dle potřeby rozlišení a barvy.
Magické řešení všech problémů? Z velké části ano!Indivision 1200 AGA je interní scandoubler. Za 3600 Kč (děsná pálka, já vím, kolik jsem už jen do té Amigy nacpal...) jsem si koupil malou destičku s paticí, která slibuje nejvyšší kvalitu násobení frekvence, odstranění problémů s prokládáním a to vše s výstupem 62,5 Hz a vyšší. Zní to jako sen. A svým způsobem i je.
Instalace je jednoduchá. Otevřel jsem Amigu, sundal stínící plech (ten se prakticky nedá již vrátit zpátky, leda by se do něj vyřízla díra na scandoubler, ale to v zásadě nevadí) a samotnou destičku nasadil paticí na čip Lisa, který má na starosti zobrazování grafiky. Modří už tuší - aniž bych jakkoliv narušil stávající výstup (toho času na kompozitní kabel), samotný scandoubler přejímá signál přímo z čipu, interpretuje jej vlastní cestou a dodává druhý výstup s identickým obrazem ale novou frekvencí na PC monitor - připojený klasickým VGA kabelem.
Holá deska A1200. Od žlutého cinche na jihovýchod - čip Lisa, odpovědný za grafiku.A už jsem vám říkal, jakou mám smůlu? Já mám děsnou smůlu, když jde o tyhle věci. Nevím, jestli je to nějaká špatná aura nebo co, ale kdykoliv jsem něco dělal s výstupem livobovolného počítače na libovolný monitor, dostal jsem se do řádných šlamastyk, které ne vždy skončily dobře (moje peripetie s Playstation 2 bych mohl popisovat hodiny). A tak trochu jsem se připravoval na to, že to aní tentokrát nebude snadné. A nebylo. I když musím předeslat, že to nebylo přímo scandoublerem, ale spíše souhrou okolností.
Nainstalovaný - nasazený scandoubler na čipu Lisa. Nejsem autorem fotky - tady je navíc jiné rozhraní na klávesnici, to (ještě) nemám.První nacvaknutí (s trochou potu), napojení kabelu na LCD televizi Samsung a zapnutí Amigy se nestalo nic. Dobrá zpráva - televize hlásila nerozeznaný signál, nikoliv žádný. To byla dobrá zpráva. Odpojil jsem od PC LCD monitor a zkusil jsem to s ním. Huhu - něco z toho leze! Ale teda ty barvy - cože?
Takhle by to nešlo teda...Po chvilce pocení a experimentování jsem se odhodlal k na první pohled šílenému kroku. Prstem přitlačit samotný scandoubler více k čipu. A přineslo to své ovoce - barvy se okamžitě daly do správných hodnot. Vypnul jsem Amigu a kontroloval čip. Na první pohled seděl dobře, ale pak jsem si všimnul, že není zcela vodorovně položený - rovnoběžný se základní deskou Amigy. Takže došlo k vycvaknutí destičky (HODNĚ POTU, ten zvuk bych vám nepřál slyšet), očištění čipu Lisa a jeho okolí a opětovnému nacvaknutí. A to bylo ono. Nyní moje Workbench vypadají takto:
NÁDHERA PROSTĚ!Čili naprosto fantasticky. Nedalo mi to a opět zapojil LCD televizi. Opět žádná reakce. Takže co jsem si vyvodil? Výchozí nastavení scandoubleru má 62,5 Hz při rozlišení 800x600. To je asi ten problém - takto nízké rozlišení moje televize patrně nedetekuje (ačkoliv jsem byl mnohokrát před koupí ujišťován, že to bude v pořádku). Není ale důvod házet flintu do žita - výrobce dodává software, kde lze výchozí nastavení přepnout na 1024x768 a dokonce na 1280x720 - což je naprostá bomba (pokud to bude fungovat). Do tohoto rozlišení se teprve pasuje rozlišení Amigy. Například standardní PAL (720x576) je poměrně blízký 800x600, takže to vypadá opravdu makabrózně, skoro se mi dere na rty "digitálně" ;).
Zkoušel jsem spouštět nějaké hry a dema. Všechno dokonale ostré, barvy syté, jako nikdy předtím. Černá je opravdu černá, moje oko může konečně spočinout. Ale ultimátní test přišel až posléze. ADoom v rozlišení 1280x512 (pochopitelně hra jede stále v 320x240 - tj. jde o pidiokno) v multitasku s Workbench ve stejném (no mohl jsem dát jiné ;) rozlišení (neřešme, že jde o downscale do 800x600). A bratru - tohle je síla Amigy:
Doom v pidiokně při rozlišení 1280x512 - v multitasku bez jakéhokoliv zpomalení.Závěrem tedy - musím upgradovat samotný scandoubler, aby mi to házelo více, než jen 800x600 (a to i kvůli vyšším rozlišení Amigy, tak kvůli televizi), ideálně 1024x768 (i když to širokoúhlé "HD" rozlišení asi bude taky sexy) a do samotných Workbench nasypat nové volby rozlišení (tuším typy monitorů) - pak bude výstup naprosto geniální a bezchybný. Zápor jsem našel jenom jeden. Není to cena, proti očekávání, protože takto univerzální a soběstačné zařízení má mnohem vyšší cenu. Není to ani bracket na uchycení portu - to si dořeším sám nějak. Ale prostě - při startu Amigy je to nejvíce patrné - jakoby tam byl nějaký celoobrazovkový šum, způsobený patrně nedostatečným stíněním. Jakmile ale naskočí barvy, není to poznat - pouze při celoobrazovkové jedné barvě a hodně zblízka. Jde o mikroskopickou daň za to, že moje Amiga umí konečně to, co měl Commodore implementovat před patnácti lety. Třikrát sláva!
P.S.: Alespoň vidíte, že i jako zarytý Amigista vidím v Amize hodně much, prostě nespokojený hráč ;).
P.S.2: Omluvám se za některé technologické mumbo jumbo, nechtěl jsem se pouštět do detailního rozboru problematiky, ale pokud tam někdo najde výrazný nesmysl, ozvěte se mi a já to opravím, díky!
Žádné komentáře:
Okomentovat