GTA5

Dočkali jsme se. Zapnul jsem konzoli, vložil placku se hrou dovnitř, Drokk spustil instalaci, dali jsme si kafe a spustili jsme GTA5, neboli San Andreas 2. Stručně rekapituluji - GTA4 je lepší hra, než klasické San Andreas, ale zase San Andreas považuji za lepší GTA, než GTA4. Element hravosti a ujetosti - nemluvě o svobodě pohybu - je pro mne zásadní. Protože jsem od GTA5 očekával fůzi obou směrů vývoje GTA stylu, není divu, že erekce provázející první trailery byle nezvykle mohutná, zakončená ejakulací schopnou utopit morče. Vážení přátelé, hráči i nehráči, Rockstar opět posunul hranice počítačových her, plive do tváře všem těm wanabee hrám co nám cpe EA a další mološi, vymačkal maximum ze odstupující generace konzolí a jen tak mimochodem nám naservíroval tu nejzábavnější hru, jakou jste si schopni představit. GTA5 je tady!

Následující text obsahuje vyzrazení celé řady menších detailů, ale nic extra zásadního. Pokud jste hru nehráli, čtěte jen na vlastní nebezpečí.

Prolog - technologie

Stokrát jsem vedl diskuzi o tom, zda lepší technologie či výkonnější hardware zaručuje lepší hratelnost. Zejména PC hráči se s oblibou ohánějí termíny jako "ostré textúry", "franerate", "resoluation", ale vždy je naprosto minuta pointa. Vyčarovat na obrazovce famózní záběr není otázka výkonu, nýbrž inteligentního využití zdrojů. Ten samý hardware - jmenovitě Playstation 3 - který se zadýchával při GTA4 (ne snad že by vypadalo vysloveně špatně), je nyní využit zkrátka chytřeji a přestože obrazu citelně chybí antialiasing a objekty doskakují častěji, než by bylo zdrávo - GTA5 vypadá a hýbe se zhruba tak dvakrát lépe, než jeho předchůdce. Krásně to připomíná vývojovou větev předchozí generace GTA pro Playstation 2 - GTA3, Vice City a San Andreas. Každý díl nabídl větší a větší prostor a to vždy pouze díky optimalizaci a chytrým trikům. Rozdíl mezi GTA3 a San Andreas je propastný a úplně stejně je to nyní při porovnání GTA4 a GTA5.

Grafika hru nedělá, jistě že ne. Co ale grafika může udělat, je umocnit atmosféru a požitek z ponoření do herního světa. A to je přesně ten okamžik, kdy technologie začne přímo ovlivňovat zábavnost hry. GTA5 vypadá fantasticky zblízka, ale hlavně i z dálky. Když jsem se onehdá rozplýval nad výhledem v Just Cause 2, netušil jsem, že ta samá bedýnka pod televizí mi vykreslí v zásadě rovněž neomezený výhled, ale plný detailů, budov, aut a postav (velice kontrastní přirovnání k Sleeping Dogs). Výhled do krajiny je dechberoucí a vše je až neuvěřitelně plynulé (poklesy snímkování jsou málo časté a málo patrné), jen zcela výjimečně se stane, že konzole nahraje se zpožděním nějaká data a doskočí nám grafika aut nebo textura země - je to natolik přijatelná daň, že nemám jiných slov než naprosté chvály.

Přechody z interiérů ven do města, následně do lesů a hor a pak do pouště a moří - při hraní GTA5 se mi zatočila hlava tolik, jako když jsem poprvé viděl obrázky z DayZ nebo z Army 3. S tím rozdílem, že GTA5 je plné života a smrti, emocí a pohybu, rozkoše a požitku. Stručně řečeno - nenajdete lépe vypadající hru. Jistě, chápu, některé hry, které se odehrávají v klaustrofóbním prostoru, si mohou dovolit vyšší kvalitu textur a snímkování, ale zase chápejte, že do světa GTA5 se dají nacpat všechny hry vyšlé za poslední dva roky a ještě pořád hodně místa zbyde! Čelist jsem svěsil hned od startu hry a během těch sedmdesáti hodin jsem se naučil s takto svěšenou držkou žít. Pořád ji zavírat by bylo prostě moc práce.

