8. 8. 2012

Xybots


Existuje celá řada her, o kterých jsem jen slýchával, ale přestože mám tu možnost si je zahrát, nedokopal jsem se k nim. Jednou z těchto her je i Xybots, hit od Atari z roku 1987. Zatímco porty pro Amigu a Atari ST jsou prakticky v arcade-perfect kvalitě (verze pro osmibity je na tom překvapivě hůře, kuriozitkou je verze pro Atari Lynx), k hraní na automatu se nemohly blížit díky jednoduchému triku - a sice ovládání. Ano, Xybots je vedle hry Commando jedna z těch her, která používá otočný joysticky pro rotaci pohledu nezávisle na směru pohybu. Můj arcade panel pochopitelně tímto joystickem nedisponuje, avšak podařilo se nám nastavit si klávesy na přebytečná tlačítka a tím se přiblížit alespoň trochu dané vizi. Samozřejmě jsem nehrál sám - děkuji touto cestou Flaremu, že mi hru představil!



Grafika

Hra má sice velice omezenou paletu asi šestnácti barev, což mi ale na rok 1987 přijde celkem v pohodě. Paleta mi sice chvilkami trhala oči, jelikož kontrastní růžovo-fialová nebo tyrkysová až příliš nápadně připomínala CGA/EGA paletu. Samotné sprity postaviček i nepřátel jsou hezky prokreslené a ani animace neurazí. Největším zklamáním je ale použití obrazovky. Každý hráč má k dispozici pouze 25% z celkové plochy, takže se z Xybots stává jakási miniatura. V horní oblasti je pak mapa a informace potřebné pro hru - proč ale hra nebyla udělaná ve full- / splitscreenu nechápu. Koukat se na to dá a po chvíli jsem si zvykl, ale moc prezentační vzhled to není, většina prvků se opakuje dokola jen s jinými barvami. Na druhou stranu čistě z koncepčního hlediska - jde snad o první third person over the shoulder 3D střílečku. Pohyb po mapě je sice ála Dungeon Master, ale s plynulými přechody i rotací kamery. Atari umělo zaujmout, to zase ano. Jenom v pidiokně, což kritizuji.


Zvuk

Zvuků je velice málo, ale zase musím ocenit, že například varování před smrtí je zde singalizováno tlukotem srdce, což je v zápalu boje mnohem informativnější, než se neustále koukat nahoru a ztrácet tak přehled nad bojištěm.

Hratelnost

Hra je sérií bludišť, které postupně nabývají na velikosti a obtížnost. Hráč má za úkol najít východ a tím se posunout dál. Pro bodový zisk je ale výhodnější vyčistit patro od všech monster a také posbírat bonusy, jak se jenom dá. Při dvouhře se hráči nemohou zranit, takže dojde k parádní kooperaci, kdy se občas vyplatí se rozdělit a napadnout nepřátele ze dvou směrů - ve hře má tato taktika široký prostor. Velice brzy potřebujete dostat do oka grif, kdy jedním okem sledujete pidiokno dole s výhledem do bludiště a druhým okem sledujete mapu v horní části obrazovky. Díky tomu je koordinace pohybu a bloudění dobře implementováno, hra v žádném případě nefrustruje a naopak motivuje. Většina nepřátel vydrží jeden až tři zásahy a naše postavy naopak vydrží zásahů asi deset, přičemž se dá sbírat zdravíčko a lepší zbraně.

Obtížnost

Hra obsahuje dva elementy obtížnosti. Jeden z nich mi přijde naprosto dokonalý. Prvních sedm úrovní je vlastně tutorial (a lze je nalezením zkratky v první úrovni přeskočit), kdy nám hra ukazuje všechny možnosti. Máme tedy k dispozici mapu, kde vidíme nejen celé bludiště, ale také nepřátele a veškeré bonusy, stejně jako východ. Od osmé úrovně výše si ale musíme tyto elementy začít kupovat za nasbírané peníze. Nejde vysloveně o levnou záležitost a tak máme parádní motivaci procházet úrovně do posledního políčka a čistit a čistit. Tento element obtížnosti je skvěle zapracovaný. Jenže - je tady ta věc s našim zdravíčkem. Zdravíčko totiž funguje jako časový limit a ubývá i v okamžiku, kdy nic neděláme. Xybots nás tak staví do velice stresové situace, kdy najít východ z úrovně je často výhodnější, než sbírat peníze. Má to samozřejmě svoje výhody i nevýhody. I když časový limit ve hrách bytostně nesnáším, zde je ale implementovaný s citem - zdravíčko si můžeme doplňovat a většinou celý level nakonec projdeme tak jako tak. Faktem zůstává, že bez časového limitu by byla hra dětsky snadná - většina nepřátel se dá vytrikovat s prstem v nose. Takže pár mincí jsem nakonec potřeboval.


