21. 6. 2013

Hired Guns


Díky nedávno proběhlé Amiga Hired Guns párty jsem konečně zjistil, v čem že je krása, kouzlo a pointa legendární hry Hired Guns. Jak tomu u starých her bývá, není snadné jim přijít na kloub a obvykle je zdaleka nejlepší teleportovat se do starých časů. A k tomu právě posloužila výše zmíněná párty. Vrhli jsme se na hru, jako vyhladovělí supi a pokořili jsme dobrých šest úrovní (tj. celkem asi polovinu povinných), abychom pak po několika hodinách odcházeli od Amigy úplně zpocení a s vrávoravým krokem. Tohle je hra, kterou si zkrátka musíte zažít na vlastní kůži, žádné čtení článků, sledování Youtube nebo tlachání v hospodě to nemůže nahradit.

Kdesi v daleké, postapokalyptické budoucnosti, je vesmír ovládaný korporacemi, které kontrolují vše od prodeje slaných tyčinek až po destrukci planetárních systémů. Není divu, že v takovém vesmíru existuje také malá skupina bytostí, které jsou korporacím trnem v oku, protože jsou ještě naživu. Takoví ale nemají normální život, jsou pořád na útěku nebo skrytí, jen čekají na to, až je někdo najme. Na práci, na kterou se nikdo jiný nehodí.

Nejde o nic menšího, než o likvidaci nelegální továrny na biologické netvory. V rámci plnění hlavního úkolu ale budou muset naši hrdinové najít čtyři fúzní jádra, které po zapojení do správných generátorů spustí neřízenou termonukleární explozi. Toliko je plán! Žádná podpora ze země, vzduchu ani z orbitu. Hodně štěstí!



A tak se jednoho krásného dne, vylodí na planetě Luyten L-7896 3.1 banda postradatelných hrdinů s vidinou velice obtížné cesty a bez záruky návratu. Poněkud demotivující je i fakt, že planetě Luyten L-7896 3.1 se přezdívá Graveyard. Už jsem přál hodně štěstí? Hodně štěstí!

Ale k věci - Hired Guns je akční dungeon, který vyniká především tím, že čtyři ovládané postavy jsou na sobě naprosto nezávislé, jak herně, tak technicky. Každá postava disponuje vlastním výhledeme ve vlastní čtvrtině obrazovky. Je lhostejno, kolik hráčů sedí za Amigou - vždy se ovládají čtyři postavičky.


Před mnoha lety došlo k jistému omylu a sice, že žánr dungeonů se začal nesprávně nazývat "RPG". Hired Guns prakticky neobsahují žádný RPG element (i když - k tomu se ještě vrátím), ale za to obsahuje podstatnou dávku dungeonismu. Úrovně ve hře jsou spletí chodeb, které tvoří trojrozměrné puzzly s neúprosnou křivkou stoupající obtížnosti. Do toho jsou samozřejmě zapleteny příšery, které usilují o naši smrt.

Není divu, že u fandů dungeonů našla hra vřelé přijetí. Hraje se totiž skoro stejně, jako třeba Dungeon Master, ale minimalizuje interaktivitu na to nejnutnější. To jest chůze, sbírání a používání předmětů, střelba a aktivování tlačítek. Jednoduchá paleta herních mechanismů znamená, že ovládání hry se dá celé zvládnout pouze za asistence jednotlačítkového joysticku (nebo myši či klávesnice), a z toho tedy vyplává, že není problém, aby hru hráli čtyři nezávislí hráči, každý za svou postavu.


Z tohoto elementu pramení úžasná atmosféra, jakou má jen malé množství her. Vzpomeňte si na libovolný zákys v Dungeon Masterovi (anebo v Legend of Grimrock, chcete-li), avšak vynásobte ho čtyřmi. Čtyři postavy jsou zaseklé v tom samém levelu a přemýšlejí, kudy kam. A právě slovíčko "kooperace" vyšvihává Hired Guns do kategorie, ve které nemá konkurenci. Asi hlavně proto, že je hra ve své kategorii sama.

