25. 10. 2010

Problematika bazarových her

(Následující úvaha je nosení dříví do lesa. Názor, že pokusy o zakázání bazarového prodeje her, jsou dementní, není ojedinělý. Ale nemohl jsem si to odpustit. Pokud náhodou nevíte o co jde, tady je rychlý nášup informací:

Ubisoft: "Od příštího roku bude nabízet dodatečný obsah pro ty hráče, kteří si koupí jeho hru novou."
THQ: "Je nám celkem jedno, zda jsou uživatelé bazarových her naštvaní, protože zákazníci, kteří si koupí hru novou, získají úplně všechno. Doufám, že to lidi nenaštve. Doufám, že dokážou pochopit, že když si koupí bazarovou hru, my jsme podvedeni."
David Braben: "V letech 2008-2009 tvořil prodej bazarových her GameStopu (největší specializovaný prodejce her v USA) celých 42% ze zisku firmy a jen hrubý zisk z bazarového prodeje činil skoro miliardu dolarů."
Epic Games: "PC Gamer připomněl starou známou věc, že zaměstnanci Epicu si kvůli interním směrnicím nesmí kupovat bazarové hry, protože škodí průmyslu."

Pokud jste si již dostatečně vyvalili oči, vykloubili čelist nebo se prostě vyzvraceli, můžete číst dál.)

Vydavatelské společnosti pláčí. Jejich hry hraje mnohem více lidí, než je prodaných kopií. Nemluvím o warezu - ten samozřejmě negeneruje žádné zisky. Mluvím o bazarovém prodeji her, který hráči využívají více a více. Je to logické. Koupit za padesát dolarů hru, za víkend ji dohrát a co pak s lisovaným médiem, které už nemá co nabídnout? Jenom malé procento her si u hráčů vybude pozici "must have", většina je bez rozmyslu a tíhy v srdci poslána dál - kamarádům nebo právě do bazaru za nějakou cenu, která z oněch padesáti utracených dolarů udělá třeba jen polovici. A to vydavatele trápí - oněch zbylých pětadvacet dolarů totiž nedoustanou oni, ale prodejci použitých kopií her, jenž si na bazarovou cenu přilepí svou marži. A proti tomu by se mělo brojit. Vážně?

Rozumím tomu, že hry, tedy software, spadají do kategorie produktů, které by se daly nazvat spíše službami. Uživatel si kupuje v podstatě jen svolení k tomu, aby mu zboží poskytlo službu - uživatel není majitelem daného produktu, ale je "majitel uspokojení, které mu produkt poskytne". Na první pohled jde o kosmetickou změnu - uživatel používá software a až se mu omrzí, tak jej prostě odloží. Pointa je právě v tom, že uživatel nemůže prodat svolení k používání produktu, neboť koupená licence je nepřenosná a je vázaná na samotného uživatele. Jistou logiku to dává.

Vydavatel daného produktu tak má větší jistotu, že jeden jeho produkt nepoužívají třeba čtyři uživatelé. Představme si to tak, že by jednu kopii například Photoshopu používalo střídavě desítka lidí, kteří si ji mezi sebou budou "prodávat". I v případě, že skutečně budou používat software jednotlivě, firma Adobe se na případ může dívat, jako na ztrátový - podobně, jako warez. Deset grafiků si pomocí jediného software vyrobí obrázky, které pak prodají a vydělají si na živobytí. Firmě Adobe by se samozřejmě mnohem více líbilo, kdyby prodala deset Photoshopů místo jednoho. Může toho dosáhnout? Může a to celkem snadno, v teoretické rovině. Zakáže prodej softwaru / licence a zahrne tento požadavek do všeobecných ujednání, která jako uživatel přijímáte při koupi Photoshopu. Případ uzavřen.

Dalším logickým krokem bude hardwarová nebo softwarová pojistka, že daný produkt nemůže skutečně používat nikdo jiný, čili i když kamarádovi půjčím svůj notebook s nainstalovaným Photoshopem, milý kamarád ho nespustí, protože není mnou. Vlastně by se neměly ani spustit Windows, protože za obrazovkou nesedí majitel licence. Něco jako auto, které nemůže nastartovat nikdo bez správného otisku prstu. Naštěstí orwellovská vize nedospěla do této fáze a nelze vzdáleně kontrolovat, kdo používá notebook s mnou zakoupenými aplikacemi, ale celkem hezky to ilustruje zoufalé snažení vydavatelských firem.

