Hra měsíce - Warcraft

Warcraft je zajímavá kapitola sama pro sebe. V zásadě jde o hru, kterou Blizzard vstoupil do vod úspěšného komercionalizmu cizích nápadů. Oni snad v životě neudělali jedinou originální hru. Všechno to jsou jen kopírky jiných her a mnohdy úspěšných her. Existuje zde přidaná hodnota, o tom není sporu. Blizzard jakoukoliv svou hrou posunuli hranice žánru a mnohdy i průmyslu. A Warcraft je jedním z nejzářnějších příkladů.

Nelze začít popisovat fenomén jinak, než parádní recenzí ve Score, kterou napsal Andrew v blahé paměti. V zásadě hru strhal. Že jde jen o kopírování Duny 2, že to stejně masy koupí... a měl pravdu! Jenže ani on nemohl předvídat, co z Warcraftu během deseti let vyroste. Každopádně se hrou jsem se seznámil až někde na gymnáziu Botičská, kde se tu a tam někteří šťastlivci propašovali sériový kabel a pařili do pozdních hodin na slovutných tři-osm-šestkách. Patřil jsem mezi ně.

Hru jsem samozřejmě absolutně nechápal (a dodnes nechápu), jako většina takzvaných "strategií" v reálném čase šlo v prvé řadě o klikfest proti někomu, kdo poněkud lépe chápe pravidla hry. A jelikož se neustálým prohráváním člověk zhola ničemu nenaučí, věnoval jsem se kampani pro jednoho hráče. Když jsem pak ovládl pár klávesových zkratek, hra dostala poněkud hratelnější rozměr. Dohrál jsem jedinkrát v životě kampaň za lidi a tím jsem považoval kapitolu za uzavřenou.

Moje dojmy z této konkrétní hry jsou dost vlažné. Oproti Dune 2 se mi líbí vychytávky ve formě hromadného označování jednotek, intuitivnější ovládání a také méně kryptické popisy jednotek. Pořád jsem ale tápal, v čem je ono kouzlo hry, proč ji mí starší kamarádi (čti: nepřátelé) pořád vařili po kabelu. Warcraft jsem ale založil jako hru, ke které se nebudu chtít v budoucnosti vracet a svým způsobem mne velice překvapilo, že vyšel druhý díl.

Warcraft 2 byla přece jenom trochu jiná káva. Zatím co konkurenční Command & Conquer sázel na jednoduché ovládání, management i přímočarou akci, Blizzard se pokusili ztvárnit klikfest trochu komplikovaněji. Přibyla další surovina k těžení, přidali zcela oddělené bitevní pole ve formě moří a lodí. Označovat již bylo možné až devět jednotek najednou a vůbec celá ta "strategická" část působila mnohem propracovaněji, než konkurenční hry. Stejně jako v prvním díle - do hry jsem se nikdy moc nepouštěl, bavila mne jenom SVGA grafika (tehdy to bylo v módě, no), ale nikdy jsem necítil potřebu se do hry nějak hlouběji pouštět.

Warcraft 3 šel zcela mimo mne. Jednak jsem na to v dané době neměl odpovídající hardware, ale hlavně mne téma absolutně nezajímalo. Jediný pokus, jak se do hry alespoň trochu přiblížit, byly mody. Hra byla skutečně velice otevřená komunitě a tak jsem jedno dvě odpoledne strávil na DOTA a na Battleships. Týmová hra je zárukou kvalitního zážitku, bavil jsem se opravdu královsky, ale tak nějak jsem povědomě tušil, že multiplayer je takřka vždy zárukou zábavy. Jenže já vždy spíše toužil pro singleplayeru, takže i tyto, byť hezké, vzpomínky již zapadaly prachem.

World of Warcraft je vlastně jen logickým rozšířením stávajících her od Blizzardu. Zřejmě bychom mohli hovořit o kombinaci DOTA a Diabla 2 po síti - ale v masivním měřítku. Moc dobře si pamatuji, když jsem tehdy psal první novinky pro server RPGhry.cz, kde se novináři předháněli v hypování této hry. Říkal jsem si: oukej, onlinovka, fajn. Ale proč zrovna Warcraft? Ono ho někdo kdy hrál? Ano, Warcraft, i když ho mám vlastně celkem rád, jde převážně mimo můj úhel záběru.

Nezměnilo se na tom nic. Sice jsem chvíli hrál i to WoWko (jak na free, tak na ofiko serverech), ale nakonec jsem byl spíše jen naštvaný, že jsme se nedočkali vydání Warcraft Adventures. Každopádně o vlivu této hry na herní průmysl nelze debatovat zdlouhavě. Jde o jednu z nejsilnějších značek současnosti a začalo to právě prvním Warcraftem. A proto je nutné tento fenomén respektovat. Blizzard zkrátka ukázal, že umí. A že umí opravdu dobře. Kopírovat. Všechna čest, i to se musí umět!

P.S.: Je mi jasné, že Warcraft jen vykradl Warhammer, ale tu masovou popularitu nechápu ani z mnohaletým odstupem. Že je Warhammer "jakž takž populární" vím, ale Warcraft ho podle mne zastínil - alespoň na poli počítačových her určitě. Mohl by mi to někdo vysvětlit, v čem je jádro tohoto náboženství?