Před třemi lety jsem hrál na svém věrném Nintendu 3DS hru Steamworld Dig. Jako tehdejší prvotina týmu Image & Form pro tuto platformu sklidila celkem zasloužený úspěch a když už nic jiného, zaujala svým vizuálem a přímočarou hratelností. Popravdě mne pak později překvapilo, když jsem se doslechl o pracech na pokračování Steamworld Heist. První ukázky ale byly přesvědčivé a usmyslel jsem si hru pořídit. To se nyní stalo a mám za sebou poctivých 15 hodin solidní strategické tahovky a New Game+ v hlavním menu. Jak se mi to hrálo?
No nebudu lhát - výborně! Jasně, že je to taková menší hříčka na pár jízd tramvají do práce a domů. Kompaktní, čitelná, ale zároveň vtipně implementovaná. A potrhlý svět parních robotů, poletujících vesmírem a likvidující neméně potrhlé naftové roboty, s příchutí westernového soundtracku - ono to má něco do sebe. Proti Steamworld Dig je hra mnohem sebevědomější a zvládnutá.
Představte si to asi jako nový XCOM, ale zasazeném do 2D scrollovacího světa. Už to samo o sobě mi přijde zkrátka hezky originální, vlastně si teď hned z hlavy nevzpomenu, jestli jsem takto podobně zpracovanou hru kdy viděl. Každopádně je herní mechanika okořeněna tím, že naše bouchačky zaměřujeme manuálně a díky nepříliš dobře předvídatelnému efektu odrážení střel od stěn to dává hře fakt šťávu. Vlastně je tento element hry důvodem, proč autoři zvolili 2D scrollovací svět. Máte pod kontrolou headshoty, průstřely zrezivělých těl nepřátel a tlakové vlny výbuchů granátů.
Příběh hry je sice milý, ale nečekejte operu. Za to s designem charakterů si autoři pohráli. V téhle tahovce cestujete po jednotlivých misích vesmírem a mise můžete opakovat, abyste si vylepšili score a nabrali více zkušeností pro své pistolníky. Jejich hlášky vystihují jejich charakter: obří ruský svalnatec Ivanski s činkou, brejlatý invalida s fajfkou a sniperkou, redneckyně (fuj!) se zálibou v brokovnicích, ale také třeba ryba. Této bandě ostřílených nomádů velí sličná kapitánka a ta čelí mnoha výzvám, zejména v barech nočních (vesmírných) klubů.
Hra nabízí několik obtížností, přičemž ty vyšší dávají výrazně více zkušeností a tak doporučuji hru rozjet rovnou na Veterána. Až do okamžiku, než hra přituhne, dostanete své první hrdiny rychle na vysoký level a pak je zbytek hry celkem procházkou růžovou zahrádkou - obtížnosti si můžete před spuštěním mise nastavit
Každý charakter má svůj vlastní a unikátní dovednosti, které postupně odemykáte a tím je předurčena jejich role v týmu. Hrát lze na několik způsobů - buď podle typu zbraní (brokovnice, samopaly, granátomety, pistole, ostřelovačky...) nebo podle toho, jaké konkrétní hrdiny do mise pošlete. Vyzkoušel jsem všechny možné, i zdánlivě nesmyslné kombinace postav a hra šla pořád v pohodě hrát a pokaždé byl průběh misí trochu jiný dle zvolené kombinace. A navíc jsou mnohé úrovně náhodně generované, takže to není nikdy nuda.
Na konci hry jsem už měl několik postav na maximální, desáté úrovni, takže udolat posledního šéfa nebyl problém. Jediný důvod ale, proč se pustit do New Game+ je odehrát všechny mise na co nejvyšší obtížnost a ani jednou ji nezměnit - ukládá se totiž nejen score, ale také na jakou nejnižší obtížnost jsme se "museli snížit" při hraní. No a mně tam svítí "Casual", protože jsem si na konci hry chtěl vysloveně užívat. Navíc je v New Game+ odemčená kompletní parta od začátku hry, takže by to nemuselo být vůbec špatné.
Celkově tedy jednoznačně palec nahoru a to bez ohledu na platformu. Tohle byla fakt dobrá zábava!
Žádné komentáře:
Okomentovat