Jenže u her je situace jiná, než u Photoshopu. Ze hry jako uživatel totiž nemám nic, co bych mohl zpeněžit. Moje zábava v mém volném čase je čistě subjektivní záležitost, za kterou nikdy nic od nikoho jiného nezískám. Neumím si představit, že bych mohl po dohrání Super Maria jít do krámu a říct: "Dvě housky a jogurt prosím". Můj herní prožitek, i kdyby byl sebesilnější, nemá směnnou hodnotu. Ani kdybych o hraní her psal a vydával to knižně, čili vydělával bych, moje honoráře by byly za psaní, nikoliv za hraní. Asi existuje úzká skupina hráčů, co dokážou proměnit své úsilí nad hrou v peníze (sportovci nebo farmáři), ale v obecném pohledu je to nesmysl, vlastně je to proti smyslu (nevýherních) her jako takových. Proto i stavění her na úroveň Photoshopu považuji za naprostý nesmysl.

Měl bych mít právo produkt prodat a to prostě jednoduše proto, že mi přestal poskytovat službu či uspokojení. Vyčerpal jsem možnosti dané hry (případně mne prostě nebavila, což je většinový případ), nemá mi co nabídnout - její vlastnictví je tedy nadbytečné. A byl bych ekonomicky vzato hlupák, kdybych doma hromadil něco, co se dá zpeněžit a já onu věc nechci, no ne? Samozřejmě - většina mnou vlastněných her má pro mne osobní hodnotu, pro kterou je nikdy neprodám (držím se hesla, že hry zásadně neprodávám - když už si něco kupuji, tak věci, které chci vlastnit, srdcovky - ale to s tímto textem nesouvisí). Ale v zásadě mi přijde samozřejmé, abych se mohl účastnit volného trhu - tedy obchodovat s věcí, kterou jsem si koupil. Ať už auto, knihu nebo hru.

Bohužel legislativa je v tomto ohledu velice skoupá a nahrává tak do kapsy těm, kteří z dané věci profitují, tedy jak oni sami tvrdí neprofitují. Kde se v nich bere ta drzost k tomuto tvrzení? Nedávno jsem prodával auto známému a určitě za mnou nepřišel zástupce firmy Ford s papírem, který mi zakazuje prodat ojetinu, jelikož by ji ještě někdo mohl využívat k ježdění za pár desítek tisíc a tím vzniká škoda firmě Ford ve výši až jednoho milionu korun. Spadli z višně?

Jak je možné, že do posledních let herní průmysl expandoval a vydělával obrovské sumy peněz? Chápu, že se náklady na hry zvýšili na nesrovnatelně vyšší úroveň, což je pro vydavatele větší riziko a chtějí se pojistit. Jenže ta pojistka by měla být hra samotná - měla by být natolik pro hráče atraktivní, že se jí nebudou chtít zbavit. Budou ji chtít hrát časem znova. Budou ji doma nadšeně vystavovat doma hned vedle kůží potažených svazků Fjodora Dostojevského. Takovou hru nebude chtít nikdo prodat a není se teda proti čemu pojišťovat.

Herní vydavatelé tak vlastně dávají otevřeně najevo, že jsou s hrami v koncích. Rovnice "univerzální hra pro masy" + "obrovské náklady na vývoj a reklamu" = "megalomanský zisk" pomalu přestává platit. První proměnná už naráží na svoje žánrové hranice. Dříve byli hráči "adventuristi", "dungeoňáci", "střílečkáři" nebo "stratégové" a vzájemně si nelezli do zelí. Firmy tak měli jasné odbytiště a stabilní obrat. Pak ale někoho napadlo - co kdybychom udělali akční adventuru? Nebo akční RPG? Nebo akční strategii? Zaujme to hráče z obou skupin - a ty vyhraněné fandy nalákáme na opravdu špičkovou grafiku (ale těch je stejně menšina, tak co), takže ve výsledku vyděláme víc!

