Modern Warfare 2

Mám rád kung-fu filmy ze sedmdesátých let. Mám i rád takové filmy, které jsou natolik přehnané, že je nejde brát vážně - a autoři filmu si toho jsou vědomi a naopak z toho těží. Líbí se mi překroucené přehnanosti, které nemají smysl ani omylem, ale jsou tak úžasně nerealistické, že se tomu člověk musí smát. Společný jmenovatel pro tyto filmy je pak slovíčko "zábava". Baví mne se dívat na nesmyslné příběhy, neherecké výkony, náhodné výkřiky - no zkrátka dokážu ocenit něco, co je natolik blbé, až je to dobré.

Být Modern Warfare 2 nízkorozpočtovým kung-fu filmem ze sedmdesátých let, dám deset z deseti. Bohužel, Modern Warfare 2 je vysokorozpočtovou rádoby válečnou hrou z jednadvacátého století. A to je problém.

Nalijme si čistého vína. Nejde o realismus. Infinity Ward se nikdy nemuseli tvářit, že dělají vojenský simulátor. Mohou se zaklínat tím, že jim jde pouze o prožitek války "jenom jako". Proč ne. Samozřejmě se rozpoutá debata o tom, kde je ta hranice mezi simulátorem a arkádou. Zde může být mnoho názorů. Já osobně si myslím, že praktická nesmrtelnost hlavního hrdiny, nulová AI, přesila 1000:1 ve prospěch jednotlivce a opravdu nízká možnost ve volbě cesty jsou nejhorší vlastnosti jakékoliv hry. A když je něco pod záštitou války ze současnosti, jsou tyto prvky obzvláště komické - a to nemusím být expert na současnou vojenskou techniku. Přímý zásah RPG je smrtelný prakticky pro jakoukoliv živou bytost na této planetě, že?

Abych vůči hře nebyl nespravedlivý, narazil jsem na několik věcí, které mne příjemně překvapily a lze je považovat za zlepšení, oproti svému předchůdci (myšleno Call of Duty 4 Modern Warfare). Tak například se mi líbí, že v mnoha místech dostává hráč alespoň chimérický pocit svobody. Některé levely mají více možností průchodů a vypadají tedy mnohem více přirozeně, než klasický tunel design. Není pravdou, že by tento výstřelek nějak úžasně hru modifikoval, ale ten pocit je to veskrze příjemný. Stejně tak se mi líbilo, že se autoři trochu odvázali a dali nám k dispozici více zajímavých prostředí, kde se hra odehrává. Mise, která začíná pod vodou ála intro Metal Gear Solid mne atmosférou potěšila. Sice se tento zajímavý koncept po třiceti vteřinách vytratí, ale i tak - docela dobré.

Ovšem to ostatní? Darmo mluvit.

Nejpodobnější hra k Modern Warfare 2 je totiž Operation Wolf. Drtivá většina misí je navržena přibližně takto. Doběhnete na místo, kde je připravená nějaká překážka ála kryt. Zde stojíte a vystřílíte všechno, co se jen hýbe. Vaši protivníci se generují na těch nejzřejmějších místech - každá okenice se "překvapivě" rozrazí a v ní číhá nepřítel. Každičké dveře generují absurdní houfy lidí na odstřel. Zpoza každého rohu vybíhají ozbrojenci, kteří jeden po druhém padají. Prostě Operation Wolf v lepší grafice.

Ano, Modern Warfare 2 se dá hrát jednou rukou - myší. Navolte si to takto - levé tlačítko střelba, pravé tlačítko zoom, klik kolečkem chůze vpřed, kolečko nahoru nabíjení, kolečko dolů pokleknutí / postavení. Následně stačí dojít na připravené místo s krytem a začít masturbovat volnou rukou. Opravdu, nedělám si legraci - zkoušel jsem to v každé misi a funguje to.

Že je Modern Warfare 2 ryzí pornografií v herním průmyslu je podtrženo i faktem osnovy misí. Už na základní škole jsme se učili ve slohu jakousi základní poučku, že dílo by mělo obsahovat úvod, stať a závěr. Modern Warfare 2 se úspěšně daří eliminovat tu první i třetí část. Jsme doslova vrženi doprostřed dění bez jakéhokoliv úvodu a vysvětlení. Naprosto chybí gradace a nějaká uspokojivá dohra.

A nedělám si legraci - zábava podle Infinity Ward znamená, že se na vás střílí ze všech stran i v případě, že na scéně nikdo není. Máte neustále rudou obrazovku od krve od neustálých zásahů do obličeje. Nekonečné zástupy vojáků se na vás chrlí ze všech stran a z repráků se neline nic jiného, než střelba, výkřiky a výbuchy granátů.

