Frontier

Space: the final frontier. These are the voyages of the starship Enterprise. Its five-year mission: to explore strange new worlds, to seek out new life and new civilizations; to boldly go where no man has gone before.


Kapitánův deník.

Datum:

16558
Checht. Jaké naivní představy měli naši předci o životě ve vesmíru! Až jsem smíchy vyprskl pivo. Mrmlaje otírám kapky z palubního počítače. Sedím v zaprděné popelnici a čekám, až dostanu povolení k přistání. Konečně. Opatrně parkuju svou plečku do doků, vystupuji a prodírám se hloučkem mechaniků ke komunikačnímu terminálu. Za posledních pár stovek nakoupím vodíkové palivo, kontroluji, že mi ho nakládají do mé lodě. Pitomci. Procházím inzeráty. Práce poslední dobou v Lava systému není nic moc. Ale na pivo vždycky zůstane. Registruji se, jako dopravce drátů. Usoplenejch třista kreditů. To sotva pokryje náklady na palivo. No, snad nepotkám piráty. Nakládám tři tuny zboží, žádám o povolení ke startu a opouštím stanici. Za dva dny bych to měl v pohodě zvládnout.


16560
No, samozřejmě, při mé smůle - potkal jsem jednu letku nenasytných mrchožroutů. Nemám na lodi skoro žádné zbraně, jenom legrační prdítko ve formě základního laseru, vhodného na odhánění vesmírných much. Moje raketka Eagle Mk2 sice něco málo vydrží a je i docela manévruschopná, ale že bych prošel bojovým výcvikem, to se říct nedá. Po zásahu mi zasyčely senzory poškození. Potil jsem se jako blázen, ale nakonec jsem toho bastarda dostal. Stačilo použít nejstarší trik v databázi - čelní útok s otočkou. Čtyřikrát jsem zasáhl pirátovu kabinu a loď okamžitě explodovala. Rozmrzele jsem pozoroval zbytky roztříštěné lodi. Kdybych měl sběračské nástroje, tak prodejem kovu bych přišel snadno k dalším kreditům. No, nevadí. Přistál jsem, vyložil dráty, doplnil palivo a utápím splín v laciném alkoholu. Musím s sebou něco dělat.


16568
Jakmile jsem se probral z kocoviny, namířil jsem si to k nejbližšímu terminálu. Udělám to, před čím mne otec vždycky varoval. Začnu pracovat pro federální armádu. Neplatí nejhůř a mám šanci se vypracovat alespoň na nějakou úroveň. Čekám na spojení... no, hurá. Cože po mně chcete? Převést tyto dokumenty na Zemi? No, tak jo, dejte to sem! V kokpitu lodi pak studuji nejlepší možnost cesty. Potrvá to asi pět dní, cestou budu muset nabrat palivo. Naštěstí v těchto systémech je vodík velice levný, studuju si ekonomické sloupky. S chutí do toho a půl je hotovo.


16573
Cesta byla klidná, nikdo mne neobtěžoval, na jednom zapadlém měsíci jsem dočerpal. Musím se ale svěřit, že jsem nikdy nebyl na Zemi a tak jsem si ji chtěl pořádně prohlédnout. Tři orbitální stanice, hmm, pěkný. A pak jsem poprvé spatřil Paříž, New York a Moskvu. Nevěřil jsem vlastním očím, že i dnes, tisíc let po kolonizaci vesmíru, ještě existují místa, kde se udržuje stará kultura. Rozhodnul jsem se, že zůstanu pár dní na Zemi a budu se živit, jako taxikář. Za kredity vydělané poslední prácičkou si toho moc nekoupím, ale tak dávám zděděného Eagla do zastavárny a kupuji si interkontinentální kapsli.


16580
Život na Zemi je skvělý. Bohatí byznysmeni hojně využívají mých služeb a já si prohlížím všechna města na Zemi. Pověst mám docela dobrou a neplatí nejhůř, za den práce si vydělám stovku, někdy i více. Vidět východ slunce ze Země - to se nemusí poštěstit každému. Je to velice romantické a dobře placené. Už nemusím pít laciné pivo. Vlastně nemůžu pít, protože v rámci atmosféry se nedá používat autopilot a je nutné většinu cesty odřídit ručně. A to s kocovinou nejde.

