Demon's Souls podruhé

Po téměř čtyřiceti hodinách hraní jsem se přiblížil orientačně polovině hry. Musel jsem si dát chvíli pauzu a tak hru půjčil Klejvnovi, který už tři dny nereaguje na maily ani telefonáty, takže je nejspíš všechno v nejlepším pořádku ;).


Základní systém hry jsem pravděpodobně již za pomoci FAQů odhalil téměř dokonale, takže nyní jde jenom o získání náležité praxe a hrou prostě "projít". To je samozřejmě to nejtěžší. Ani když si ke hře seženete návod, postup hrou si vlastně moc neulehčíte. Jasně, sem tam lze použít nějakou taktiku na bosse a tím snížit počet úmrtí, ale to je tak všechno. Díky tomu, že nepřátelé, včetně bossů, nedisponují prakticky žádnou inteligencí, je možné některá místa projít doslova bez škrábance. Stačí se postavit na nějaké bezpečné místo a lukem ostřelovat. Chce to praxi, ale nakonec se dá na dohledovou vzdálenost trefit skoro cokoli.


Jde vlastně o jedinou vážnou výtku ke hře. Nulová až záporná umělá inteligence. Na jednu stranu by implementace nějaké briliantní AI znamenala zásadní zvýšení už tak dost vysoké obtížnosti, ale na druhou stranu pády z úzkých ochozů při krytí - to prostě není přijatelné chování. Paradoxně bych ale řekl, že je to vlastně dobře - dá se díky tomu najít bezpečný průchod levelem.


A to je na hře to úžasné. Po hodinách experimentování a memorizování jednotlivých částí levelu nakonec přijdete na to, jak to se svou postavičkou projít opravdu bezpečně a najisto. Dojít sem, vyběhnout na kopec, šípem vyprovokovat kostlivce, toho zabít, pak obejtí tuhle věž, vyhnout se pasti, přepadnout tohodle zmrda zezadu, vyskákat na tuhle zbořelou zeď, sestřelit ty tři lítající mrchy, spadnout sem, doléčit se, vyčistit tyhle dvě místnosti... všechno to jde jako po másle a najisto získáte třeba 10.000 duší, což je ze začátku hry celkem zajímavá sumička, kterou dokážete z nepřátel vymlátit za nějakých deset minut? Super. To ale dorazíte k mlze a začíná vnitřní boj.


Za mlhou se skrývá další část levelu nebo dokonce boss, což znamená stručně to, že hrozí ztráta oněch 10.000 duší, což by byla přece jenom škoda. Takže se vrátíme do nadsvěta, Nexusu, kde vydělané duše "utratíme" za vývoj postavy, opravu výbavy a dokoupení šípů, případně kouzel. A jdeme do toho samého levelu znova, od začátku. Všichni nepřátelé se respawnují a tak znova běžíme najisto, skočit sem, střelit tam... abychom po pár minutách opět stáli před mlhou, v kapse 10.000 duší. Jít dovnitř a riskovat smrt? Ještě ne. Ještě jednou se vrátíte.


Tohle se opakuje tak dlouho, dokud pro vás má 10.000 duší nějakou hodnotu. Záhy zjistíte, že na vylepšení jediné statistiky potřebujete 25.000 duší, takže nemá smysl se pachtit v tomto levelu více a jdete dál. Vstoupíte do mlhy, octnete se v temné místnosti, odkudsi přiletí obří jazyk, sebere vám 75%, začnete se léčit, utíkáte, pak konečně spatříte bosse, tasíte meč a smrt.


Pak jsou dvě možnosti. Buď to zkusíte znova, ale mnohem pravděpodobněji navštívíte jiný z pěti obrovských levelů, kde se pokoušíte dostat dál, protože jste tam naposledy byli s mnohem slabší postavou. Jenže - Demon's Souls vám nedává na výběr. Dříve nebo později se ocitnete ve velice podobné situaci. Stojíte před mlhou a v kapse celkem slušná sumička.


Jestli mne něco Demon's Souls naučily, tak je to nutnost rozlišovat, kdy mi jde o postup ve hře a kdy o postup postavy. Naučil jsem se vnitřně se nastavit do pozice, kdy nelituji ztracených duší, protože se prostě musím s bossem seznámit a pokusit se jej porazit. A další věc, kterou mne Demon's Souls naučily - teda spíše mi oprášili paměť - neriskovat. Jakýkoliv risk je v této hře naprosto zbytečný a i když jeho výsledkem nemusí být smrt, tak ztráta zdravíčka je z globálního běhu ve hře velice podstatná. Nemá cenu bojovat na úzkých římsách. Nemá cenu drtit tlačítko útoku a modlit se, že to vyjde. Je fakt nesmysl se lehkovážně pouštět do souboje s červenookým rytířem, když nemáte plné zdraví. A hlavně - máte jen jeden pokus najít svou kaluž krve, která vám dá ztracené duše z minulé smrti. Pokud jdete jenom po kaluži, musíte jít ještě opatrněji, než kdykoliv předtím. Protože když vás zabijí kousek od kaluže, která skýtá desítky tisíc duší, pocítíte krom smutku, vzteku, nenávisti a zášti také fyzickou bolest v hrudním koši.


