17. 1. 2012

Super Mario 3D Land


Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k Nintendo konzoli patří Mario, jako k velbloudovi hrby. Však také 3DS sklidilo nemálo kritiky za to, že mezi launchovými tituly nebyl žádný titul s tímto maskotem v hlavní roli! Načekali jsme se až až, ale nakonec jsme se dočkali. Jestlipak to stálo za to? Hned tady zabráním jakémukoliv pokusu o prvoplánovitost. Odpověď ano i ne jsou správné, v závislosti na úhlu pohledu.



Super Mario 3D Land jsem očekával s velkou nadějí. Proti původní doměnce, že Nintendo pro svou novou konzoli vydá přímé pokračování Galaxy série, se bohužel nenaplnilo. Místo toho máme "jen" další z "Land" série. To znamená, že Mario nemá zdravíčko, světy jsou lineární a mnohem více se zde sází na využívání předmětů pro lepší skákání. Do tohoto okamžiku je všechno v pořádku.

Nevěřím tomu, co právě napíšu, ale: s vypnutým 3D je hra téměř o ničem.

V zásadě jediný, ale celkem podstatný problém, je snaha Nintenda udělat hru "pro všechny" a zároveň udělat hru "mobilní". To prvé značí, že hra nepobrala příliš obtížnosti. Její kombinace 2D a 3D gameplaye skutečně inklinuje ke starším 2D hopsačkám, avšak snad ze strachu, aby hráči zvládli vše ovládat najednou tři osy pohybu, ulehčili nám leveldesign, jak se jen dalo. A pokud ztrácíte moc životů, tak dostanete zdarma superbonus ve formě praktické nesmrtelnosti. A aby toho nebylo málo, při další ztrátě životů dostanete rovnou pírko a to vás odnese až na konec úrovně. Ne snad, že by to bylo potřeba, protože drtivou většinu úrovní dokončíte na první pokus, i s vysbíráním většiny velkých mincí, o které jde především. Jak ve srovnání s Super Mario Galaxy, tak ve srovnání s New Super Mario Bros. (jak DS, tak Wii), jde o krok, který se špatně obhajuje. Přiznám se, že New Super Mario Bros. Wii mi přišly chvílemi dost těžké a třeba takový Donkey Kong Country Returns jsem dohrál až po obětování několika morčat. Ale to, co se děje na obrazovce 3DS se jen málokdy dá přirovnat "hraní", jako spíše k "procházce růžovou zahrádkou", jestli mi rozumíte.

Navazující problém "mobilnosti" hry je ošemetný. Na jednu stranu je dobře, že je hratelnost dávkována pro cesty MHD, na druhou stranu je špatně, že jsou úrovně všeobecně velice krátké, takže těch 40 levelů projdete za zhruba 6 hodin (kolik ukazoval časoměr v mé uložené pozici). Tohle je alarmující číslo, protože jsem právě "vyhodil" tisíc korun za 6 hodin zábavy, bez jakékoliv možnosti multiplayeru.


Abych nalil čistého vína, tak situace se má ve skutečnosti trochu jinak. I takový Super Mario Galaxy se dá dohrát při zisku 60 hvězdiček ze 120 možných - to znamená projít každou úroveň s trochou snahy a hurá, máme tady závěrečnou animaci. Jenže je to právě těch zbylých 60 hvězdiček, který už tak slušně obtížnou hru dotlačí do extrému. Podobně je to udělané i v právě propírané hře, jenom je diference obtížnosti markantnější. Takže nepropadejte hysterické panice, dohrát hru - to je jenom tutorial, menší polovina hry. Pak se vám odemknou "Special" úrovně, drasticky modifikované světy, na kterých si vylámete zuby jedna báseň. Vím, o čem mluvím - a to jsem se dostal zatím jenom do druhého světa z osmi ve special režimu. Bohajeho, to je krásná hra!


Super Mario 3D Land je skutečnou vlajkovou lodí konzole 3DS. I když je hratelnost převážně dvourozměrná, je zde tolik inspirace mnou milovaným Galaxy Mariem a zároveň dost inovací jako celku, že jsem se do hry zamiloval. Každá ze čtyřiceti úrovní je unikátní. Nejenom graficky, ale zejména stylem hraní a designem. Perfektně je zde zpracována kamera, podporuje onen pocit starých 2D hopsaček, ale zároveň nám dává možnost pohybovat se ve třech osách. Řeknu to rovnou - hrát tuto hru s vypnutým 3D zobrazením je ztráta času a peněz. Grafika perfektně vyniká a usnadňuje, zdokonaluje orientaci v prostoru. Zkoušel jsem chvílemi přepínat režim displaye a rozdíl byl markantní. Na 2D zobrazení by se asi dalo zvyknout, ale nevidím důvod, proč si zvykat na horší.