16585
Mám docela slušnou sumičku peněz a poohlížím si po větších zakázkách. Studuji ekonomické sloupky a docházím k jednoduché matematické úvaze. Na Zemi je velice levno, když jde o počítače. No a stačí je dovést pár světelných let a můžu je prodat se zásadním ziskem. Je to tedy jen otázka nákladů na cestu. Vodíkové palivo se dá dobře koupit v rámci Sol soustavy všude. Takže jde jenom o koupi správně velké obchodní lodi. Na to mi ale ještě chybí pár tisíc kreditů, dám se rychle do práce.

16600
Život na Zemi stojí za hovno. Včera jsem vezl nějakého ochmeleného japončíka, který mi pozvracel kabinu. Sice mi jeho lokaj zaplatil bonus, ale tohle z těch sedaček už prostě nedostanu. Začaly mne vysloveně obtěžovat lety přes půl planety tam a zpátky. Jsem unavený. A navíc mne vytáčí klábosení v baru, kde se vesmírní vlkové předhánějí v tom, kolik kdo sestřelil pirátů. Cítím, že potřebuji ven, do vesmíru, okusit trochu chuti vzduchoprázdna. Chci pryč.

16652
Padesát tisíc kreditů. Podařilo se mi to! Prodal jsem kapsli - no kupující mi nedal moc dobrou cenu, ale čert to vem. Kupuji si novou loď! Nádherný Eagle Mk2! Autopilot, kvalitní motor, základní zbraně. Plním nákladový prostor počítači a plánuji cestu. Mk2 sice paradoxně uletí na jeden skok hyperprostorem méně, než stará Mk1, ale uveze více nákladu, což je přesně to, co potřebuji. Sbohem Země, nikdy nashledanou!

16654
První otočka mi vynesla rovných tisíc kreditů! Cítím se jak v sedmém nebi. Oproti taxikaření na Zemi vydělávám pětkrát tolik! Zítra letím na nedávno kolonizovanou planetu, kde dobře platí za zemědělské nástroje. A při pečlivém pročítání nabídkového terminálu jsem narazil na další převoz dokumentů pro federální armádu. Dvě mouchy jednou ranou a dvojí zisk - tak se mi to líbí!


16656
Paráda! Vydělal jsem dva tisíce jedním převozem a ještě jsem byl povýšen na hodnost vojína! Zdá se, že se mnou armáda začíná maličko počítat. Jo, vytrhli mi trn z paty, ale ještě se necítím k nějakému závazku. Rozhodně více nezávislosti mám v roli překupníka. Samozřejmě legálního. I když na druhou stranu - nabídka černého trhu je poměrně lákavá. Že bych zkusil někam na Titan propašovat nějaké ty narkotika? Při prvním prohřešku jen zaplatím maximálně pokutu a to bych měl zvládnout. Vyzkouším to.


16658
Člověk najednou chápe fungování ekonomiky lépe a lépe. Nakoupil jsem na volném trhu léčiva, které ovšem federace považuje za narkotika a jsou tedy v jejich systémech nelegální. Stály mne pár stovek za tunu. Riziko, že mne někdo odhalí, je sice celkem vysoké, ale vidina zisku je příliš lákavá. Zaparkoval jsem na orbitální stanice u Titanu a vyťukal jsem tajné heslo do komunikačního terminálu. Byla ve mne malá dušička. Po pár sekundách mi na konto naskočila částka, při které se mi protočily panenky. Za to by šla koupit celá loď! Napůl zkoprnělý nadšením a napůl strachem se vracím do lodi. Nákladový prostor je prázdný. Černá ruka trhu pracuje skvěle!

16687
Po několika dlouhých týdnech pašování nelegálních substancí jsem docela otupěl. Nechytili mne ani jednou a kupodivu nikoho nezajímá, odkud se na mém kontě vzaly desítky tisíc kreditů. Ha, takže takhle se to dělá. Procházím poptávkový list a oko mi padne na jednu z nejvíce ceněných komodit na černém trhu. Otroci. Studuji mapu a počítám v hlavě, kolik peněz mohu vydělat. Imperiální systém je vzdálený pár desítek světelných let, tam se dostanu tak za čtyři dny. Otroci stojí přibližně osm set za tunu. Není to směšné, hovořit o živých bytostech v tunách? No, směšné to je, ale je to prostě zboží. A v imperiálním systému jsou otroci legální, což je důležité. Tankuji plnou nádrž a vyrážím na svou zatím nejriskantnější a pravděpodobně také nejvýdělečnější misi. Stanu se otrokářem!