A ta voda!

Obrovský kus práce byl odveden také na designu Los Santos. Toto město mám ze San Andreas řekl bych více než dobře a i když jeho podoba není v GTA5 vysloveně identická, je zde mnoho styčných bodů. Nejkrásnější je evoluce města během let - do roku 1992 město zestárlo, milionářská čtvrť ztratila svůj punc, ulice Vinewoodu jsou oprýskané, asfalt plný děr a mnohé domy opuštěné. Jistě, mrakodrapy jsou pořád naleštěné, ale působí spíše jako náhrobky kdysi slavného města. Třicet let kolísavého vlivu ekonomiky je dobře znát. Stejně tak i auta - některé sporťáky ze San Andreas jsou zde také, ale se zoufale pomalou akcelerací ve srovnání s novinkami japonského trhu. To samé slavné low-ridery - jsou nyní ještě více oprýskané, těžkopádné a vůbec voní starotou. Designové rozhodnutí, podpořené skvělou technologií - tak se mi to líbí!

Na GTA5 je zkrátka vidět, že každý investovaný dolar byl zužitkován inteligentně. Úplně vidím tu fakturu: modelování keříků u silnice: $32, kamínky odletující od prokluzujících kol: $18... Ale když to dáte dohromady, tak se sice díváte na hru za stovky milionů dolarů, ale zároveň vidíte stonásobně více práce, péče a lásky, než ve hrách s rozpočtem polovičním. Jak je to možné? Jak si může dneska kdokoli dovolit říct si za hru sto milionů a udělat hru na sto metrech čtverečních s herní dobou 10 hodin? Sprostota průmyslu nezná mezí a Rockstar skvěle předvedl, že ty peníze se dají využít efektivněji a inteligetněji. Moc jim přeju ten famózní úspěch, je zcela zasloužený a smekám klobouk.

Měl-li by existovat jediný důvod, proč obecně zvyšovat výkon počítačů, je to herní série GTA. To, co Rockstar předvedli se svou poslední hrou, je naprostý majsterštyk, který mne dojal mnohokrát k slzám (doslova), jelikož se ve mně probudila tvrdá nostalgie po San Andreas, vybavil jsem si své první zkušenosti s Elite na C64, s Frontierem na Amize a Daggerfallem na PC. Tohle je přesně to, co očekávám od interaktivní zábavy generované počítačem. Prostor, svobodu pohybu, výzvu ke hraní si na pískovišti. Neměl jsem pochyb, že GTA5 sklidí vysoká hodnocení, ba dokonce ta z nejvyšších vůbec. Schválně jsem si nečetl žádné recenze, preview, ani nekoukal na žádná videa, s výjimkou oficiálních trailerů. A teď držím gamepad v ruce a pláču štěstím, že jsem se v den svých dvaatřicetibitových narozenin dočkal hry, která po osmi letech bulíkování s nextgenem skutečně předvedla nextgen v tom nejlepším smyslu slova. A nedovedu si představit, co nám Rockstar připraví příště.

Jo a loadingy jsou velice rychlé a objevují se v podstatě jen při přepnutí postavy či restartu mise.

Kapitola první - herní mechanismy

Dle očekávání je jádro hry v zásadě identické. GTA je herní série o gangsterech. Kdo by čekal rozčesávání hřívy růžových poníků, bude zklamán. Hlavní hratelnost se točí kolem ježdění auty, střelbou do cílů, krytí za překážkami a poletování v letadlech či vrtulnících. Samozřejmostí je práce s vodní plochou - vodní skůtry, několik typů lodí, vše je tak, jak má být. Jelikož jde ale o San Andreas 2, máme tady nějaké nové extrabuřty. Například ovladatelný odtahový vůz, buldozer, ponorka a mnoho dalších vtipných elementů. Díky otevřenému prostoru je logické, že paleta vozidel reflektuje jednotlivé regiony. Snad neprozradím mnoho, když řeknu, že na vojenské základně mají i tanky, obrněné transportéry a těžké transportní vrtulníky plné po zuby ozbrojených a opancéřovaných vojáků. Tedy něco, pro co v GTA4 zkrátka nebyl prostor.