Fakticky vzato je možné hru dohrát v jednom hráči, to není problém. Problém je, že takový hráč musí myslet za čtyři postavy - kam s nimi dojít, co tam udělat, jak se nenechat zabít. Distribuce zodpovědnosti na čtyři fyzické hráče tak znamená rovnoměrné zapojení do hry. Tím se sice zdánlivě snižuje obtížnost, ale ono jde spíš o určitou vyváženost, která zde hraje roli. Každý hráč má trochu jiný přístup k věci, syslí si výbavu pro svou postavu, má jinak vyvinutý orientační smysl. A tak se za obrazovkou neustále dohadujete a konkstruktivně bádáte nad řešením. A to je něco, co hraní v jednom hráči ála Dungeon Master prostě nemůže mít.


To je pořád řečí o sociálním prvku počítačových her. A hle, rok 1993, Amiga, DMA Design, Psygnosis - a jak to krásně jde!

Jednoduchost herních mechanismů nelze podcenit. Hired Guns jsou totiž především o atmosféře. Komplikované, mnohapatrové dungeony nám zamotají šišku, napomáhá tomu i celkem repetetivní grafika v rámci úrovně. Po několika hodinách hraní si ale na tento neduh zvyknete a začnete vnímat prostor kolem sebe trojrozměrněji. Už to nejsou chodby a dveře. Stanou se z nich rozlehlé chrámy plné nastražených pastí, hnízda mutantích berušek, splašky zaplavené a krysami zamořené kanály. Tohle všechno buduje okolo nás svět, ve kterém jde skutečně o život. Pohltí vás to.


Jde o akční dungeon, takže když zrovna neřešíte, jak si pomocí přesouvání masivních bloků, přepínáním tlačítek a používáním klíčů vybudovat cestu do jinak nepřístupných míst (a opravdu je zde velice snadné zaseknout se a restartovat misi od začátku), běháte mezi lesíkem, řečištěm a emzáckou lodí a kydlíte, co se jenom kydlit dá. Aby unikátnost hraní dostala smysl, musím se trošku rozepsat o ovládání.

Čili - klávesnice a joystick. Čtyři směry a jeden FIRE. Každá postava má v rámci svého výhledu k dispozici čtyři záložky. První je výhled do krajiny. V této záložce pohybem joysticku chodíte a otáčíte se. Když držíte FIRE, tak pohyb nahoru jest použitím aktivního předmětu - typicky zbraně. FIRE + dolů je pak nabití zbraně. Pohyb FIRE+doprava/doleva pak vždy přepíná mezi záložkami.


Záložka inventáře je pak druhá nejpodstatnější v celé hře (další dvě záložky jsou mapa a stav postavy, které v akční části hry není potřeba vůbec používat). V této záložce pak pohyb nahoru-dolů listuje v seznamu sebraných předmětů, doprava-doleva pak dává či bere předmět z rukou. Pomocí držení FIRE a nahoru-dolů zvedáte předměty ze země, případně je na zem pokládáte.

Ovládání myší je na první pohled zvýhodněno, protože je možné sbírat předměty přímo z hlavního výhledu, podobně tak lze používat lekárničky a další předměty přímo v inventáři. Nemluvě o možnosti dělat úkroky nebo časování granátů, což hráč s joystickem či klávesnicí dělat nemůže. Ve skutečnosti se ale na klávesnici či joysticku dá hra ovládat mnohem přesněji a po troše zvyku i rychleji.


Hlavní je si uvědomit, že souboje s nepřáteli mají opravdu hektické tempo, které bych se nebál přirovnat k Doomovi. Musíte kolem nich obíhat, střílet, jak se jenom dá. Sebrat předmět během bitky se bez myši zdá být nemožné, nemluvě o případné výměně zbraně přes inventář. Je tady ale trik, který popíšu. Představte si, že na zemi leží předmět, který chcete sebrat. Stisknete a držíte FIRE, pak joystickem uděláte pohyb doprava-nahoru-doleva. Tj. horní půloblouk. Časem se to naučíte dělat bez přemýšlení, tj. opravdu rychlovka.