16691
Tohle je poprvé, co jsem se ocitl v imperiálním systému. Na první pohled je všechno stejné, jako všude jinde. Ale jsou to ty drobné detaily, které po chvíli zpozorujete a které nedávají logiku. Tak laciný alkohol nekoupíte nikde ve vesmíru, ale hlavně - pohled na zástupy otroků, bičovaných elektrickými obušky. Bez jakéhokoliv odporu nastupují do lodě a sedají si na zem. Deset tun otroků. Polknu naprázdno, podepíšu předávací protokol a platím komickou sumu osm tisíc kreditů. V nákladovém prostoru je na sobě natlačeno přes stopadesát lidí. To dělá 53 kredity na jeden lidský život. Co se dá dělat, život je pes. Odlétám.

16695
JE TO V PRDELI! Vyhmátla mne policie! Hned po přistání mne zabásli a řvali na mne! Sedím v lochu a přemítám, kolik let je za pašování otroků. Volám právníkovi, ale odmítá se se mnou bavit. Tak to jsem asi dolétal, sakra!

16696
Určitě jste mnohokrát v životě slyšeli sousloví "štěstí v neštěstí". Nejsem si jistý, jestli to platí pro mne zrovna v tomhle případě, ale snad ano. Hned ráno mi odemkl celu náčelník policie a do ruky mi vtiskl omluvný dopis. Po sekundě nechápavého pohledu jsem nasadil pokerovou tvář. Doprovodili mne až k lodi a ještě mi zamávali. Opouštím stanici a pár tisíc kilometrů od planety vypínám motory. Otvírám omluvný dopis a čtu. Otvírám klapačku. Že prý dostali špatné echo. Že mne někdo napráskal, že pašuju otroky. Ale že to byla falešná stopa. A že za převoz deseti tun kompostu mne neměli právo zatknout. Opouštím kajutu a sestupuji do nákladového prostoru. Já vůl! Zapomněl jsem si do lodi nainstalovat jednotku na podporu života v nákladovém prostoru! Při prvním skoku hyperprostorem se ze stopadesáti lidí stala hromádka tlejícího substrátu! Cítím se hrozně! I jako otrokář jsem si kladl otázku, jak se s tím morálně vyrovnat, ale tohle - tohle je prostě extrém! To je znamení, už žádné obchodování na černém trhu! Ode dneška budu hodný pilot, pracovat jen s bohulibým záměrem! Co jsem to proboha udělal?!


16670
Přistál jsem na nové kolonii a za celkem dobrou cenu jsem prodal deset tun kompostu. Okamžitě jsem zamířil k baru a zpil se do němoty. Musím to ze sebe dostat, musím se očistit nějak. Nějak. Nevím jak. Je mi ze sebe zle.

16671
Našel jsem si práci pro armádu. Mám čistý trestní rejstřík, pocuchané sebevědomí a chuť zapomenout. A k tomu je armáda dobrá. Za pár tisíc si vylepšuji zbraňový systém. Beam Laser o výkonu 1 MW. Dále pak scanner lodí pro snadnější identifikaci. Naváděné rakety. Víc jsem na Eagle Mk2 nenacpal. Dostal jsem za úkol najít uprchlého vojína. To nebude problém, mám souřadnice systému.


16679
Potkat piráty v těchto systémech je běžné. Začalo mi docházet palivo a tak jsem nutně potřeboval přistát. Ale to nebylo tak snadné. Ne jedna, ne dvě, ale rovnou tři lodě za sebou mne napadly. Poslední z nich byl Imperial Courier a pokud se v lodích trochu orientujete, je vám jasné, že jsem se zapotil, jako už dlouho ne. Mám víc štěstí než rozumu. Čelní útok bych bez dodatečných štítů nepřežil. Škrtl o moje křídlo, ztratil směr, já se rychle otočil a poslal jsem ho do věčných hrobišť. Přistál jsem s poškozenou lodí na souřadnice, vytloukl duši z vojína, shrábl odměnu, opravil loď a byl povýšen. Práce mne baví.

16700
Armáda se mi začíná líbit. Mise nejsou úplně lehké, možná i trochu monotónní, ale třeba minulý týden jsem převážel tajné dokumenty. Měli jste vidět ty haldy pirátů, které jsem odpráskl. Už si ani nemaluji na loď zářezy. Bude jich tam dobrá stovka, když jsem přestal počítat. Ale dneska je velký den! Dostal jsem za úkol vyfotografovat tajnou imperiální základnu na nějakém zapadlém měsíci. Samozřejmě vše v naprostém utajení. Evidentně mi dost věří, protože mne nedávno opět povýšili na majora dokonce. A to je už práce pro celého chlapa. Za půl roku slušnej postup.


