Donkey Kong

A teď úplně vážně. Hráli jste někdy Donkey Konga? Nemám na mysli styl "pustím emulátor, mrknu na to, dám první dva levely a pak budu říkat, že jsem pařil Donkey Konga". Ale opravdu na to vlítnout a snažit se dostat co nejdál. A "nejdál" neznamená, že "prošel jsem všechny tři levely a pak se to opakuje, proč to hrát", ale opravdu hru lidově řečeno otáčet, dokud na to stačí životy. Předpokládám, že se k této vykopávce nikdo nedostal. A donedávna bych patřil mezi vás. Avšak když se do toho člověk pustí, tak zjistí, že vykopal cihlu zlata.

Motivace je celkem jednoznačná. Dokumentární film "King of Kong" z roku 2007 nás obeznámí se světovým rekordem v této klasické automatové hře z roku 1981. (Děkujem Chainovi za zapůjčení). Hra Donkey Kong totiž není vůbec jednoduchá (jak to u automatovek chodí), má překvapivě širokou variabilitu (na to, že má pár kB) a hlavně - dá se perfektně "namasterovat". Ovšem nic není zadarmo. Dokument ukazuje, jaké strasti je potřeba při pokusu o překonání rekordu překonat. Jak moc dlouho musíte hru hrát, abyste pochopili její programovou logiku a učili se ji využít ve svůj prospěch. Ruku na srdce - věnovat se prakticky denně po patnáct let jedné hře je výzva pro magory.

Podobně, jako Pac-Man, má Donkey Kong svou "kill screen", neboli místo, kde se program zhroutí hráč automaticky ztratí život. Jde o dvaadvacátou obrazovku. Pokud se tedy chcete pokusit o nejvyšší skóre, musíte během těchto 22 levelů nahrát co nejvíce. A to není legrace, jak dokument ukazuje. Původní rekord z roku 1982 byl okolo 800.000 bodů a dosáhl ho američan Billy Mitchell. Film se soustředí na postav hráče jménem Steve Wiebe, který pomocí výpočtů došel k závěru, že za těch 22 obrazovek lze dosáhnout skóre přes jeden milion bodů. V rámci dokumentu vidíme překonání rekordu na 1.049.100 bodů a to za dvě a půl hodiny hry. (13. července 2007, jako oslava uvedení filmu do kin, překonal opět Billy Mitchel rekord a dosáhl skóre 1.050.200 bodů). (Ha a teď koukám, že aktuální světový rekord udělal Hank S. Chien - skóre 1.061.700 z 8. března 2010). Doporučuji shlédnout.

Steve Wiebe, hlavní hrdina filmu King of Kong. Škoda, že jeho rekord trval tak krátce, ale přesto velkej respekt!

Při pozorování herních výkonů a rozborů zdánlivě bezvýznamných detailů, vedoucích ovšem k maximálnímu skóre, jsem si říkal, že bych mohl zkusit něco podobného. Něco vzdáleně podobného. Hodně vzdáleně. Prostě - mám doma NES, mám doma Donkey Kong pro tento systém a nikdy předtím jsem tuto hru pořádně nepařil. Dal jsem si celkem skromný cíl - sto tisíc bodů. Jde o desetinu světového rekordu, avšak zde si musíme uvědomit rozdíly. NES verze obsahuje pouze tři levely, místo čtyř. Bodování časového limitu je odlišné, podobně tak obtížnost je o něco nižší. A hlavně - nemám dvacet let času, abych pochopil jedničky a nuly plovoucí v té magické bedýnce. Ale zase jsem chtěl nějakou výzvu, kvůli které bych se musel vysloveně snažit. Takže 100.000 - jdeme na to.