Stejně tak změna zbraně. Zde je nutné poznamenat, že v inventáři si lze manuálně řadit předměty (pomocí vkládání do rukou a zpět), takže si to nejprve nastavím tak, že sekundární zbraň je hned na řadě. Micromanagement inventáře je zde stejně důležitý, jako třeba v Resident Evil 4 (i když z úplně jiného důvodu). Když mi pak dojdou náboje, podržím FIRE - doprava (tím se přepnu na obrazovku inventáře), pustím FIRE - doprava (tím přesunu přichystanou sekundární zbraň do ruky a primární zbraň naopak do batohu), podržím FIRE - doleva (a jsem zpátky ve výhledu a můžu střílet). Když si hráč udělá v inventáři pořádek, dokáže používat předměty a přepínat mezi zbraněmi přímo ďábelskou rychlostí.


Jeden příklad za všechny - jak položit nášlapnou minu. Nejprve se přepnu do inventáře: FIRE-doprava. Pak vložit minu do ruky: pustím FIRE-doprava. Následně ji musím aktivovat. Držím FIRE-doleva (jsem v hlavním výhledu), pořád držím FIRE-nahoru (aktivuji předmět v ruce), pořád držím FIRE-doprava (zpátky v inventáři), pustím FIRE-doleva (přesunu odjištěnou minu z ruky do batohu), držím FIRE-dolů (položím odjištěnou minu na zem), pořád držím FIRE-doleva (jsem zpátky v hlavním výhledu), pustím FIRE a odejdu libovolným směrem.

Zní to komplikovaně? Ano, ono to JE komplikované, ALE dá se to rychle naučit. Tyto pokročilejší techniky se dělají na myši rozhodně snadněji, ale ne vždy nutně rychleji, aby to ostatní hráče nějak znevýhodňovalo. Logicky z toho ale vyplývá, že zatím co základní aktivity (pobíhání a střelba) jdou dělat vždy snadno, ale jakmile se dostanete do úzkých (nezvládnete management munice či dostanete nečekanou ťafku a musíte se rychle doléčit), adrenalin z vás začne téct proudem, ať už s myší nebo bez ní. A to je právě to krásné. Nyní tedy asi už máte představu, s čím přesně se hráč potýká.


Zpátky do hry - skupinka zkušenějších hráčů si začne rozdělovat úkoly. Ten bude stát tady, střílet tímto směrem. Onen nastraží minu na předem vytipované políčko. Třetí bude stát za posuvnou stěnou a na povel ji šoupne tak, aby se mohly vyvalit hordy nepřátel. Čtvrtý... čtvrtý je tou dobou zaseknutý v osmém patře a neví, jak se dostat ven. Akce může začít!

Nepřátelé nemají sice žádnou AI, ale že by byli snadní na odstřel se říct nedá. Totiž jejich jediný algoritmus "follow" funguje tak, že se vždy snaží jít nejkratší cestou k vám a to přesto, že je mezi vámi třeba zeď. Vtip je tedy v tom, že nepřátele musíme vždy vylákat napřímo a tím se vystavujeme značnému nebezpečí. V úzkém koridoru není kam pořádně se skrýt.


Navíc - mnozí nepřátelé disponují útoky s plošným efektem, což si hráči vynahrazují pomocí granátů či raketometů. Postavy musí počítat s tím, že i když stihnou vystřelit, koridorem se prožene ohnivá vlna, která je stejně zraní. A díky tomu se hektičnost akční složky hry dá bez uzardění přirovnat již k výše zmíněnému Doomovi. Ve čtyřech hráčích najednou, v kooperaci a samozřejmě s friendly fire. Hired Guns se s vámi prostě nemazlí.

Flow hry je přibližně takovýto. Nejprve se postavy rozprchnou v prostoru, aby se hráči zorientovali (přičemž tři ze čtyř někam spadnou, zabijí se či se v lepším případě alespoň ztratí). Hráči si sdělují, kde jsou jaké dveře a jaký typ klíče vyžadují, případně že našli nějakou nápovědu na zdi a dumají, co to může znamenat. Posbírají se všechny myslitelné předměty, proběhne hádka o tom, kdo bude nést granáty. A když někdo spadne do kanálu a brodí se po kolena ve sračkách, znenadání najde tolik potřebný klíč a ostatní tak začnou všemožně pomáhat onomu nebožákovi pomazaném exkrementy, nalézt cestu zpět na povrch a doprovodit ho ke dveřím.


Během toho všeho se samozřejmě sem tam potkáte s nějakým nepřítelem, takže ládujete olovo a dobíjíte zásobníky - velice vděčná je dvouhlavňová brokovnice, když musíte co dva výstřely nabíjet. Vážně - představte si Dooma, ve kterém byste museli přepínat zbraně pomocí joysticku v menu, pořád ale v reálném čase! Nerad se tady tou hrou oháním, jde mi ale jen o sdělení onoho vypětí, kterým hráči procházejí.

No a pak se obvykle v levelu někde zaseknete, začnete zkoumat posuvné stěny a ta zákoutí, kam jste dřív neměli odvahu jít. Logicky tak narazíte i na nové typy nepřátel, které byť v malém počtu, zatopí spolehlivě i čtyřem hrdinům najednou. Díky friendly fire můžete zapomenout na křížovou palbu. Musíte si rozdělit role, kdo bude přesně co dělat a v jakém pořadí. Naplánovat akci, krok za krokem. Naslepo si nacvičit vyžadované pohyby joystickem. A pak jen čekáte na povel.

Ticho před bouří.

Peklo.

CTRL-L


Naštěstí lze v Hired Guns kdykoli ukládat pozici a to dokonce do RAMdisku, což je v tom výsledku báječně rychlé. Čili dojde k vyhodnocení situace, co se stalo špatně. Rozbor každého kroku vedoucího ke smrti znamená pochopení neúspěchu a hráči se dohodnou na novém postupu. Cvičně si joystickem zakvedláte a opět čekáte na povel.

Ticho před bouří.

Peklo.

CTRL-L

No, takže ani na podruhé se to moc nepodařilo. Kompletně přehodíte role, vymyslíte novou strategii, postavíte se do lepší pozice a přisunete si jiné šoupací stěny, abyste vytvořili střelecký koridor. Ten hodí nejprve granát, ustoupí dva kroky dozadu a přepne si na ostřelovací pušku. Druhý bude chodbu
kropit kulometem. Třetí bude připravený posunout stěnu, aby zablokoval přístup nepřátel do naší chodby. Čtvrtý... čtvrtý se tou dobou motá v osmém patře, naprosto ztracený. Čeká se na povel.

Ticho před bouří.

Peklo.

CTRL-S.


Konečně úspěch! Celí lační naběhnete do právě dobyté místnosti, abyste zjistili, že jste našli sice super munici a zbraně, ale ve skutečnosti tam není východ z úrovně, jak jste doufali. Oči obrácené v sloup, nadávání, ale zároveň i pochvaly za excelentní práci při synchronizaci útoku. Mezitím vším ale začně čtvrtý hráč hlásit, že našel exit a tak všichni s vervou utíkají za ním. Paráda prostě!

Architektura světa kolem nás se s každou úrovní komplikuje. Už to není jen jedna malá budova uprostřed lesnatého plácku. Prodíráme se kobkami, pak chvíli jdeme podél řeky, navštívíme divná místa s modlícími se mnichy, pak elektrárnu s vysokými ochozy, zatuchlé kanály prorostlé kořeny stromů. Vše kolem nás dýchá a šeptá... šeptá nám naše sny. Naše sny o smrti. Pokud možno o smrti všech ostatních, krom nás samotných.


Tím se vlastně tak nějak rozsekl otázku, jak je to s tím roleplayingem. Postavy začínají s odlišnou výbavou, takže mají od počátku předurčené své role. Ale to se časem vlastně sjednotí. Jsou tady komentáře postav, ubíhající uprostřed obrazovky, čili hráči si jsou vědomi, že neovládají bezmyšlenkovité roboty (i když...). Velkou roli ale hraje například to, že kybernetické organismy nepotřebují k životu vzduch, čili procházka po mořském dně je pro ně zábavná. Vedle toho sice můžete mít postavu s velice silnou biologickou zbraní, ale když vstoupíte do vody, začne se vám tato rozpadat. Setkání se žralokem může být kritické. Neboli - i když bych nehovořil o roleplayingu, Hired Guns určitě od hráče vyžadují určitou formu rozdělení akčních rolí a tím se dá ospravedlnit tato hra v seznamu klasických dungeonů, potažmo RPG (což je sice blbost jak jsem napsal na začátku, ale je to dané historicky).

