10. 5. 2010

Episodes from Liberty City


Takže jsem o víkendu konečně dorazil Ballad of the Gay Tony. No jo, není poslední dobou moc času na hraní. Pořád nosím v hlavě Kirbyho... Ale zpátky k věci. Kacířská myšlenka - kdybych o kvalitě samotného datadisku s Anthony Princem věděl dříve od někoho ze známých, tak si kvůli tomu koupím XBOX 360, jenom abych to mohl hrát už před půl rokem nebo kdy to vyšlo. Ale nechme tohoto předčasného orgasmu pointy článku - jak to teda dopadlo?

Dvouhlavňová upilovaná brokovnice. Konečně!

Za necelých tisíc korun se mi v ruce objevil BlueRay disk, jehož obsah přes jistou rozporuplnost má hodnotu vyšší, než drtivá většina BlueRay disků (či DVD) současnosti. Dva datadisky do kolosu zvaného GTA4, každý s hratelností na více než 10 hodin a s kvalitou, na kterou současné hry jenom pomýšlí ve snech, v případě teplého Toníka jde regulerně o přeskočení laťky, kterou vytyčilo GTA4. Vážně.


Slovo "rozporuplnost" v předchozím odstavci musím vysvětlit. Jde o to, že datadisk Lost and Damned je totiž na poměry GTA4 "standardní". Není špatný, to vůbec ne, ale je obyčejný. Vlastně se o něm nedá moc co vyprávět - nová příběhová sub-linie dovypravuje některé události, které známe jen z náznaků z původní hry. Nové postavy sice jsou pěkně vykreslené, ale nepřijdou mi zásadně moc zajímavé. Snůška tvrdých motorkářů je zajímavá snad jedině tím, že mezi sebou nemají žádné měkoty, co si na drsňáky jen hrají - členové gangu jsou esencí drsné mužnosti divokého západu v moderním zpracování.


Největším přínosem jsou tedy herecké výkony v animacích, jenž jsou na standardně vysoké úrovni. Chování hrdinů by jim mělo vynést virtuální Oscara a to zejména hlavní protagonisté. Potěšil mne rovněž první 3D óbr penis v AAA hrách (účelově pornografické hry nebo propadák Dante's Inferno nepočítám), šťavnatou Ashley na zabití a hlášky šéfa gangu Billa, jehož místa se pak ujmeme. Také se mi líbily nové zbraně, stejně jako osvěžení jízdy na misi, kdy se svými parťáky často závodíme. Celkově bych řekl, že jako vedlejší mise je tento datadisk životaschopný. Je určitě dobré hru poznat i z této stránky, neboť mnoho informací doplňuje hlavní dějovou linii samotného GTA4. A vše dává ještě lepší smysl, než kdykoliv předtím. Palec je tedy otočen směrem vzhůru, ale to jen proto, že se opírá o GTA4. Jako samostatná hra by šlo o průměr s několika málo výraznými misemi (útěk na motorkách před policejními vrtulníky mne dostal do stavu vyčerpané blaženosti).


Ale pak je tady Ballad of the Gay Tony.

Jestli si vybavujete vývoj GTA her v historii, určitě potvrdíte, že od "více méně vážného" GTA3 se další hry více a více rozjížděly či ulítávaly. Jak Vice City, tak San Andreas bylo možné brát vážně až do chvíle, kdy jste vychytali systém a začali jej zneužívat. Bojová helikoptéra nebo tank. Masakrování lidí kombajnem. Jetpacky, plamenomety a rotační kulomety v rukách agresivního afrického američana. Absurdní minimise vyžadující skákat s motorkou v bazéně. Nebo tajemná auta objevující se za úplňku. Kolika hráčům zamotalo šišku UFO, Yetti a další znamení? Mnoha. Vice City, ale hlavně San Andreas, jsou povolené uzdy fantazií Rockstar, kdy jsme se dočkali celé řady nesmyslných, ale zábavných prvků, které navíc ani nevyžadoval herní příběh - jsou tam "jen tak", pro pobavení hráče.

