Aliens vs Predator 2

Netrvalo dlouho a hnedle mi do klína spadlo pokračování, které jsem nikdy nehrál, ale jelikož jedničku zbožňuji, nemohl jsem náhlé nabídce odolat.


Co se ale musí říct předem, že obě hry mají tolik společného, že bych AvP2 považoval spíše za datadisk, byť hodně rozsáhlý, než za plnohodnotnou hru. Tím ale nechci říci, že je to nějak špatné, to ne - naopak. Je to stejně skvělé, jako předtím, i když některé věci bych označil za přešlapování na místě.


Největší změnou je implementace celkem jednoduchého příběhu, který je vyprávěn pomocí cut-scén, což hře dává trochu jinou atmosféru. Součástí se tak staly i naskriptované sekvence během hry. Celkově to vede k tomu, že levely jsou mnohem delší, rozdělené navíc i loadingy. Modří už vědí - součástí hry je nutný QuickSave. Na druhou stranu je obtížnost hry uzpůsobená tak, že QuickLoad jsem využíval celkem málo. I tak mi hra poskytla na Normal obtížnost příjemných 12 hodin zábavy a to přesto, že levelů je prakticky stejně, jako v jedničce - je upuštěno od konceptu memorizace levelů nazpaměť, takže hru člověk projde "na první pokus" celkem rychle.

Taky se vám zdá, že je grafická stránka věci v mnoha případech horší, než u prvního dílu?

Level design je ale zpracován naprosto bezvadně. Je příjemně nelineární a intuitivně člověk vybere správnou cestu. Občas jsem se zaseknul, ale stačilo trochu té pozornosti a hned to jelo dál. Občas si teda autoři pomohli dost úchylnými berličkami, jako je třeba první level za Predatora, kde se dokola opakují "jámy se stromy", ale pak to jde rychle nahoru. Bohužel ale zde byl použit engine Lithtech 2.0 (Talon), přičemž uř první inkaranci jsem neměl nikdy moc v lásce. Mnohé objekty pak vypadají hnusně, což je právě případ "stromů", které nejvíce ze všeho připomínají spálený nakrojený buřt u táboráku. Stejně tak modely postav nepobraly moc detailů a jejich animace je povětšinou toporná až směšná, což s přihlédnutím k většímu důrazu na vyprávění story vypadá dost často prostě blbě.

Prvního jsem si vyzkoušel samozřejmě vetřelce. Ano, je tady jeho vývoj od face huggera po silného zabijáka a musím říct, že je to přesně tak dobré, jak jsem si přál a čekal. Scéna s prokousáváním se skrz hrudní koš mne velice pobavila, takže jsem si to asi 3x loadnul a zopakoval ;). Přerod z malého, neškodného tvorečka v masového zabijáka je skvěle zvládnutý. Ale opět jsou tu ta ale - ale jsem to jenom já, komu přijde vetřelec ve srovnání s prvním dílem pomalý? I jeho skákací možnosti jsou na můj vkus velice omezené. Podobně tak v levelech ubylo nutnosti skákat nějaké komplikovanější pasáže, i když lepení na stěny a stropy si užijeme až až. Vetřelec má upravený útok ocasem (primárně oběť na chvíli omráčí) a přibyl mu ultimátní útok, kdy na třicet metrů rozm*dá každého člověka na cáry masa s chlupama, což prostě JE uspokojující. Závěrečný level je sice holomajzna, ale zase si užijeme (pasivní) spolupráci s ostatními vetřelci. V koutku duše jsem doufal, že budu svědky hromadeného útoku tisíce vetřelců na nějakou základnu... ale to by asi bylo nad možnosti enginu. Divně působí nedostatek hlášek našich obětí, které dokola opakují především "Oh god, oh Jesus", takže jsem si chvílemi připadal, jako v kostele... Trochu zklamáním pak byl také finální souboj s dvojicí predátorů, kteří měli opravdu náhodný pattern chování, takže tam jsem se poprvé vysloveně neobešel bez zuřivého QS/QL - no chybička se vloudila. Samotnou vetřelčí kampaň bych hodnotil díky skvělé atmosféře a dobrým levelům na 7/10.


Predator byl druhý pán na holení. Pocit moci je obrovský a chystal jsem se vyzdvihnout automaticky se NEdoplňující energii, až když jsem pak ve třetím levelu zjistil, že si ji Predator může doplňovat kolikrát chce ;). Ale bez toho by byla hra nehratelná, to je jasné. Design levelů je trochu rozporuplný, ale od třetího výše se dočkáváme vysoké kvality. Systém zbraní je skoro nezměněn, ale musel jsem si dost pohrát s ovládáním, protože default mi přijde zbytečně složitý a nepohodlný. Za určité mínus považuji nemožnost šplhat alespoň po nějakých (organických) překážkách, protože Predator má schopnost "crouch jump" z místa, což je jediná možnost, jak se dostat na nějaké vývýšeniny, i když je vždy logičtější, že by na ono místo spíš vyšplhal. Kvůli tomu jsem měl trochu záseky, ale i tak jsem kampaní prosvištěl celkem rychle a ano, byla to zábava, i díky finálnímu bossu. Dal bych 7/10, jako samostatné hře.


Mariňáci mi nikdy nepřirostli k srdci a ani v AvP2 to není výjimka. Tuto kampaň jsem dojel spíše z povinnosti. Rozhodně plusem jsou zbraně, pár jich přibylo a i ty staré jsou dotažené k dokonalosti. Atmosféra za mariňáky je dokonalá, protože opravdu netušíte, kdy na vás co vybafne a pokud vůbec, což v kombinaci s neustále děsivým zvukem motion trackeru a nízkou výdrží dělá pořád divy. Kazí to ovšem ten QS/QL, to naopak hře vysloveně ubližuje, ale není to zas tak hrozné. První mise se obejdou navíc téměř bez výstřelu, člověk se do mariňáka dobře vžije. Hromadné holomajzny také mají něco do sebe. Ačkoliv drsní kluci od maríny nejsou můj šálek kávy, tak v kampani za ně musím uznat, že je zvládnutá bravurně - je cítit, že do ní autoři vložili nejvíce. Samostatně bych hodnotil 8/10.


Jenže znáte to - hodnota celku je vyšší, než pouhý součet jeho součástí. AvP2 je opravdu povedenou hrou, která sice nedosahuje kvalit "originálu" a má určité své chyby. Jako pokračování jde o zvládnutou práci, kterou bych jako celek hodnotil na 8/10. Jde o opravdu poctivou hru, kde dojem kazí nižší obtížnost daná QS/QL a tím pádem kratší herní doba. Ještě, že jsem k tomu dostal i datadisk "Primal Hunt" ;).