20. 1. 2010

Nether Earth


Snad se nedopustím faux pas, když označím Nether Earth pro ZX Spectrum (ale i Amstrad CPC a Commodore 64 - vše vydáno v roce 1987) za první realtime strategii vůbec. A jestli vás to potěší, považuji tuto hru za dokonalý vzor invence, nápadu a hratelnosti v osmibitové éře. A jestli vás to rozčílí - kam se hrabe Dune 2!

Ale vážně. Nether Earth je hra, ze které čiší nespoutanost ducha. Osobní počítače, přestože jejich možnosti jsou z dnešního hlediska slabé, představovaly v osmdesátých letech vrchol výpočetní techniky - minimálně v domácnostech. Kdokoliv se s nimi seznamoval, žasnul, jak úžasně rychlé jsou, kolik mají paměti a nemluvě o tom, jak moc jsou levné. Programování her tehdy mělo atmosféru "nic není nemožné". Prostě přišel nápad a ten se zrealizoval. Velice dobře to ilustruje i vývoj her pro Atari 2600 - všimněte si, kolik her si vůbec nebere servítky a není na nich poznat (z hlediska designu samotné hry), jak komický výkon má hardware.

Jak asi všichni víme, výkon hardwaru je jedna věc, ale umět pro něj programovat a vyždímat z něj maximum - to je věc zcela jiná. Dodnes jsme ohromováni demy, které vyrážejí dech - ať už na osmibitech, Amigách nebo herních konzolích - vidíme, jak moc jde z těch mašinek vymačkat. Jen málokdy se setkáme běhěm funkčního životního cyklu daného hardware nějakého produktu, který reprezentuje výrazně vyšší kvalitu, než soudobé hry. Většinou je to mnoho let poté nebo lépe ke konci životního cyklu.

O to více působí Nether Earth neuvěřitelně. Hra vydaná v roce 1987, kdy je ZX Spectrum (a další osmibity) pořád v plné síle. Herní mechanismy jsou navržené na čistou strategickou úvahu a vypočítavost. Hra běží v reálném čase, což je prvek nejen nevídaný, ale také dodává adrenalin. Kombinatorika přesahuje možnosti běžného hraní, ale přesto je mnoho kombinací v praxi využitelných. A jako třešnička - v izometrickém pohled na věc je grafika velice dobře zvládnutá a detailní, navíc herní mapa je příjemně veliká. Kdybych navrhnul podobně komplexní hru v té době, byl bych ukamenován.

Jednoduchá grafika se za ta leta nezošklivila. Je přehledná a funkční.

Nether Earth je hra, kde se chopíme malého létajícího robota, který slouží de facto jako kurzor myši v pozdějších realtime strategiích. Vlastníme pouze jedinou bojovou základnu a naším úkolem je zmocnit se tří dalších základen, které patří nepříteli. Na těchto základnách si pak vyrábíme roboty z několika druhů podvozků, navěšujeme na ně několik druhů zbraní a přídavnou elektroniku, zvyšující efektivitu. Abychom mohli vyrábět roboty, musíme zajímat továrny, které nám produkují suroviny na výrobu. Princip hry je tedy zřejmý - vyrobit slabé roboty, zabrat volné továrny, postavit silnější roboty, zabrat nepřátelské továrny, postavit robota s nukleárními zbraněmi a zabrat nepřátelské základny. Jasné jak facka.


Ačkoliv můžeme roboty ovládat ručně, vtip hry spočívá v programování robotických tanků. Paleta příkazů je celkem omezená, ale pro strategii naprosto dostatečná. Od zabírání a ničení továren a základen lze pouze posouvat roboty vpřed a vzad o určitý počet mil, kde je možné nechat roboty hlídat. Zde je vidět umělá inteligence - jednotky neposíláte na určitý bod na mapě, nýbrž dáváte jen obecné příkazy. Terénem se musí jednotky proklestit samy. Občas se tedy stane, že se robot zacyklí ve slepé uličce a je nutné jej ručně vyvést. To ale hře neškodí, je nutné zkrátka neustále sledovat radar a vyhodnocovat situaci.

Výroba robotů v roce 1987...

Tímto je hra nejen naprosto převratná a nadčasová, ale také velice zábavná. Je poměrně zřejmé, že brzy dojde k fázi "postavím robota z nejlepších součástek a pošlu jej dopředu kosit", ale díky umělé inteligenci není radno spoléhat na hrubou sílu (nemluvě o tom, že použití nukleárních zbraní ničí vše v okolí, včetně vlastních jednotek). Mnohdy se vyplatí vyslat tři slabší jednotky s rychlým podvozkem, než jednu silnou se stejně rychlým podvozkem. Jednotkami se dá blokovat, pronikat nepřátelskou obranou a zajmout jim základnu před anténou. Prostě paráda!