16705
Adrenalin jako prase! Přiblížit se k základně na osmdesát kilometrů, vyfotit a vypálit pryč! Jistě, cestou jsem musel pokosit několik dotěrných much... takže jsem se zamyslel, jestli není čas vyměnit loď. Po návratu jsem si vyzvedl tučnou odměnu a medajli, super. Prodávám otlučeného Eagla a v docích si nechávám na míru upravit asi nejlepší malou loď - ASP Explorer. Dva hlavní lasery, lepší motory a hlavně mnohem větší nosnost na moje elektronické hračky, které z této malé lodi udělají smrtelnou zbraň. Skočím na jeden hyperskok přes deset světelných let. A s tím se už dá něco podniknout ve velkém. Nutností je ovšem najmout jednoho pracovníka do strojovny. Jmenuje se Cheng a je prima. Pracuje za stovku týdně - to vydělává méně než já, když jsem začínal. Ale živí rodinu prej.


16715
Po několika dnech zaslouženého odpočinku dostávám od armády za úkol převézt admirála do Sol systému. Je mi jasné, že se to neobejde bez nějakého toho bojování, takže si loď vybavuji do maximálního možného stavu. Opouštíme doky a chystáme se k rutinnímu hyperprostorovému skoku.

16716
Vesmírní vlci často v barech děsí nováčky historkami o červích dírách, náhodných přesunech v časoprostoru a o nymfách, které vám zapletou hlavu. Když jsem byl malý, tak jsem se těchto hisorek bál. Když jsem byl starší, tak jsem se jim vysmíval. A před půl rokem jsem na to zapomněl docela. Ovšem nyní cítím, že jsem to já, který bude tyto historky vyprávět v baru. Pokud to přežiju. Stalo se to, čemu jsem nikdy nevěřil. Po standardním skoku jsem se objevil jinde. Nevím kde. Prostě nikde.

(POZOR, po kliknutí plachta). Základní mapa vesmíru nejznámějších systémů. Hra je ale MNOHEM větší.

X+1
Neznám aktuální datum, takže ode dneška budu psát zápisky s relativním časem. Studium mapy mne popravdě řečeno dost vyděsilo. Jistě víte, že běžně zmapovaný vesmír se pohybuje v sektorech číslovaných -20,+20. No a podle všeho jsem někde v sektoru -100,+100, takže naprosto v prdeli. Nejhorší je, že mám pořád na palubě admirála. Je momentálně ve stavu umělého spánku a nemám sílu na to ho probudit a oznámit mu, co se stalo. To že mám s kariérou u federace utrum mne netrápí. Kalkuji množství paliva v nákladovém prostoru a plánuji cestu. Nebude to jednoduché. Mám paliva dost na několik set světelných let, ale teď jsem ve vzdálenosti odhadem deset tisíc světelných let. A to bude problém.

X+60
Po dvou měsících téměř bezcílného bloudění jsem asi našel cestu, jak se dostat do civilizované části vesmíru. Z prozřetelnosti boží jsem si na loď nainstalovat zařízení na těžbu paliva z atmosféry vhodných planet - prostě brčko na plynové obry. Vyprojektoval jsem si cestu systémy, kde je vysoká pravděpodobnost výskytu tohoto typu hvězd. Musím se přiznat, že bych na to nepřišel sám, nebýt Chenga. Ten kluk si zaslouží zvýšit plat. Taky jsem mu to slíbil. Když to teda přežijem. Trochu větší obavu mám o spícího admirála. O moc déle ho v umělém spánku držet nemohu.

X+65
Daří se! Posledních pět dnů jsem opatrně skákal mezi systémy a s minimálními ztrátami jsem narazil na vhodnou planetu. Nabral jsem vodíku, co se dalo a hurá zpátky do vesmíru. Potrvá mi to několik měsíců, ale pokud udržím tempo, tak se možná z toho ticha nezblázním. Hrajeme s Chengem karty. Nevím, kde je vzal, ale při těžení vodíku čas utíká rychleji.

