Alien Breed

Chtěl bych touto cestou poděkovat a zároveň se omluvit Minitrollovi. Poděkovat za to, že se s nebývalou ochotou a lahví vodky zastavil jedno pozdní odpoledne za účelem hraní počítačových her převážně na platformě Amiga. i když jsme si chvíli sáhli i na PS3. Omluvit za to, že jsem nebyl schopen bez brýlí najít adresář "Tower Assault", takže jsme místo toho "museli hrát jenom dvojku", kde chybí chůze pozpátku. Ve skutečnosti jsem tam hru samozřejmě nainstalovanou měl, akorát se adresář jmenoval "Alien Breed TA", což jsem si v té záplavě Alien Breedů prostě nevšiml. Ale i tak jsme strávili myslím příjemný herní večírek plný lásky a porozumění.

AGA vs ECS úvodní obrazovka.

Avšak skončením večírku to pro mne teprve začalo. Strávil jsem u Amigy prakticky celý víkend s minimem nutného spánku. Je opravdu zajímavé, jak moc se hraní na Amize liší třeba od hraní na Playstation 3. Totiž obvykle člověk dneska hraní sedí v pohodlném křesle poměrně daleko od televize. To je v pořádku. Oproti tomu třeba hraní na PC připomíná postojem těla spíše práci. A doma se člověk nechce cítit, jako v práci, co si budeme namlouvat.


Jenže když chcete v případě Amigy sedět v křesle, jste na rozdíl od konzolí trochu v nevýhodě. Jenom poměrně malé množství kvalitních her si vystačí s jednotlačítkovým joystickem na veškeré herní funkce. Většinou je potřeba spolupráce klávesnice nebo i myši. Takže pak se hodně her "smrskne" na různé bojovky, střílečky a hopsačky, které se dají hrát pohodlně z křesla.

Jelikož ale nemám pořád brýle, byl jsem nucen si k Amize sednout blíže, jako k PC. Takže mám televizi pár centimetrů od obličeje ;). Každopádně u toho mám úplně jiný pocit. Najednou ťukám do klávesnice a klikám myší "jako na PC", takže mám pocit starých dobrých časů, kdy jsem se podobně krčil u televize s úhlopříčkou 37 cm. Začal jsem hrát a hrálo se mi mnohem lépe. Už se těším, že v novém bytě budu mít jeden pokoj jenom na mašinky, takže tam Amiga dostane trvalé bydliště s extra stolem a posedem.


Alien Breed byla po propařené noci jasná volba. Už je to dlouho, co jsem ho nehrál nějak víc, než pro předváděčku Minimigu. Spustil jsem Tower Assault a vrhnul jsem se na to. Totiž Tower Assault je mnou nejméně hraný Alien Breed, takže jsem čekal více zábavy z objevování nového. A stalo se.

Tower Assault je geniální hra. Citlivé ovládání je jednou z největších předností. Díky možnosti utíkat pozpátku a kropit před sebe olovo či lasery dostáváte pod kontrolu jednu z nejvybroušenějších akcí na Amize a přilehlých platformách vůbec. Nemluvě o podpoře CD32 padu. Vetřelci řvou, projektily se sypou a munice ubývá. Taktizování a dávkování střeliva tedy vede k jednoznačnému zjištění. Alien Breed - Tower Assault, je v první řade survival horror, než bezhlavá střílečka (i když bez hlav je tam docela dost osob).


Jistě, tohle není žádná novinka, ale přesto se nemohu ubránit dojmu, že je Tower Assault, který dotáhl veškeré principy do konce a nemůže být překonán. Vždyť jenom nelineární skladba levelů je naprosto dokonalá. Zase - bez mapy se člověk celkem rychle ztratí, ale vždy je jistota, že se dá odtud nějak vymotat a jít dál. Pokud budete někam zahnáni hordami nepřátel, objevíte nové a nové lokace, nové a nové zprávy o nepřeživším osazenstvu budov, nové a nové skrýše na peníze i munici. Krok za krokem budete čistit lidská obydlí od té chásky. A když ne vy, tak vy s kamarádem.


Zaměření na multiplayer je u této série tradiční. Pokud si chcete užít opravdový horror, tak si v menu zapněte možnost zraňování se mezi hráči a slovo "masakr" dostane nový rozměr. Na druhou stranu to bičuje atmosféru do nebetyčných výšin. Připadáte si nejvíce jako ve filmu Aliens, kdy každý kryje jednu část chodby s posledním zásobníkem a uvědomujete si, že o moc déle nevydržíte. No ještě že jste po smrti znovunarozeni s omezenou nesmrtelností. Pokud to nebyl váš poslední žívot samozřejmě.

Mapa jednoho z prvních sektorů. Hlavně v interiérech je později naprosto nepostradatelná.