Atmosféra

Xybots jsou správě futurističtí. Grafika i design odpovídají tomu, co byste od hry čekali. Akce není zdaleka frenetická, spíše se blíží taktické střílečce, neboť rychlost mačkání FIRE neodpovídá rychlosti střílení - koncept omezeného střílení je podobný, jako ve hře Galaga. Celá řada bonusů se dá sebrat při průchodem úrovní, ale ty hlavní bonus je potřeba kupovat. Takže dá se koupit rychlejší střelba, pomalejší ubývání zdravíčka (čti: delší časový limit), klíče, lepší zbraně. Podstatná informace ale je, že na hru je si potřeba zvyknout. S ovládáním jsem sice vysloveně nezápasil, ale naučit se interní logiku hry. kdy se vyplatí utíkat a kdy útočit. Při správném používání mapy při hře dvou hráčů je atmosféra vybičovaná na maximum. Máte-li koupené všechny bonusy k mapě, navigujete se většinou podle ní (je to rychlejší), jenom v případě kontaktu s nepřítelem se kouknete dolů a "rasíte". Koordinace obou hráčů je obrovským benefitem pro kvalitu hry. To sice platí vždy a všude, ale tady je to krásně patrné.

Závěr

Xybots jsou překvapivě dobrou hrou, i na dnešní dobu hratelnou, byť bez rotačního joysticku. Na druhou stranu mne hra začala trochu srát. U finálního bosse jsme totiž chcípli a hra nás nemilosrdně kopla o čtyři úrovně dozadu. Jakože tohle bylo sprosté. Nedohráli jsme to. Přesto dávám velkou šanci tomu, že se na hru ještě s někým později podívám. Hodnocení 645/M.

5 komentářů:

  1. Tak moment! Definuj "finální boss". Nepletu-li se (vše následující tahám z patnáct let staré fusekle), boss byl v 15. úrovni a po jeho absolvování následovaly další levely. Dostal jsem se pak do 30. úrovně, 45. úrovně a tuším i 60. úrovně, překonal jsem tedy čtyři bossy a konec nepřišel. Možná i dál, teď fakt nevím. U automatu jsem stál hodiny a naházel tam nemalý obnos ;). Může jít o otázku nastavení přístroje, ale vyzkoušel jsem to na dvou automatech (jeden byl na Vyšehradě v Paláci kultury, druhý dole na Václaváku v "Tržnici"). Tak nevím.

    Později jsem Xybots zkoušel dohrát i na verzi pro MAME, ale tuším, že tam byla nějaká chyba v ROMu a v jeden level nešel dohrát, prostě se nedalo dostat do exitu (pořadí je náhodně generované, ale úrovně jsou předem hotové - dříve či později na tenhle chybný tedy dojde). Možná se to už vyřešilo, nevím, je to řadu let.

    Fun fact! Před osmi lety (FAKT!) jsem na Xybots vzpomínal u sebe na blogu: http://www.modrak.cz/index.php?action=clanek&id=22. A

    OdpovědětVymazat
  2. Oprava: boss je v 15. a pak vždy po deseti úrovních, tj. 25, 35, 45.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Během hraní se Flare zmíňoval, že není jasné, kolik levelů hra vlastně má, sám hovořil asi o osmdesáti. S tím "final bossem" jsem to napsal blbě - šlo o 15tý level. Každopádně jsem byl prostě unavenej na to, aby se tam znova prostřílel z levelu 11, což mne nakrklo. Ale na druhou stranu se k tomu možná ještě vrátím. Třeba - nechtěl by ses dneska zastavit a pomoci mi? ;)

      Údajně jsou také levely náhodně zamíchané, tj. při druhém hraní bude pořadí úplně jiné. Ani to jsem ale neověřoval.

      No, číslo na mne máš a dneska jsem volnej ;).

      Vymazat
  3. Xybots jsem hrál dlouho a usilovně, takže si to pamatuju docela přesně. Jak jsem psal, jsou tam dané úrovně, ale jejich pořadí se náhodně generuje (s tím, že v závislosti na pořadí úrovně se může obsah lišit a být tam méně energie a více nepřátel). Pokud si vzpomínám, neplatí to pro ty úvodní tutorialové a pak je tam asi deset co následují potom a pak už je to fuk. Na jeden kredit se to moc hrát nedá, naprosto zásadní je totiž vlastnictví mapy, který je v další fázi zpoplatněné a na moc dalších upgradů už pak nezbývá. Takže to byla celkem drahá zábava ;-). Večer... hmm, lákavé... ještě nevím, plány nemám ;).

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj všichni, také jsem této hře na začátku devadesátých let propadl, taky jsem tam házel 5 koruny :-)

    Máte pracdu jeden automat byl v Paláci kultury, ale byla tam nastavena větší obtížnost, a druhý byl ve Staroměstské tržnici, dnes Billa mezi ul. 28. října a Rytířská. Tam jsem to tehdá hrával, měl jsem přezdívku MTV a pamatuji si, že když jsem se jednou dostal asi do levelu kolem 150, tak se to nějakým způsobem "seklo" a začalo to dávat do dalších levelů max. množství energie (jak vy říkate srdíčko). Do té doby to bylo tak, že od 11 levelu v každém dalším chyběla 1 energie, až tak dlouho dokud tam nebyla jen jedna. Levely, kde byly normálně 3 energie, byly bez nich. To se muselo co nejrychleji proběhnout k exitu. Minulý rok jsem synovi pořídil PSP a tuhle hru našel v balíku her pod názvem PSP Midway Arcade Treasures Extended Play, 2005. Takže kdo si chce hru zahrát, tak nemusí házet mince v muzeu do automatů, ale hrát si v klidu doma.

    Jinak jsem to dohrál někam kolem 250 levelu a pořád nebyl konec. Asi není.


    Mějte se David

    OdpovědětVymazat