X+69
Dneska zemřel ve své kóji admirál federace v umělém spánku. No, stejně ho nejspíš považují za mrtvého a čert ví, kdy se dostaneme domů. Takže je to tak asi lepší.

X+70
Dnes jsem vypustil mrtvolu admirála do volného vesmíru.

X+126
Podle hvězdné mapy vše nasvědčuje tomu, že se blížíme našemu cíli. Za celou naši cestu jsme nepotkali ani živáčka, skenování planet nepřineslo žádné výsledky. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že nás někdo pozoruje. Možná mi ale hrabe. Chengovi zcela určitě, včera se přiotrávil výpary s klimatizačního systému. Uložil jsem ho do umělého spánku, těch pár týdnů to zvládnu sám.

X+193
Piráti! Nevěřili byste, jak po třičtvrtě roce úmorného opakování hyperprostorových skoků je osvěžující konečně vidět někoho, byť se vás snaží zabít! S výsknutím jsem zaměřil jedinou raketu a se slzou v oku odpálil. Byly to slzy štěstí. Konečně jsme doma! Rozprsknutý pirát bude mít co ve vesmírném nebi vyprávět. Měl bych se oholit. Probudil jsem Chenga a jdeme na přistání na první stanici, na kterou jsme narazili.


17111
Dobrá zpráva - díky náhodnému skoku jsme přišli o rok a čtvrt života, což je celkem málo. Špatná zpráva - jsme v imperiálním systému. Dobrá zpráva - nikdo nás nepoznal. Špatná zpráva - návrat do federace nebude možný. Co se dá dělat. Za zbylé peníze opravuji loď, nechávám překalibrovat motory a zapisuji se do náborové akce pro imperiální armádu.

17112
Dneska si Cheng řekl o zvýšení platu. Vyrazil jsem ho a najal Johna. Je dost zoufalý na to, aby pracoval za minimální mzdu.

17136
Práce pro imperium je mnohem špinavější, než pro federaci. Ale platí lépe a mise jsou více vzrušující. Jistě, první dny mi svěřili převoz bezvýznamných dokumentů a materiálu, ale díky mnoha zkušenostem jsem se vypracoval velice rychle vysoko. A to dokonce tak rychle, že jsem na zítřek dostal do plánu první zabijáckou misi.

17137
Zabijácké mise patří mezi ty nejkomplikovanější. Nejprve se musí lokalizovat cíl. Pak je nutné čekat na vhodný okamžik. Samozřejmě není moudré parkovat hned za stanicí a doufat, že vám cíl vletí před dělo. Když si vás cíl všimne, nevyletí nikdy. Ale taky je docela možné, že vás odhalí policie a věci se nepříjemně zkomplikují. Dále - cíl bývá velice dobře obrněný a disponuje energetickými zbraněmi schopnými během několika sekund znehybnit celou loď. Jistě, není pravidlem, že má cíl vlastní vlastní zbraňový potenciál na vaše zničení, ale od toho je tady ochranka. A nakonec: tihle šmejdi hned po opuštění atmosféry skáčou do hyperprostoru, což je docela problém. Je nutné svou loď vybavit analyzátorem hyperoblaku. Každá loď po skoku za sebou zanechá stopu, ze které lze vyčíst, kam mířila. Takže pak stačí mít rychlejší loď a je možné cíl doslovat dohnat a počkat přesně v místě, kde se vynoří. Pustil jsem se do toho.

17138
Sedím zpocený v kajutě a čekám na orbitu. Již vidím, jak se otvírá brána u startovací rampy. Můj cíl se vydává na cestu, doprovázený dvěma stíhačkami. Možná bych se jich měl zbavit, jako prvních. Po pár minutách se blíží k hranici atmosféry. Zaměřuji první raketu a pálím. Moje obět však není takový idiot, jak jsem si myslel. To, že vypustil klamné cíle šlo ještě předvídat, ale nečekal jsem, že takto blízko mne odpálí energetickou bombu. Následkem toho jsem přišel o většinu štítů, navigančních systémů a z lodě mi vyšlehl plamen. To není dobré. Zahajuji ústupný manévr. Je mi jasné, že výbuch energobomby musel nutně poškodit i jeho systémy - avšak to mu stačí k provedení hyperskoku. A to není dobrá zpráva. Zmizel mi před očima. John dává systémy dohromady a s minimálním zpožděním analyzuji mrak. Neletí naštěstí moc daleko, naprosto v pohodě ho doženu. S poškozenou lodí skáču v prostoru. Vynořil jsem se přesně deset minut před plánovaným příletem cíle. Zapaluji si cigaretu. Už jsem dlouho nekouřil, ale potřebuji tuto nervozitu ztlumit, teď půjde o všechno. Už se to blíží. Už je tady. Vypálím ze všech děl na palubě a posichruji se naváděnou raketou. Neměl šanci chudák. Bohužel pro mne, ani já si moc nepolepšil. Zbývající loď ochranky mi ustřelila motor. Tři sekundy na to můj ASP Explorer explodoval. Ovšem sekundu předtím jsem se odpálil v únikové kapsli. Nejsem blbej. Blbej je John, který tam zůstal.

