27. 12. 2012

Centipede


Ach, klasika. Kdo by neznal Centipede. Vesmírná (protože pozadí je černé, takže musí být vesmírná!) stonožka útočí a my se jí musíme zbavit, jak nejrychleji je to jen možné. S podivem musím veřejně přiznat, že jsem tomuto klenotu klasické Atari zábavy nikdy nepřišel na kloub a počet minut strávených se hrou se dá spočítat na jedné ruce. A to není dobře. Naštěstí se u mne objevili kamarádi, lačnící po arcade panelu a jediná hra, kterou chtěli skutečně vyzkoušet, byla právě Centipede. Čili jsem neodolal a pustil jsem se do hraní s nimi a předháněli jsme se v nahraném score.

Grafika

Na rok 1981 hra nevypadá nijak úžasně. Nejde ani tak o hrubost rastru a počet barev, ale hra zkrátka nemá čím oslnit. Objekty jsou titěrné, málo prokreslené a jednotlivé úrovně se od sebe liší jen a pouze paletou barev. Hra na mne působí, jakoby ji v Atari plánovali pro snadnou portovatelnost pro domácí systémy, jinak si to nedovedu představit. Objektů je na obrazovce ale hodně - byť většina statických - a jelikož systém hry potřebuje hodně prostoru, je titěrnost pochopitelná, ale graficky pořád nevábná. Čili - nic moc.


Zvuk

Stejně jako grafika - i zvukový doprovod je chudý a jednotvárný. Několik verzí pípání a modulace nejsou ničím, co by mne nějak zaujalo. Ale taková byla asi doba. Rozhodně hra není svý zvukem otravná, což lze vnímat jako plus.

Hratelnost

Jádro hry kombinuje Space Invaders, Galagu či Galaxians a svým způsobem i Pac Mana. Z horní části obrazovky se poměrně vysokou rychlostí sune stonožka, která podle jednoduchého algoritmu jezdí zleva-doprava - a narazí-li na překážku, klesne o jedno políčko a mění směr na zprava-doleva. Naše raketka se nachází na samém spodku obrazovky, ale náš pohyb není omezen jedním rozměrem. Můžeme tedy unikat i směrem vzhůru. Vtip je v tom, že v jeden okamžik můžeme vystřelit jen jednu střelu, takže střelba na dálku je celkem riskantní. Vtip je také v tom, že po zničení jedné části stonožky zanechá tato po sobě hrobeček - další houbičku na obrazovce, která pak pro stonožku v druhém levelu mění směr pohybu. Hráč má tedy za úkol bedlivým pozorováním vzorů na obrazovce predikovat směr pohybu stonožky a podle toho střílet.

Obtížnost

Centipede se nebojím zařadit do kategorie her "extremely hard to learn, impossible to master". Rychlost stonožky je závratná a pokud hráč vytvoří hradby z houbiček poněkud nešťastným způsobem, ocitne se stonožka v dolní části obrazovky rychleji, než bys řekl Centipede. Díky tomu je potřeba trpělivě vhazovat mince a učit se chápat rozmístění houbiček a využívat to ve svůj prospěch. Totiž - ze začátku se mi osvědčila vyčkávací taktika, kdy hra nejvíce připomíná Space Invaders - ale brzy jsem přišel na to, že si musím opravdu chystat prostředí tak, abych prodloužil cestování stonožky a chystal si tak situace k protiútoku. Jenže za těch čtyřicet až padesát vhozených mincí jsem se nenaučil zhola nic! Byl jsem prostě příliš rychle mrtvý na to, abych vstřebal nějaké nové poznatky.

Atmosféra

Hra musela ve své době sklidit úspěch, protože kombinuje známé a funkční mechanismy novým způsobem. Při hraní pak hráče hlodá v hlavě vědomí, že každičká rána, která padne vedle, zvyšuje pravděpodobnost úmrtí o 50-100%. Líbí se mi bleskurychlá stonožka a velice citlivé a precizní ovládání, ale čas na zvládnutí bude potřeba enormní. Docela mne i bavilo se jen dívat na hru mých kamarádů a v duchu si plánovat, co udělám v mé vlastní hře jinak. Že nakonec chcípnu z úplně jiného důvodu je součástí atmosféry této hry a za to palec nahoru.

Závěr

Centipede je hra mučícího typu. Retrospektivně vzato hra není zábavná pro svůj obsah, ale spíše pro pobavení "co se tenkrát považovalo za dobrou hru". Dneska mi přijde prostě jako šílená hipízácká vyhulenost. To je ale v zásadě kladné hodnocení, protože jde o unikátní titul, který má sice těžko přístupnou hratelnost, ale zároveň ve mně hlodá červík (stonožka?), že bych se chtěl pokusit hru zvládnout. Třeba se mi to někdy podaří. Pro retrohráče povinnost vhodit alespoň těch deset mincí, pro ostatní zajímavá ukázka starých dobrých her. Hodnotím 742/M.

5 komentářů:

  1. Mas na arcade panelu trackball? Centipede byla puvodne na nej a je to uplne jiny zazitek nez s pakou.

    OdpovědětVymazat
  2. "extremely hard to learn, impossible to master" tak s tim nesouhlasim, kdyz to srovnam treba s invaders, tak je to o hodne jednodussi

    OdpovědětVymazat
  3. Trackball nemám, jenom joystick. To jsem ani nevěděl, že to byla trackballovka! Zajímavé, že to moji kamarádi nezmiňovali a to údajně hráli tenkrát kdysi originál. Trackball bohužel nemám jak emulovat - možná to vysvětluje i trable s obtížností.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus si to zahrat s mysi. Neni to sice uplne ono, ale bude to bliz originalu nez s pakou. A kdyz uz u toho budes, tak si dej i Missile Command :-)

      Vymazat
  4. v Arcade muzeu maji, pokud si dobre pamatuji, Centipede i s trackballem. a maji tam i dalsi trackballovky - napriklad Rampart pro tri je zazitek :-)

    OdpovědětVymazat