Golden Axe:The Revenge of Death Adder

Díky MAME jsem se dostal ke hrál, ke kterým bych asi jinak stěží hledal cestičku. Nejde teda jen o samotné MAME, ale i o arcade panel, který dává hrám pořádnou šťávu. Pravda, není to ono, neboť nemusím vhazovat reálné peníze do automatu, ale na druhou stranu se díky tomuto triku stanu svědkem celé hry, včetně finální gratulačky. To by se mi v reálu zřejmě těžko podařilo. Rozhodl jsem se tedy sepisovat krátké poznámky ke hrám, které jsem díky MAME objevil. Docela mne inspiroval Dočkinez se svým blogem o chilli omáčkách, jehož příspěvky jsou vlastně značně jednotvárné, ale je to zároveň logické, protože se od sebe omáčky liší obvykle jen v několika zásadních kategoriích, ale v jádru jsou stejné. Podobně by se to dalo aplikovat i na klasické automatovky - jde o to vypíchnout ty detaily a rozdíly. Začneme prvním pánem na holení - Golden Axe: The Revenge of Death Adder První díl si pamatuje snad každý, díky slušným portům na PC a ostatní domácí systémy (snad vyjma Amigy). Vydaný v roce 1992 se tak řadí mezi druhý a třetí díl. Jak se hraje?



Grafika

K mému překvapení hra vypadá o hodně lépe, než první díl. Klasické rozlišení a opravdu krásné barvy, velké množství objektů na scéně - a přitom si hra zachovává přehlednost, což se nevidí často. Animace jsou rovněž bohaté a berou v ohled typ útoků či magii - nepřátelé se dokážou svíjet v mnoha polohách agónie. Specialitou jsuo pak megapráskové kouzla, které přes celou obrazovku znázorní uhořívající tváře. I mezi jednotlivými misemi jsme informováni o příběhu díky animačkám s digitalizovanými doplňky. Hra vypadá jedním slovem skvěle.

Zvuk

Chaotický šum výkřiků a výbuchů, případně řinčení zbraní zní dobře, ale obecně jsem si nevšiml ničeho extra. Ani hudba mi nepřijde tak zapamatováníhodná. Při vhození mince se neozve nic zajímavého.

Hratelnost

Na výběr jsou čtyři postavy a původní automat též počítal se čtyřhrou.Charaktery vypadají parádně, zejména kentauřice se povedla. Magie je u postav velice rozdílná - trpaslík (který teda sedí na hrubu velkého hromotluka) umí nepřátele zkamenět a třeba čertík (takový elfík s trojzubcem) umí doplňovat zdraví. Nepřátele je možné drtit a házet, ale navíc když se synchronizují útoky dvou hráčů na jednu postavu, je možné ji přehodit ve dvou (vhodné zejména u bossů, bere to podstatnou část zdraví). Ze země je pak možné sbírat extra zbraně na jedno použití a samozřejmostí je možnost osedlat několik příšer. Dost mne pobavilo, že při jízdě v sedle je pořád možné sebrat například stacionární samostříl a chodit s ním a střílet příšery za jízdy. Zajímavé možnosti jsou také v možnosti zhasínat a rozsvěcet v podzemí. Navíc je možné celou cestu projít nelineárně díky dvoum křižovatkám. Bossové jsou dobře udělaní, ale vyjma posledního mi asi nezůstanou v paměti. Naopak poslední boss má tři fáze a jelikož hra disponuje zajímavými sceneriemi (a parádní grafikou), byla likvidace bosse na křídlech draka za letu lahůdkou.

Obtížnost

Celou hru jsme na první pokus s kamarádem dohráli přibližně na 20 mincí, přičemž drtivou většinu jsme naházeli až v samotném závěru hry, kdy dojde k sérii bossfigtů (tedy se všemi, co jsme doposud potkali). Celkově bych řekl, že jde spíše o lehčí hru, vlny nepřátel se dají dobře vykrývat, magie je dostatek a díky mnoha skrytým zákoutím není ani extra nouze o zdraví. Do půlky hry se dá dojít na jednu minci, na to dám krk. Konec hry je pochopitelně těžší, ale rozhodně nejde o žádnou frustraci. Většinu bossů jsme po chvíli sehrání byli schopni dávat bez ztráty zdravíčka. Problém byl až finální boss, který díky třem fázím a poněkud neférovým taktikám (nejde přehodit například) představoval skutečně výzvu. Celou hru jsme sfoukli asi za půl hodiny. Ideálni na pauzu mezi dvěma pivy.

Atmosféra

Golden Axe feeling zůstal kompletně zachován a dokonce je rozšířen. Zajímavé příšery, zejména ty k osedlání nebo staří známí bossové z jedničky - vše na nás křičí, že hrajeme opravdu poctivé pokračování. Závěr hry je pravda zdlouhavý a měl jsem pocit repetivnosti, ale i tak jsem si hru užil s pocitem uspokojení. Na samotném konci pak dokonce vidíme scénu, která mne málem dohnala k slzám - trpaslík se totiž pro konečnou likvidaci bosse obětuje. Oh noes!

Závěr

Je to jedna z těch her, která je velice poctivě udělaná a umím si představit, že si ji zahraju znova. Má spoustu milých detailů, na které během hraní člověk přichází a tak baví drtit tlačítka a kochat se prostředím. Vzhledem k tomu, že to má skvělou atmosféru vyvolává pocit "že někam jdeme a že o něco jde", dávám palec nahoru. Jelikož hodnotit hru dle současných měřítek - navíc v emulaci bez nutnosti investovat sumy peněz - zavádím nové hodnocení. M = MAME a také je to jeden tisíc v římské početní soustavě. Golden Axe: The Revenge of Death Adder dostává 853/M.