GTA4 se vrátilo se svým modelem mnohem více zpátky k vážné tónině. Jistou skupinu fanoušků série to docela naštvalo. Nedaly se kupovat baráky a vydělávat na nich, zmizel tuning aut, možnost měnit vzhled postavičky zásadnějším způsobem, schovávat si po garážích nakradené skvosty, zmizely minihry, letadla, padák či autoškola. To je všechno pravda. Avšak Niko Bellic stejně dokázal všem vytřít zrak, protože do hry vložil realistickou vložku ve formě příběhu a přístupu k řešení problémů. Ne snad, že by hra byla realistická v tom primárním smyslu slova. Ale už jen málokdy jsme problémy řešili tím, že bychom museli zapálit dům a ten zpátky uhasit.

Ballad of the Gay Tony bych nejraději nazval "San Andreas 1.5" nebo též jako "GTA4 meets San Andreas". Aniž bych to myslel zle, tak dobrá polovina novinek v tomto datadisku je v reálu převzato právě z tohoto černošského ghetta. Objevilo se nejen mnoho nových zbraní, vozidel a hlavně vrtulníků, ale také seskoků padákem, drogových válek (Chinatown Wars!), nelegálních zápasů a dalších serepetiček, které jakoby ze San Andreas vypadly. A tím to rozhodně nekončí.


Nového obsahu je jednou tolik. Například tady máme trojboje (závody padák - loď - auto), starání se o provoz nočních klubů (mnoho vedlejších a krásných misí) nebo parádní zážitky z mnoha seskoků na významných místech Liberty City. A to samozřejmě nemluvím o nových webových stránkách, bleeteru, povídání v rádiích a televizních stanicích (což platí i pro Lost and Damned, akorát tam jsem netrávil tolik času dobrovolně). Princess Robot Bouble Gum je možná zábavnější kritika anime, než Republican Space Rangers kritikou USA. Avšak po té, co jsem si objednal Real Gender Doll a shlédnul dokument o založení USA jsem pochopil, že tady se Rockstar vrátili v (téměř) plné síle a popustili uzdu fantazii.


Slovíčko "téměř" je výše záměrně. Jde mi o vyjádření postoje k této hře. Totiž když se mne někdo zeptá, co bych vytknul, tak v podstatě nic! Ale zároveň bych jedním dechem dodal, že bych si přál implementovat další featury ze San Andreas. Moje potenciální negativní kritika teplého Toníka by se velice rychle přetransformovala ve fandovské slinty, které formují zvolání "chci San Andreas 2".

Bez komentáře.

Ballad of the Gay Tony nás seznamuje s mnoha novými charaktery, které svou vyhraněností vyrážejí dech i zkušeným Rockstarologům. Nové postavy jsou zábavné, originální, dostatečně rozdílné od všech ostatních a mají své logicky dané místo. Hlavní hrdina Louis Lopez je opravdový rytíř bez bázně a hany - v jistém smyslu mi připomíná průnik mezi rytířským Nikem a rodinně zodpovědným CJ ze San Andreas. Jeho přístup k věci je naprostým nadhledem, s klidem a až s pragmatickým chladem. Jeho hlášky do telefonu, když mu někdo vyhrožuje smrtí, mne dostávají na kolena ("...mám špatný signál, musím končit..."). Jeho bratrská láska ke svému zaměstnavateli - tedy Gay Tonymu, je opravdu krásný příklad oddanosti, kdy sice nikdo Lopezovi nesere na hlavu, ale řešit problémy je prostě nutné, i když to znamená se na chvíli ohnout (ech).

Výbuchy a vrtulníky. Víc není potřeba k životu.