Jenže jak se na to chcete dívat dneska, když se hlavní komerční žánry her unifikovaly na FPS/TPS, sporty a casual minihry? Jak se asi tváří šéf opravdu velkého koncernu, když vidí ve zprávách novinku "Minecraft vydělává $350.000 denně"? Když dneska těžiště výdělečných hráčů jasně vězí v skupině casual a kdejaká kravina na Facebooku s nákladem v podstatě nula nula prd vydělá tolik, co AAA hra za 50 milionů dolarů? Vydavatelé her si dávno uvědomují, že poměr cena / výkon už netkví v takzvaných AAA hrách, kterými zahlcují trh a doufají, že se dostanou mezi ona vytoužená čtyři procenta, která vydělávají. A začínají zmatkovat, což je velice komické. My, jako spotřebitelé, totiž víme, že nám pořád zbyde freeware (či warez) i v situaci, že bude zakázané hry snad i kupovat ;).

A nejde jenom o žánry. Hra, kterou si v pátek koupím a v neděli dohraju (stane se pro mne prakticky bezcennou) má v pondělí pořád ještě slušnou hodnotu a tak se z mé osobní investice $50 stane klidně jen $10. A to je přibližně suma, kterou jsem ochoten dát za víkendovou zábavičku - počítám s tím už při koupi hry. Možná je to nemístný rýpanec, ale jaká bude hodnota hry po měsíci? Když už ji všichni mají? No velice malá. A bonus - budu chtít prodávat hru, ve které jsem strávil měsíc života? Nejspíše ne. A i kdyby, z mé prvotní investice $50 se stane investice $45, což je tak malý rozdíl, že kdo by se tím zabýval.

Vůbec bych se nedivil, kdyby příští, ale spíše přespříští generace konzolí / her nebyla založena na nejnovějších technologiích. V tomto směru jsme prakticky došli k hranici (i když fotorealismus to snad vyjma Gran Turisma 5 stále není), která je přijatelná. Co se bude muset spíše stát je snížení nákladů na vývoj - tedy vytvoření nových nástrojů, které budou moci vývojaři používat rychleji, snadněji a s výrazně lepšími výsledky, než jsme byli doposud zvyklí. To by mohla být jedna větev vývoje, aby případná ztráta u neúspěšného projektu nebyla tak velká. Jenže proč tak složitě?

Počítačové hry se jako žánr velice rychle dostaly do fáze takzvaného "europiva". Je extrémně obtížné pro laiky rozeznat, čím se od sebe hry liší, ba i odborníci si občas neví rady. Microsoft? SONY? Activision? Jaký je v tom doopravdy rozdíl? Recenze jsou na jedno brdo. Všechno se jede podle stejné šablony a všichni doufají, že nasypou-li do vývoje a reklamy sto milionů dolarů, tak to přece musí vydělávat! Jsme pak svědky projektů jako APB, které přes nemalé peníze selhaly ve "zdánlivé maličkosti" - nikdo to nechtěl hrát. Ta drzost ze strany hráčů, že?

Nástup digitální distribuce pocit bezmocnosti ještě více umocňuje. Do toho jsou vydávané okleštěné hry, které zaplatíte několikrát ve formě DLC, ale své peníze, či spíše zbytkovou hodnotu, už nikdy neuvidíte. Vnímám pozitivně snahu Steamu umožnit "věnování" her mezi hráči, pokud si tito vyřeší platbu mezi sebou mezi systém. Ale šušká se i něco o bazarovém prodeji, což je dobrá myšlenka. Než čekat na snížení ceny dané hry, určitě si ji dříve koupím z druhé ruky. A pokud si Steam naúčtuje jako manipulační poplatek, tak je to sice lichva, ale zatím se to tváří, jako přijatelné řešení i pro vývojaře. Sám nevím, jak dopadne finanční politika služeb typu OnLive. Rozhodně ale vím, že dám přednost bazarové hře v dobrém stavu před novou, protože je prostě levnější a poslouží mi stejně dobře, jako nová. Teda dokud tomu nebude zabráněno - pak si hry asi přestanu kupovat úplně.