17139
V kapsli jsem bezpečně doletěl na nejbližší stanici. V rámci pojistky jsem nafasoval primitivní Eagle Mk1, se kterým jsem lítal na kadetské škole. Není to nic moc, ale naštěstí mám dost peněz, abych si koupil novou bitevní loď. Snil jsem o tom dlouho - Cobra Mk3. Stála mne hodně přes sto tisíc, ale možnost navěsit čtyři rakety, dva silné lasery a hlavně konečně inteligentní možnost využít vojenské motory. Jedním skokem doletím mnohem dále a stanu se tak obávaným nepřítelem. Impérium mne povýšilo na markýze, z čehož mimo jiné vyplývají také mnohem obtížnější mise. Miluji impérium.


17152
Vojenský pohon šetří čas i peníze. Jedinou nevýhodou je produkce jaderného odpadu, což v sralbotkovských federálních systémech chtějí pokutovat. Rozhodl jsem se, že si s nimi trochu zablbnu. Po roce jsem navštívil Zemi, chvíli okouněl na Tokio z výšky několika málo kilometrů a pak začal vyhazovat vyhořelé palivo. Měli jste vidět ten poprask! Na několika místech se otevřely brány a sesypalo se ne mne několik policejních lodí. Třída lodí Viper je docela nebezpečná, zejména v přesile, ale i tak neměli moc možností. Zaparkoval jsem to kousek nad policejní stanicí a cokoliv se hnulo, okamžitě explodovalo. Hahaha! V rámci federace jsem odpadlík, ale získá mi to body u impéria, což je to jediné, co mne zajímá. Po hodině šikany policie opouštím solární systém nadobro.


17160
Zabijácké mise se staly mým denním chlebem. Možnost výdělku deseti tisíc jedním vrzem je s takto dobře vybavenou lodí hračka. Cobra Mk3 je jednoznačně nejlepší loď ve své kategorii - jakýkoliv těžší bitevní křižník se nemůže vyrovnat mé manévrovací schopnosti. Doslechl jsem se něco o tom, že se dá celkem snadno těžit jistý drahý nerost na jistých planetách, ale odradila mne cena a hmotnost povinného vybavení. Na druhou stranu kolují zkazky, že s takto těžkotonážní výbavou lze zničit celou planetu. To by možná stálo za zkoušku - až budu mít pár volných milionů, což?


17169
Impérium chce vrátit úder. Zadání mise je naprosto jednoznačné - mám zničit federální továrnu na odlehlém měsíci v systému Fomalhaut. Nikdy jsem o této továrně neslyšel. Kupuji nukleární hlavici a vydávám se na cestu.


171171
Ti bastardi to tušili. Ještě nikdy jsem nezažil takhle drsnou sérii vesmírných bitev. Kropil jsem to ze všech stran a lodě se měnily v světlo a teplo. Jenom za dnešní den jsem si zapsal na konto přes třicet sestřelů. Člověka to potěší, že někdo to počítá za něj. Globální databáze praví, že mám za sebou něco přes tři tisíce úspěšných sestřelů. To je za ty dva roky kolik? Čtyři denně? Jo, to by celkem odpovídalo. Jsem prostě dost dobrej.

