Turtles in Time

Nebudu lhát - v dětství jsem byl obrovský fanoušek Ninja Korytnačiek. Sám jsem si dokonce kreslil komixy, někde ve třetí třídě, no jsou ztracené v prachu doby. Neměl jsem bohužel peníze na to, abych si kupoval všechny ty úžasné plastové hračky a figurky, které jsem pak záviděl při návštěvách v německých supermarketech. Dokonce i dneska, když vidím někoho se solidní sbírkou plastových reklamních objektů, se ve mně maličko dme žárlivost. No představte si, kde bych dneska mohl být, kdybych v dětství měl k dispozici tyto hračky! To bych možná měl i průmyslovku!



"Naštěstí" začátkem devadesátých let u nás proběhla vlna "nenápadného merchandisingu", kdy jsme se na nejrůznějších místech setkávali s placenou reklamou, vymývající mozky, ovšem bylo to podávané tak, že jsme to žrali, jako chybějící prvek kultury ze západu. Přirozená věc. Za jednu z předních věcí tedy musím jmenovat šílenou propagaci v časopise ABC (který pořád zbožňuji - asi až do roku 1995 jsem jej pravidelně odebíral a mám doma svázané skoro všechny ročníky, co naši kupovali starším bratrům). Jednak tam byla soutěž se žvýkačkami Želvy Ninja a pak časem dokonce papírové modely vozítek, do kterých pasovaly plastové figurky. Pak ještě byly nějaké žvýkačky s bankovkami, za které šlo koupit nějaké ceny (nám posloužily na skautském táboře v improvizovaném casinu... to byl masakr na tu dobu). Už si to nepamatuju přesně, ale i dneska mne občas probudí sen o Čaulířích, ale to je už opravdu mimo téma.

Automatová i SNES verze nemá problém v grafickém designu, kdy nižší počet barev reflektuje původní seriál.

Prostě Želvy Ninja - na obrazovce, plátně, v časopisech a hlavně v našich duších. A samozřejmě v herních konzolích a počítačích, ve formě počítačových her.

Verze pro Genesis se jmenuje Hyperstone Heist - čert ví proč. Liší se minimálně.

Moc se jich ke mně nedostalo. Určitě nejraději jsem hrál v emulátoru NES "trojku", která obsahovala asi tak všechno, co bych od klasické beat'em'up očekával. Ovšem později jsem začal zjišťovat, že se za nejlepší hru s Želva Ninjami (a potažmo za nejlepší beat'em'up) považuje Turtles in Time. Nedalo mi to a o hru jsem se začal zajímat - přesněji řečeno o remaku z automatů pro SNES, který je v mnohém identický nebo dokonce vylepšený. Nedalo to moc práce a z Aukra mi přisvištěla cartridge. Založil jsem ji do archivu, že se k ní příležitostně dostanu.

Grafika nové verze není vysloveně špatná, ale spíše mdlá a nevýrazná. Nezaujme.

Nedávno nám na Playstation Network vyšla demoverze "TMNT Turtles in Time - Re-Shelled", kterou jsem se zájmem vyzkoušel. Hra mi ovšem přijde nemastná, neslaná, s divnou grafikou (patrně podle nového seriálu) a trochu tužším ovládáním. Každopádně mne to motivovalo, abych vytáhl SNES a porovnal minimálně první level, který je obsažen v demu, s originálem.



Celkem rychle mi došlo, v čem je problém. Ztráta atmosféry. Zatímco SNES verze má osobitou, ručně kreslenou grafiku, novější 3D verze je příliš "umělá" abych tak řekl. Samotná hratelnost je na prakticky stejné úrovni, nová verze obsahuje multiplayer pro čtyři hráče, jak tomu bylo na původním automatu (SNES i Genesis verze mají mutliplayer jenom pro dva), jenom to člověka nebaví tak sledovat. Automatové řežby jsou nejlepší ve 2D spritovém zpracování, kdy je mimika tváří snadno rozeznatelná a komika scén záměrně přehnaná - a je to hráčem přijato bez výhrad. To samé v plastikovém stylu už nevypadá tak zajímavě, spíše obyčejně.

A něco pro pamětníky ;). Děkujeme, pane Azathoth!

Na nějakou hodinku jsem se ale zasekl na SNESu a docela mne to chytlo. Nikdy jsem nebyl extra přeborníkem na tento typ her, ale velice mne baví, to se musí nechat. Vhodně nastavená obtížnost člověka motivuje a nové typy nepřátel, prostředí a vychytávky v levelu jsou rovněž atraktivní. Přitažlivá hratelnost je dobrým znakem nadprůměrné hry. Na druhou stranu její masová popularita vychází skoro jistě z roku uvedení na automaty (1991) a možnost čtyřhry. Želvy Ninja byly zkrátka v kurzu.

No nic, Re-Shelled je dalším příkladem, kdy remake zaostává za originálem, i když se to vlastně nedá moc přesně definovat - na SNESu to baví, na PS3 to zkrátka "není ono". Ale vysloveně srágora to také není. Když mám výběr dát dvě stovky za originál nebo podobnou sumu za remake, mám velice jasno. Cowabunga!