Zaslepeni grafy o vývoji zisků zapomínají vydavatelé na jednoduchou věc. Dobré hry si hráči koupí, špatné si nekoupí, případně je prodají. A dobré hry, ať už si pod tím představíte cokoliv, nebyly nikdy v historii tvořeny balíkem peněz, ale vždy lidmi, kteří dokázali díky tomu balíku vytvořit unikátní hru, kterou lidé chtějí a neprodají. Proč chodit pro ránu daleko - GTA4 stálo sto milionů dolarů a prodalo se ho výrazně přes 15 milionu kusů (nemám přesná čísla i online distribuce, ale zrovna PC port hry asi výrazně prodeje neovlinil). Průměrná cena $45 v prvních měsících s minimálními slevami - zisk pokryje investici více než šestkrát. Ale prodejnost není všechno - bohužel pro vydavatele je prestiž ze samotného vydání hry mnohdy sekundární. Přesto pohled na špičku nejprodávanějších her hovoří jasně - není tam ani jedna rychlokvaška či náhodně zářící hvězdička. Není to pro vydavatele směrodatné vodítko? Bohužel ne. Nesnaží se dělat výjimečné věci, snaží se jen vydělat víc, než investovat. To Rockstar samozřejmě také, ale rozdíl v produkci je pro nás více než patrný.

Nemáte pocit, že se blíží renesance? Že se mnohem víc hovoří o malých, nezávislých studiích, indie scéně, či projektech jednotlivců? Že jsou hráči i novináři už unavení opakovaným tlučením slámy "naše hra bude nejlepší"? Že už málokterý vývojář nebo vydavatel je originální ve své prezentaci a produktech? Že herní marketing ztratil pevnou půdu pod nohama - že už nám nemaže med kolem huby "kup si naše hry", ale přistupuje k zoufalým krokům typu "kup si vyříznuté DLC, hru stejně nesmíš prodat"? Že velkohubá prohlášení typu "Snažíme se jen nabízet našim zákazníkům špičkové produkty" lze přeložit jen jako "Je nám jasné, že naše hry nikdo nebude chtít mít doma v knihovničce"? Já ten pocit mám. Mám pocit, že více a více uvidíme přerod hráčů i vývojařů / vydavatelů. Mám pocit, že hry přestávají být dojnou krávou, ze které mohl dojit každý blbec. Nebude to změna ze dne na den, ale zkuste si spočítat, kolik her jste si koupili (a neprodali) v minulých letech a jaké hry si hodláte koupit (a patrně neprodat) v roce 2011 (kdy je lineup velkých vydavatelů v podstatě známý). Když se divám do své knihovničky, rok 2011 bude oproti letům předchozím nejspíše velice chudý.

Bazarové hry? Ano, teď se projevím, jako mladý komunista, ale je to jen klasická "imperialistická nenažranost mandelinky amerického brouka", která způsobuje tento veškerý povyk okolo obyčejného bazarového prodeje her. Nenechme si brát naše práva, nechoďme na filmy Zdeňka Trošky, nepijme europivo a nejezme výplody lyžujících kuchařů. A smějme se vydavatelům, protože nic jiného z naší pozice nezmůžeme. Tedy krom nekupování jejich her samozřejmě.

Hry z druhé ruky skutečně představují pro distributory problém. Vydáváním sračkových her se nedá vydělat. A to je ten problém.

(Ještě mne napadala analogie s prodejem her ála unikátním IP přístupem na webové stránky s reklamou...).

22 komentářů:

  1. Osobně základní problém vidím v tom, že pro distributora je težké přesvědčit lidi, že nekupují hru, ale licenci na hru. Na stranu druhou je to docela podobné s filmy na DVD a knihami. A ty se také prodávají v bazarech a nikdo moc neřve (řvali, ale už to vzdali).

    Osobně jsem velký fanda DLC kódů pro prvního majitele hry. Naopak se mi nelíbí dodatečné placené DLC, které působí vytržením ze hry.

    Další generace konzolí možná bude podporovat něco jako Steam - hra bude pevně vázaná na účet a stahovat se bude z internetu, ale bude ji možno nainstalovat (hrát) i z média. Takže budou moci hrát i lidé s velmi pomalým internetem (bez něj nepůjde aktivovat licence) a zároveň médium se hrou nepůjde už prodat pro jeho nepoužitelnost dalším majitelem.