Když tohle člověk všechno přijme za vlastní, dočká se naopak obrovské satisfakce. Jednak uspokojení z vykydleného bosse - ano, to je neopakovatelné. Dále snadný zisk duší a rychlý vývoj postavy, kde je poznat zvýšení jakékoliv vlastnosti o jediný bodík. Nalézání tajných míst s artefakty je také skvělou odměnou. No ale hlavně je to krása level designu, podpořena opravdu perfektním grafickým zpracováním. Technologicky má grafika mouchy, trestuhodně chybí antialiasing, práce se stíny mohla být preciznější, zcela chybí animace úst při rozhovorech. Ale designově se hra povedla na jedničku s hvězdičkou, kdy na veškeré nedostatky zapomenu docela rád.


Je to neopakovatelná atmosféra všech prostor, které objevíme, která mne ke hře ková nejvíce. V životě jsem neviděl takto pečlivě zpracované levely, s takovou ladnou návazností a logikou, za kterou by se nemusel stydět jakýkoliv architekt. Zkoumání zatuchlých zákoutí, hnilobou potažených chatrčí nebo spálenišť po útoku draků - nikdy vás nenapadne, že je to "jenom hra". Cítíte se vtaženi dovnitř, nepřemýšlíte o hře, jste tou postavou, která vyjeveně kouká přesně tak, jako vy na televizi. Úžasné vtažení do situace.


Pocit bezvýznamnosti a beznaděje je ve hře dalším unikátem. Jistě, celkem rychle si vylepšíte postavu a její výbavu tak, že většinu nepřátel sejmete na jednu ránu. Ale stačí dojít do další části levelu a máte sražený hřebínek. Situace numero uno - moje nabušená postava dává zranění za 100 bodů zdravíčka, přičemž základní nepřátelé mají okolo devadesáti. Situace numero duo - potkám krále Dorana, kterému dávám na jednu ránu zranění za 8 bodů zdravíčka (!), on sám má přibližně 2000 zdraví a navíc vám sebere půlku života jedním úderem, ačkoliv se blokujete (bez bloku jste samozřejmě mrtví). A to mám postavu na levelu 60. Yay. A to je to, o čem hovořím. Marně přemýšlím, jestli je možné tohoto bosse vůbec možné nějak "snadno" porazit. Asi ne. Jednou se mi ho povedlo srazit na polovinu života, ale pak okamžitě změnil bojový styl a byl jsem v pytli. Krása prostě!


O dlouhodobém hraní nemusí být pochyb. Maximální level postavy je podle tabulek 720 (už jsem se zmínil, že po čtyřiceti hodinách mám level 60? Zmínil, já vím, ale považuji to za tak důležité, že jsem to musel napsat dvakrát), což je ale nesmysl. Obecně, co jsem viděl na různých fórech, se level postav běžně pohybuje okolo 150-300 a jde o ultra zabijáky, průměrný level k dohrání hry je 80. Proto odhaduji, že jsem asi v polovině hry. Důležitý je fakt, že po dohrání hry je možné spusti "New Game +", která je citelně těžší, ale dává asi 4x více duší. Takže motivace tady pořád je.

A nezmínil jsem se o online multiplayeru, kterému věnuji obecně spíše okrajovou pozornost. Pokud máte chvíli čas, pusťte si tohle video. Je tam krásně vidět, jak se dělá PK v Demon's Souls. Pomalý postup, plížení, čekání na správnou situaci a pak nepříjemný útok zezadu. Svinské. Zábavné. CHCI!

Takže stručně - Demon's Souls je jedna z nejzásadnějších her pro Playstation 3, navíc exkluzivní, což znamená, že máme proti Xbotům další kartu v rukávu ;). Hra má sérii malých chyb (umělá inteligence obecně, ale sem tam zlobí kamera, grafika by chtěla doleštit), což jí brání vstoupit na příčky nejvyšší. 9/10 je adekvátní známka, která v první řadě vyjadřuje to, že Demon's Souls jsou těžkou, ale velice uspokojivou hrou s perfektními herními mechanismy, která nepřestane jen tak bavit ani po mnoha desítkách hodinách hraní. Jasná koupě! Jasná hra!

P.S.: Obchodování s vránou je taky docela sranda ;).