22. 11. 2010
Devil Inside
Může hra, která začíná slovy "Welcome to Hell, Dave", být špatná? No samozřejmě, že... odpověď není tak snadná.
Na přelomu století jsme v rámci PC scény byli svědky mnoha revolucí, evolucí, ale i šlápnutí vedle. 3D akcelerace se stala povinnou součástí her a bohužel jsme se tak v rámci nadšení z nové vlny dočkali mnoha titulů, které byly novináři adorovány, ale v praxi málokdy hratelné. Začalo se všeobecně hovořit o vlně úpadku, kdy se preferovala co nejvyleštěnější grafika nad gamedesign. Majitelé 3Dfx vědí, o čem mluvím. Ulítli jsme si, ale už se k tomu nebudeme vracet, že?
Bohužel - přechod do druhé 3D vlny se stal osudným pro mnoho vývojařů, do té doby zaručeně kvalitních. Kupříkladu Cryo. Atlantis jim "ještě prošlo", ale že by se po roce 2000 mohli pochlubit hrami jako Dune, KGB, Commander Blood nebo Dreams to Reality? To bohužel ne. Přesto se zapsali originalitou svých her a Devil Inside je toho příkladem. V době maximální popularity velkolepých akčních her si řekli, že využijí současné výdobytky technologií a udělají akční hru, ale že ji totálně okoření duchem nápadů.
Nutno přiznat, že když jsem nyní vyhrabal ze skříně řádně otlučené CD, nebavil jsem se u hry ani z třetiny tolik, jako před deseti lety. Problém je ve velice těžkopádném ovládání, necitlivém zaměřování a nepříjemném rozhraní. Vydat nějaký patch, který by vylepšil tyto prvky na současnou úroveň, mohli bychom hovořit o celkem slušně udělané variaci na Resident Evil či možná spíše Tomb Raider. Hlavní hrdina Dave pobíhá po různých prostředích a ustřeluje zombíkům končetiny. Ovládání standardní third person shooter, zbraně standardní od pistole po rozbrusku, leveldesign standardní na tu dobu. Standardní hra, na kterou se dá snadno zapomenout.
Jeden prvek, který mi ale hru zapsal do paměti, hru odlišuje od konkurence. Nedá se říct, že to ze hry dělá bombu - ale je to prvek, pro který by hra neměla být zas tak zapomenuta, alespoň v odborných kruzích (však proto o hře píšu na blog). Příběh hry je totiž zasazen do doby, kdy velké televizní stanice vydělávají jenom na reality shows. A čím je show ujetější, tím má vyšší sledovanost. A tak se jednoho dne rozhodne stanice WWWL@ uspořádat show o zabíjení zombíků v připraveném baráku a přilehlém okolí. Hrdina show - Dave - je tak následován kameramanem, vrtulníkem (jak velkým na exteriéry, tak malým na interiéry) a několika dalšími kamerami. Společně zabíjí vše, co se jen trochu hýbe a podle kvality výkonů získává Dave potlesk a uznalé mručení publika, nemluvě o šíleném moderátorovi. Hlášky jsou posléze hnacím motorem - jak Dave tak moderátor umí okomentovat jakékoliv ustřelení končetiny. Bohužel hlášek mohlo být více.
Pojetí hry jako TV Show se pozitivně podepisuje na atmosféře. Hráč si může na obrazovce zapnout několik okének a do každého z nich nastavit jednu z mnoha kamer. Můžeme tak sledovat dění v publiku včetně údajně krásných hostesek, prohlížet si zombíky zblízka, zpomalovat čas pro pseudobullettime anebo vidět přímo záznam z kamery našeho běžícího kameramana, kterého sem tam sežerou zombie. Neříkám, že se hra stane najednou zázrakem zábavnější, ale toto pojetí mne dodnes tak trochu fascinuje.
Jinak je náplň hry standardní. Díky tomu, že prostory jsou naaranžované přímo televizní produkcí, dá se pochopit zapeklitost s nalézáním klíčů ke dveřím, aranžování munice a zbraní. Nezmínil jsem rovněž, že Dave má na několika místech hry možnost přepnout se do svého alter ega - fešnou, latexem potaženou dívku Deva, se kterou se mění bojová taktika a některé pohybové možnosti. Hra není rozhodně těžká, ale ovládání často hází klacky pod nohy, kamera je na hranici ovladatelnosti a ustřelit někomu hlavu na větší vzdálenost (a vysloužit si tím potlesk) je skoro nemožné. Navíc se hře nevyhly bugy a jako bonus - na současných konfiguracích dost padá.
Hru jsem nikdy nedohrál, takže nemohu poreferovat, jestli dojde k nějakému dějovému vývoji. Co jsem se před chvílí díval na Youtube, tak se podle všeho zdá, že herní styl se nemění po celou hru. Překvapilo mne, že komentáře u videí jsou velice pozitivní. Hráči oceňují cyničnost a úchylnost celého námětu. A s tím musím souhlasit. Hru bych rozhodně nerad pomlouval.
Devil Inside. Doporučuji k zahrání? Rozhodně ne. Ale jako originální osvěžení akčního žánru, které nepadlo na úrodnou půdu byste hru měli vést v paměti. A já jsem nyní rád, že o tom víte.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat