24. 6. 2009

Punch-Out!

Mike Tyson's Punch-Out! Toliko stručný název hry, která byla dlouho ikonou boxu na herních konzolích i počítačích. Ba dokonce dodneška je tato hra adorována a řekl bych právem. Její hratelnost je jednoduchá, přehledná a chytlavá, přesně taková, jakou bychom od osmibitového systému čekali. Hraním této NES klasiky nemůžete udělat nikdy chybu.


Ke hře se váže jedna roztomilá historka. Známá organizovala firemní večírek, jehož součástí měly být nějaké atrakce, vhodné pro lehce opilé publikum. Krom klasických věcí, jako byla tombola a nějaká anketa nebo co, tak ji napadlo, že by nebylo špatné tam vrazit nějakou počítačovou hru. A obrátila se jako na odborníka samozřejmě na mne.

Pro zajímavost obal na původní hru z roku 1987.

Problém byl hned na několika úrovních. Nelze očekávat, že obecenstvo bude mít větší, než žádné zkušenosti s hrami, takže tomu vybrat na míru co nejvíce casual hru. Dále - legislativní problém. Promítat na plátno nějakou žhavou novinku - no nevim nevim, takže jsem se opřel do free a abandonware scény, prostě něco, co by nikomu neutkvělo moc v paměti. A finální problém - večírek je stylizován do třicátých let.

Konec hry u samotného boxerského vrcholu. Smůla.

Ptal jsem se porůznu na fórech, jestli je něco napadá, ale z nějakého důvodu mi všichni doporučovali Mafii, což je sice skvělá hra, ale naprosto nevhodná pro můj záměr. Takže jsem zabrousil do NES kolekce a vybral jsem právě Punch-Out! Ten teda do třicátých let vůbec nezapadá, ale zároveň nevypadá moc moderně plus retrografika zavání starobou. Dostal jsem to odsouhlaseno a toho večera jsem tam došel s notebookem.

A tady náš Little Mac slaví naopak vítězství. Nebylo snadné se sem dostat...

Po pár sklenkách šampaňského došlo k vyhlášení soutěže v počítačové hře. Po chvíli ostýchání je vyloupla partička středně opilých managerů, kde vybrali toho nejméně opilého, aby se chopil klávesnice. Chvíli jsem mu hru vysvětloval - dva údery, dvě šipky na úhyby - a princip uhýbání. Pochopil to dobře. Pustil se do hry.

Nejklasičtější protivník hry - první vůbec - Glass Joe.

No, moc mu to nešlo. Tito lidé viděli počítačovou hru maximálně tak z rychlíku, možná si nejeden z nich vybavil ruské digihry, ale to je tak všechno. Začali hru brát strašně vážně, fandili kolegovi - z počátku z legrace - ale pak se do toho dostali a řvali na celé kolo. Jeden manager mi do kapsy od saka sunul stokorunu, abych vypnul "neporazitelnost počítače", že mi jinak rozbijí hubu. Marně jsem mu vysvětloval, že je to první level hry pro děti a že to na třetí pokus určitě dá.

A opět Glass Joe, tentokrát v podání modernější Wii verze.

Naštěstí to hráč opravdu nakonec dal. Porazil Glass Joe asi na pátý pokus. Teda porazil - dostal ho jednou na kolena. To ale stačilo k tomu, aby parta manažerů vzala hráče doslova na ramena a pobíhali s ním po sále, jak s absolutním vítězem, který "porazil počítač". Nenápadně jsem emulátor se hrou restartoval, aby nevyšlo najevo, že protivníka je nutné dostat do kolen nejméně třikát, aby došlo ke KO. Ale to vůbec nevadilo, večírek se vydařil.


Nintendo oznámilo svou konzoli Wii s pěticí sportů, které jsou přibaleny v základu. Jedním z nich je i box, který dával jakous takous představu o tom, jak pojmout tento sport na této konzoli. Pokračování Punch-Out bylo skoro nabílendi, že musí být. Počkali jsme si tedy tři roky a voilá - tady ho máme!

Grafika a obecně prezentace má šmrnc - a pak že to bez nekstgenu nejde!

Nečekal jsem od této hry skoro nic. Mohlo dojít k rozšíření funkcí oproti klasickému boxu v rámci Wii Sports, ale co nového vymyslet? Nic. Autoři si toho byli vědomi a tak se rovnou obrnili tím, že jde o remake klasické hry z osmdesátých let. Přijmul jsem jejich výzvu a na celou hru se tedy dívám, jako na remake. I když se nakonec ukázalo, že je to svěží hra i v běžné konkurenci (zejména na Wii).


Ovládání je velice jednoduché - uhýbání děláme pomocí joysticku na nunchuku, výpady pak patřičnými údery Wiimotem nebo Nunchukem. Lze je modifikovat pomocí tlačítka *A*. Tím je hlavní ovládací škála vyčerpána. Hra je v principu velice jednoduchá. Blokujete údery, uhybáte oponentovi a děláte protiútoky - jasné jako facka. Od NESové verze se to prakticky neliší.

Jenže - ono to hezky vypadá a příjemně hraje. Z dnešního hlediska jde o silně casual záležitost, ale o velice zábavnou casual záležitost. Je to skvělá hra pro jednotlivce i dvojici. Mile pojatá grafika a dostatek animací či hlášek - je to dobře zpracovaný box s nadsázkou, která pobaví, pokud nejste škarohlídi z Bonuswebu. Uznávám ale, že nejde o hru, která by měla hodnotu "plné hry", je to poctivě a dobře udělaná minihra. Na druhou stranu tato minihra mnohonásobně překračuje kvality ostatních "her" na Wii, které v poslední době vídám. Mezi slepými jednooký králem?

Nevím. Co je jisté, že Punch-Out! je hra pro každého majitele Wii. Jestli je to dost - to nechci posuzovat. Ale jestli chcete zábavu na desítku večerů, tak nemůžete udělat špatně. U mne palec nahoru, nějakých 7/10 jistě.

P.S.: Nezkoušejte to hrát na Wii Balance Board! Je to děs ;).

Žádné komentáře:

Okomentovat