No Man's Sky

Bez ohledu na to, jak moc polarizovaná reklamní kampaň hru provázela, pro mne byl tento projekt od začátku do konce jenom jedinou věcí. A sice modernizovanou verzí mého milovaného Frontiera, potažmo Elite. Náhodně generovaný vesmír, nějaké to obchodování a základní interakce, ale hlavně ten pocit být "tam", ve světě neomezených možností, neomezeného prostoru. Ultimátní walking simulator byl nedávno posilněný vydáním nového obsahu, který dává hráčově konání jakýs takýs smysl, ale pořád si budu stát na svém: jestli v No Man's Sky hledáte cokoli jiného, budete zklamaní. Pro nás, pro geeky obdivující smysluplně působící světy, kompletně vymyšlené algoritmem, je No Man's Sky balzámem na duši. Ultimátním únikem z reality.



Ve hře jsem strávil sotva dvě desítky hodin a za tu dobu mne přesvědčila, že je skutečným plnohodnotným nástupcem klasiky z Amigy a PC. Záměrně jsem se vyhýbal veškerým recenzím a informacím o hře - viděl jsem jenom pár trailerů - a tím pádem na mne čekalo mnoho překvapení. Například to, že začínáme na planetě s rozbitou kosmickou bárkou nejnižší možné třídy, v ruce máme laserovou vrtačku, trochu té elektřiny v ochranném obleku a spousty práce před sebou.

Ten pocit toho, že na světě je X dalších hráčů se stejným úkolem, ale že se nacházejí někde jinde, na nějaké jiné zapadlé planetě v úplně jiných podmínkách, mne rajcoval. A to do takové míry, že jsem velice rychle potupně zahynul v nějaké jeskyni plné krápníků z plutonia...

Takže jsem si dal novou hru a dal jsem se do studování přilehlých textů ve hře.

Překvapilo mne, že hra je svým ovládáním velice jednoduchá a přímočará. Nejdéle mi trvalo vykoumat, jak se vyrábí nové předměty a hle - hra velice inteligentně dělá všechno uvnitř inventáře a nikoliv na separátní obrazovce. Takže jsem nasbíral požadované množství materiálů, zaplátoval svou loď, doplnil energii v motorech, ve skafandru i ve své věrné laserové vrtačce a mohl jsem se vydat ke hvězdám. Ale trvalo mi docela dlouho, než jsem si zvykl na logiku hry.

Překvapilo mne, že je kolem mne tolik života. Nějak jsem nečekal, že 100% planet ve hře bude obsahovat zvířenu, byl jsem připravený na romantizovanou verzi reálného vesmíru, ale tohle mne prostě překvapilo. Ne snad, že by to v tomto světě nedávalo smysl - fyzikální zákony tohoto vesmíru se podstatně liší od toho našeho a přestal jsem to brát, jako problém, bylo to prostě jen překvapení. Podle všeho se tento vesmír ve své vlastní časové ose vyskytuje v hodně pozdním stádiu vývoje, protože mimozemšťané jsou zkrátka všude kolem nás.

Skutečně mne překvapilo, když jsem bloudil v pustině, že jsem najednou viděl nějaké kosmické lodičky křižovat atmosférou. Ha! Název hry lže! Nejde o "No Man's Sky", ale o "Those Men's Sky", uchechtl jsem se a přišlápl jsem vesmírného šneka drsnou podrážkou své obuvi :).

Pak jsem konečně narazil na první obchodní stanice a zjistil jsem, že neumím ani slovo v jejich řeči. To se samo o sobě odrazilo v atmosféře hry. To, co původně začalo jako drsný survival horror, se pomalu začalo měnit v "běžnou simulaci" života v tomhle divném vesmíru. Nějak jsem si přestal klást otázku, jakou červí dírou jsem se sem dostal a jaktože mne místní obyvatelé okamžitě nezavřou do klece. Tady je to prostě běžné, že se tady vylíhnou různí jedinci skoro náhodně a hned s vámi chtějí obchodovat, i když neumí říct ani slovo. Faktem ale prostě je, že těch prvních 5 hodin naprosté samoty, těch 5 hodin přesvědčení, že jsem na planetě a vlastně v celém vesmíru naprosto sám, bylo fascinujícím zážitkem.

Na planetě jsem našel starobylé artefakty, díky kterým jsem se začal učit novým slovům, získal jsem trochu toho respektu od místních emzáků a netrvalo dlouho, abych začal navštěvovat okolní planety. Pořídil jsem si novou, lepší raketu a začal jsem se shánět po lepších zbraních. Po těch pár hodinách samozřejmě ještě vůbec netuším, jaké jsou limity, takže si to vlastně velice užívám.

Problém hry vyvstal poměrně brzy. Jest naprostou pravdou, že každá planeta je unikátní a náhodně generovaná, ale paradoxně si jsou veškeré planety velice podobné, jako vejce vejci. Na každé planetě najdete podivná zvířátka, pár obchodních stanic, podobně vypadající jeskyně, podobné materiály a v podstatě identické stavby emzáků. To bylo dost nepříjemné zjištění po cca deseti hodinách hraní. Že sice máme skoro nekonenčné množství dělané generátorem mezi nulou a jedničkou, ale pořád je to jenom mezi nulou a jedničkou. To i ten blbej Frontier, kde byla drtivá většina planet prostě prázdná, dával hráči lepší pocit z obsahu, protože se člověk těšil na drobné obměny v barvách a designu měst. Jenže ta hra se vešla na disketu o kapacitě 880 kB a udělali ji prakticky dva lidi.

S nedávným vydáním patche se to hodně zlepšilo. Přibyl stavitelský režim, zásadně se upravilo generování obsahu planet. Myslím, že to hře hodně prospělo, protože se přiblížila k mnou požadované atmosféře. Ke hře jsem si znova sednul a znova jsem u ní strávil pět hodin v kuse. Sice mi v hlavě pořád hlodal červíček nad marností jakéhokoliv počínání, protože hře chybí jakákoliv opravdová motivace k posunu vpřed... ale je to zkrátka unikátní a zajímavá hra.

Celkově bych to shrnul asi takto: No Man's Sky je jako hra docela nudná. Ale jako simulátor objevování je téměř dechberoucí. Myslím, že s dodatečným obsahem někdy v budoucnosti se z tohoto titulu může vyklubat kultovní hra. Nijak nelituji toho, že hra schytala po vydání takový shitstorm - to je prostě daň za bratříčkování se SONY :). Jako indie počin dvaceti vývojařů je to ale hodné smeknutí klobouku.