18. 6. 2012

Report z Amiga Banshee Papírna Párty 2012


Přesně dle hesla "to nejlepší na konec" dopadla Amiga Banshee Papírna Párty (dále ABPP). Akce v sobě zahrnula naprosto všechny aspekty všeho, co se Amigy (a jejích her) týká. S naprostou dokonalostí se zde setkal element hardwaru, softwaru, lidu, piva, grilu a hardwaru. Prostě naprostý ideál.

Ano, od pátku do neděle žily papírny svou historicky poslední akcí, která se nesla v duchu poctivých starých počítačů. Bylo tam naprosto všechno. Zazněly zvuky a hudba naprosto všech her, které máme s Amigou zažité. Viděli jsme všechna dema a ještě k tomu hromadu nových. Po "síti" jsme si zahráli všechny hry, co snad jdou hrát (s výjimkou Alien Breed 3D 2, čehož trochu lituji, ale přijde den!). A když jsem si dokonce pingnul na Google skrz vysdílené internetové připojení svého mobilního telefonu, tak byla akce završena dokonalostí. Tu ani Windows 95 v PC Tasku nemohly ohrozit.


Popíšu to čistě ze svého úhlu pohledu. Dema. Zbožňuju The Black Lotus, ale chtěl jsem si letos s pořádným zvukem pustit něco nového. Postahoval jsem tedy dema z Pouet.net, převážně z let 2010 a novější. Velice mne zaujalo demo Chaotic s opravdu řízným metalovým soundtrackem a pěknými efekty. Demo s názvem Sedna2 bylo také originální, oproti tomu Shake of the Dust bylo více méně klasické, ale za to řemeslně skvěle zpracované. Ze skupiny 64k dem bych vyzdvihl Rotek. Avšak samozřejmě jsem si neodpustil i ukázku mého oblíbeného desetiminutového dema Gift, stejně jako klasicky typu Ocean Machine, Starstruck a Silkcut. Během večírku mi ještě byla doporučena dema Jesus Christ Motocross a Metropolice. Všechno velice zábavné podívané!


Herní paleta by se dala rozdělit na dvě části. Za prvé hry, které hrajeme vždy. A za druhé hry, které jsme snad nikdy nehráli. V prvé kategorii zářil samozřejmě Lotus 3 ve dvou a Lotus 2 ve čtyřech. Jako obvykle jsme se byli schopní prosekat jen do levelu PEACHES - dodnes nechápu, jak jsem to kdysi mohl dohrát do konce (a všichni víme, že poslední level v Lotus 2 je prostě peklo na kolečkách), ale stejně - řev čtyř pařanů za klávesnicí Amigy, svírajíce joysticky a měchýře - to tak nějak k Amize patří.


Během jednoho z večerů došlo také na velice pěknou hru Worms Director's Cut ve třech hráčích, kde jsem po poněkud nepřehledné situaci a vyrovnaném score vyhrál pomocí opravdu nepěkného Air Strike útoku. No, ale vítězství se počítá!

Krom těchto multiher jsme samozřejmě obdivovali bezchybný průchod Turricanem 2, Gods, Agony, Project-X, Doman a mnoha dalších. Je to řekl bych dobrý zvyk každé správné párty. Ale nezůstalo jen u těchto her, protože letos jsme také viděli slušné množství novinek (nikolivěk nutně datem vydání).

Výchova mladých amigistů se nesmí podcenit!

Předseda a jeho Náměstek většinu času okouzlovali výběrem neznámých freeware her z Aminetu, kde jsem chvíli zkoušel Downfall z letošního roku, ale mne nejvíce zaujala megaprásková střílečka s názvem Blaster. Nejsem žádný fanda bullet-hell her, ono tohle nebyla také klasická hra tohoto typu. Fascinující je spíše opravdu šílené ovládání (je nutno držet joystick nahoru, jinak raketka padá s gravitací dolů sama od sebe) a naprosto zběsilá rychlost nástupu nepřátel doslova ze všech stran. Obvykle vydrží jen jeden zásah, ale některé vlny jsou naopak postavené na soustředěné palbě do jednoho cíle. Proč se nepochlubit - i v značně upraveném stavu mé osobnosti jsem dosáhl zdaleka nejvyššího skóre! I přes odpudivou a dost nepřehlednou grafiku bych si dovolil tuto hru doporučit, je skutečně zábavná! Pak jsem ještě viděl jakýsi klon Final Fightu či spíše Renegade, ale to už si přesně nepamatuju. (UPDATE: Jde o hru Franko od tvůrců Domana - musím vyzkoušet!).


Možná si kladete otázku, proč jsem se nezmínil o Banshee? Inu, to je takový paradox. Přestože mám tuto střílečku skutečně moc rád, nějak se prostě přes hutnou atmosféru nedostala pořádně na řadu. Samozřejmě, že jsem se o ni dvakrát pokusil - a dostal jsem se bez cheatu do poloviny druhého levelu - no ale vyjma ještě jedné CD32 verze jsem moc tento skvost nehrál, ani neposlouchal. V tom výsledku si mohu stěžovat pouze na to, že nebyl k dispozici nějaký trainer, abychom se mohli podívat do vyšších levelů. Ono hrát Banshee bez traineru moc prostě nejde. Ale vypadá TAK krásně!

