Další hry ze série mi nepřišly zdaleka tak zajímavé. Vypadnulo plánování pohybu (i když se musím pokárat, že ve vyšších misích Rainbow Six jsem se bezvýhradně spolehnul na default plán daný autory hry), i když stále byla zachovaná poměrně realistická úroveň stylu hry. Séria šla ale pomalu ke dnu. Osvěžení ve formě Ghost Recon (ve své době ultimátní grafika) na chvíli pomohlo, ale stereotyp nakonec všechny táhnul tak ke dnu, že jsem se ještě vyjma SWAT 3 k těmto hrám nikdy nedostal. A obecně mi hry s tímto podpisem spíš nevyhovují. I ten Splinter Cell se mi zdá, že má nejlepší dávno za sebou. A co že Clancy pro hry dělá? Nevím.
Tak jako tak - EndWar je nejnovější hrou podepsanou Tomem Clancym a jde o realtime strategii. Příběh hry? Rusko, USA a EU jsou největšími mocnostmi planety, takže se jednoho dne rozhodnout vypustit na orbit vesmírnou stanici, kterou ale teroristi sestřelí a tak začne třetí světová válka. Hmm. Pane jo. To muselo trvat celé odpoledne vymyslet takhle propracovanou a neotřelou story. Přesuneme se dál, RTS nejsou o příběhu, ale o herním mechanismu.
Už jsem se zmiňoval, že nesnáším RTS? Opravdu. Nevidím v tom tu strategii, protože zkrátka v 99% platí, že rychlejší klikot má větší klacek prostě rychleji a umlátí mne. Ale jako odpočinková hra? Proč ne? Bohužel - autoři těchto her svou klientelu dobře znají, takže hry jako Starcraft nebo Command and Conquer jsou navrženy pro lidi s 180+ clicks per minute - což se projeví zejména v multiplayeru. Samozřejmě - zde jsou vyřazení hráči na konzolích, kde myšky standardně podporované bohužel nejsou a tak se RTS hry jaksi ještě více simplifikují až do nehratelné roviny. Ale co, každému co jeho jest.
Druhou věcí, kterou mne RTS neskutečně vytáčejí, je systém kámen - nůžky - papír. Mutace tohoto principu jsou dotažené v každé populární RTS. Ono taky při 180 cpm sotva stihnete vymýšlet něco komplikovanějšího, takže jednotlivé hry se pak liší pouze poměrem "kolik kamenů nakonec vykydlí jedny nůžky". A to mi nepřijde jako koncept úplně dobré, možná někde na osmibitech v Nether Earth, ale v jednadvacátém století bych čekal poněkud komplexnější a uvěřitelnější systém.
Je EndWar odpovědí na moje tužby? Částečně ano.
Tak hned z kraje - absence myši je nahrazena hlasovými příkazy. To je vlastně důvod, proč jsem demo stahoval. Chtěl jsem to vyzkoušet. Je to jenom gimmick nebo to funguje? Hurá, funguje to. Sice moje výslovnost není ideální a tak trochu jsem doufal, že si budu moci definovat vlastní příkazy v rodném jazyce, ale i tak jsem se po půlhodince kalibrování nestačil divit. Na nějakých 80% jsem se s příkazem správně vyjádřil a zbylé pokusy nahlásily zkrátka error, než že by se spustila nějaká kravina. Nutno dodat, že bez gamepadu se stále neobejdeme a že z hlediska opravdové strategie je vhodnější pohled na mapu než na bojiště, ale výsledek - spokojenost. Jelikož nějaký ten headset má dneska každý, kdo hraje multiplayer, dá se říct, že to považuji za krok správným směrem ve vývoji her obecně. Ten pocit je opravdu slušný a to demo bych doporučil všem, stojí to za to.
Z druhého kraje - problém kamenů, nůžek a papírů vyřešili autoři elegantně tak, že během lodovací obrazovky vám nakreslí jasný trojúhleník, co je silnější čeho. Jakkoliv to vypadá na první pohled trapně, líbí se mi, že se autoři neschovávají za nějaké sofistikované pojmy, ale na rovinu říkají: "No hele, tohle je šutr, tohle papír a tohle nůžky, jo? Ale prostě to funguje, uvidíš". Upřímnost autorů se vyplatila. Hra si na nic nehraje, prostě aplikujeme zavedená pravidla co nejlepším způsobem originální formou ovládání - proč ne?
Nemám rád RTS a EndWar můj postoj nijak nemění. Grafika hry je slušná, umělá inteligence protivníků normální, hudební doprovod nadprůměrný a celková atmosféra velice uspokojivá. Tu hodinu, co jsem nad demem strávil (včetně kalibrace hlasu) nelituji, ale peníze ode mne autoři neuvidí. Přesto musím poblahopřát za originálně a funkčně pojaté ovládání hlasem. Tím mne rozhodně dostali a doufám, že se dočkáme více a více podobně zpracovaných her.
Žádné komentáře:
Okomentovat