Warlock of Firetop Mountain - první dojmy

Miluju překvapení. Tentokráte je dvojité. Za prvé - pro Nintendo DS vzniklo naprosto nečekaně klasické RPG západního stylu, které bych se nebál "tak trochu" přirovnat k Daggerfallu. Za druhé - Steve Jackson a Ian Livingstone již před mnoha lety stvořili svět "Fighting Fantasy", který mi nikdy nepřirostl k srdci - leč tato forma mne příjemně překvapila, že mi sedí. Takže - o co jde?


Včera mi známý zamával před očima DSkem, ve kterém zrovna hrál tuto hru. Podívejte se na obrázky - copak to nevypadá fantasticky? Vypadá! Po delší době tady máme first person akční RPG, navíc pro přenosnou platformu. Čím mi hra okamžitě vyrazila dech je komplexnost grafického zpracování. Hranice naše milované konzole jsou opět posunuty. Tam, kde Moon, Dementium nebo C.O.R.E. vytvářeli iluzi dokonalosti, Warlock of Firetop Mountain jde o jednu koňskou délku napřed. Nejblíže je pravděpodobně Metroid Prime Hunters - ale i v tomto případě říkám - technologie Warlock of Firetop Mountaint je to nejlepší, co jsem na DS kdy viděl v této kategorii.

Tentokrát (výjimečně) screenshoty nelžou - hra opravdu takto vypadá a jede plynule.

Nejde jenom o textury, které jsou na úroveň DSka opravdu na slušné úrovni, ale je to zejména propracovanost okolí, které ze hry dělá grafickou lahůdku. Prvky ve městech a podzemích se neopakují, nejsme svědky primitivně modelovaných chodeb z kvádrů - naopak - krápníkové jeskyně, hluboké studny, zbořené chrámy, špinavá doupata - to všechno je neuvěřitelně precizně vymodelováno, až se mi nechce zdát, že to běží na stařičkém hardwaru Nintenda DS! Při pohledu na screenshoty bych se vůbec nedivil, kdyby šlo o nějakou průměrnou hru na PSP! Což rozhodně nemá znamenat, že hra vypadá špatně - vypadá prostě skvěle!


Aby to všechno DSko v pohodě spočítalo (a hra jede plynule), jsou zde v zásadě dva grafické ústupky, přičemž ani jeden nekazí dojem ze hry. Tak za prvé - hra je rozsekaná na menší části, mezi kterými proběhne loading. Ten je ovšem z cartridge tak rychlý, že nehrozí nějaké prodlevy. A za druhé - veškeré postavy a zbraně ve hře jsou spritové. Ovšem ty sprity jsou pěkně vykreslené, takže nakonec plní účel možná lépe, než pokus o trojrozměrný model.


Hra na první pohled opravdu připomíná klasiku od Bethesdy. Ve své pravici vidíme zbraň, spritové postavy hře dodávají specifickou atmosféru a i bloudění po podzemích má podobný nádech. Co se exteriérů týče, zatím jsem jich neobjevil mnoho, ale jsou opravdu moc pěkné - efekty mlhy a světel mi dokonce několikrát připomněly Morrowind, což je docela kacířská myšlenka. Ale pozor - ve hře samozřejmě není žádná možnost volného pohybu po krajině, ani náhodně generované osoby nebo města - to vůbec ne! Hra je zkrátka klasické RPG - chodíme po cestách a chodbách - leč nejde o nějakou linearitu - podzemí jsou obrovská a cest je mnoho. Prostě klasika.


Takže - to jsou takové ty první dojmy, když hru zkoušíte prvních dvacet minut. Následně udeříte kamaráda tak, aby ztratil na chvíli vědomí a posléze utečete i se hrou někam do bezpečí. Jdeme se podívat, jak to začíná.

________________


Warlock of Firetop Mountain není v zásadě nic jiného, než "remakem" gamebooku téhož názvu. Ten sepsal Ian Livingstone se Steve Jacksonem v roce 1982. Tím nastartovali celou svou edici Fighting Fantasy. Kniha pod názvem Čaroděj z Ohňové Hory (to překládal nějakej Lukeš patrně) vyšla v roce 1994 i u nás. Ani nevím kdy přesně jsem se ke knize dostal, ale pamatuji si, že mne nezaujala. Klišé námět (najdi poklad mocného čaroděje), nevalná literární kvalita (možná daná překladem) a trochu zavádějící interní systém, který si hrál na všechno možné, jenom ne na dobrou hru. Jistě, Joe Dever nepsal zrovna skvosty, ale z příběhů Lone Wolfa jsem měl mnohem lepší pocit - možná právě pro dějové pozadí za hlavním hrdinou.


Od té doby jsem hrál několik gamebooků z této série a měl jsem vesměs vždy ty samé dojmy. Jelikož jde celkem asi o padesátku knih (z toho 29 základních, poslední vydaná v roce 2007 - ale chystají se další), včetně různých odvětví a odrůd, dá se předpokládat, že knihohry měly vzestupnou tendenci kvality, ale to již neposoudím. Fighting Fantasy je pro mne synonymem průměrného klišé - čert ví, jestli to v budoucnosti přehodnotím. Masová popularita mi přijde logická - v zásadě jde o první gamebooky vůbec (ne teda zcela první, ale rozhodně jde o sérii, která tento žánr masově zpopularizovala) - ale když se vám to do ruky dostane později, tak nastává problém.

Minihra páčení zámků je těžší, než se zdá. Tento je ze začátku hry nesplnitelný. A samozřejmě - neúspěch se trestá spuštěním pasti až smrtí...

