Tatsunoko vs Capcom

Marvel vs Capcom 2 se řadí mezi mé statisticky nejhranejší bojovky poslední doby a dokonce bych řekl, že se pomalu blíží doba, kdy se počtem odehraných zápasů či hodin přiblíží Tekkenovi. Čekání na třetí díl této hry je pro mne docela příjemné. Přibyde pár postav, dočkáme se komfortu nových konzolí pro online hraní proti Dreamcastu (i když to z velké části řeší remake této hry pro PSN a XLive) a oproti remaku přibude "kariéra" pro jednoho hráče. Těším se hodně, ale je to čekání radostné, protože se mi dostala do pařátů hra Tatsunoko vs Capcom, která je de facto "oficiálním pokračováním VS série". A navíc je to zatraceně dobrá hra!


Už první zvláštnostní je, že se Capcom rozhodl vydat tuto hru pouze na Nintendo Wii (a automaty samozřejmě). Vedle Monster Hunter Tri je to potěšující vývoj událostí. Ale ještě zvláštnější je, že se rozhodli vydat hru v USA a Evropě. Totiž - postavičky z Capcom her jsou asi známé po celém světě. Postavičky z Marvel komixů také, ale jejich zaměření na USA trh jasně předurčilo Marvel vs Capcom pro mezinárodní trh. Ale co je to sakra Tatsunoko?


Já to donedávna nevěděl a v podstatě to nevím ani teď. Pravdou je, že právě nepříliš vysoká atraktivnost těchto neznámých postav (neatraktivní právě proto, že neznámé) je v zásadě jedinou vadou hry. Zkoušet si brát na slepo jednu z čtrnácti postav a pokoušet se zjišťovat, co umí, co neumí a co od ní čekat - to je na dlouho. Vedle toho je čtrnáctka Capcom charakterům sázka na jistotu a i s minimálními zkušenostmi si tam každý najde to svoje.


Důvodem, proč se hra dostane snáze pod kůži je totiž jednoduchost. Opravdu - koncept načrtnutý v Marvelech je v Tatsunoko ještě jednodušší. Jenom dvě postavy na tým mi přitom nevadí, ovládání je trojtlačítkové (lehký, střední a těžký úder - nehraje se na nohy a ruce) a vyvolání megakomb snadnější - čtvrtoblouk a všechny tři tlačítka najednou - v případě gamepadu mapované na čtvrtý čudlík. To je celé.


Postavy mají celkem vysokou výdrž, takže si i během jediného zápasu užijeme všechna hyper-komba, aniž bychom museli syslit nastřádené útoky. Ano, dívám se na tebe, Street Fighter 4. Ale zpět - je na co koukat! Trojrozměrné postavičky jsou skvěle rozanimované, jejich útoky jsou poměrně originální a grafické efekty šíleně přepálené tak, jak to máme rádi! Atmosféra soubojů je navíc nasobená původním japonským dabingem, takže hra má šťávu, jako málokterá jiná.


Samozřejmě je zatím příliš brzy na nějaké soudy, jelikož za sebou nemám dost her ve dvou hráčích. Ale nedalo mi to a poměrně brzy jsem se vrhnul do online soubojů. A pochvala veliká - po dvou minutách čekání na nalezení soupeře jsem odehrál sérii převážně vítězných soubojů, které posunuly jméno "DdS" ve světovém rankingu o pár stupínků výše. Uspokojení je naprosto jiné, než v singlu samozřejmě a tak se moc těším, až podstrčím kamarádovi gamepad a strávíme večer ve světle hyperkombo výbuchů ;).


Na Gamerankings si hra drží velice slušných 85%, IGN neváhalo hře "napálit" devítku. A já, i když jsem do hry pronikl jen částečně (ještě neumím dělat dual-hyper komba, pokud jdou), mám tušení v kostech, že tahle bojovka není jen výplň "než vyjde Marvel 3", ale plnotučná holomajzna. Palec nahoru!

P.S.: Souboje dva na jednoho megavelkého jsou děsivá sranda!
P.S.2: Tak jsem na to přišel - dual-hyper-combo se dělá prostě tak, že během stávajícího komba se namačká další - a udělá to i výměnu postavy. A dokonce, jelikož se tohle nepočítá za asistenci, lze při druhém kombu opět namačkat kombo třetí (což už je asistence, čili více pokračovat nejde) a sebrat tak prakticky všechno zdraví nepříteli. Chce to teda hodně nabité útoky. Takže zbývá dorešit, co je to ten "Baroque", jdu studovat gamefaqs ;).