    OdpovědětVymazat
  2. mozno si ale neuvedomuju, ze ak by takyto system fungoval, tak si kazdy rozmysli, ci si nieco take kupi za 50 € a potom to nebude moct predat. nakoniec si tak nemusi kupit mesacne 3 hry, ale len jednu, lebo to za co ju predtym predal znovu investoval do nejakej inej hry.

    a uz vidim ze zase budu plakat jak ide herny biznis dole vodou, ze sa im tie 4 hodinove kraviny nepredavaju.

    fendi

    OdpovědětVymazat
  3. Pekna je ta rozdilnost pristupu:

    Dokud si hru nekoupite, je s tim nakladano jako s jakymkoliv jinym zbozim(proste krabice-vyrobim-naskladnim-rozvezu po kramech) a je to casto pouzivano jako protipiratsky argument, ze jidlo, auto, cokoliv, taky nekradete. Ale jakmile si to zbozi koupite, je to nahle cenny artefakt, ktery uz vam zustane naveky a nikdo jiny ho nesmi pouzivat. Hm.

    Je to asi jako by vas nutili jezdit v aute dokud se nerozpadne a za pripadny prodej by byl postih.

    Vazne netusim, proc bych mel MW2 dohranem za 5 hodin mit tuhle jednohubku doma az do skonani sveta. Je to stejne jako s hamburgerem - spotrebni konzumni zbozi. Tak proc to neposlat dal, kdyz to jde a poridit si dalsi konzum.

    Dale boj proti bazarum typu EA - po prvnim zadani kodu musi dalsi majitel zaplatit 10 dolaru(online funkce, MP, DLC atd.), podle me nahrava jen myslenkam: Kdyz nemohu plne uzivat legalni, byt bazarovy produkt, pak ho legalne mit nepotrebuji.

    Dale je zvlastni, ze slusne vydelavaji bud firmy, ktere se prikladne staraji o sve produkty a pokud mozno si z hracu nedelaji placene betatestery (Valve, Blizzard, Epic..), nebo udelaji produkt, ktery je tak nejak sympaticky, ze si clovek rekne: Jo, za tohle klidne ty prachy dam(Braid, Limbo, Minecraft).

    Dle mne by se spolecnosti mely rozumne dohodnout na jednotnem pristupu a rozhodne se vyhnout buzerovani zakazniku, protoze je jiste jedno: Prodeji her to rozhodne nepomuze.

    OdpovědětVymazat
  4. Něco shnilého bude v království Dánském
    Jako malý jsem slintal nad inzeráty s PC- pentium MMX, a teď?
    Včera jsem si koupil na www.gog.com Might&Magic I-VI. díl a blahořečím rozhodnutí si na hraní koupit netbook.

    OdpovědětVymazat
  5. Chtěl jsem říci, jsem dospělý, mám peníze, mohl bych mít špičkové PC nebo konzoli, ale když jsem v obchodě s hrami, nevidím téměř žádnou, kterou bych si chtěl koupit.
    Syn má nové PC,s 64 bit. Windows, a když vidím jak po dvou dnech odkládá "nudný" Gothic IV...

    OdpovědětVymazat
  6. StriderCZ: ano, je to tak ;-)

    Este k tomu clanku, Dave si to tu samozrejme napisal z pohladu nahnevaneho hraca, a ako priklad posluzili hry, ale skutocnost je niekde vyssie, suvisi s autorskymi pravami a zakonodarstvom. (hry su iba mala cast, v spolocnom vreci su myslienky - algoritmy, formy, melodie, obrazy, cokolvek...)

    Cize problem je v definovani pojmu "Dusevne vlastnictvo" a s tym suvisiace patenty,licencie a pokial nebude obecna chut/motivacia to zmenit (kym na tom budu paraziti zarabat) zakony sa nezmenia.

    Teraz su podmienky jasne: pokial skonzumujes nejake "dusevne vlastnictvo" niekoho, kto ho predava, musis za to zaplatit, a to tak aby vlastnik z toho nieco mal.
    Neautorizovany bazarovy predaj je v tejto situacii porusovanim podmienok, lebo vlastnik z toho nic nema, cely zisk z tohto predaja je uz niekde mimo. Porovnavanie s fyzickym vecami sa tu pouzit urcite neda (zozeriem hamburger a predam ho dalej, bez akejkolvek zmeny?)
    Toto je vpodstate na tej istej urovni ako piratenie, pre vlastnika prav medzi tym nie je ziadny rozdiel!