Naprostou novinkou je pak struktura hry, koncipovaná pro tři hlavní hrdiny zároveň. Mezi postavami se můžeme skoro libovolně přepínat, ať už jsou kdekoli. Každá postava má své vlastnosti a přednosti a dokonce jednu superschopnost, což ji předurčuje k určitým typům mise. Někdy je to napevno dané příběhem, jindy máme volbu. Takto stručně napsané to nevypadá nijak zázračně, ale až uvidíte všechny tři týpky v akci, velice oceníte, že nám Rockstaři dali tuto unikátní možnost. Tři odlišné postavy s sebou totiž nesou i tři odlišné série úkolů. Jsou to vlastně tři GTA v jednom - San Andreas, GTA4 a pak "nové GTA". Všechno se to prolíná a spojuje. Mise v hlavním městě Los Santos evokují spíše tradiční mise z Liberty City. Mise mimo město jsou inspirované San Andreas. A pak je tady třetina misí úplně nových, unikátních a využívající možností této úžasné hry na maximum. Chvílemi jsem ve hře viděl i vliv Chinatown Wars, Bully nebo RDR. Rockstar zúročil své zkušenosti tak, jako nikdy předtím - nejen na poli technologickém, ale i herním. Schizofrennost hratelnosti podporuje i to, že každý z hrdinů má vlastní peněženku, vlastní mise a velice odlišné chování a hodnoty.

Došlo také k doladění mnoha elementů - přibylo plánování misí ála The Clue, což má vliv nejen na herní výkon, ale také ukazuje dynamický vývoj misí a podporuje jejich znovuhratelnost. Umělá inteligence je v podstatě beze změny, ale jelikož naši hrdinové vydrží citelně méně, než Niko v GTA4, mají přestřelky trochu jiné vyznění - když si člověk dobře kryje záda, je to v pohodě. V jakémkoliv jiném případě to je v řiti. Auta mají údajně poprvé (vážně poprvé?) rozlišený náhon na zadní, přední nebo všechna čtyři kola - dojem z jízdy je každopádně fantastický, hlavně když sjedete ze silnice. A to nemluvím o letadlech, která se správně třesou, podléhají vlivu turbulencí a udržet je nízko nad hladinou jezera je ta správná výzva.

Vedle toho hra nabízí tuny vedlejších aktivit a misí. Po vzoru RDR jsou generované někdy náhodně, jindy mají formu kratičkých misí pro specifickou postavu v našem týmu. Hra je doslova přecpaná obsahem - a každý tento element má svá jednoduchá pravidla. Ať už jdete hrát tenis, golf, šipky nebo se jen jdete projet na úžasných mořských vlnách - každá z těchto aktivit je propracovanější (a zábavnější!), než mnohé hry, které se zabývají simulací jen té oné jedné činnosti.

Honičky s policií byly rovněž přepracované - nyní na radaru vidíme i výseč výhledu mužů zákona, takže plánování útěku je efektivnější. Už to není není jen "zahni za tři rohy a počkej deset vteřin", od tří hvězdiček výše to je šílená šichta. Systém by se asi dal ještě více vylepšit, ale už by asi ztratil kus své hratelnosti - obecně mne potěšilo, že je možné výměnou vozidla během honičky skrýt svou identitu - využíval jsem toho často a rád. Stejně tak zde funguje systém naštvaných občanů, pokud jim ukradneme auto nebo jinak ublížíme - někdy stačí jen utrousit pár nevhodných poznámek a dojde k pěstnímu souboji. Neboli - GTA5 co do těch vnitřních záležitostí kombinuje všechny dosud vyšlé hry od Rockstaru a uhlazuje je k dokonalosti. Nemám, co bych vytknul, to jsem ale tak nějak očekával. Nejprve se vytvořil svět a do něj se zasadila hra - takhle se to přesně má dělat. Co je teda ale s obsahem hry?

