Twilight Struggle

Twilight Struggle je v současném okamžiku první v žebříčku válečných her na BoardGameGeek, v celkovém hodnocení čtvrtá. A nyní po Silvestru, kdy jsme nad touto hrou strávili asi tak 15 hodin, rozumím proč.


Twilight Struggle těží z několika základních věcí, které z ní dělají opravdu lahůdku pro milovníky komplikovaných moderních deskových her. Hned už jenom to dějové pozadí. Studená válka se odehrávala za mimořádně zajímavých okolností. Interpretace v herním prostředí tak dodává hře neopakovatelnou atmosféru. Vše, co se odehrálo v letech cca 1960-1980 se odehraje v Twilight Struggle také, i když možná v jiném pořadí. Nejde jenom o politiku, ale také o události v kultuře, válečné potyčky i dobývání vesmíru - to vše pod hrozbou damoklova meče - jaderné války.


Hra je určená pro dva hráče, ale její rozsáhlost předurčuje hraní spíše ve dvou týmech. Celý svět je rozdělen na několik částí. Jednak supervelmoci, které nelze přímo dobývat - USA a SSSR. Dále je pak přítomna Čína, kterou lze ovlivnit jen částečně. Zbytek světa je tedy rozdělen na regiony, kde obě soupeřící strany bojují o politický vliv. Čím větší vliv máte, tím více bodů při součtu získáte.


Na mapě je celkem asi 80 sektorů, o které se bude hrát. Reprezentují většinu států světa a jsou rozděleny do několika světadílů. Od začátku hry je v některých zemích vliv předem daný, ale není problém přelévat propagandu dle libosti. Důležité je, že se hraje na pravidlo sousedství (tj. není možné bojovat o stát, se kterým přímo nesousedíme) a pak na významné země (tj. některé státy jsou v politickém konfliktu důležitější a tedy hodnotnější, než jiné).


Hra má deset tahů a tah má několik fází. Začíná se vylosováním karet, které jsou rozděleny do několika obodbí - začátek války až vrchol války (analogie s kartičkami z mé hry Star Wars Board Game je jasná!), přičemž síla karet se stupňuje. Zajímavostí je, že se karty losují z jednoho balíku pro obě strany, přičemž je jasné, že karty nejsou vždy výhodné pro oba hráče. Přesto se musí karta vždy zahrát - událost se stane tak jako tak. Strategická úvaha, kdy použít jakou kartu tak, aby natropila co nejméně škod je zde klíčová.


Podle toho, jak se zahrají karty, získává hráč "útočné bodíky", které proměňuje na vliv v zemích. Pak dojde k hodu kostkou. Hráči si na základě dominance v daném sektoru spočítají bonusy a pak se určí o kolik se sníží nebo zvýší vliv dané strany. Tento prvek náhody je docela přijatelný, hlavně při dobře obsazených státech jsou bonusy tak velké, že nemá smysl sázet na náhodu a je nutné tak řešit situace jinak.


Samozřejmě mnohé karty mají drastický vliv na hru (NATO, "Čínská karta") a mnohé karty ruší účinky jiných (květinové děti) - proto je lepší zaměstnat více hlav v jednom týmu, co se vyplatí použít v daný okamžik více. Některé obzvlášť brutální karty pak posouvají DEFCON o jeden stupeň k jedničce. Kdo rozpoutá jadernou válku, prohrál hru (nemá-li kartu "svedení odpovědnosti na protivníka").


Oněch 15 hodin hry bylo způsobeno hlavně tím, že jsme neznali pravidla a styl hry. Mnohdy došlo k plácání se na místě a například vesmírný závod nijak hru neovlivnil, protože mu nebyla věnována patřičná pozornost. Na BoardGameGeek píší, že hra trvá cca 3 hodiny, což mi přijde docela málo, ale věřím, že sehraná parta pod pět hodin v pohodě půjde.


Twilight Struggle je vynikající válečná hra, kterou si moc rád zahraju znova. Ty vzpomínky jsou mrazivě atraktivní.