Turbo Esprit

Je zajímavé, že ke hře Turbo Esprit mám skoro stejnou úvodní historku, jako k Lords of Midnight. To si jednou takhle nahrávám z nějaké nové kazety hry a vidím název souboru TURBO ESPRIT. První asociace - Lotus Turbo Challenge, samozřejmě, co jiného by to mohlo být? Inu, po pěti minutách nahrávání jsem seznal, že můj první úsudek byl jako vždy docela daleko od pravdy. Turbo Esprit sice doopravdy disponuje mým oblíbeným vozem Lotus Esprit, ale hra je úplně jiná. Takže když naznačím, že jde o open-world simulaci ve městě, ne nepodobná GTA3, jistě pochopíte, že jsem hře okamžitě propadl. A vám mohu doporučit jedině to samé, protože byť je titul po všech stránkách překonaný, zaslouží si pozornost, jako jeden ze základních stavebních kamenů žánru.



Ve hře se chopíme roli policisty, který má za úkol pochytat dealery heroinu. Děláme to tak, že jezdíme po městě v autě a když zmerčíme dealera v růžovém či modrém voze, musíme ho rozstřílet na cimpr campr. Z auta však nejde vystoupit, takže více než GTA hra dnes připomíná klasického Drivera, čili ano, ježdění je hlavní, v podstatě jedinou náplní hry. No, takových her jsou i na ZX Spectru jistě desítky, v čem je Turbo Esprit výjimečný? Pohleďte na screenshoty:

Byť rok vydání 1986 může mást a byť například Elite disponovala na stejné platformě dokonalejším zpracováním, Turbo Esprit se divá na téma autíčkové hry překvapivě moderním úhlem. Kamera je za naším vozem, můžeme svobodně jezdit ve všech pruzích včetně protisměru, žádná ulice není uzavřena a vše je nám podáváno v sugestivní 3D grafice. Ta je dokonce natolik nadčasová, že se divím, že jsem hru nedal jako zářný příklad falešného 3D na osmibitech. Ale ano, je to právě ta atmosféra světa kolem nás, kde hra boduje na celé čáře.

Na rozdíl od závodních her se v 48 kB paměti nachází spíše simulátor. Nejde ale ani tak o simulaci jízdy autem - není zde prakticky žádná fyzika, nemajitelé řidičských průkazů se hry opravdu nemusí bát - jako spíše o simulaci města. Podobně, jako GTA hry, máme jako na dlani před sebou město, ve kterém chodí obyvatelé přes přechody, kde semafory ukazují správné barvy a kde řidiči kolemjdoucích vozů dodržují pravidla silničního provozu a vyhýbají se překážkám na vozovce. Je to právě jen element hráče, který narušuje přirozený chod města.

Abychom si nalili čistého vína, tak zobrazením realismu hra vlastně končí. Neexistuje zde žádný přímý dopad typu příjezd záchranné služby po zmrzačení nevinného chodce a jelikož MY jsme ten policajt, nejsme omezeni vyšší mocí. Neboli - vyjma bodového hodnocení (a penalt) zde není přímá odezva. I tak nelze oddiskutovat, že nejprvnější GTA má kořeny právě v tomto titulu, jenom koncept dotáhli o krok dál (aby následně prohodili kabáty a udělali z hráče právě toho padoucha, kterého se snažíme v Turbo Esprit chytit).

Ovládání hry je velice prosté, ale vyžaduje zvyk a trpělivost. Rychlost hry naštěstí není závratná, takže když řeknu, že jsou zde dva druhy zatáčení, nemusíte hned propadat panice. Prostě "doprava, doleva" vás přesouvá mezi jízdními pruhy a když jste blízko křižovatky, "hodně doprava, hodně doleva" (v kombinaci s FIRE) otáčí kamerou o 90°. Jakmile toto ovládnete, můžete se do hry pustit navážno.

Hra nám prostřednictvím vysílačky (tedy textového proužku dole) sděluje, kde se asi tak bandita nachází. My pak konfrontujeme tuto pozici s mapou a po nalezení souřadnice se musíme co nejrychleji dopravit do oblasti. GPS tehdy ještě nebyly a pohled na mapu nezastaví průběh hry. Rychlá koordinace pohybu v rámci ulice (vyhýbání se ostatním vozům a snaha nezabít moc nevinných civilistů) a následně v rámci mapy (při změně směru) je jádrem hratelnosti.

Jak tomu ale chodí, někdy v roce 1995, když jsem se ke hře dostal, jsem opravdu neměl ponětí, o co ve hře jde. A hra nás ani nijak zvlášť netrestala za to, že nic neděláme. Turbo Esprit se tak pro mne stal kukátkem do virtuálního světa, kde vše funguje tak, jako v reálu. Kochal jsem se pohybem vozů po křižovatkách, šikanoval jsem civilisty neopatrným najížděním do přechodů pro chodce, kontroloval jsem světla na křižovatkách a porušoval pravidla, jak se jen dalo - hlavně střelbou do aut, kdy mne bavilo narážet do vyhořelých vraků. Brzy mi došlo, že určitá míra kontrolovaného chování má vliv na to, jak rychle projedu i těmi nejucpanějšími ulicemi.

A bylo to až o pár let později, kdy jsem se někde dočetl o smyslu hry. Nahrál jsem hru do Spectra a koukám - no jo, ono ty souřadnice z vysílačky skutečně korespondují s lokalitou cílového vozu. Je to ale maličko komplikovanější - dealera nesmíte zastřelit dříve, než provede svůj první obchod. To bychom jaksi měli mrtvolu bez legálního zdůvodnění. Navíc - dealeři mají k dispozici více typů aut a tak některá musíme nejprve nabourat a teprve pak rozstřílet. Není to tak snadné, ale zase ani těžké.

Hlavní devizou hry je ale bezesporu technické zpracování. Ulice kolem nás jsou sice holé, ale díky jednoduchému triku se překresluje vlastně jen malá část obrazovky, dojem z plynulosti pohybu je velice slušný. Objektů se na scéně objevuje překvapivé množství - auta v obou směrech, na křižovatkách pak dokonce ve čtyř směrech, záterasy na silnici a samozřejmě chodci. Dokonce i palubní deska věrně zobrazuje reálnou palubní desku Lotusu Esprit, čímž je obhájena nutnost oficiální licence.

I když bych verzi pro ZX vyzdvihl, jako nejlépe vypadající, je to jen kvůli jemnosti rozlišení. Co do barevnosti je nutno vyzdvihnout verzi pro C64 a velice dobře vypadá také verze pro Amstrad CPC. Jelikož ale ZX verzi můžete hrát přímo v browseru, není co řešit. Alespoň si hru chvilku vyzkoušejte, abyste věděli, o čem mluvím.

Zkrátka a dobře shrnu to - Turbo Esprit není hra, která by svou hratelností nějak zvlášť šokovala, ale zejména svým technickým zpracováním a celkovou ideou naprosto předběhla svou dobu. Mít k dispozici čtyři relativně rozlehlá města, navíc s realistickým chováním nehráčských objektů a mít možnost se svobodně potloukat kamkoli chceme? To až do doby prvního GTA neumožňovalo moc her a měli bychom si důstojně zavzpomínat, i když jen v emulaci. Durell zkrátka umí! Happy gunning!