Hru jsem hrál tři dny, abych si ji natrénoval. Běžným hraním jsem dosáhl skóre okolo 50.000 bodů a následně mi došly životy. Začal jsem chápat logiku hry, jak na ni vyzrát. To mne hra začala skutečně bavit. A ne, nemám na mysli "retro-bavit", ale skutečně bavit, že jsem kvůli tomu odložil Zeldu na DSku, Saboteura na PC, Metropolis Street Racer na DC a Kirby's Adventure na NES.

Před pár dny jsem zašel k Jay Teemu a napojili jsme konzoli na HD rekordér plus kameru se záběrem na hráče - tedy na mne. Pokusil jsem se překonat stanovený limit se záznamem hry. Nebudu vás napínat - podařilo se to přibližně za dvě a půl hodiny hraní. Ovšem ten vývoj - to je to, co z běžného hraní udělalo super pařbu.

I když jsem byl se hrou dobře obeznámen, chtěl jsem vyzkoušet základní postupy a dojít k tomu, který je nejlepší. První je samozřejmě speed-run. Každý level má časový limit, který je symbolizován body, které získáme po dokončení levelu. Na počátku hry je tento bonus ve výši 5.000 bodů, ale jednou za dvě nebo tři vteřiny ubyde rovná stovka. S každým dalším levelem se hodnota bonusu zvyšuje. Idea je tedy taková - probíhat levely s co nejmenší časovou ztrátou. Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré.

I když jsem se po třech levelech mohl pochlubit skóre okolo 12.000, při druhém průchodu (6 obrazovek) jsem se pořád musel spokojit s necelými 25.000 a při třetím průchodu (9 obrazovek) mi došel dech / životy, aniž bych dosáhl poloviny stanoveného limitu. Odsoudil jsem tento postup, kdy se obtížnost zvyšuje nepříjemně rychle. Musí být jiná cesta.

První level je velice jednoduchý, byť počty sudů při dalších průchodech jsou hůře předvídatelné a zvladatelné. Díky kladivu se dá ale nahnat spousta bodů.

Matematika není složitá. Při speedrunu člověk mine bonusové předměty. To totiž žere čas. Leč i když člověk přijde o 2-3 stovky bodů, zabývaje se sebráním bonusu, ten se vždy vyplatí, neboť má hodnotu 800 a více bodů. To byl poznatek číslo jedna. Poznatek číslo dva - pobíjení sudů nebo příšer dává pěkných 500 bodů, zatímco jejich přeskočení jenom sto. Bohužel, při aktivaci kladívka plyne čas, aniž by bylo možné kladivo zahodit a šplhat po žebříku. Jakmile ale člověk pobije tři objekty, což není zas tak nesnadné, jde o ideální cestu k nejvyššímu skóre. Takže jsem se do toho pustil a udělal moc pěkných 68.000 bodů. Třetí průchod je jednoznačně mnohem těžší, než předchozí, musel jsem ho vychytat. To vedlo k následujícím zjištěním.

U kladiva jsme vypozorovali několik situací, které nás doslova šokovaly. V dnešních hrách, když člověk sebere nějaký bonus, se tak nějak automaticky předpokládá, že je tento bonus aplikovaný na celou postavičku. V Donkey Kongovi je detekce kolizí mnohem více realistická - je možné, že se valící soudek projde skrz, když drží Mario / Jumpman kladivo vzhůru. Samozřejmě - při čelním kontaktu je to skoro nemožné, frekvence kmitání je příliš vysoká. Avšak valí-li se na vás sud po žebříku, je docela nebezpečné stát pod ním. Několikrát se mi to nevyplatilo.

Během těch dvou hodin usilovného hraní, kdy se považuje člověk za relativně zkušeného Donkey Kongiče, se perfektně vykrystalizuje styl hraní. První level je celkem lehký, avšak při čtvrtém průchodu (tedy celkem desátá obrazovka) je počet sudů natolik vysoký, že dochází k chybě v grafice. Celkem běžně Jumpman přeskočí dva sudy najednou, ale jakmile se na vás valí tři a více, některý z nich se stane graficky neviditelným. V záznamu je pak vidět, jak s tunou štěstí přeskočím i tyhle neviditelné grázly.