A nekončí to jenom u Louise. Gay Tony je opravdu povedený šéf, který se svým hysterismem a sklonem k fetování dokáže strhnout pozornost v každé příběhové animaci. Dozvíme se také, jak to bylo s generálem Bulgarinem, jelikož pro něj chvíli pracujeme. Pamatujete si na tu štětku, které jsme v GTA4 kradli růžový Cadillac? Tak ta je tady taky. Mori - větší brácha od Brucieho je luxusní postava plná testosteronu. Dále pak drogoví dealeři a kamarádi Louise - Armando a Henrique. Samotná matka Louise, nutící ho do studií je také velice vydařená figurka. A Yusuf. Kdo by na něj mohl zapomenout. U Yusufa si můžete být vždy jisti, že vás nejen pobaví slovně, herecky, ale i svými misemi, které patří do zlatého fondu všech GTA.


Nové i staré postavy jsou svázány briliantně vyprávěným příběhem, který vnímáte skrz mise s bohatě zpracovanými animacemi. Prakticky každá mise je buď zcela nová nebo kombinace prvků z nějakých starých, vždy si můžeme být jisti, že nás něco překvapí nebo pobaví nad očekávaný rámec. Mise jsou obecně mnohem více ulítlé, skoro by se chtělo říct po vzoru San Andreas. Z dějového hlediska se dozvíme prakticky vše o dějovém pozadí celého Liberty City a po dohrání pochopíte, že genialita GTA4 nekončí se hrou samotnou, ale právě s datadisky.

Zatímco Lost and Damned by jako samostatný produkt uspělo jen tak tak, u Ballad of the Gay Tony nemám pochyby o tom, že by se uživila nad míru současného standardu. Po jedenácti hodinách hraní jsem splnil základní dějovou linii a část vedlejších úkolů - ukazatel ve hře mi pravil, že jsem dojel 65% hry. Těchto jedenáct hodin bude nezapomenutelných. Navíc se ke hře máte motivaci vracet jak kvůli vedlejším misím (které se netváří příliš genericky a graduje jejich obtížnost), tak kvůli opakování misí hlavních s lepšími výsledky.

Totiž celá hra nepobrala příliš obtížnosti hlavně díky tomu, že se mnohem častěji setkáváme s checkpointy uprostřed mise. Že GTA4 odbouralo nutnost jezdit na místa misí při opakování znova je inovace správným směrem - nikoho nebaví opakovat tu část mise, kde se "nic neděje" (i když rozhovorů bylo pro vícenásobné hraní dost). Když se ale během přestřelky ukáže, že začínáme od poloviny a s obnoveným zdravíčkem a municí, musel jsem se trochu zamyslet, jestli nejde o zbytečný krok zpět. Naštěstí je systém hry postavený na opakování kterékoliv mise ve hře (z mobilního telefonu) a hra hodnotí vlastní formou skóre vaše úspěchy, což se zpětnou optikou hodnotím pozitivně, protože pro maximální hodnocení je nutno spěnit kvóty, jenž dohrání na jeden život většinou vyžadují. A to je zase pěkné.


Samotný Ballad of the Gay Tony by si zasloužil hodnocení nad 8/10. Ovšem jeho implementace do Liberty City v GTA4 hře jej vynáší nejen na vrchol, ale jako bundle hry s datadisky překračuje míru chápání hodnocení produktů, jak známe nyní. Takže 11/10.

P.S. : Lost and Damned obsahuje jakýsi "zdrsňovací" grafický filtr, který mi v důsledku kazil dojem z grafiky, až jsem chtěl napsat něco o tom, že GTA4 stárne. Bohužel jsem až příliš pozdě přišel na to, že jde tento filtr vypnout. Naopak Gay Tony se mi zdá, že grafiku naopak v jistém smyslu vylepšuje. Zdá se mi lepší dohled na obzor města (při seskocích padákem vidím město mnohem detailněji, než si pamatuji z normálního GTA4), ale i lepší / jiná práce s barvami. Mou doměnku potvrzuje i častější doskakování grafiky, například po zoomu s ostřelovací puškou. Hru to v zásadě neruší, ale resumé je - GTA4 pořád vypadá úžasně i po té, co jsme viděli Uncharted 2 a God of War 3. Je to prostě jiná liga.

P.S.2 : Multiplayer obou datadisků jsem zkoušel sporadicky, takže nějaké bližší dojmy nemám.

Žádné komentáře:

Okomentovat