Mass Effect 2

Je to už pěkných pár dní, co jsem dohrál Mass Effect 2. Rozhodně nelituji koupě, jak by se z odkládání psaní o takto bombastické hře mohlo zdát. Přesto se asi zařadím mezi menšinu maličko nenaplněných hráčů. Že očekávání byla vysoká? To by bylo v pořádku. Avšak u mne asi sehrálo svou roli to, že jsem zmlsaný stylem Dragon Age, který není s Mass Effectem zrovna kompatibilní. Když se pak Ray Muzyka nechal slyšet, že Mass Effect 2 bude lepší, než Dragon Age, stal jsem se obětí absurdního úhlu pohledu na hru.

První Mass Effect mne docela smetl. V tom nejlepším smyslu slova. Svět mi přišel zajímavý, postavy originální a zápletka, byť se v zásadě podobala některým dějovým prvkům Final Fantasy X, dobře podávaná a kroucená. Možnost ovlivňovat chod hry svým chováním a vědomým rozhodováním, slovy i činy - to mne na hře uchvátilo, nemluvě o velice stylové grafice a hudebním doprovodu. Komandér Shepard(ová) se vydobyla místo v mém srdci, i když se upřímně řečeno přiznám, že mi dodnes je utajeno, co na něm/ní vlastně všichni vidí. No snad se to dozvíme v trojce.

Druhý Mass Effect se na celou věc dívá s mnohem větším nadhledem. RPG systém byl oholený na nejpodstatnější minimum, z čehož nemám zrovna největší radost, ale o funkčnosti není pochyb. Souboje jsou mnohem více akční a přišlo mi, že na střední obtížnost nemělo moc smysl měnit zbraně, "magii" či taktiku - prostě sypat to do nepřátel vším, co je po ruce. A jako poslední změnu vnímám až absurdní tunelovitost celé hry, která naprosto eliminuje nějaký komplexnější exploring. Hra teda obsahuje možnost "ručně" cestovat vesmírem a objevovat kouty, ale motivace, alespoň při prvním hraní, je strašlivě nízká.

Nebudeme si namlouvat, že jsem z těchto změn nadšen - však jsem očekával zcela opačný směr vývoje. Ale postupem hry mi docházelo, že tyto změny byly udělané naprosto vědomě a v jistém smyslu pro dobro věci. Oholení mnoha prvků tak umožňuje se plně soustředit na příběh a dialogy, kterými je podáván. Pořád mi je ale líto, že hra se sprostě řečeno prokládá prvek střílení a mluvení s železnou pravidelností. A to mi na hře asi vadilo nejvíce. Střílím - mluvím - střílím - mluvím. Pořád dokola. Žádná změna herní náplně. Jistě, jsou tady vedlejší aktivity typu těžení materiálů z planet (a není to udělané špatně), ale motivace dělat cokoliv jiného, než plnit mise, je skoro mizivá. Za materiály si lze vylepšovat zbraně a brnění - jenže proč bych se tím zabýval, když jsem drtivou většinu nepřátel vystřílel se základními zbraněmi? Za celou hru jsem zemřel asi třikrát a určitě to bylo mou pouhou nepozorností, ne silou nebo inteligencí nepřátel.

Hodnotit Mass Effect 2 jako střílečku ála Gears of War je nesmysl - totálně by pohořela. Už v prvním díle byly souboje komicky snadné, ale pořád jsem musel sem tam měnit taktiku. A jestli něco od soubojů v RPG hře očekávám, tak je to nutno využívat všech schopností postav ve správné kombinaci. A to všechno vede k tomu, že souboje, ačkoliv rozhodně nejsou nudné, jsou při svém množství na můj vkus trochu rozpačité. Chybí jim větší variabilita. Předpokládám, že na vyšší obtížnost se bude muset člověk více soustředit, ale...

Nechme toho. Souboje jsou jenom prostředkem k něčemu většímu a zde Bioware odvedli poctivý kus práce, jak je u nich zvykem. Úvodní scéna, kde dojde k znovuzrození Shepard(ové) je úžasná a celý vstup do děje je jedním slovem bombastický. V současné době jenom těžko pohledat hru s filmovějším efektem. Záběry kamer při dialozích i animačkách dávají najevo, že Bioware umí pracovat se střihem a atmosférou briliantně. Dabing je naprosto fantastický a postavy si zamilujete jenom kvůli němu. Stojí za to hře věnovat těch dvacet-třicet hodin času, protože odměna stojí za to. Výsledný pocit se dá nejlépe přirovnat k pocitu, kdy jsem poprvé viděl Star Wars - pocit, že jsem něco zažil. Mimochodem - v mnoha lokacích jsem si říkal, že takový Knights of the Old Republic 3 by se šiklo. Anebo Jedi Knight 3. Několikrát jsem si nemohl odpustit myšlenku, že se procházím po Nar Shaddaa.

Příběh hry je poměrně přímočarý, ale jde o formu vyprávění a komentování, která odlišuje Mass Effect 2 od jiných her. Cizí rasa Sběračů (jestli jde o český překlad "Collectors" netuším) vyhlazuje lidské kolonie, aniž by po sobě nechávali mrtvé. Celkem rychle zjistíte, že nejde o nějakou čistku, ale že Sběrači doslova sklízí lidi a odváží si je na základnu. Bohužel - jak víme už z prvních trailerů - Shepard(ová) je KIA. Ale někdo se o Sběrače musí postarat. A tak se ke zbytkům těla našeho hlavního hrdiny dostává společnost Cerberus, což je v zásadě úhlavní nepřítel. Avšak velice bohatý úhlavní nepřítel a tak po šíleně náročné a drahé operaci přivedou komandéra k životu. A už tady začíná dilema - pracovat pro nepřítele, který nás oživil - avšak bojovat proti Sběračům a zničit jejich plány s lidmi, potažmo celým vesmírem?