    Busines starsi, cize knihy/filmy/hudba ma toto uz zmanazovane a na taketo "prepoziciavanie" ma vytvorene paky/licencie (pozicovne/kina/televizie/radia...) tak, aby vlastnik z toho nieco mal.

    No proste je to na dlhsiu filozoficku debatu pri pive, ale jedno je mi jasne, nieco sa bude musiet zmenit; zvlast v dnesnej dobe internetu, kedy sa akekolvek "dusevne vlastnictvo" moze dostat k neobmedzenemu mnozstvu ludi bez akychkolvek dalsich nakladov.

    ...zaciatok moze byt napriklad aj presadenie niektorych navrhov Svedskej `piratskej strany` (v europarlamente ma jedno kreslo), ktora v tomto ponuka reformu...

    OdpovědětVymazat
  7. Já pochopitelně nemám vzdělání na to, abych posoudil legislativní stránku věci. Moje přirovnání k automobilu je ale myslím přesnější, než k hamburgeru. Koupím si nové, chvíli jezdím (poskytuje mi službu) a pak ho po X kilometrech prodám kamarádovi za nižší cenu. Auto má sice něco naježděno, ale službu bude poskytovat dál, podobně jako bazarová hra může být bez manuálu či s poškozeným médiem, které se pomaleji načítá.

    Neřeším tím samozřejmě duševní vlastnictví. Řeším spíš přístup k věci jako takové, vydřidušství vydavatelů (nikoliv autorů!), délka a úroveň kvality současných her. Rozumím tomu, že by lidi dostali rádi zaplaceno za zážítek ze hry od každého hráče zvlášť, leč v globálu vidím, že zákaz bazarových her znásobí množství warezu a na nějaké unikátní dodatky pro "první majitele" se lidi leda tak vyserou.

    OdpovědětVymazat
  8. Vypadla mi věta: "Když prodám hru, vzdávám se možnosti znova si ji prožít, stejně jako s autem. Proto bych se více obracel na kvalitu a hodnotu hry, než na zákaz bazarového prodeje."

    OdpovědětVymazat
  9. Hele, u Steamu hru kterou sis už koupil darovat nemůžeš, pokud vim (ani tamtu volnu nevidim). Můžeš hru koupit buď pro sebe, nebo pro někoho. Ale jakmile se hra připojí k jednomu účtu, je s ním spojená navždy.

    OdpovědětVymazat
  10. Bohužel, lidi nerozeznávají, co to je produkt a co je licence. Proto jediná cesta jsou HW klíče (u her zamítnuto z důvodu ceny), nebo aktivace na účet (Steam a podobně).

    OdpovědětVymazat
  11. U těch HW klíčů by to nemuselo být marné. Každý hráč by měl svůj USB token s unikátním šifrováním (de facto HW gamers card) a kupovaly by se jenom certifikáty ke spuštění. Jednorázová investice.

    Pořád mi to ale trochu vadí z principu - odnesou to vždy slušní hráči / nakupovači - těm jsou házené klacky pod nohy jeden za druhým.

    Pořád by se mi líbilo víc, kdybychom si mohli hry půjčovat / kupovat stejně, jako knihy v antikvariátu nebo filmy. Tam to funguje leta. Navíc se čtením knih, hraním her nebo koukáním na filmy nedají dále vydělávat peníze (snad vyjma odborných publikací) a proto se mi nelíbí srovnání s produkčním softwarem.

    Nejvíc mne ale zaráží fakt, že herní průmysl otáčí každoročně více a více peněz...

    OdpovědětVymazat
  12. Jenže půjčovny platí poplatky za to, že mohou půjčovat filmy (desátek pro distributora). Antikvariát je spíše skladiště starých knih (abandonware).

    Podle licence na DVD se filmy NESMÍ přeprodávat. To že se to děje a je to nelegální, je věc druhá. Sranda je, že koupit originálku od jiného majitele je vlastně "trestné", kdežto stáhnout si film/hudbu z netu v avi/mkv/mp3 je legální ;).