Kapitola druhá - Michael

Michael je moje nejoblíbenější postava. Reprezentuje v podstatě GTA4 - dříve profláknutý zloděj, nyní působící v milionářské čtvrti s rodinou v rozkladu. Jeho synek se celej den válí na gauči a hraje Call of Duty, vulgárně nadává online protihráčům a mezitím přes mobil píše na Facebooku vlastnímu otci, jestli by mu přinesl plechovku koly z lednice v přízemí. Jeho dcera touží po úspěch na světové scéně a mermomocí se snaží dostat do pornoprůmyslu nebo alespoň do pokleslé reality show. Manželka je obrovská pokrytecká píčbestie cvičící jógu a vůbec - Michaelův život stojí za pytel, i když má krásný barák, drahé auto, obří bazén a vlastní tenisový kurt. Peníze nejsou všechno. Michael ke svému životu potřebuje chaos.

Jeho superschopností je pak zpomalení času neboli bullet time, čímž připomíná Max Payne (z jeho třetího dílu si Rockstar odnesl pár věciček). Dost často se jeho úkoly odehrávají v interiérech, ale umí i slušně jezdit autem a pilotovat. Tragická figurka, neschopná smířit se s realitou, závislý na vlastním psychologovi, hledající odpovědi tam, kam slušná noha mladíka nepáchne. Skvěle ilustruje nešťastnost zbohatlického života, honbu za penězi pro honbu samotnou. Jeho minulost ho dostihne a povalí na lopatky, cokoliv udělá, je vždycky špatně. Depresor polykající tuny prášků, zapíjených whisky, marně se snažící ukočírovat svůj život.

V této kapitole jsem chtěl proprat onen vážný element GTA série, kterou nastolilo GTA4. Život v Los Santos je totiž komplikovaný a vyžaduje řád. Michael je zástupce uvěřitelnosti GTA série - někdy seriózní, někdy cynický, ale vždy nohama na zemi. A takový je i jeho svět. Lidé na ulicích mají své slasti i strasti, můžeme s nimi povídat, ale spíše jen naslouchat. Sem tam je dobré zajít si do kina na umělecký černobílý španělský film nebo jen sledovat televizi s nejnovějšími díly Kung Fu Rainbow Lazer Force nebo ještě lépe geniální reklamu na cigarety Redwood v podobě kresleného detektivního seriálu.

Média jsou prošpikovaná reklamou... vlastně naopak. Všudy přítomná reklama je občas doplněná nějakým vlastním obsahem, ať už posloucháme rádio, brouzdáme na internetu ve svém smartphonu nebo jen sledujeme dialogy postav. Jako v reálu! Odporně prezentovaná komercionalizace má úžasné kouzlo, Michael je parádně vykresleným charakterem, stojí za to mu naslouchat a vžít se do jeho kůže.

GTA5 se jako celek sice nedá svým založením přirovnat vážně podávánému GTA4, ale právě události točící se kolem Michaela vám tyto elementy zprostředkuje.

Kapitola třetí - Franklin

Franklin je moje nejoblíbenější postava. Vnáší do hry to, co ze San Andreas udělalo tak boží hru. Negerština, kterou používá jak on tak jeho přátelé je prostě úžasná. Franklin se snaží odrazit ode dna, opustit slum v předměstí Los Santos, vyšvihnout se někam výše. V mnohém připomíná CJ - je trochu naivní, jedná vždy přímo a na rovinu, není zrovna hloupý, ale občas důvěřuje těm, kterým by nemusel. Když ale někdo platí, nemá důvod pochybovat. Franklin se účastní pouličních závodů, rád tuní svoje auta, venčí svého rotvajlera, distribuuje drogy, zabíjí lidi na příkaz z telefonní budky, nebojí se ani vodních skůtrů nebo tichého zabíjení neozbrojených spících stařenek.