Hra je zcela podřízena řešení morálních dilemat. Shepard(ová) samozřejmě bojuje proti univerzálnímu zlu vesmíru, avšak ne zrovna pod vlajkou, na kterou bychom měli být hrdi. Polovinu hry trávíme sestavením týmu. V partě se nám objeví někteří naši staří známí z prvního dílu, ale potkáme i mnoho dalších nových a velice zajímavých postav. Hledání postav po celé galaxii je velice zábavné, mise jsou dobře podávané a popsané, ale jak jsem psal výše - je mi líto, že je to všechno jenom jedna řežba za druhou. Zábavná, ale celkem jednotvárná řežba.

Sestavení týmu ale neznamená ještě konec hry. Postupně si musíme jednotlivé členy týmu nějak dostat na svou stranu a to plněním zvláštních misí na míru. Dozvídáme se problémech jednotlivých mimozemských ras, dočkáme se uměle stvořených bytostí a jejich morální zaostalosti. Drtivá většina dialogů umožňuje tři základní cesty s různými výsledky. Navíc můžeme jednoduchými quick time eventy ovlivňovat dialogy ještě více. Moc se mi líbí, že Shepard osciluje mezi svatouškem a brutálním vrahem, i když dialogy jsou vždy napsané taky, aby jeho konání bylo ospravedlněno. Hrát za záporáka však neznamená nutně jenom zabíjet všechno, co se hne, je to naopak většinou chladné pragmatické a mnohdy sobecké uvažování, které ale v mnoha případech má důvod. Hrát za svini je tedy možné, aniž by to nutně ovlivnilo hlavní úkoly a to se mi na hře líbí. Při pomáhání své partě máme vždy poslední slovo, jak misi zakončit a je moc dobré, že pro zisk loajality musíme odhadovat, jak která činnost ovlivní postavu v naší partě. To jsem si hraní užíval.

Ale zase se vracím k onomu proklatému střílení. Náplň misí, kde nešlo o čistku všeho, co se hýbe, je v naprosté menšině (dvě?). Sem tam si užijeme špehování nebo ukecávání v rámci vedlejších misí, ale krklo mne, že jakýkoliv problém měl jediné řešení - schovat se za nejbližší překážku a vyprázdnit zásobníky do cílů (za asistence dvou tří útočných "kouzel").

A pak je tady poslední finální mise, která mi doslova vyrazila dech. Liší se už jenom tím, že nejdeme do mise se dvěma parťáky, ale rovnou s celou skupinou, rozdělujeme role v rámci týmů a obecně dojde k finální konfrontaci, kdo a jak přežije, proč, kdo se obětuje a tak dále. Síla poslední mise mi dala zapomenout na všechny ostatní. Samozřejmě, že se hodně střílí, ale je to modifikované do té míry, že se střelba stává prostředkem k vyššími cíli a to i v rámci jediné, rozsáhlé mise. Tu zachraňujeme technického inženýra, tu musíme zůstat v ochranném biotickém poli a tu se musíme rozhodnout, jestli obětujeme jednoho člena posádky na ochranu civilistů. A finální boss - jakkoliv je přitažený za vlasy - mi přišel celkem vtipný a i když byl, jako celá hra, komicky snadný na poražení, užil jsem si ho.

Mass Effect 2 má těžiště v příběhu, filmové atmosféře, promyšlenosti vlivů všeho na všechno, precizní dialogy (srovnání s Dragon Age není na místě - je to jiný styl vyprávění, ale jde o excelentní práci) a krásně udělané charaktery v partě. Rozpačitý jsem z toho nekončeného střílení, nepříliš rozvinutého vývoje RPG prvků a malé motivaci dělat něco jiného, než hlavní mise. Jako casual RPG je to skvělý kus, ale po prvním díle jsem čekal více.

Mnohé aspekty byly vylepšeny, mnohé naopak poněkud pokaženy. Jako celek Mass Effect 2 funguje parádně, o tom není sporu. Je to zážitek, který v současné době nenajdete na každém rohu. Jestli je lepší, než Dragon Age? Ray Muzyka jasně šlápl vedle v PR kecech. Jsou to odlišné přístupy ke hře a Dragon Age mi je jednoznačně sympatičtější. To ale není pro Mass Effect 2 nějaká přítěž.

Udělat pokračování kvalitní hry je samo o sobě velice obtížné. Očekávání jsou příliš vysoká. Mass Effect 2 je opravdu kvalitní pokračování. Vlastně - kdyby první díl neexistoval, tak bych řval orgasmem mnohem hlasitěji. Hra jasně stojí za koupi a za zahrání. Ale zbyla mi tady jedna poznámka na papíře - po dokončení hry jsem se nepustil s vervou do druhého hraní. A to asi hovoří za vše, pokud si klademe otázku, je-li Mass Effect 2 lepší, než Mass Effect 1.

A na Mass Effect 3 jsem zatraceně zvědavý!

P.S.: Mám ještě určité výhrady k ovládání menu, kdy je nutné najet myší na položku nahoře, pak dolů na "Choose", pak zase vybrat typ zbraní nahoře a zase dolů na "Choose", vybrat konkrétní zbraň nahoře a pak zase dole "Choose". Takových úletů v GUI je celá řada. Jak mohli udělat chybu v takhle jednoduché věci mi přijde záhadou.