ANEBO:

A nedělám si legraci - zábava podle Infinity Ward znamená, že se na vás stříká sperma ze všech stran i v případě, že na scéně nikdo není. Máte neustále bílou obrazovky od semene od neustálých zásahů do obličeje. Nekonečné zástupy pornoherců na vás chrlí ze všech stran a z repráků se neline nic jiného než hekání, výkřiky a výbuchy rozkoše.

Celkově mi to nejvíce připomíná špatné americké komedie z padesátých let, kde je vrchol komiky hlasitý křik s trochou toho absurdního násilí. Teda - říznuté hodně špatným gaypornem.

Nerealismus hry je úzce spjat s americkým patriotismem. Že dneska máme nesmrtelné, automaticky se regenerující vojáčky - budiž, je to jistý trend poplatný casual hráčům, se kterým moc nehneme (na druhou stranu si začínám všímat, že mnohé hry se vracejí k omezenému zdravíčku, což vítám). Proč to ale dotahovat k absurditě? Absurdní je, když po celou hru přežijete tisíce zásahů olověnými projektily, střepinami granátů a konec konců i řezné rány nožem - aby vás na konci v rámci animačky skolila jediná kulka. A ještě absurdnější je, když v podobném duchu náš hrdina "chcípne" po zaražení nože do hrudní kosti v oblasti srdce, přičemž má dostatek vědomí na to, aby tento nůž sám ze své hrudi vytáhl a mrštil jím po hlavním záporákovi. A samozřejmě - bez ohledu na to, že náš hrdina krvácí přímo ze srdce - hru evidentně přežije. Na druhou stranu je legrační i to, že i hlavní záporák disponuje podobně železným zdravím. Přežít pád v hořící helikoptéře ze sta metrů - to chce celého chlapa. (Před tímto odstavcem mělo být varování před spoilery, ale koho to zajímá, stejně to hrát nebudete).

Neuvěřitelně trapně vyznívají pak ostatní poklony americkému patriotismu. Dramatické dobývání fast-foodu je jedna věc, ovšem slzička ukápne zejména v jádře Washingtonu, kde si vojáci povídají o hrůzách druhé světové války, které symbolizuje tento pomník. Ano, po dohrání hry jsem si zahajloval a pobrukujíce si americkou hymnu, poslal jsem přihlášku do Rangers. Nepochopte mne zle - já jsem rozhodně proamericky smýšlející člověk. Ale debila - debila ze mne nebude dělat nikdo, tím méně Infinity Ward. Nemají kousek soudnosti?

Celkově? Celkově musím uznat, že některá místa (dohromady jde asi o 60 sekund z celkové hrací doby) jsou zpracovaná skutečně atmosféricky a stejně tak musím uznat, že grafika hry vypadá po většinu času opravdu úžasně. Z technologického hlediska hře není moc co vytknout, když teda bereme v potaz nedokonalost samotného enginu z roku raz dva, který si pomáhá 2D sprity v místech, kde bych to dneska nečekal (nemluvě o neprůstřelnosti nafukovací panny). Některé materiály ve hře jsou údajně totiž průstřelné, což jsem si upřímně nevšiml a že jsem to nejednou zkoušel. Nemile mne ovšem překvapilo, že po vtrhnutí do místnosti s rukojmími (což je udělané podobně, jako v Call of Juarez 2) mne hra nijak nepenalizovala nejen za střelbu do rukojmích, ale ani za střelbu do červených výbušných sudů olepených plastickou trhavinou (ano, střílel jsem tam zcela záměrně a NIC). Hru totálně kazí její pornografičnost. Je to nevkusně zpracovaná knoflíková válka, která uráží všechny smysly včetně hmatu, čichu i chuti.

Mám rád tak blbé věci, až jsou dobré. Modern Warfare 2 je bohužel, po vzoru svého předchůdce, jenom blbou věcí. I předchůdce měl alespoň tu Pripyat. Tady se na mnoha místech snažili o podobný efekt, ale naprosto bez výsledku. Tak příšernou hru jsem nečekal. Je to vlastně extrémní opak Operation Flashpoint 2 - zde je odklon od realismu ke hře zase příliš absurdní na to, aby to bylo zábavné. A jelikož se držím své hodnotící stupnice, dávám této pětihodinové záležitosti 0/10. Jde o současný ekvivalent hry Zebyr. Popřemýšlím, jestli kvůli této hře neudělám rozsah -10 až 10/10, abych to mohl lépe ilustrovat.

P.S.: Opravdu mne nezajímají vyšší obtížnosti, hraju vše na normal pro získání zamýšleného dojmu. Stejně se těžší hra liší od té normální jen nižší výdrží hlavního panáčka.

P.S.2: A ty závěrečné titulky? To jsem vystříkl i nosem!

P.S.3: Multiplayer je super, já vím!