Každopádně pohár Daveho uspokojení si odnáší zcela jiná hra, kterou jsme pořádně na žádné Amiga párty ještě nikdy nehráli. A sice Skidmarks verze 2. Je to takový ten typ hry, který vám docela dlouho trvá na zvládnutí. Fyzikální model je překvapivě dobře vymyšlený a hratelný, ale mumraj protivníků a chvílemi nepřehledný masakr prostě brání. Logicky tato hra nejde hrát v jednom hráči tak, aby byla skutečně zábavná. A čím méně počítačových hráčů na scéně, tím zábava stoupá. Ne snad, že by ubyla nepřehlednost...


Zkrátka - tuto hru je možné hrát až ve čtyřech na jedné Amize a pokud hrajete po kabelu, tedy na dvou Amigách, dojde k podélnému rozdělení obrazovky a máte naprosto ideální herní sestavu. Hry se ale pořád účastní osm vozítek, což lze ovšem eliminovat na reálné čtyři hráče tím, že počítačem řízené autíčka nahradí karavany zavěšené za naším autem. Tady legrace ovšem pouze začíná.

V prvé řadě nutno říci, že karavan zavěšený na zadní nápravě opravdu diametrálně mění vlastnosti jízdy, což chvílemi vyústí až v nesmyslnou obtížnost závodů, ale jelikož jsou síly vyrovnané, je to celkem hratelné. Další stupeň modifikace je pak možnost měnit autíčka a to přes různé čtyřkolky až po krávy (které jsem z počátku považoval za bezpilotní kluzáky) a dále pak volbou nastavení vozů od pomalých šlapacích autíček až po neurotické turbomyšky.


Pravá legrace nastane připojením čtyř joysticků k jedné Amize, přepnutí grafiky do vysokého rozlišení a současné hře osmi hráčů. Všichni se ovšem musí vměstnat na jednu obrazovku, protože Skidmarks z nějakého důvodu neumí splitscreen pro čtyři. Jak se tedy vypořádat s tím, že je někdo pozadu a hrozilo by vypadnutí z obrazu? Podobně, jako v Micro Machines se nejpomalejší hráči automaticky teleportují, či odborně řečeno warpují, k tomu nejrychlejšímu. Není třeba říkat, že to značně rozbíjí jakoukoliv spravedlnost hry!

V životě jsem neslyšel tolik radostného vykřikování a zároveň proklínání, když se přiwarpovanec warpnul za vedoucího závodníka, aby ho v poslední zatáčce potupil a dostal se tak z osmého místa na první. Přirovnat to jde snad jedině k Mario Kart! A to je obrovská poklona. Skidmarks se ode dneška zařazují do platinového fondu Amiga her, kterou budu vnucovat všem co mají rozdvojku na joystick.


Zpátky k akci - zúčastnilo se nás také docela slušný počet. Krom mé maličkosti a zmíněného Předsedy s Náměstkem jsem si potřásl pravicí také s Damim, Petjuem, Radoozem, Oldrickem, Dóďou, FCIm, Bigmacem, Lasicí, Ferym, v neposlední řadě také s Killjoyem, Jackem 3D a mezi čestné hosty řadím také Šlachu a Tomsofta. Když připočtu pár náhodných hostů (na akci se také dostavila jedna dívka, jejíž údiv "Co to doprdele je" po vstupu do hlavní místnosti mne donutil ke krátké přednášce o Amize) a tradiční místní vranské osazenstvo (kteří v počtu čtyř kusů hráli do rána deskovou civilizaci), řekl bych, že šlo o velice hojný počet. Dokonce tak hojný, že v sobotu v noci došel i druhý sud piva. No ještě že ho rychlá spojka (děkujeme ještě jednou Dóďovi za záchranu akce!) dovezla! Tak jako tak jsem jistě na některé lidi zapomněl, takže se omlouvám - více už má stará hlava neudrží.


Došlo samozřejmě i k tradičnímu testu reflexů ve hře Wiz'n'Liz, zahlédl jsem i Chaos Engine (na dvojku jsem letos nikoho nesehnal!), také na C64 jsem hrál Turricana a celkem jsme se bavili i u obskurní pornografické hry, kde kvedlání joystickem až nápadně připomínalo masturbaci (hra roku!). Ještě jednu extra zmínku bych věnoval Amigounově Minimigu, na kterém demonstroval alternativní jádra nejen se ZX Spectrem, ale také s Pac-Manem a Froggerem (byť otočené o 90°). Když si ještě představíte, že na jednom stole se Dami pokoušel sestavit Ultimate PPC 333 MHz Amigu, máte představu o lahůdkovosti této akce.

Skutečně - ABPP 2012 byla naprosto skvostná kombinace těch prvků, které miluju a děkuji všem zúčastněným za to, že vážili svou cestu a dorazili. Nikdy na to nezapomenu a i když Papírna jako prostor končí, na nějaké jiné, velice podobně dobré akci brzy nashledanou! To byla jízda, co?

1 komentář: