![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihzcH4Xouzdon8PJaRFP2y6a8zYawE6FM3XplNzziZeeQuuCVZO3QP2AeziZYKgWY-TQkbxeo0Kn_yoVUKkOcYQXqCw9pukvHRzZt1iDmeIY8kp1J5-Nuw8TYrlCCwDPX8rzdXqxZViJ0K/s320/2010-11-26+20.23.52.jpg)
Po nastavení sítě a hromadné instalaci jsme se pustili do hraní. Trapné bylo, že zrovna na mém notebooku nešel spustit Half Life s patchem 1.1.1.0, což je pro DoD naprosto stěžejní. Takže jsem jen kibicoval a sem tam si sednul k volnému stroji, když někdo odběhl na záchod nebo pro pivo. Každopádně starý dobrý DoD1.0 se podle mne pořád řadí na špičku modů Half Life i po těch letech. Verze 1.3 nebo Source mi nikdy k srdci nepřirostla.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHFjfhrASgZC59xtBVlUzxGn3cuBVKqA5vvLVNoqmHn86fbzt4ZWxqoCy9GZ0yGpqnVH3hSbq7kCmKR5F4dCiwIFpvRDkdu5vxxsgFhPPApmA0TrAqkiWRKsz1quIbk6pzmsQhwsDgNt-F/s320/2010-11-26+20.24.26.jpg)
K mému velkému překvapení se všichni, i mladší ročníky, pustili do Dooma. Respektive ZDaemon - kooperační hra, oblíbený coopbuildlm.wad. Většina lidí hrála tuto modifikaci poprvé v životě, někteří ani nebyli s Doomem jako takovým příliš seznámeni a brali to jen jako raritu. Ale do hry se pustili s vervou a docela jsem koukal, že měli trpělivost a nadšení, díky čemuž jsme během krátké chvíle dorazili do posledního levelu. Proti DoD obrovská změna herního stylu, ale zábava nemá hranice.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicn-YsUWNKAnAD6o5SQWsyJ7tbzlCvszEsZt7DHOGsLXz86Z4vsQNiCV7jqP7MEdiZvDK6saxioVc_gEj1HfPTL3pX-Jkm3W6NMtTg11H0yB9MBNI9CM7SGup8XF7qsIuBYaSHmnzqkoQZ/s320/2010-11-26+23.50.04.jpg)
Během večera jsem ještě sledoval síťovou hru Supreme Commander, která mne zaujala přechody mezi mikro a makro managementem jednotek, trochu to připomínalo Sins of the Solar Empire. Nezávisle na tom všem jsem zahlédl i ukázky her jako Mount and Blade: Warband, několik dalších RTS her a chvíli jsme zkoušeli i Unreal Tournament.
K logistice - v noci z pátka na sobotu začalo sněžit a ve dvě ráno byla i pěkná zima. K dispozici jsme měli teplomet na propanbutan, který odváděl překvapivě slušnou práci - nezmrzli jsme. Když ale člověk nestál nějak poblíž, byla mu přece jenom zima. Možná, kdyby těch teplometů bylo více, hlavní papírenská místnost je opravdu dost velká. Ale díky za to i za pivo.
Na závěr bych moc rád poděkoval Martinovi, který mne odvezl v mém stavu únavy až domů, kde podle pravidla "pro dobrotu na žebrotu" přišel kryt zadního světla, protože při couvání neviděl na sloupek. No i takové věci se stávají.
P.S.: A samozřejmě díky Herrymu za organizaci!
Žádné komentáře:
Okomentovat