Grafika hry mne technologicky utrdila v tom, že 3DS by bezproblémů svedlo vykreslit regulerní pokračování Galaxy série (ta podoba je dokonce tak sugestivní, že jsem několikrát zatřásl mimoděk s konzolí ve snaze docílit otočky). Ale není to jenom o tom, jak hra vypadá, ale jak k nám promlouvá. Po Metroid Other M je to další hra, která ukazuje, že se 2D hratelnost dá vykouzlit i v 3D prostoru. Navíc díky 3D zobrazení padlo jedno další tabu a sice "běh ke kameře". Kdykoliv nás hra nutí "běžet k sobě", jsme obvykle frustrováni, protože nevidíme před sebe a nevíme, co přijde. Jenže tady na nás objekty vyskakují v prostoru, takže máme měřítko vzdálenosti od přicházejících překážek.


Docházím tím k tomu, že leveldesign by se teoreticky dal "rozvinout" do dvourozměnrného pásku a jít "zleva do prava", ale právě ona implementace třetího rozměru ála Galaxy dělá z leveldesignu bombu. Nemluvě o atmosféře, kterou prostor vystihuje. A navíc to parádní ovládání, je nádherně citlivé a přesné. Jediným problémem je, že ve special světech se potíte, takže vám palec sklouzává... No ale zkrátka - i když se ve větších skocích pořád orientujete podle Mariova stínu, je ovládání natolik dobře udělané a prostor natolik sugestivní, že instinktivně skáčete po hlavách protivníků nebo plošinkách tak, jak doopravdy chcete. Za tento výkon smekám klobouk, tohle všem 3D skákačkám chybělo (a to včetně Galaxy!) - a ono to je možné! V tomto vidím zásadní inovaci, i když to možná zní, jako detail.


Když se ale dostanu opět nohama na zem, tak musím chtě nechtě dojít k tomu, že se Super Mario 3D Land se to má trošku podobně, jako s Gran Turismem 5. Ta hra vyšla po dlouhém čekání a i když je vlastně super, tak člověk asi prostě čekal víc. Sice teda Nintendo nehypovalo šest let, to je fakt, ale vyjít tato hra společně s launchem, byl bych asi naprosto vydřenej. Takhle jsem "jen" vydřenej. Cítíte to? Hra je super, ale chtěli jste prostě víc. Možná je to rozmlsanost? Jak dlouho lze zvyšovat laťku kvality Nintendo her? Třeba je tady nějaká strop a série už za sebou má kulminaci? Na druhou stranu - to samé se říkalo o Super Mario Sunshine (což teda rozhodně nejde srovnat s 3D Mariem!) a přitom byla tato domněnka vyvrácena hned několika hrami.



Absence multiplayeru v jakékoliv formě zamrzí, ve hře jsem nenarazil na Yoshiho, podpora Street Passu je skoro k ničemu, hra má pomalý nástup (chvílemi jsem si vzpomněl na Skyward Sword), nemá nijak zvlášť lákavé bonusy a úrovně mohly být opravdu delší, bez ohledu na jejich obtížnost.

Na druhé straně - hra má vysokou znovuhratelnost, disponuje touhou hru ukazovat kamarádům, special světy jsou fantasticky nastavené, grafika i hudba skvělá, rozmanitost úrovní nevídaná a vůbec - ta hra je v první a poslední řádě zábavná! Jestli tohle nestačí, tak už nevím. No jo, ono to tak docela nestačí. Nen toho málo, ale mohlo být více, že?

Podobně, jako Gran Turismo 5, je na tom i Super Mario 3D Land. Je to skvělá hra, ale přesto bude její známka "nejhorší v sérii", či je zkrátka "nejrozporuplnější". Vám, Nintendo haterům, nebudu nic vykládat, jak Nintendo opět FIAL na své vlastní půdě. Přesto bych si to dovolil sesumírovat takto - hra si zaslouží prodeje, jaké má, ale dle mého názoru si zaslouží o 10% nižší hodnocení. V rámci 3DS se konečně začínají objevovat slušné hry a ne jenom remaky - ale i tak nad těmito Mario vyniká a jeho koupi tedy považujte za povinnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat