Zephyr

Takže pověst nelhala. Ono to existuje. Dívám se na něj, svírám jej v ruce, vkládám jej do počítače, instaluji jej a spouštím ho. Je to on. Je to Zebyr.

Placka přišla bez jediného škrábance. Poškrábu si ji sám...

Při zveřejnění scanu ze Score s legendární recenzí Andreje Anastasova na hru Zebyr jsem opět neodolal a googlil, co se dalo. Tak moc toužím si hru zahrát, ale co naplat, obvyklé zdroje mlčí a lidé v mém okolí krčí rameny. Až teda nakonec jsem našel jednu kopii a to na eBay. Věřili byste tomu, že kvůli téhle kravině jsem se tam zaregistroval? No, nakonec jsem se k tomu stejně chtěl dokopat, ale že bude Zebyr tím impulsem by mne nikdy nenapadlo. Hra v ceně $2.95 plus poštovní $12.95, tomu říkám dobrý kauf.

Hardwar?

Subwar?

Včera jsem si na poště vyzvedl zásilku a hned jsem šupajdil domů. Ke hře nemám manuál, což je asi tak jediný problém, na který jsem narazil. Totiž - proto mi ze začátku unikal smysl hry. Tím nechci říct, že jsem smysl hry pochopil, ale myslím, že se blížím, kroužím...

Space War?

Zephyr? Ne, děkuji!

Hra začíná příšerně hnusným renderovaným intrem, které je ovšem v tom výsledku mnohem hezčí, než zbytek hry. Rovněž je nám zde předkládána situace, která se blíží hře Terminal Velocity (hej, to byla celkem fajn hra mimochodem), což je svým způsobem lákavé. Ihned poté jsme vrženi do hlavního menu, kde si nastavíme obtížnost hry a klik na New Game. Hra má celkem vtipně zpracované neherní prvky. Sledujeme v zásadě přímý televizní přenos jakéhosi nového, futuristického pseudosportu "na život a na smrt". Na každé planetě je jedna aréna s unikátním designem a layoutem, do kterého je vrženo asi tak šest pilotů ve vznášedlech, co se mají vzájemně řezat - patrně.

Hlavní menu a pohled do sportovního studia ještě vypadá normálně.

Tady je první věc, nad kterou se musím pozastavit. Zatímco Andrew nám Zebyra předkládá, jako mutaci hry Quarantine, není to ani vzdáleně pravda. Zebyr je totiž hra, která je mnohem více podobná titulům jako Slipstream 5000 nebo Wipeout - ovšem je pravda, že ty vyšly až v roce 1995. Andrewovo zmatení je ale pochopitelné. V celé recenzi jsou jenom dva obrázky přímo ingame + modrý obličej pořadatele, což je všechno z prvního levelu. Ten opravdu vypadá, jak nějaké "město", což může Quarantine opravdu velice vzdáleně evokovat. Jádro hry ale spočívá v tom, že krom střílení jsou v aréně dva checkpointy, které se dají proletět za sebou a říká se tomu pak "kolo". Takže hra je opravdu spíše závod na klasická kola, ovšem v poměrně otevřené aréně, během čehož se můžeme solidně řezat.

Šéf prvního světa a výběr sponzorů. Nepozoroval jsem rozdíly mimochodem.

Další levely poskytují variabilnější grafiku, která je sice po celou dobu na vysoké úrovni nechutnosti, ale dostaneme se mezi pyramidy, pod vodu, nad oblaka a "něco jako džungle". V arénách ale nejsme sami. Krom našich soupeřů - závodníků, tady máme stacionární věže, které po nás pálí na potkání (mezi levely se liší jen grafikou, takže jednou to jsou opravdu futuristická děla, ale jindy masožravé květiny...) a také desítky pohyblivých objektů, které vypadají, jako Obražofka (což jsou "patrně" civilisté, ale střílí po nás, tak co). Ty vydrží jen jediný zásah a jsou tedy spíše otravné. Rozbíjením všech těchto objektů se v aréně objevují nové zbraně, munice, opravovací soupravy nebo dočasné vylepšení radaru, brnění, síly zbraní a tak podobně. Navíc si před samotým startem můžeme vybrat "sponzora", který nám na daný závod vylepší nějakou vlastnost. Takhle to dohromady nezní špatně.

První level, první smrt. Nevadí.

Co mne ještě zaujalo - dabing. Celá hra je dabovaná a kupodivu velice slušně, samply jsou čisté a obešel jsem se zcela bez titulků. Obsah jejich řečí je ovšem naprostá splácanina, přesně v duchu celé hry. Hudba je relativně v dobré kvalitě, ale je naprosto nevhodně zvolená. Místo rádobyrockového zvuku by se k Zebyru hodil spíše valčík.