171172
Probojovat se až k továrně bylo docela peklo. Nukleární hlavice jsou dost velké svině. Loď sice v pohodě držela pohromadě, ale neustále se mi přehřívaly laserová děla a štíty sem tam vypadly. Nemám žádné rakety, ale to nevadí. Hlavně si musím zachovat odstup. Odstup od výbuchu. Minimum udává padesát kilometrů. Ještě kousek, továrnu vidím, jako na dlaní. Jsem skoro sto kilometrů daleko, zaměřuji. To bude stačit. Mačkám spoušť a jaderné peklo se dalo do pohybu. Pozoruji trajektorii střely a těším se na svůj první megapráskový výbuch s jaderným hříbkem místo třešničky. Ještě několik sekund. Mimochodem nahlédnu do instalačního manuálu. V ten okamžik si všimnu drobného detailu. V manuálu je bezpečná vzdálenost definovaná nikoliv padesáti, ale pěti sty kilometry. To to nemůžou tisknout větší?! S hrůzou pohlédnu na střelu. Ještě nedopadla. Mám pár vteřin. Beru knipl do ruky, otáčím loď a zapínám motory naplno.


Konec kapitánova deníku.


Frontier je přímé pokračování slavné hry Elite a dočkala se ve své době velice vřelého přijetí a to přesto, že byla nadmíru zabugovaná. Dodnes se vedou dohady, jaké nezvyklé prvky jsou součástí záměru a co je už regulerní bug. Ale tím se nemusíme trápit.

Místo toho, abych se tady snažil prostým popisem osvětlit genialitu této hry, zvolil jsem cestu osobního zážitku. Všechno, co jsem výše napsal, se mi ve hře přihodilo. A nebylo to jenom toto. Frontier jsem na Amize proháněl dlouhé tři roky, denně v průměru jednu hodinu. Za tu dobu jsem mnohokrát zemřel, ale díky častému ukládání pozice se mi podařilo vypracovat si svého pilota do neuvěřitelných výšin.

Cílem hry je v zásadě vybudování statusu "Elite". To se mi nikdy nepodařilo, jelikož je potřeba mít na kontě 6000 sestřelů. Já jsem dosáhl nejvýše Deadly statusu, což je samo o sobě úctyhodné - avšak na to stačí "jen" 3000 zničených nepřátel. Takže jsem byl v polovině.

Avšak jádro hry není v získávání bodů, ale v objevování vesmíru, učení se pravidlům a využívání ve svůj prospěch všeho, co se dá. Vesmír je opravdu obrovský a nikdy jsem v počítačové hře nic podobně objemného neviděl. Míra detailu je dechberoucí a i když máte oficiální mapu v krabici se hrou, velice brzy zjistíte, že je to jenom zlomek toho, kam se můžete podívat. V rámci realismu je ale logické, že osídlené jsou jenom planety blízké solárnímu systému, což odpovídá základní mapě.

Fascinace touto hrou je vyhnaná do výše i tím, že ji dělal v podstatě jenom jediný člověk - David Braben. To, co naprogramoval, se řadí mezi naprosté majsterštyky. Celá hra se vejde na jedinou disketu, v případě Amigy s kapacitou 880 kB! Veškerá grafika, nezapomenutelná hudba a vesmírné systémy - vymodelované planety, trajektorie pohybů měsíců, obchodní tabulky, politické vlivy - to vše nacpal na jedinou disketu. Škoda, že od té doby neudělal prakticky žádnou dobrou hru (poslední je snad Virus 2000 a je to peklírna). V době, kdy jsem Frontier hrál, jsem ve své Amize ještě nedisponoval harddiskem, takže jsem to řešil vskutku originálně. Nabootoval jsem z diskety to Workbench, spustil RAD disk, do něj nakopíroval komplet Frontiera a hrál. Pozice jsem ukládal na disketu, ale Amigu jsem prakticky nevypínal. Teda jenom jednou měsíčně ;).

Elite a Frontier položily základy pozdějším hrám jako Privateer, novější Freelancer a X3 a staly se jasnou inspirací i pro onlinovku Eve Online (na které jsem si jednu dobu slušně ulítnul). Pochopitelně - Frontier se od těchto her liší především absencí příběhu a generovanými misemi. Dneska asi těžko někoho přesvědčím, že je zábavné hrát mise z generátoru. Ale trvám na tom, že i takto vygenerované mise dávaly hlavu a patu a do tohoto světa zapadaly. Misí je asi jen osm druhů, ale modifikují se tím, jakou máte pověst v jednotlivých systémech či politických uskupeních. Tato odezva hry je naprosto dostatečnou motivací ke hraní, zejména, když hrajete delší dobu. Trvá to, než se někam dopracujete, ale po pár týdnech si to začnete všímat, jak moc se všechno změnilo, jak hrajete najednou "jinou hru", než na začátku. A to je na Frontierovi to kouzelné.

