Jan Eisler ve své recenzi na EF 2000 krásně popisuje onen věčný rozpor mezi hrou a simulací. Můžete mít sebedokonalejší grafiku, fyziku, umělou inteligenci - a přesto to pořád nebude zábava hrát. Někdo to určitě docení - zapálení jedinci daného oboru. Ale co hráči? Co ti, kteřá hrají hry pro zábavu? Gran Turismo 5 je v tomto kontextu podobný případ, jako ve své době EF 2000. Je to dokonalý titul, zejména po technické stránce - ale lidi raději sáhnou po TFX, protože i když možná tak dobře nevypadá, je to pořád pekelná zábava. A tak Gran Turismo 5 vstoupilo do dějin totálně nešťastně. Titul, který až po roce záplatování byl hratelný do té míry, aby nebyl všem pro smích. A pokračování někteří z nás po takovém fiasku ani nečekali. Přesto Gran Turismo 6 přišlo - potichoučku, ve stínu s Playstation 4, nijak zvlášť nepropagované, ale přišlo.
Gran Turismo 6 není normální hra. Je to náhrobní kámen značky, která proslavila Playstation již v roce 1997. Symbol kvality, naprostého perfekcionismu - klenot s nebývalou září byl leštěný po mnoho let. Čtvrtý díl série pořád tlačil limity kvality vzhůru a všichni jsme byli bytostně přesvědčeni, že každé další pokračování musí zákonitě smést jakýkoliv pokus o konkurenci. Jenže nohy na zem - sen skončil, konkurence je neúprosná a i když všechno nasvědčovalo tomu, že Playstation 3 bude pokračovat ve šlépějích a dá nám další diamant k uctívání, nestalo se tak.
Samozřejmě, že na vině je nenávistná kampaň Microsofu, XBOXu a Forzy Motorsport...
Ale i tak - položme si otázku: je možné tlačit kvalitu pořád nahoru, napříč generacemi?
Evidentně to možné není. Všechny zaběhnuté série, kterým se číslovka přehoupne přes trojku, dříve nebo později čeká pád. Doba, kdy se Might and Magic, Wizardry nebo Ultima mohly chlubit někdy i dvoucifrou, jsou nenávratně pryč. A pro Gran Turismo to platí též. Pátý díl byl v podstatě zlomový, protože přišel čas přestat být fanouškem Gran Turisma. Ta hra pošlapala co mohla a přes své objektivní kvality zkrátka neudržela pověst.
Kazunori Yamauchi to ale nechtěl takto nechat. Chtěl dotáhnout svou práci do pomyslného konce a to i za cenu nulových prodejů. Playstation 3, stejně jako Playstation 2 a první Playstation před tím, si prostě zasloužila dva díly Gran Turisma. Lichý - testovací. A sudý - definitivní. A tak se také stalo.
Náhrobní kámen s vytesanými znaky GT6 opravdu nejde hodnotit v klasickém smyslu slova. Z té hry je cítit snaha i marnost - i kdyby hra byla jakákoliv, šlo o předem prohranou bitvu. Tak například - v kategorii autíčkových arcade-simulátorů pozorujeme během let učitý hon za množstvím aut, která jsou k dispozici. Více aut je lepší, než méně aut, to dá rozum. Gran Turismo mělo 140 vozidel, Gran Turismo 2 dokonce přes 600 vozů!
Třetí díl byl lichý, takže všechna auta bylo potřeba od podlahy přemodelovat. Takže jich bylo nakonec k dispozici pouze 180. Ale čtyřka, to byla jiná káva! Opět pro Playstation 2 bylo vymodelováno neuvěřitelných 700 vozidel! Není divu, že pro Gran Turismo 5 byla očekávání šíleně vysoká. Ohlášených 1000 aut jsem bral vážně, než vyšlo najevo, že Gran Turismo 5 má ve skutečnosti 200 aut a k tomu 900 importovaných z předchozího dílu (tj. bez interiérů a se žalostným vzhledem).
A co konkurenční Forza? První díl měl 230 aut, druhý pro XBOX 360 již mělo aut přes třista. Forza 3 pak disponovala rovnou pěti sty vozy, včetně interiérů - o takovém počtu si Gran Turismo mohlo nechat jenom zdát a řekl bych, že někde tady se láme hranice kvantity - od tohoto okamžiku jsou již náklady na modelování nových aut tak vysoké, že se muselo začít redukovat. Čtvrtý díl tak nechal počet aut více méně stejný, přibyl experimentální Autovista režim, ale jen pro 24 vozů. V pátém díle pro XBOX ONE klesl počet aut opět na 200 a Forza Horizon (2) je na tom podobně.
Na tom je krásně vidět, že vzestup značky Gran Turismo na základě investovaného času vývoje, nemohl růst donekonečna. Vždycky vás dožene nástup nové generace hardwaru, kdy musíte začít více méně nanovo. A pro takové to rychlé srovnání "moje hra je lepší, než tvoje hra, protože mám tisíc aut a ty jenom pět set" najednou zmizely argumenty.
V zásadě by můj dojem z těchto her šel shrnout pomocí tohoto stripu:
Dosadit si zkrátka můžete jakoukoliv hru - jde o to, že nejsilnější vzpomínky na jakoukoliv hru máte nejspíš z nějakého období, které je pro vás něčím významné a důležité (a kdy jste měli sakra hodně volného času). A i když budete hrát deset, dvacet let, toto období je obvykle relativně krátké, byť nepevně ohraničené. Proto moje nostalgické povzdechutí "není lepšího Gran Tursima, než toho druhého" není jen recenzí na hru, ale také recenzí mého životního období, kdy mi bylo sladkých dvacet, byl jsem zavřený v kasárnách a protože nebylo nic lepšího na práci (krom chlastu, drog a prostitutek samozřejmě), hrál jsem ve dne v noci Gran Turismo 2 až do známky 100%. To se mi nikdy předtím ani nikdy potom nepodařilo. A pochybuji, že někdy v budoucnu nějaké jiné Gran Turismo dotáhnu do stejného stavu - ať už kvůli času, náladě nebo prostě kvůli pocitu "že už jsem to dokázal".
Položil jsem si tedy jinou otázku. Umím si představit, že někdo bude za takovouto modlu považovat Gran Turismo 5? Sice už nemáme povinnou vojenskou docházku, ale i tak může existovat někdo, kdo se do hry zažral a do budoucna si tak vytvořil nepřekonatelnou vizi dokonalé hry. Popravdě - u pátého dílu si to upřímně řečeno představit prostě neumím. Ta hra je tak nepříjemně chladná, že je velmi těžké se do ní dostat. Vyloučit takové lidi nemohu, ale představit si je neumím. Gran Turismo 5 je takové EF 2000. Chladná, strohá, téměř až nudná dokonalost.
Gran Turismo 6 je ale vedle toho úplně jiné. Gran Turismo 6 je jedna obrovská nostalgie. Ať už je to (relativně drastickou) změnou grafického enginu, ať už je to změnou fyzikální engine pneumatik, ať už je to tím, že tuto hru hraju se svým tříletým synem - všechno v této hře ve mně evokuje určitý návrat starých dobrých časů. A to mi popravdě vyrazilo dech!
Gran Turismo 6 je v prvé řadě hra - je to ekvivalent TFX z ICEho recenze na EF 2000. Graficky je hra samozřejmě pořád špičková, vypadá po většinu času vlastně lépe, než Gran Turismo 5 - avšak tu a tam jsou patrné limity, které dříve vidět nebyly. Snímkovací frekvence chvilkami kolísá, sem tam vypadávají stíny, jindy nepříjemně problikávají různé efekty, nemluvě o screen tearingu, který občas tahá oči. Výměnou za tyto nedostatky byl ale lépe nasvícený model závodního prostředí.
Nové tratě jsou zasazené do atraktivních prostředí, obsahují více převýšení a působí více plasticky, než jsem byl zvyklý. Většina pozadí v dálce jsou předělaná, jsou krásnější. Dokonce hra svým vizuálem připomíná chvílemi GTA5, při výhledu do krajiny - což je super, ale jet se tam nedá. Hra se už ani neobtěžuje rozlišovat mezi auty, která jsou pořádně vymodelovaná a těmi importovanými z Gran Turisma 4 (resp. z PSP) - v podstatě vidíme jen nápis "Interiér: Detailní" anebo "Interiér: Zjednodušený". Na trati sice poznáme, že oponenti jezdí s 3D modelem z roku 2005, ale jde to přežít, protože aut je snad 1200 a větší výběr prostě jinde nedostanete a i těch prémiových modelů je odhadem kolem třetiny, možná více, takže to ujde. Menu jsou překopaná od podlahy, účelná, jednoduchá, funkční a hlavně rychlá. I loadingy jsou zde přijatelnější, než v předchozím díle.
Po obsahové stránce je hra velkou poklonou slavnému jezdi Formule 1 - Ayrton Senna. Krom slzyvočích intra je zde také průřez jeho kariérou od motokáry až po hrob. Vůbec tohle je oblast, kde hra boduje - spousty vedlejších závodů, jízdy na měsíci, Goodwood festival rychlosti, licence špikované do normálních závodů, odpočinkové porážení kuželů, závody aut stejné značky - je to poskládané tak, že je všechno po ruce a že si chcete všechno vyzkoušet. Do hry se vrátila radost. Konečně jsme se dočkali hry, která umí nejen věrně předstírat jízdu samotným automobilem, ale také věrně předstírá, že ona jízda má nějaký smysl, nějaké téma, atmosféru, přidanou hodnotu.
Základní kariéra je skládá z více méně očekávaných prvků. Bohužel vypadlo levelování řidiče, B-Spec jsem vůbec nenašel, mytí a lakování aut nemá žádnou animaci, a o nějakém důkladnějším vizuálním tuningu aut si můžeme pořád nechat jenom zdát. Hra se chlubí tím, že většina slavných velkých automobilek pro účely této hry vytvořila vlastní koncepční auto, což je okomentováno působivým videem a ukázkou. Samotné koncepční auta lze koupit za rovný milion kreditů a v současnosti je k dispozici asi tak patnáct aut ze čtyřiceti. Tím jsem se dostal zřejmě k jedinému políčku - mikrotransakce. Pro normální hraní je systém distribuce peněz dostatečný, ale pokud chcete něco navíc, je těch penízků prostě žalostně málo. Něco řeší online závody, ale obecně hra smrdí tím, že by uvítala poslat nějakou kačku navrch, abychom mohli jezdit virtuálním konceptem. No fuj!
 |
| Prasečina, pokud se mne ptáte. Tohle nemá v Gran Turismu co dělat! |
Ale k těm dobrým věcem...
Při hraní Gran Turisma 5 jsem vždycky cítil v zátylku takové napětí. Protože hrát tuto hru byl takový malý svátek, kdy se člověk musí na silnici chovat slušně, do ničeho nebourat (i protože vizuál destrukce aut byl ostudný), snažit se naplno s vypnutou asistencí a hlavně jet čistou jízdu, jinak to nemá smysl. Po tolika letech čekání a hypování by byl hřích, kdybych jezdil jako prase! Každý kredit jsem otočil dvakrát, při tuningu aut jsem opatrně volil ekonomické "to stačí" řešení, ladil podvozek i dlouhé hodiny, abych dosáhl vítězství i se slabším vozem v kategorii. Bylo to jako zadržovat moč do posledního okamžiku.
Gran Turismo 6 ale přišlo za úplně jiných okolností. Nějak mi bylo vlastně fuk, jestli budu během závodů bourat nebo ne. Zapnul jsem si nějaké asistenty, dokonce jsem si dovolil dát automatickou převodovku (kterou jsem naposledy používal při hraní GT5 Prologue!), dupl jsem na plyn a prostě se nechal nést. A hra mne skutečně unesla.
 |
| Z nějakého záhadného důvodu mi foťák v mobilu (anebo G+) kur*í fotky :(. |
Aniž bych to myslel jakkoliv sarkasticky - když jsem svým oblíbeným Skylinem R34 projížděl v plné rychlosti slavnou corkscrew zatáčku na trati Laguna Seca, odrazil jsem se od jednoho - druhého mantinelu, závod jsem vyhrál a kochal jsem se replayem - víte, co mi hra evokovala? Gran Turismo 2. Což je hluboká poklona.
Rallye Time Sierra je zatím nejdelší závod, co jsem kdy v Gran Turismu viděl - jde o fantastický výlet kolem jezera někde ve Španělsku - ale "ve skutečnosti" hraju Out Run v moderním hávu. A o to přece jde! Že máme velice pěkný engine pro výkonnou Playstation 3, tak v tomto engine hrajeme všechny své oblíbené hry z minulosti, no ne?
Anebo noční závody... díky opravdu plastickým tratím a díky parádnímu zpracování počasí člověk zažívá skoro až mořskou nemoc, jak sugestivně to s člověkem hází, motajíce se mezi závějemi padajících stínů... a pak je tma jako v pytli a co to nevidím...? Vždy je to Lotus Turbo Challenge z Amigy - závody ve tmě! A s přivřenejma očima je to noční závod v Enduro Race z Atari 2600! Opět - veškerý sarkasmus stranou - tohle jsou skutečně momenty, kdy jsem zadržel dech a říkal jsem si, jestli se mi to jenom zdá... anebo jestli skutečně někdo pochopil, jak udělat závodní hru!
Podařilo se mi vidět "skrz grafiku", nedívat se na hyperrealistické 3D modely aut, ale zástupné symboly v nich skryté. Prolomil jsem bariéru vnímání, přivřel jsem oči a najednou jsem viděl, že ty "krabičky na silnici" se podobají těm, na které jsem koukal
Je mi celkem fuk, co o této hře říkají jiní. Mně Gran Turismo 6 uklidnilo, že je vlastně všechno v pořádku, že jenom podělaný marketing zastřel králi zrak a proto padnul. Zaslouženě. Ale Kazunori to pořád umí. Ať už to brát jako jeho omluvu za ta dlouhá léta podpory, ať už to brát jako definitivní verzi hry pro starou generaci konzolí, zkrátka - ať už to berete jakkoliv, ve mně tato hra vzbudila krásné pocity.
Labutí píseň mrtvého projektu. Jistě, že je sedmička oznámená a někdy se jí asi v budoucnu dočkáme. Nevěřím, že nedojde k obsahové degradaci (malé množství modelů aut, které budou odpovídat PS4 kvalitě + import aut ze starších dílů, pořád z PS2 generace), nevěřím, že by mohlo býti možné jít dál po stránce hratelnosti. S Gran Turismem 6 se vlastně loučím s Kazunori Yamaučim, s autorem zesnulé myšlenky Gran Turismo, kterou potopila konkurence, velkohubý marketing a i prostá neschopnost při veškeré dobré snaze. Byla to vynikající jízda, někde od roku 2000 až do roku 2015. Je čas se posunout dál a nelpět zatvrzele na překonaných hodnotách.
Díky.
P.S.: Za tu instalaci bych pověsil do průvanu všechny, to je snad jasné...
Žádné komentáře:
Okomentovat