Mario and Donkey Kong: Minis on the Move

Nejhorší hráč logických a strategických her zase strká nohu do kramfleku, tedy tam kam nemá. Ani nevím, čím to přesně je, ale do logických her se pouštím s vervou a radostí, abych pak vytuhnul hned v první, maximálně druhé úrovni a brečel po internetech, jak je hra nespravedlivá a těžká. Čestnou výjimkou budiž dvojice her Pullblox a Fallblox (ne snad, že bych je měl dohrané do absolutního konce, ale 90% úrovní je splněných). Jinak je ale legendární můj fial v první úrovni české logické hry Boovie (to je taková ta úroveň, ještě než začne tutorial), čili sám se sobě divím, že jsem se pustil do nové hry - Mario and Donkey Kong.



Minis on the Move se dá charakterizovat, jako logický rychlík. Jeho jádrem jest stará dobrá Pipemania. Ta se ale odehrává na relativně malé ploše (maximum je tuším 7x7 políček) a jak je u Nintenda zvykem, překroutilo herní pravidla tak, že k Pipemanii nelze při největším škarohlídtství přihlížet. Poplatné Mario stylu se zde setkáme jednak s četnými bonusy (pérovací plošinky, požírací plošinky, bomby k odstranění plošinek), ale hlavně s unikátní herní mechanikou.

Hráč nehraje přímo za Maria, nýbrž za stavitele, který staví cestičku od startu do cíle pro klíčkem natahovanou Mario-figurku. Plošinky nám přicházejí v pevně daném pořadí a jelikož můžeme mít maximálně pět plošinek v zásobníku, musíme je umisťovat co nejrychleji je to možné. V ohled musíme brát automatický pohyb naší figurky a i přísun nových plošinek. Pomocí požírací plošinky se můžeme zbavit omezeného počtu přebývajících plošinek, za což jsme odměnění bonusovou, automaticky se přizpůsobující plošinkou. Pomocí bomb za sebou můžeme spálit mosty (tedy plošinky) a stavět cestu (tedy plošinky) nové. Pokud se všechno zadaří, Mario dojde v časovém limitu (ano, je zde celkem přísný časový limit!) k plošince s hvězdičkou, tedy k cíli. Neboli - je to pěkně vypjatá plošinovka.

Aby toho nebylo málo, hráč může (a někdy je to dokonce velice nutné) stavět uzavřené okruhy - tedy něco, co bylo v Pipemanii vrcholně nežádoucí - a získat tím bonusový čas. Pokud se hráči podaří postavit dokonce osmičku, může dostat do zásobníku speciální plošinku s hvězdičkou a umístit si cíl, kamkoli se mu zlíbí - a ještě získat dodatečné body v minihře. Podobných vychytávek hra obsahuje vícero a kombinací všech výše zmíněných prvků se vám na obrazovce vykreslí pěkný mumraj.

Mario and Donkey Kong je po velice dlouhé době hra, která se odehrává primárně na dolním, dotykovém displayi. Horní 3D obrazovka je čistě ilustrační a v zásadě se na ni díváme, až když level úspěšně vyřešíme. Koncepce ovládání stylusem není nic nového - konec konců předchozí generace konzole na ní úspěšně vybudovala svou skvělou pověst. U 3DS ale dlouhodobě pozorujeme odklon od touchscreenu - což je celkem k prospěchu věci. Tato hra ale díky svému dotykovému zaměření působí velice svěže - je to už nějaký ten pátek, co jsem šmrdlal stylusem. A takto plošinkově je to opravdu vynikající.

Okolo dvacáté úrovně (celkem jich je údajně 180) jsem narazil na své logické limity (s IQ 82 si člověk nemůže moc vyskakovat) - množství vyžadovaných kombinací a počet prvků žádající si mou pozornost v tom samém okamžiku prostě překročil povolené meze. To mne přimělo k prozkoumání ostatních položek v menu. Jsou zde varianty s rotujícími plošinkami, pak pevně dané puzzle levely s jediným správným řešením a také akční mikrohry. Navíc je zde editor na úrovně, které lze posléze sdílet přes StreetPass - bohužel jsem ale nenašel možnost exportu do QR kódu nebo něco podobného - škoda, to by se tady celkem hodilo.

Minis on the Move nejsou hrou, která vyniká originalitou v jaderném systému, ale ta omáčka okolo tvoří celkem hodnotnou stravu pro milovníky logických rychlíků. Za pár Euro na eShopu? Berte to!