Nejhůře dopadla jednoznačně grafika. Umím si představit, že by to v SVGA rozlišení mohlo vypadat docela dobře, ale ve staré dobré VGA to autoři přehnali s mírou detailů, což má za následek změť pixelů na monitoru. Nevím, jak to popsat, ale vezměte si libovolný screenshot a zobrazte si jej ve fullscreenu. A pak mi řekněte, co vidíte. Já tam nevidím nic. Orientovat se dá jen podle radaru. Vyhodit polovinu textur, zjednodušit jejich vzhled, tím by se grafika stala alespoň přehlednou. Možná ještě přidat stínování podle Gourauda... Hra by sice nevypadala dobře, ale dalo by se to hrát. A perličkou je, že hra podporuje 3D helmy / brýle ála VFX-1. Neumím si představit účinnější projímadlo a dávidlo v jednom.

Druhý level a jeho šéfík.

Stejně dementně dopadlo šílené ovládání. Výchozí nastavení je: šipky pro pohyb, ALT střelba raket, SPACE střelba kulometem, CTRL pohyb dolů, INSERT pohyb nahoru a Z+X natáčí střílnu (ano, je možné letět jedním směrem a jiným střílet). Zkuste si to naslepo teď hned na klávesnici - rozložte si co nejpohodlněji ruce. Jak to jde? No nic moc. Takže jsem si v setupu nastavil ovládání pomocí myši. To jsem si vůbec nepomohl, je to dokonce horší! Myší se dá sice střílet levým a pravým tlačítkem, ale následně se dá pouze zatáčet - ovšem to pouze stejně, jako na klávesnici! Takže to není tak, jak jsme zvyklí dnes - tedy jedu myší - rozhlížím se, přestanu myší hýbat - stop. Ale jedu myší - rozhlížím se - chci se zastavit otáčet - musím jet myší zpátky! Takže místo mačkání šipek máme na myši nějaké tři polohy, mezi kterými se přepínáme. A zbytek ovládání je pořád beze změny na klávesnici. Ta se sice dá redefinovat, ale proč by to kdo dělal? Ať už si ovládání nastavíte jakkoliv, nepomůžete si.

Hra by se klidně mohla jmenovat "WTF", protože tohle jsem v životě neviděl.

Problém hry ale opravdu vězí pouze a jedině v tom, že má totálně podělaný a zmatený gamedesign. I když se zdá, že jsem odhalil jádro hry, je zde pořád mnoho neznámých a nebo komplikujících faktorů. Tak například - hra má vždy časový limit, obvykle pět minut. Za těchto pět minut se mi podařilo odlétat asi tak osm kol a během tohoto úkonu se mi podařilo sestřelit tři protivníky. Po uplynutí časového limitu vidíme obrazovku s hodnocením jednotlivých závodníků. Nikdy jsem nevyhrál, dokonce jsem byl vždy poslední ani ne s polovinou bodů. Lehkou matematikou odhalíme, že vítěz musel sestřelit nejméně šest protivníků a uletět šestnáct kol, což je ovšem v daném časovém limitu nemožné. Co tedy udělal? Bohužel, výpočet jeho score nikde nevidíme, jenom svoje.



Ala hlavně - v této hře mám omezený počet raket, omezený počet výstřelů z kulometu (který se automaticky dobíjí časem) a omezené palivo (které se také pomalu dobíjí časem). V zásadě máme tak tři možnosti. Buď budeme létat na plný plyn, až nám dojde benzín a asi tak půl minuty trvá, než se nám palivo opět nabije - nehýbeme se, jsme mrtví. Nebo můžeme létat pomalu a vydržíme tak po celý časový limit, ale nikoho nemáme šanci sestřelit o prolétávání koleček nemluvě = prohrajeme. Třetí možnost je freneticky kombinovat obě zmíněné taktiky dle chuti, což ovšem znamená, že buď prohrajeme nebo jsme mrtví. Avšak nevšimnul jsem si nějak omezeného počtu životů, po explozi se ocitáme zpět ve hře a mučení pokračuje. Jaký je tedy smysl toho všeho? Nevím. Všimnul jsem si snad jen toho, že když jsem mockrát umřel, tak jsem v dalším závodě měl omezenější výběr mezi sponzory.

Podvodní level má tu zajímavost, že je zdaleka nejhnusnější.

Hra upadá do stereotypu asi tak po dvou minutách. Zmatenost hry je od začátku naprosto neuchopitelná, člověk si i myslí, že tuší, co má dělat, ale prostě to nejde. Naši soupeři mají patrně naprogramovanou umělou inteligenci na neuvěřitelné úrovni, protože se chovají stejně, jako já. Zmateně bourají do zdí, zasekávají se v rozích, náhodně střílí na náhodné cíle a sem tam explodují, aby se třepotavým způsobem respawnovali a pokračovali v utrpení.



Na této hře není dobré prakticky nic. Do jisté míry bych pochválil dabing, ale to je opravdu všechno. Je mi jasné, že tento text není zdaleka tak vtipný, jako ten Andrewův, ale já jsem opravdu jenom snažil popsat hru objektivně tak, jaká je, jak na mne působí... Což je prostě takhle. Takhle špatně. Tááááááááákhle špatně. FUJ!

Cílová rovinka!