    Distributorům jde spíše o pár měsíců starou novinku, než o několik let staré hry, ze kterých stejně moc nekape.

    Otáčí více peněz, ale náklady na vývoj hry jsou vyšší a vyšší...

    OdpovědětVymazat
  13. prave proto, ze hry generuji zisk prvni mesic, vidim chubu ve hrach. Je nutne je delat na ten mesic. Abych nemel chut je prodavat. Nebo levneji samozrejme.

    OdpovědětVymazat
  14. Ochota lidí za něco platit mimo jiné závisí na tom, zda mají pocit, že za platbu dostávají adekvátní náhradu. Daně v severských státech- Švédsko, Finsko jsou vysoké, přesto je platební morálka vyšší než na jihu, kde jsou daně nižší.
    Podobně jako u nás v nemocnici lidem tolik nevadí platit 30 kč, na rozdíl od lékárny.

    Jinak mně zaujala recenze na Gothic IV na Bonusweb: Hra se staršími díly nemá velkou návaznost (jiný vývojářský tým), je lineární, koridorová- volnost pohybu mizerná, dovednostní strom jeden z nejhorších v RPG, úkoly standartní, grafika ucházející (dle Jakuba by moře mohlo být realističtější :-), příběh jaktakž ujde (syn Jakub, když uviděl dívku hlavního hrdiny, tak znuděně prohlásil- ona beztak na konci tutoriálu umře, a bohužel se nemýlil) a celkové hodnocení? 80% Bonusweb, 40% hráči... co dodat?

    OdpovědětVymazat
  15. Napadla me jeste jedna zaludnost toho zakazu projede bazarovek - pokud se hra po roce vyproda, nezbude nez ji upiratit?

    OdpovědětVymazat
  16. Počkáš, až bude na GOG ;). Tohle by měla řešit digitální distribuce.

    OdpovědětVymazat
  17. no GOG....http://www.gog.com/en/wanted/ ....system shocky sa nedaju kupit uz dost dlho, teda iba predrazene na Ebay

    OdpovědětVymazat
  18. ad steam.. v nejakom diskusnom fore som cital, ze chlapik ma ku kazdej hre na steame zvlast konto a potom ju preda aj s kontom.

    OdpovědětVymazat
  19. digitalni distribuce resi maximalne to, ze te oskubou nekolikrat. Jeden priklad za vsechny

    http://peerpong.com/q/crMTb-can-i-put-wiiware-virtual-console-games-on-to-my-new-wii-that-i-had-on-the-familys-old-wii-somehow/a/4bm1V1

    OdpovědětVymazat
  20. Tohle je ale jednoznačně chyba Nintenda a naprosté zhůvěřilosti jejich "tzv. online služeb". Produkty jsou vázané na konzoli, nikoliv na uživatele. To ale není problém digitální distribuce.

    OdpovědětVymazat
  21. Jsem samozřejmě pro bazarový prodej,pokud však přijde na řadu teoreticky zákaz pak možná dojde ke zvýšení kvality herních titulů,protože každý si rozmyslí než koupí hru(kterou nemůže prodat),teoreticky by mohli zmizet ty sračky co vychází ted a když si vzpomenu jak jsem hrávali třeba segu mega drive a jedna hra stála 1500 ,v první polovině devadesátých let,tak si uvědomím že jsme pečlivě hru vybírali a pak ji opravdu dohráli.

    OdpovědětVymazat
  22. Len par drobnych poznamociek: Nie je trestne kupit si pouzivane DVD, je trestne ho takto predavat dalej ;) Samozrejme je pravda, ze zakazanim bazaroveho predaja SW obrovsky vzrastie pocet piratskych verzii, az nakoniec mozno prestane byt rentabilne hry vyrabat, takze vyrobcovia vlastne idu proti sebe. A samozrejme je uplna pravda, ze si to nakoniec odseru ti, ktori si chcu hru kupit a nie "zlodeji"... Co sa tyka nakupu na unikatnu IP - mne sa meni po kazdom restarte modemu. A s MAC adresou by to asi tiez bol problem, hlavne pri upgradovani pocitaca.

    OdpovědětVymazat