Je to už opravdu hodně let, kdy jsem se zvednul od počítače a viděl kolem sebe realitu v grafice hry. Jsou to právě Hired Guns, které způsobily, že jsem omámený dokonalou atmosférou dumal, na kolik kroků a otočení vejdu do dveří na záchod. To není normální. To je geniální. Škoda, že už dnes dungeony nefrčí.


Hired Guns jsou hrou, které je snadné podlehnout, když najdete ty správné lidi. Bohužel nutno říci, že najít v současnosti ty správné lidi může být obtížné. Na druhou stranu - stačí jen jediná seance a hře okamžitě propadnete a zatoužíte ji hrát byť jen v jednom hráči. Zkoumání chodbiček v akčním kabátku je totiž zábava, takže pokud vám v současnosti sedl třeba Legend of Grimrock, tak Hired Guns nejsou v tom výsledku o moc těžší (jen mají specifické ovládání). Čili neváhejte a pusťte se do toho.

Na závěr ještě telegraficky pár vedlejších informací. Za prvé - Hired Guns mají na Amize celkem 5 disket a ke spuštění stačí 1 MB RAM - takže kdejaká pětikule poslouží k plnohodnotnému hraní. AGA verze byla údajně v plánu (přece jenom v roce 1993 by to dávalo smysl), ale nikdy nevyšla. Pokud má Amiga trochu té CHIP RAM navíc, hra používá novou paletu zvukových efektů. Během hry se také používá hires rozlišení pro menu a loading obrazovky. Hru lze pochopitelně instalovat na harddisk.

Dále pak v letech 1997-1999 se hovořilo o přímém pokračování na Unreal enginu. Když si trochu zagooglíte, najdete ISO ke stažení a můžete se sami přesvědčit, že jde o dost odlišný styl hry, který není s původními Hired Guns moc kompatibilní. Možná, že by hra byla ve výsledku zábavná, ale jelikož není zcela dokončená, musíme nechat tuto kapitolu s otazníkem.

Fandovských remaků se najde asi více, poukážu na poslední počin v Unity enginu. Pracuje na něm chlápek jménem Cherno, který se mimo jiné zabývá i stolními hrami - takže krom Unity verze hry se pokochejte jeho projektem papírových figurek pro různé deskové hry - včetně varianty na deskovku Doom právě s figurkami z Hired Guns (ale koukněte i na Blade Runner!). Jeho 3D verze Hired Guns sice používá původní grafiku a tak se smysl remaku na první pohled vytrácí, musím ale vyzdvihnout, že díky skutečně 3D výhledu do krajiny je mnohem snazší zorientovat se v prostoru, zejména je-li na scéne více pater. Tam, kde Amiga nevykresluje prostě nic, tam Unity vykreslí vše, co je vůbec viditelné. To by hypoteticky mohlo hře pomoci. (Děkuji Předsedovi za zajímavé odkazy).

Takže přátelé - všem děkuji za úžasný zážitek ještě jednou a všichni ostatní nechť následují mého příkladu a vrhnou se do této hry, dokud máte sil. Budete je potřebovat!

P.S.: Hired Guns jsou také vděčným titulem do klubů "hádání her". Schválně, dejte tam střed obrazovky, maximálně 20x20 pixelů. Ono to vypadá, jako zaměřovací křížek nějaké starší FPS. A přitom...

2 komentáře:

  1. Hired Guns pořád beru jako nejlepší hru pro Amigu a jednu z nejlepších her vůbec. Hra vyniká obrovskou hratelností, skvělými zvuky, atmosférou a hudbou. Ono nemá ani cenu nic moc vyjmenovávat, ono je to celé prostě dokonalé. Jinak hraní kampaně je sice super, ale úplně nejlepší je hrát Hired Guns proti přátelům jako deathmatch - doporučuju mapu Buckminster Park (?) - u toho jsme s bráchama strávili půlku mládí...

    OdpovědětVymazat