Hry spojené s launchem konzole jsou až na několik výjimek obvykle velice vlažné, co se kvality týče. S novou konzolí ještě programátoři neumí zacházet, designéři nemají dost času na plné pochopení potenciálů a vůbec to dost často skřípe. Avšak zrovna v případě Shadow Wars jsem si byl takřka jistý, že to je ta pravá hra pro start 3DS v roce 2011. Jméno Julian Gollop, autor slavných her jako Rebelstar, Laser Squad, Lords of Chaos a samozřejmě UFO / X-COM, pro mne bylo dostatečnou zárukou kvality pro bezmyšlenkovitou koupi. Cokoli, co smrdí Ufem (potažmo Jagged Alliance) prostě beru. Nakonec se ale launchovým vítězem co do kvality stal Super Street Fighter 4 3D a na Shadow Wars jsem velice rychle zapoměl.
Problém nastal okamžitě po spuštění hry. Nemám na mysli logo Ubisoftu - i když to je samo o sobě varováním. Hra má dost ošklivou grafiku, která se více podobá technologické kvalitě předchozí generaci handheldu od Nintenda. Navíc je i grafický design jedním slovem fádní - značka Ghost Recon je už vyčpělá a nikdo se nesnaži o nic zajímavého. První mise jsou velice primitivní a vysloveně nudné. Hlavní konstatování je, že hra se vůbec nepodobá Ufu, ale spíše sérii Advance Wars, i když není tak moc hardcore. A přibližně v třetí misi se mi hra zasekla. Ať jsem udělal cokoli - loadoval, restartoval - hra se vždy zasekla a končilo to vypnutím celé konzole. To by se u konzolí stávat nemělo, tím méně u Nintenda. Hru jsem tedy dost znechuceně odložil a věnoval se jen Street Fighterovi (který je prostě boží).
Shadow Wars jsem pak někomu půjčil a na hru zkrátka zapomněl. Když se mi asi před půl rokem vrátila, nijak jsem se do ní nehrnul.
Na Gamerankings má ale hra obstojných 78% a tak jsem si říkal, že to znova prubnu. Co když třeba novějším firmware 3DS opravuje chybu v zasekávání ve třetí misi? Tak jsem smazal sejvy, spustil novou hru, navolil nejvyšší obtížnost a vrhnul se do hraní. Třetí misi jsem překlenul na první pokus a neváhal jsem v postupu hrou.
Hlavní problém Shadow Wars spatřuji ve velice pozvolné křivce zvyšování variability, zatímco křivka obtížnosti jde poměrně rychle nahoru. Začátek hry je vysloveně utrpení, když každý tah bolí. Ošklivá grafika, ošklivé mise, ohraná hudba, velice malé strategické možnosti. Kdo by čekal koordinaci akčních bodíků ála Jagged Alliance, zaklekávání, zpřesněnou střelbu pomocí zbývajících časových jednotek - má smůlu. Hra je okleštěná, zjednodušená, bez fantazie.
Umělá inteligence je také podivná. Oproti perfektnímu Fire Emblemu na téže platoformě se zde vůbec nedá na inteligenci nepřátel spolehnout, nelze je efektivně vyprovokovat, odvádět pozornost. Její chování není vysloveně náhodné, ale v polovině případů jsem si říkal, že takhle by se žádný vojáček v bitevním poli prostě nechoval. Navíc je prostě vidět, že počítač se nesnaží hrát bezpečně, nesnaží se zachovat životy nepřátelské, kdežto hráč je nucen podmínkami mise zachovat při životě všechny své jednotky. Je to na můj vkus příliš laciný způsob, jak hráče donutit k precizní strategii.
Plus vývoj postaviček je skoro o ničem. Trochu silnější zbraně, trochu více zdravíčka, ale že by se konaly nějaké RPG orgie se fakt říci nedá. Veškerá taktika tak spočívá ve výběru ze dvou typů zbraní, dvou typů granátů a dvou typů brnění. Systém hry to vyvažuje odlišným "povoláním" pro naše postavy, leč v průměru jsem pořád sázel na ostřelovače a medičku a na tom jsem postavil celou vítěznou strategii.
