Tvůrce Snů

Už se mi válí ve skříni asi měsíc, ale protože bylo hodně co hrát okolo, tak jsem se k němu pořádně nedokopal. No ono je to už asi čtvrt roku, co mi připutoval z Aukra první Dreamcast, ale vada v obraze (chybějící červená) mne docela namíchla, takže konzole putovala k Chainovi. Tam se ukázalo, že byla chyba patrně pouze v kabelu. Jenže mezitím mi přišel druhý Dreamcast z eBaye, takže jsem ho Chainovi nechal na náhradní díly, za což jsem dostal slíbenou krabičku na Minimig. Takže dneska mám Dreamcast, dva gamepady, jedno VMU, pár kabelů a světelnou pistoli. Hurá sláva!

Okolo Dreamcastu je hodně zajímavých historek. Je skoro s podivem, jak mohla tato konzole "prohrát" souboj se Sony Playstation 2, když vyšla nejen o rok dříve, ale měla také atraktivnější hardwarovou koncepci. Tak ono opravdu nebylo zvykem, aby v roce 1999 (v Japonsku již 27. listopadu 1998) byla konzole standardně vybavena modemem, tj. online služby v základu, nemluvě o možnosti provozování Windows CE (speciální verze) a tím udělat z konzole PC vhodné na browsení a jednodušší úkony. Originálně řešený ovladač, respektive memory karta s prťavým displayem ne minihry - přičemž má konzole hned čtyři sloty na gamepady. Rovněž softwarová nabídka do startu nepatřila mezi nejslabší - vévodí tomu Namco a jejich Soul Calibur (podle mnohých nejlepší bojovka všech dob), Chu Chu Rocket (bezvadná logická hra - známe z GBA), Shenmue (experiment, který se sice nepovedl úplně, ale...), REZ - a k tomu přidejme raritní věci jako Quake 3, Railroad Tycoon 2, Phantasy Star Online...


O to více smutně působí seznam zrušených her. Alien Breed 3D 2 (ten by snad jel konečně plynule!), Outcast, Baldur's Gate, Unreal, Virtua Fighter 4... Prostě ten potenciál tam byl a to přesto, že hardwarově konzole za Playstation 2 trochu pokulhávala. Nějakých 200 MHz a 24 MB RAM není mnoho, ale díky celkové koncepci a designu si myslím, že je na tom Dreamcast mezi fanoušky Segy pojem, který nelze brát na lehkou váhu. Považte - Sega se vzdala hardwaru v roce 2001, ale support držela až do roku 2006. Ještě v roce 2008 byly pro konzoli vydávány komerční hry (byť v malém množství) a na rok 2009 je ohlášeno dalších pět her. A dodneška lze hrát některé online hry ať už na free serverech nebo na ofiko. Taková Amiga mezi konzolemi bych řekl.


Na rozdíl od Amigy si nejsem přesně jistý, proč to s Dreamcastem šlo z kopce. Jistě, po neúspěších s MegaCD, 32X a potažmo Saturnem (což je snad jediná konzole, po které nějak extra netoužím, i když Virtua Fighter 2 je Virtua Fighter 2), byl Dreamcast v podstatě zázrak, co se launche týče. Jenže značka Playstation byla tou dobou velice silná, podpora DVD je v očích zákazníků také velké plus a v roce 2001 došlo k masivnímu odlivu vývojářů (mimochodem Half-Life je taky jeden ze zrušených projektů). Po oznámení GameCube a XBOXu Sega vyklidila pozice a i když na svou konzoli vysloveně nezanevřela, její další existence je převážně v softwarové bázi. Asi to tak mělo být.


No ale proč jsem si tuhle konzoli chtěl pořídit? Protože je neuvěřitelně roztomilá! Vedle bachraté PS2 je DC svěžím kouskem designu v příjemně kompaktním balení. A také ty hry, že? Ehm. Já jsem teda uvažoval jasně - Street Fighter 3rd Strike, Soul Calibur, Shenmue, REZ, Jet Grind Radio, Crazy Taxi... jasně, mnoho z těchto her se dají najít i na jiných platformách, ale jde o produkty firmy Sega, takže nejlépe jim to bude stejně slušet na Sega konzoli. A další argument je také nulové zabezpečení proti pirátům, ne snad, že bych si pár her nekoupil rád z eBaye, ale sbírka her pro emulátor Chankast/nullDC je příliš velká na to, abych ji nechal čekat. Takže jsem si vypálil pár věcí a pustil se do práce. Na začátek jsem musel okusit bojovky.


Street Fighter 3rd Strike. Uáá, konečně! Po hraní na Playstation 2 (potažmo hraní čtvrtého dílu na PS3) si nemohu odpustit jednu důležitou poznámku. D-Pad je na Dreamcastu trochu tuhý a má ostré hrany - leč jelikož se stvořen z jediného kusu plastu, dají se na něm mnohem lépe realizovat půlobloučky. Povedlo se mi hned napoprvé namačkat Super Comba a to není jen tak. Naopak na analogu to zase nejde skoro vůbec hrát, ale to nevadí, "šipky" mi vyhovují. Jinak je hra prostě skvělá, opticky samozřejmě bez rozdílu, ale hratelná až na půdu. Takže když jsem v pátém kole dostal poprvé na zadek, vůbec mne to nebolelo ;). Byla to uspokojivá prohra.


Soul Calibur. Na Playstationu jsem docela rád hrál Soul Blade a v jistém smyslu mi přijde tento díl ságy nepřekonaný. Je ale fakt, že Soul Calibur jsem hodně hrával na PC v emulátoru a fascinuje mne tam rozmanitost zápasů a story mode, připomínající nějaké lehčí RPG. Souboje mají perfektní atmosféru a i když graficky nelze porovnat první a následující díly (tak nějak logicky), přijde mi, že se jednička hraje o něco lépe. Nu, budu muset pozvat Gorilu, abychom si to rozdali jak za starých časů.

Toliko moje první sonda ohledně Dreamcastu. Pomalu pronikám do světa Shenmue, kterému věnuji samostatný článek, stejně jako minidojmy z ostatních her, které ještě neznám. Škoda, že na LCD televizi nelze provozovat světelnou pistoli. No zatím se mrknu po těch Windows CE ;).

P.S.: Jeden z prima flame Sega pohrobků na webu - UK Resistance - doporučuji ;).