Hra má neskutečně hektické tempo. Krom poměrně vysoké obtížnosti je zde také velice strmá křivka náročnosti na hráče. Ze začátku je nejtěžší vyhýbat se minovým polím a pochopit, že do to elektrického plotu by se nemělo vstupovat. Začnete kropit první desítky vetřelců, ale pár minut na to máte proti sobě celé zástupy potvor se schopností střílet. A to není úplná legrace. Sice si můžete vylepšovat svou zbraň, ale těch peněz není zas tak moc.

Jak jsem výše naznačil, skladba levelů je nelineární a komplikovaná (mrkněte na nějaké z nich). Z jednoho do druhého se dostáváme prokružbením se skrz nepřátele, ale musíme také vhodně nasbírat klíče nutné k otvírání dveří. Těch není mnoho. Celkem snadno se pak může stát, že při honbě za penězi pro naše upgrady objevíme slepou uličku, kterou bez klíče nepřekonáme. Autoři hry, božští Team 17, s tím samozřejmě do velké míry počítali, takže máme možnost si klíče kupovat za kulatou sumičku peněz. Ale ty zbraně se nakonec stejně vyplatí více, trojitý laser je trojitý laser. Vůbec styl nakupování je velice dobře a pěkně zpracován, dneska bych to přirovnal ku hře Dead Space ;).



Tower Assault disponuje především luxusní atmosférou, kterou jí může závidět mnoho horrorových her. Jistě, tempo je zde více akční a ztráta jednoho života nemusí být zpočátku kritická. Ovšem když pak s posledním pixelem zdravíčka vstupujete do zamořené místnosti a víte, že po jediném doteku bude Game Over? Máte trochu jiné myšlenky. Ale tak co, hru rozehrajete znova a bude se vám lépe dařit, no ne? A hele, co je to tady za chodbu, té jsem si předtím nevšiml... no a za pár minut jste o osm obrazovek vedle s tím, že zase chcípáte a proklínáte se, že jste nešli tamtou cestou, kde už jste věděli, jak na to. Život je zmutovaný pes. Nemazlí se s váma a vy se nechcete mazlit s ním. Samotný fakt, že jsem po dobrých dvanácti hodinách usilovného hraní (během této doby jsem viděl Game Over nejméně padesátkrát) nepostoupil nijak zvlášť daleko, je výmluvný.

Kde hra tradičně exceluje je rovněž technické zpracování. Top-down pohled není zrovna ideální na nějaké grafické orgie (však se mrkněte na hry od Vulcanu - jako je Valhalla třeba, jak si s tím nedokázali moc poradit), ale mágům z Team 17 se to podařilo na výtečnou. Jednak technologicky - ECS i AGA verze mají hodně společného (AGA ale je prostě hezčí), jedou rychle, obrazovka je plná detailů. Ačkoliv si s paměťovými nároky nemůže Amiga příliš vyskakovat, takže jsme nuceni přijímat opakování grafických prvků, je jich přesto tolik, že v kombinacích vytváří naprosto dokonalé prostředí. Všude se válejí nějaké věci, animace panáků i vetřelců je na patřičné úrovni a roztrhaná těla ležící v tratolištích krvi jsou... inspirující. Veškerá tato herní grafika je občas proložená perfektními celoobrazovkovými výjevy z dění ve hře. K tomu si přičtěte nasamplované hlášky (Player one requires a medical attention) a fakt, že je hra na pouhých třech disketách (DD / 880 kB) a máme tady jednu z nejvybroušenějších her po stránce technické i designové. Palec nahoru vždy a všude.

Hrát Tower Assault je neskutečné potěšení, které je přístupné i současné generaci hráčů. Ve srovnání s Alien Breed 2, pokud si vybavíte poněkud frustrující start hry nebo s prvním dílem je tohle kvalitativní i kvantitativní skok kupředu, který byste neměli v žádném případě minout. Půjdete totiž jinak do pekla.

Co se okolí týče - hra vyšla také pro PC (zdařilá konverze - na CD jsou i animačky navrch) a obecně sklízela opravdu vysoká hodnocení napříč magazíny, i když někteří nedokázali odpustit vysokou obtížnost a málo opravdu nového obsahu. Obecně ale Tower Assault vytvořil velice dobrý odrazový můstek pro Alien Breed 3D a Killing Grounds, o kterých si ale povíme příště.

Na PC ještě existuje Alien Breed Obliteration (Windows, 2005) a nedávno se začalo hovořit o remaku hry přímo pod Dream 17 pro PC a konzole. Na E3 ale neukázali zhola nic.

Takže se připomínám, jo?

P.S.: Na PC vzniklo několik her, které by se Alien Breed daly přirovnat, mrkněte se třeba na Shadowgrounds. Tak nějak bych si dokázal představit i nový Alien Breed.

Pro zajímavost několik artworků jednotlivých her. Kupodivu poslední Killing Grounds moc do stylu nezapadají a moc se mi nelíbí. Ty výše jmenované jsou ovšem luxusní.