San Andreas byla velmi hravá hra a GTA5 není o moc jiné. Mnoho animací bylo obohaceno o interakci - při striptýzu můžeme osahávat ženštinu, když se zrovna hlídač nedívá - a pak si s holkou dojít na rande. A pak ji shodit ze skály a vzít si své peníze zpět. Nebo můžeme cvičit jógu na vrcholku hor. Nebo sjíždět skály na kole, běhat triatlon či se potápět. Je zde celá řada miniher, které se vysmívají současným hrám pro mobilní telefony. Rockstar nacpal interaktivitu - velice primitivní - k většině činností, které jsme v předchozích hrách jen sledovali formou pasivní animace. Něco podobného bylo v Chinatown Wars na denním pořádku - díky dotykovému displayi - tady různě kroutíme páčkami, mačkáme tlačítka - a tím vším například efektivně mučíme vězně, koťátka nebo mažeme máslo na chleba.

A když se pak pohodlně rozvalíte do křesla, notně si potáhnete z vodní dýmky ze santalového dřeva, můžete naslouchat vnitřním dialogům Franklina o tom, že mu ta travka nic nedělá (zatímco se nám obraz totálně rozostří a postava sotva chodí). Obecně - charaktery v GTA5 otevřeně berou drogy, chlastají, stříhají si nehty a vůbec provádějí všechno normální, z čeho se moralizátoři mohou doslova posrat až na půdu. Jakoby vůbec nevadilo, že naši hrdinové zabíjí - ale když si potáhnout z jointa, je to smrtelný hřích. Rockstar překročil vlastní stín a ukazuje nám běžný život komixových gangsterů se vším všudy.

Je tak nějak jasné, že jako fanouška San Andreas mne nejvíce zajímalo, jak se město změnilo od svého původního vzhledu z Playstation 2. Nacházení starých dobrých oblíbených míst, kudy jsem se před třiceti lety procházel se Carlem Johnsonem - je to ostrá nostalgie. Pochopitelně, že chlápky ve fialových mikinách střílím do zad bez varování, sem tam jim na auto přilepím bombu a nechám je poodjet pár metrů. Takzvaný "GTA test" spočívá v co největším prasení civilistů ve městě a sledování, jak se s tím město vyrovná. A zde GTA5 nedělá ostudu svým předchůdcům - z RDR byl přejat systém práskačů, čili včasná likvidace lidí s mobilem u ucha zvyšuje šanci, že nám naše kriminální činy projdou. Hasiči i záchranka se snaží o sto šest a policie také funguje. Jak jsem napsal výše - systém vyhledávání policií je předělaný, čili i když nemůžeme hovořit o realismu, potěšilo mne, že je opravdu možné se schovat za popelnice a s trochou štěstí na nás nikdo nepřijde.

Skákání padákem, akrobacie na kole, řízení vozidla pod vlivem drog, slaňování mrakodrapů, odstřelování na kilometrovou vzdálenost, lov zvěře v divočině - ještě najít kombajn a můžu s klidem konstatovat, že GTA5 je více než důstojným nástupcem San Andreas.

Kapitola čtvrtá - Trevor

Trevor je moje nejoblíbenější postava. Ztělesnění zla, vedle kterého je náš prezident prima chlapík ze sousedství. Trevor je ďábelštější, než finanční poradce ďábla. Je temnější, než černá díra. Je to mladší bratr Loba. Držkobití, chlast a ženské - ideálně v tomto pořadí, to je jeho denní chleba. Rockstar vyextrahovali ze všech svých her ty nejzlejší postavy a soustředili je do jednoho těla. Vulgární, nevkusný buran, rozhodně největší od dob Redneck Rampage. Trevor v sobě kombinuje mnohé elementy z předchozích her, ale je překroucený do extrému, překračuje míru vkusu a zcela nepochybně byl stvořen proto, aby cenzoři měli co žrát. Určitě jste v mnoha hrách viděli archetypy vidláků z Texaxu, humorně saturovaných, určených k výsměchu. Jednoho takového hodně drsného vidláka nyní můžete ovládat, ó ano.

Přitom je to takový sympaťák! Drží slovo - až za hrob. Což je jeho přednost i problém. Nemá to ve svém životě snadné. Asi jako nikdo. Říct před ním nahlas "fuck me" by se mohlo krutě obrátit proti nám, jelikož slova bere více než obrazně.