... a v roce 2004, kdy remake vznikl.

Nutno podotknout, že hra není vůbec lehká. I když si za malou chvilku zvyknete na ovládání, budete zápasit s neférovou přesilou počítače. Poziční boj, kdy se budete z počátku radovat z každé továrny, může při náhodném vysílání robotů přerůst ve frustraci. Je to jen otázkou trpělivosti, než pochopíte zaručené taktiky a po deseti hodinách tápání musí každý dobýt první nepřátelskou základnu, což poskytne tolik potřebnou vzpruhu sebevědomí a energie do dalšího hraní. Vyplývá z toho jediné - hra se dá lidově řečeno "totálně namasterovat" a kosit počítač za každého počasí.

Tažení na nepřítele s menší armádou.

Z hlediska atmosféry je zajímavý fakt, ke kterému jsem se dostal až nyní, při psaní článku. Nether Earth má totiž jednoduchý příběh na pozadí. Válka mezi lidmi a tajemnou rasou Insignian. Čtyři základny se jmenují Kerberus (naše domácí), Tarras, Faretra a Diolkos. Poslední základna je od té první vzdálená 512 mil, což není zrovna nejmenší kus země. Vize autora hry se tedy mnohem více blížila atmosféře hry typu Mechwarrior. Proč to nenacpat do 48 kB paměti, že?

Konfrontace s mechem... é, bitevním robotem ;).

Nether Earth má za sebou mnoho poklon. Dune 2 se na problematiku realtime strategií podívala trochu jinak, ale například populární strategie Z od Bitmap Brothers není nic jiného, než klon Nether Earth v tom nejlepším možném smyslu slova. Suroviny se těží časem a zabírají se základny. A také třeba ve hře Space Rangers 2 najdeme ve fázi dobývání planet systém, který by se dal Nether Earth přirovnat. Jako zakladatele žánru je nutné Nether Earth ctít a pět o něm chválu.

A nevyhnutelné vítězství. Samozřejmě - na nejmenší obtížnost ;).

Hrát dneska originál je přece jenom mimo schopnosti současných hráčů. Grafika není sice vůbec hnusná, ale je přece jenom příliš jednoduchá a patlat se s tím v emulátoru není legrace - rychlost není z nejvyšších. Určitě se na to podívejte ze zájmu, protože takovou hru na osmi- a asi ani šestnáctibitech nenajdete. Ale hrát ji na ZX? To asi ne. Proto bych jednoznačně doporučil zahrát si velice povedený remake Nether Earth. Krom toho, že nabízí stravitelnější grafiku a plynulost, disponuje volbou obtížnosti, lepším ovládáním a mimo jiné také podporou více map. Ty mohou být i čtvercové a strategie tak dostává širší možnosti. V dnešní době hraju už jenom tento remake.

Takže děkujeme za inspiraci a u dalších osmibitových klasik nashledanou.

4 komentáře:

  1. jedna z mých nejoblíbenějších her, líbí se mi ten dvoj-princip: řídit taktiku robotů, které pak bojují sami + občas si na nějakého nasednout a prokosit klíčové check-pointy. takže člověk není jen štábní generál, ale občas sám vyjede na koni do bitvy. jedno malé mínus pro mě ale hra má: jakmile zajmete první základnu, je to pak už čímdál snažší; neexistuje nic jako zvrat ke konci bitvi - ale to je problém všech realtime strategií, kde se bojuje o dominanci nad teritoriem a surovinami.

    OdpovědětVymazat
  2. Pár postřehů:
    1) hra je rozhodně totální a nadčasová lahoda
    2) zkoušeli jste dohrát hru striktně pomocí automatických robotů (tj. jen pomocí a.i. bez "přebírání otěží)? Jednat to je mnohem zábavnější, ale hlavně myslim že Vojtova námitka s čím dál snažším postupem není potom tak úplně jasná... Super je, že na a.i. robotů se dá bez problémů spolehnout.
    3) mám pocit, že umělá inteligence remaku je mnohem horší než původní z osmibitu. Možná prošla nějakýma úpravama od doby kdy jsem to hrál, ale spíš myslim že ne. Davide, ten robot se ti zacyklil ve slepé uličce v originálu nebo v remaku? mám pocit že v originálu se mi to snad nikdy nestalo...

    OdpovědětVymazat
  3. S litosti musim rici, ze me tahle hra minula. Spolu s Uridium, me to asi mrzelo nejvic.

    O to vice jsem si pak uzival Z. Hlavne multi byl genialni.

    OdpovědětVymazat
  4. 2Matěj: Zacyklení se mi stalo jak v originále, tak v remaku. Ale máš pravdu, že je ta AI rozdílná, což je možná škoda - zase ten remake podporuje i jinak strukturované levely, tak je to možná proto.

    OdpovědětVymazat