Starship Damrey

Série her Guild01 pokračuje a jako první vlaštovka je zde adventura Starship Damrey. Moje první zkušenost s Guild01 byla vysloveně negativní - viz Liberation Maiden. Avšak Crimson Shroud zase vše napravil a tak jsem s trochou váhání investoval sedm EUR do této hry a to jen na základě stručného popisu. Koupě nelituji, ale zároveň se zdráhám hru komukoli doporučit. Je tady totiž jedno veliké ALE, které vychází z úrovně vašeho očekávání od hry. Pokud se dokážete na hry dívat střízlivě, tak oceníte tuto velice krátkou hříčku (maximálně 3 hodiny hry). V jakémkoliv jiném případě jde o opadní balast.



Starship Damrey se prezentuje jako tajemná hra. Není zde žádný manuál ani tutoriál, avšak po chvilce hraní zjistíte, že skutečně není nic takového potřeba. Jde o jednoduchou adventuru, která připomíná Myst, ale v mnohem menším měřítku. Začíná to jako klasická anekdota "Potká se Rus, Američan a Čech v letadle...", kterou jsme všichni slyšeli už tolikrát... ale na konci je pointa, která je opravdu dobrá.

Autoři hry jsou známí pro své textové gamebookové adventury a na hře je to znát. Po celou hru se v zásadě nudíte, abyste pak byli překvapeni finálním rozuzlením, které opravdu nejde předvídat. Právě ta kombinace toho "nulového vývoje" s třeskutou pointou na konci je zajímavá. Hráč prostě musí dvě-tři hodiny "trpět", aby se hra rozseknula k plnému uspokojení. Jde o netradiční přístup k hratelnosti, který oceňuji. Snaha udělat "něco jiného" je vždy vítaná.

Autoři zkrátka vymysleli celkem vtipné sdělení, které by formou jakéhokoliv jiného média nemohlo vyznít dobře. Všechno, co působí jako protřelé klišé dostane na konci svůj smysl i důvod a dojde vám, proč jste se museli těch pár hodin "bezcílně" toulat chodbami. Hra působí, jakoby byla vyseknutá z mnohem větší hry, kde by hrála menší, ale důležitou kapitolu. Je to jenom jeden sub-quest, jehož závěr je opravdu vtipný, ale zase bych lhal, kdybych to označil za dechberoucí. Faktem zůstává, že v této (cenové či, žánrové) kategorii jsem podobnou hru neviděl.

Herní náplň ale není nikterak děsivě špatná - to vůbec ne. Jde jen o reprezentanta krystalické průměrnosti. Chodíte po chodbách ve vesmírné stanici Damrey a snažíte se dostat ven. Minimalistická hratelnost pak obnáší 3-4 adventurní puzzly, na jejichž řešení stačí mozek lobotomizovaného křečka. Vaše konání dostane ale smysl až na úplném konci hry.

Nemohu ale říci, že by se toto téma nedalo zpracovat lépe. Naprosto fatálně zde chybí nějaká extra činnost, která by ulehčila břímě totální linearity. Stejně tak zpracování hry je ostudné, fádní grafika, fádní zvuky, fádní animace. 3D efekt je skoro nepatrný a práce se světlem baterky je příšerná. Na facku je také ovládání - chůze po koridorech se totiž odehrává z nějakého důvodu po půlkrocích, takže jsem se neustále zasekával o rohy v místnosti. Nechápu proč udělali toto rozhodnutí.

Starship Damrey by se dala rozpracovat, aby květ potenciálu naplno rozvinul svou šíři. Kdyby hráč mohl ovládat více postav najednou, kdyby hádanky byly trochu tužší a bylo jich trochu více. Ztísněné atmosféře by to podle mne neubralo a dokonce si říkám, že kdyby hra měla zábavnější a delší jádro, finální pointa by vyzněla ještě lépe.

Jsem rád, že jsem si tuto hru zažil, ale je mi velice líto, že autoři nedali své myšlence podstatně více prostoru. Kdybych musel hodnotit, dal bych tak 5/10, plus bod za zakončení hry. Hra snese porovnání s pseudoadventurami pro iPhone, což teď myslím jako negativum. I za takovou příznivou cenu (na Nintendo) bych čekal přece jenom víc. Ale jak jsem napsal výše - nelituji, nerad kritizuji, ale v jistém smyslu slova prostě nemohu doporučit.