Nebudu prozrazovat žádné detaily z jeho života, podstatné je sdělení, že Trevor symbolizuje vše zlé, co ve hře můžete očekávat. Bohužel se s tím nese i kritika některých částí hry jako takové. Dobrá zpráva - GTA5 sice obsahuje pár věcí, které bych vytknul, ale jejich hmotnost je v celkovém vyznění natolik komická, že neshledávám jediný důvod ke snížení absolutního hodnocení. Na druhou stranu mne trochu irituje, že nekritická adorace v recenzích nějak zapomíná sdělit i stinné stránky hry. Jenom zkrátka chci, aby to zaznělo nahlas.

Tedy stručně - první bod obžaloby. Mnohokrát jsem se zamýšlel nad tím, proč vzniká tak málo her ze současnosti. Jedním z důvodů může být i to, že hráči v současnosti jaksi žijí a tak budou více náchylní ke kritice, jelikož dobře znají reálie svého života. V rámci GTA5 jsem se tak několikrát setkal s tolikrát omílanou satirou na účet Facebooku / Apple / NSA / televize a kultury obecně, až to působilo poněkud lacině, strefovat se do takto očividných cílů. Čekal bych vyšší míru sofistikovanosti. Místo toho jsem získal dojem, jakoby Rockstar říkal: "Pokud vám to nepřijde vtipné, tak je to nejspíš proto, že si tropíme legraci právě z vás a vy se neumíte zasmát sami sobě, žabaři". Nemohu to vědět jistě, jaký byl jejich záměr a tak se prostě uchýlím k prostému konstatování, že takzvaná satira je chvílemi prostě nevkusná, laciná, prvoplánovitá nebo prostě jen hloupá, nehodná značky Rockstar.

Druhý bod obžaloby je ještě vágnější. Hra prošla evolucí a více cílí na casual hráče. Drtivá většina misí má velice nízkou obtížnost, což nahrazuje hodnocení misí. Při pokusu o zisk zlaté medajle se člověk sice zapotí, ale ve srovnání s předchozími díly série mi to tam moc nesedělo z principu. Preferuji "všechno nebo nic" přístup. Souvisí s tím i možnost misi okamžitě restartovat v případě smrti hlavního hrdiny, aniž bychom se objevili v nemocnici. Svou logiku to má - svět v GTA5 je natolik velký, že cestování by se mohlo snadno zvrhnout v protivnou frustraci (což by mi popravdě řečeno nevadilo, v San Andreas jsem si to užíval a chápal jsem to jako součást trestu pro hráče za nezvládnutí situace). Teoreticky by to mohly řešit hustěji postavené nemocnice, ale to by zase narušilo uvěřitelnost světa. Stejně tak se dívám na možnost ovládat vozidlo ve vzduchu, je dokonce možné ho dostat ze střechy na kola pouhým pohybem joysticku. Důvod je evidentní - usnadnění situace hráčům, když se vysekají se svým autem někde v rokli na severním pobřeží či jiném zapadákově. Celkově mi toto zjednodušení není po chuti, ale budiž. Trochu horší mi přijde, že hra ztrácí ze svého puncu otevřenosti a "hardcorovosti" - díky GPS jsem měl z mnoha misí dojem "tunelovitosti", což je paradox hodný Nobelovy ceny.

Poslední bod obžaloby je k přepínání postav - ne vždy máme zrovna svobodu se přepnout, postavy jsou po valnou část hry prostě zaměstnané a nemůžeme tak docílit, aby se postavy do sebe pustili - když zamíříte pistolí na kolegu, nejde vystřelit (ale přejet autem je možnost, jak dostávat sprosté SMS z nemocnice). V některých interiérech se navíc hra přepne do mírového režimu - a to nehovořím o nějaké misi, ale o volném režimu. Takže v zásadě nejde vyloupit malé obchůdky (a to ani po té, co skrz okno zvenčí zastřelím prodavače) nebo provádět nějakou originálnější, menší kriminální činnost. Hra, která stojí na svobodě jednání, by měla vyjít vstříc hráčům více - a to i třeba z hlediska nelineární příběhové linie (co nechat Trevora zemřít v půlce hry, permanentně?). Zkrátka a dobře - SEM TAM mne zarazilo, že něco udělat nemůžu.