Hra vyšla také na PC (o konverzi se postaral Chris Sawyer) a od Amiga verze se liší texturovanými objekty. V zásadě ale nelze rozdíly v hratelnosti pozorovat. Perličkou z programátorského hlediska je fakt, že hra si dynamicky přizpůsobuje paletu barev na obrazovce vzhledem k světelným podmínkám okolí. To je docela dobrá frajeřina, ať už hovoříme o Amize 500 nebo PC 286. Samozřejmě nic nezkazíte, když si na hraní pořídíte silnější stroj - A1200 nebo 386 stačí.

Frontier se rovněž dočkal přímého pokračování a to s podtitulem "First Encounters". Ačkoliv se hra v této podobě dá považovat za doladěnou a zdokonalenou, obsahovala mnohem více bugů, které ji nakonec zatratily do stoupy. Ale určitě je dobrý nápad se podívat na detailní povrchy některých planet, proletět se kaňonem a podobně. Rovněž intergalaktické noviny hře dodaly atmosféru příběhu a událostí. First Encounters jsou k dispozici pouze pro PC.

Této hře jsem věnoval kus svého života v letech 95-99 a nedám na ni dopustit. I s tak jednoduchými prostředky se mi na monitoru vykreslovaly události, které jsem od té doby nezažil v žádné jiné hře. Pomohl k tomu velkou měrou i Matěj, který hru pařil na své věrné 386 a tak jsme si mohli živě vyměňovat zážitky a rady. Souvisí s tím i fakt objevení bugocheatu na prakticky neomezené peníze, což nám umožnilo vesmír prozkoumat ještě lépe. Nic se ale nevyrovná statisícovému zisku při převozu vhodné suroviny z bodu A do bodu B. Cítíte, že systém ovládáte. A to z vás dělá elitního pilota.

Frontier na svou dobu disponoval nevídaným fyzikálním enginem, realistickým modelem planet, uvěřitelnou strukturou rozložení politických sil a také poněkud úsměvným systémem cestování na velké vzdálenosti. Chtě nechtě docházelo k časovým paradoxům, ale ten byl záměrný a počítalo se s ním už v základním designu. Nahrávala tomu i možnost (či spíše nutnost) zrychlování času. Na jednu stranu je okouzlující sledovat sluneční soustavu, jak tam planetky lítají tak, jak mají, ale na stranu druhou se dost často stalo, že do nás nějaká planeta neodvratně narazila nebo že autopilot letí nejraktší možnou cestou k cíli a to i skrz planetu - což je ve zrychleném čase nemožné usledovat. Takže sejvovat, sejvovat a ještě jednou sejvovat. Ideálně pokaždé do nového slotu (mimochodem sejvy mezi PC a Amiga verzí nejsou přenositelné, co jsem zkoušel).

Ke hře Elite se jsem se dostal až po Frontierovi a to přesto, že jsem to této hře slyšel nejednu ódu. Když člověk vidí komplexitu hry nacpanou do pár kilobajtů paměti mého věrného Commodore 64, žasne ještě více. Zvyk ovládat loď myší ale odsoudil Elite k nehraní, ale pár dní jsem u ní strávil. Pokud se pustíte do Elite Plus, můžete si to zkusit v celkem přijatelné formě i dnes.

Frontiera mám spojeného ještě s jednou hrou a tím je Daggerfall. Tyto hry, ačkoliv jsou naprosto rozdílné, mám spojené hlavně proto, že kolem roku 1997 jsem rozehrál paralelně obě tyto hry a denně jsem je střídal. Nakonec mi v Amize shořel harddisk a tak jsem byl odkázán na hraní Daggerfallu na PC. Vydržel mi rovněž tři propařené roky, až někde do roku 2000. To mi pak shořel harddisk i v PC ;). Od té doby jsem se do žádné jiné hry, dokonce ani do těchto dvou, neponořil takto hluboko. Ale to cukání mám. Nacheatovat si na začátek nějaké peníze, abych měl plynulejší start a zapomenout na svět okolo. To samé v Daggerfallu... ale o něm až jindy.

Pokud se rozhodnete si dneska Frontiera vyzkoušet, potřebujete dvě věci. Za prvé - důkladné studium manuálu kvůli ovládání a herním mechanismům. Za druhé - OpenGL port, který hru hodí do koukatelné kvality, alespoň co se rozlišení týče. Pokud narazíte na nějaké vylepšené verze, dejte vědět v komentářích.

Commander Dave logging off.