Třeté level se vyplatí hrát, jako speedrun. Při prvních průchodech je počet plamínků tak nízký, že sebrání kladívka sežere moc času. Při čtvrtém průchodu jsou naopak kladívka vítaným zdrojem bodů. Avšak pozor - sebrané cihličky blokují pohyb plamínků a tak je možné, že některé nepůjde stejně dostat.

Level tři je naprosto primitivní a dá se zkazit jedině omylem. Ohníčky, které nám situaci ztěžují, se objevují náhodně, což je jediná možnost, kdy nás dostane počítač. Co ale ještě nepadlo - na rozdíl od drtivé většiny všech ostatních hopsaček se Jumpman může zabít pádem z výšky. Ale ne z ledajaké výšky - prakticky jakékoliv! Totiž v Donkey Kongovi jsou přesně nadefinované místa, odkud a kam lze skočit bez ztráty života. Jakmile skočíte někam jinam, jsme tuzí. A právě v třetím levelu je docela snadné propadnout dírou v podlaze, když si nedáváte pozor. Jinak je ale třetí level opravdu primitivní.

Nejtěžší je samozřejmě druhý level. Má dvě základní cesty. Rychlejší je po výtazích. Při třetím a čtvrtém průchodu (obrazovka 11) jsou ale výtahy natolik rychlé, že je poměrně obtížné vychytat časování skoků, abychom se nezabili pádem z výšky. Je tak možné zvolit alternativní cestu po pravé straně obrazovky, kde se dá vyskákat až nahoru. Zde je však rovněž nebezpečí pádu z výšky, ale netlačí nás čas, jelikož se plošiny nehýbou, na rozdíl od výtahu.

Tento level se stane peklem při třetím průchodu. Všimněte si polohy jumpmana. Skok na plošinku vlevo je "bezpečný", jelikož k tomu byla plošina navržena. Za jiných okolností je i tento výškový rozdíl smrtící.

Poslední místo, kde lze skončit v druhém levelu, je samozřejmě "skákadlo". Při prvních dvou průchodech je možné načasovat běh ve směru "doleva a nahoru k princezně". Je to celkem obtížné, ale jde to. Při třetím a čtvrtém průchodu je však rytmus jiný - je nemožné proběhnout klasickou cestou. Jedinou možností tedy je běžet doleva ZA žebřík a zde najít místo, kde na nás skákadlo nemůže - skáče nad naší hlavou. Pak je cesta "doprava a nahoru k princezně" mnohem jednodušší, jelikož to máme k žebříku znatelně blíže. Díky tomuto zjištění jsem se na obrazovce číslo 12 ocitl se skóre okolo 98.200 bodů a se dvěma životy v zásobě (jelikož třetí level je primitivní).

Pátý průchod, tedy obrazovka 13, už byl pro mne finální. Vidina skóre mne donutila soustřdit se na sudy a ne na dohrání. Zbývají necelé dva tisíce bodů, což jsou čtyři sudy. Vyběhl jsem nahoru, sebral kladivo a začal kydlit. 98.700 - 99.200 - 99.700 a chcípnul jsem. Zbrklost. Naštěstí jsem si ale ušetřil život z minulých průchodů a tak byla jen otázka několika sekund, než jsem vylezl do prvního patra, chytil kladivo a - 100.200 - 100.700 a pak jsem to zapíchnul. Hned další sud mne sejmul. Ale mise byla splněna.

Takže toliko Donkey Kong. Zkuste mne překonat, ideálně bez podvádění, které jsou v emulátoru běžné. Já měl zážitek jak vystřižený z osmdesátých let!

P.S.: Děkuji Jay Teemu za pohostinství ve formě lahve Jamesona - a celkový komfort okolo a za fandění. Byl to super den ;).
P.S.2: Zde je záznam posledních minut mého hraní.