Pořád ale stojím na tom, že tyto tři výhrady jsou spíše kosmetického rázu. Není nejmenšího důvodu si tím nechat kazit hru. Hodnota kladů je natolik marginální, že zde skoro není prostor k diskuzi. Totiž - když už tedy postavy přepneme, je naprosto vynikající, že vstupujeme do aktivního života hrdiny a sledujeme chvilku, co právě dělá (ožírá se v hospodě, je honěn policií, nadává turistům, kouká na televizi...), což parádně umocňuje dojem z uvěřitelnosti světa i postav.

Nadto nesmíme opomenout, že těžiště hry se skrývá nikoliv v hlavní dějové linii. Chápejme se správně - během hraní misí jsme konfrontováni takovým množstvím informací, detailů a dialogů, že GTA5 se stává ideálním kandidátem na interaktivní film, hraní v kině. Běžný akční snímek je vlastně co? Povídání hrdinů, cestování za cílem, sem tam proložené přestřelkou nebo jinou akcí - a díky tomu, jak GTA5 vypadá a jak nám umožňuje pracovat s kamerou - říkal jsem si, že je to dokonalý interaktivní snímek. Film, ve kterém můžeme ovlivňovat skoro všechno a ve kterém můžeme hledat skoro donekonečna.

Ano, to je právě to, co se mi na GTA sérii líbí - objevování. Mapa obsahuje tolik zajímavých míst, že jsem neodolal a osázel si ji desítkami "points of interest" a ty pak ve volném čase zkoumal. I když - v GTA5 je celkem málo okamžiků, kdy máte volno - události se kolem nás generují velice často a to jak v zapadlé uličce, tak za písečnou dunou. Je jedno, kde jste, co jste, jak jste - pořád je co dělat, pořád je možné se nechat unést. Vytunit auto a balit holky, vzít ji na nelegální závody a pak do postele, následně se zhulit a mrtvolu položit na koleje. Pestré a obrovské prostředí je natolik silná deviza, že bych vlastně ani příběh nepotřeboval. Za toto ze srdce děkuji, že mám nový svět na hraní. O nic jiného mi v zásadě nejde, veškerý naskriptovaný obsah a výtečně napsané postavy jsou jen třešničkou na již tak dokonalém dortu. Nikdo jiný než Rockstar to v současnosti nedovede a já jsem skutečně hrdý, že při psaní tohoto textu na sobě nosím tričko s logem hry. A tetování bude, ne že ne!

Kapitola pátá - epilog

Pátý díl městské akce je ve skutečnosti asi patnáctým (když bychom počítali některé datadisky) produktem značky a když přidáte podobně laděné hry jako Bully, Warriors, Max Payne 3 a Red Dead Redemption, jistě uvidíte, že GTA5 je dokonalým mixem všech nápadů, které dosud Rockstar měl a k tomu přidal i něco navíc. Plus naprosto famózní technické zpracování, které jsem od Playstation 3 prostě nečekal. Je přijatelné, že kolos této velikosti má pár mušek, ale jsou to záprdky, kterým nemá cenu věnovat větší množství pozornosti.

Ti, kdož mne znají, jistě pochopí, že mají co do činění s dílem absolutní velikosti, jelikož GTA5 pomaličku vystrnazuje Metal Gear Solid 4 z první příčky mých nejoblíbenějších her napříč historií. A to je uznání, které nelze brát na lehkou váhu. Stovky hodin zábavy, k tomu blížící se spuštění online světa, unikátní produkt, který se nedá vyvážit penězi ani akciemi. A těch nápadů, co si vzali z mého konceptu Prague Andreas! ;) Dám na to krk - tohle je dost možná nejlepší hra všech dob.

P.S.: Tak a teď bych si dal Hired Guns 2 v tomhle enginu a se čtyřmi postavami naráz. Dík! ;)