Tak jako tak - neznámé studio Big Blue Bubble zpracovalo tuto první knihu do formy akčního first person RPG. Může z toho vzejít něco dobrého? Po prvních asi třech hodinách konstatuji: může. Ale zatím jen první dojmy, cítím totiž kulišárnu - ono pokazit se toho dá tolik...
________________


Na začátku hry si tvoříme postavu na míru pomocí otázek, jak jsme mohli vidět v staré dobré Ultimě nebo v Jagged Alliance 2 (mimochodem - tento systém bych zavedl u více her povinně). Je ale i možné si postavičku udělat ručně klasickým rozdělováním bodů do statistiky a dovedností. Už tady jsem byl překvapen, kolik toho postavička může umět - dovedností je celkem dost, ale hlavně jsou opravdu rozdílné, takže směry vývoje bojovník - mág - zloděj - lukostřelec - kněz a tak dále se dají dobře modifikovat a při zvyšování úrovně si postavu přetvařovat skutečně dle libovůle. Jelikož jsem ale netušil, co mne bude ve hře čekat, nechal jsem si postavu vyrobenou z odpovědí na otázky - mága, který se sem-tam může ohánět mečem.

Podzemí jsou skutečně rozsáhlá. Jsou patrné předěly s loadingy - ale ty jsou velmi rychlé. Možnost psaní poznámek - samozřejmost.

Intro složené z pěkně nakreslených obrázků navozuje dobrou atmosféru, ale již chci být ve hře, takže spěšně čtu texty a ... jsem tam. První městečko poblíž Ohňové hory (ech) obsahuje tutorial, nějaký ten obchůdek a celkem rychle jsme vrženi do prvního podzemí. Co si člověk uvědomí hned na začátku, že jde o celkem oldschool RPG, co je jaderného systému týče. Tak například - interaktivní předměty v okolí se na pohled nijak nehlásí - musíte dojít ke kupce sena, podívat se na ni a teprve pak vidíme, jestli se dá prohledat nebo ne. Dále - nepřátelé se časem obnovují, což není úplně nejlepší zpráva, ale na druhou stranu se obnovují i obsahy truhel (!), pasti a koneckonců - zkušenosti jsou potřeba. Donutilo mne to v podzemí trávit tak akorát času, hledat nejkratší cestu k cíli a neriskovat, protože smrt číhá všude.


Level design je to nejlepší, co hra může nabídnout. Vychází to z bohatých grafických možností - žádná místnost se neopakuje, všechno je perfektně vymodelované, dává to "interní logiku", nikdy nebloudím. Všude možně se povalují rozbité bedny, stoly, visí zde hadry, ozdoby, radost pohledět. Mapa podzemí je ale zároveň dost komplexní, takže její studium je určitě dobrý nápad. Při vstupu do nové místnosti proběhne autosave, takže narazíme-li tam na nějaké nepříjemně silné potvory, není problém se po smrti a loadu pozice otočit a utéct. To zkoumání prostor je úžasný zážitek, který se dá přirovnat právě ke klasickým RPG hrám z PC ála Ultima Underworld nebo několikrát zmíněné Elder Scrolls - jenom v lepší grafice. Pohádka.

Statistika a inventář - přičtěte ještě dvě desítky dovedností. Je to víc komplexní, než se zdá na první pohled.

Obsah podzemí je celkem bohatý. Zatím nemám žádnou dovednost na detekci a odstraňování pastí, takže nemohu referovat o jejich zpracování - ale mohu páčit zámky, což je pěkná a docela těžká minihra. Krom toho na svou postavičku věšíme různé vybavení, zkoušíme zbraně a kouzla, kosíme potvory a plníme nejrůznější úkoly, jelikož ne všichni jsou automaticky nepřátelé. Zde je nutné podotknout, že zatím je většina úkolů dost příběhových a že nejde o nic jiného, než o "sběr myších ocásků". Doufám, že se to časem změní.


Ovládání si zaslouží velkou pochvalu. V zásadě lze hru ovládat pomocí všech tlačítek (něco jako na klasickém gamepadu - pohyb plus rozhlížení), ale nelze se vyhnout použití dotekové obrazovky - minimálně na aktivaci interaktivních předmětů a kouzel. Samozřejmě - nejlepší je se rozhlížet přímo stylusem po obrazovce a klikat na okolní ikonky pro vyvolání kouzel a používání předmětů - ale při cestování z bodu A do bodu B je lepší jet na klávesách. Oba případy perfektně fungují.


Atmosféra se mi zatím velice pozdává a to je dost velké plus přesto, že jsou souboje celkem akční - asi tak ve stylu Elder Scrolls. Vaše statistika má sice poslední slovo, ale bez šikovného uhýbání si neškrtnete. A vzhledem k tomu, že se nepřátelé obnovují, je dobré být ve střehu. Potud není co vytýkat.


Když se na Warlock of Firetop Mountain divám po třech hodinách, tak říkám - ano, tohle je poctivý dungeon, jaký tady dlouho chyběl. Ale je příliš brzo na soudy. První dojem hra udělala více než dobrý. Ale pořád je tady toho dost, co se může zkazit. Opakování úkolů, nudné procházení toho samého podzemí dokola při hledání jednoho zatoulaného interaktivního pixelu a stejně tak příběh - i když ho v podstatě znám - se dá podávat tak, že mi bude zle. Nechci ale malovat čerta na zeď.

Opravdu mne několikrát napadlo: "Morrowind?".

Po Mazes of Fate pro GBA (DS koverze mne nenaplnila) se zdá, že Warlock of Firetop Mountain je dalším "klasickým" kusem pro přenosné konzole, který bychom neměli minout. Snad se nebudu příliš mýlit, uvidíme časem.