Hra navíc v MNOHA případech otevřeně podvádí, což mne taky několikrát dožralo, nemluvě o neomluvitelných chybách v kódu. Že se nepřátelé vrhají do našich zad bez varování - to je laciné, ale přijatelné. Že si ale počítač přivolá posily, aniž by měl naspořený dostatečný počet bodíků - to je prostě špatně. Že se nám naspawnují nepřátelé při otevření dveří je v pořádku, že ale stoupnutí na identickou dlaždici (po té, co jsou dveře dávno otevřeny a nepřátelé dávno mrtví) udělá respawn je prostě technická chyba. A že vám cutscéna přeruší právě rozehraný tah a předá slovo nepřátelské straně - to je ostuda, která by se neměla stát nikomu.
Zajímavé je, že žádná ze zmíněných her Juliana Gollopa těmito neduhy netrpěla, takže chyba se musela stát někde jinde, než v jeho hlavě. O co se zřejmě snažil je navržení modulárního systému vojáčků v moderní válce, ale výsledek pak někdo pohnojil (tipuji Ubisoft). Totiž samotné jádro hry je v pořádku - sice nemáme pod přímou kontrolou akční bodíky, ale brzy v tom čtvercovaném systému najdete matematický řád, který vám dává pocit kontroly. Místo zaklekávání tady máme poziční strategii (záterasy, stromy, domy...). Jádro hratelnosti stojí na vzájemném krytí všech našich panáčků, aby případný útok přešel v automatický protiútok.
Čím déle jsem hru hrál, tím více funkcí se mi odemykalo a jelikož výše zmíněné chyby jsou ojedinělé (byť pořád neomluvitelné), od poloviny hry výše mne to začalo bavit. Mapy jsou poměrně malé, ale hře se vyhýbá stereotyp typický pro puzzloidní stretegie jako Advance Wars. Shadow Wars se nehrají, jako šachy (či jako zmíněný Fire Emblem), systém hry není tak unifikovaný, sem tam hra umí překvapit i potěšit. Oceňuji například, že i z prekérní situace, zaviněnou špatným rozhodnutím hráče, se dá vysekat.
Hraní na nejvyšší obtížnost tak nese nejvíce bodů a nejvíce hvězdiček do upgradu postav, takže hra vlastně není vůbec těžká. Navíc ne každá mise musí končit tím, že vyčistíte celé pole od nepřátel. Ke konci hry byly některé situace vysloveně lahůdkové - čtyři tanky za mnou, polomrtvá jednotka vojáčků a všechno viselo na neviditelné ženštině, která se musela proplížit za zády osmi po zuby ozbrojených kulometníků. A mise splněna. To mám rád!
Příběh hry je zajímavý leda tím, že komentuje ruskou expanzi na ukrajinu, ke které došlo až v letošním roce. Motivace našich vojáčků je tak trochu vynucená, šestičlenná banda složená z mezinárodního výběru stereotypů, jak si mezi misemi na sibiři doplňují munici a získávají nové zbraně není nijak vysvětlováno. Hra ke konci trochu lacině klesá k patosu hrozby jaderného útoku, ale není to zas takový problém.
Každá mise má svou osobitost a to je u hry tohoto typu řekl bych zásadní. Když jsem tak nějak přijal, že hra postrádá větší hloubku, užil jsem si ji, skutečně. Obsahově jsou navíc k dispozici vedlejší skirmish mise, jakési separátní výzvy, také mise pro dva hráče, kdy se dělíte o konzoli s kamarádem. Suma sumárum - hře chybí nějaký stěžejní originální prvek. Tohle byla sázka na jistotu, která sice technicky vzato obsahuje dostatek masa pro stratégy mezi námi, ale chybí tomu spojovací tuk, jenž by chuť titulu celkově vylepšil. Nepomáhá také odfláklé technické zpracování a bugy... s odstupem času bych dal takovou lepší šestku, v rámci launche slabší dle očekávání, ale rozhodně ne špatné.
Žádné komentáře:
Okomentovat